Teplice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Teplice (rozcestník).
Statutární město Teplice
Zámecké náměstí s kostelem
Zámecké náměstí s kostelem
NUTS 5: CZ0426 567442
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Teplice (CZ0426)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 23,78 km²
počet obyvatel: 49 697 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 200–399 m n. m.
PSČ: 415 01
zákl. sídelní jednotky: 37
části obce: 7
městské části / obvody: 0
katastrální území: 7
adresa magistrátu: Magistrát města Teplice
náměstí Svobody 2/2
415 95 Teplice
posta@teplice.cz
primátor(ka): Jaroslav Kubera (ODS)
www.teplice.cz
Teplice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Teplice
Teplice
Teplice, Česko

Teplice (německy Teplitz, dříve Teplitz-Schönau, v letech 19451946 Teplice-Šanov) jsou lázeňské statutární město v Ústeckém kraji. Leží 15 km západně od Ústí nad Labem v široké kotlině mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Dominantou města viditelnou zdaleka je Doubravská hora. Teplice mají přes 49 tisíc[1] obyvatel a jsou známé jako lázeňské město i svým fotbalovým klubem FK Teplice. Do druhé světové války se městu pro jeho vysokou kulturní úroveň i klasickou architekturu přezdívalo „Malá Paříž“[2].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Městská pečeť Teplic~ 1750 s hlavou Jana Křtitele, patrona místního benediktinského kláštera
Pohlednice Teplic a Doubravky, kolem roku 1903.
Domy naproti dnešnímu divadlu, kolem roku 1902

Archeologické vykopávky dosvědčují, že na území města sídlili pravěcí lovci před 10–40 tisíci roky. Ve 4. století př. n. l. zde sídlili Keltové a po nich germánské kmeny Markomanů a Kvádů.

Termální prameny zde byly podle Hájkovy kroniky objeveny roku 762, viz památka Pravřídlo ve znaku města, ale první důvěryhodná zmínka o části města Trnovany pochází z roku 1057, další pak z konce 12. století. V blízkosti starší slovanské vesnice založila kolem roku 1160 královna Judita, manželka Vladislava II., klášter benediktinek. Po zhruba stovce let vzniká opevněné gotické město na obdélném půdoryse. Teplicemi procházela významná obchodní cesta do Saska. Klášter zanikl v závěru nebo brzy po skončení husitských válek, po bitvě u Ústí nad Labem roku 1426 a před rokem 1436, kdy se klášterní budovy stávají majetkem Jakoubka z Vřesovic.

Vrchnost se v Teplicích často střídala, na místě kláštera vznikl renesanční zámek a dále se rozvíjelo lázeňství. Poslední český majitel Teplic, Vilém Vchynský ze Vchynic, byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v únoru 1634 v Chebu. Panství bylo zkonfiskováno císařem a věnováno Janovi z Aldringenu. Ten umřel za záhadných okolností ještě téhož roku, dříve než panství spatřil. Panství zdědila Janova sestra, která jej věnem přinesla Jeronýmu Clarymu.

Po třicetileté válce bylo vybité obyvatelstvo Teplic doplňováno přísunem německých kolonistů, jejichž potomci Teplice obývali až do odsunu v roce 1945. Z roku 1680 pocházejí první seznamy lázeňských hostů, nejstarší u nás. Claryové přestavili v barokním slohu zámek, roku 1718 také vznikly barokní sloup Nejsvětější Trojice (morový sloup) z dílny Matyáše Bernarda Brauna, dodnes stojící na Zámeckém náměstí.

V 18. století se rozvíjel průmysl: po roce 1742 vznikly v okolí Teplic první hnědouhelné doly a vzkvétala také výroba punčoch. Převážně dřevěné Teplice podlehly z větší části požáru v roce 1793, obnovovány byly již v klasicistním slohu.

V roce 1812 se v Zámecké zahradě setkali Ludwig van Beethoven s Johannem Wolfgangem Goethem. Toto první setkání bylo zároveň i jejich poslední.

Teplice byly místem, kde v roce 1813 panovníci Rakouska, Pruska a Ruska podepsali dohodu proti Napoleonovi.

V roce 1938 byly Teplice připojeny jakožto součást Sudet k Třetí říši.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Teplice leží v nadmořské výšce 189 m n. m. (jihovýchodní okraj města) až 399 m n. m. (vrchol Doubravské hory), v teplé klimatické oblasti České republiky. Průměrná lednová teplota za roky 1961–2000 činí −1,8 °C, červencová pak 18,2 °C. Průměrné roční srážky 563 mm. V Teplicích se velmi často vyskytují, především v období od října do března, teplotní inverze spojené se zhoršenou kvalitou ovzduší. Stav ovzduší se zde však po roce 1990 postupně a výrazně zlepšil, stejně jako v celé Podkrušnohorské pánvi.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1800 v Teplicích žilo 2 130 obyvatel a v roce 1854 již 3 584 obyvatel.[3] Největší nárůst v počtu obyvatel byl v 19. století díky rychlému rozvoji průmyslu a přistěhovalectví. Teplice i celé severní Čechy se nacházely až do čtyřicátých let 20 století v německém sociokulturním okruhu. Převažovali zde Němci a Židé, kteří zaujímali vyšší společenskou pozici a mluvili německy. Čechů bylo minimum a většina z nich byli chudí dělníci.[zdroj?]

Po záboru Sudet v roce 1938 byli místní Židé a Češi zfanatizovanými Němci vyhnáni do českého vnitrozemí. Většina Židů během holocaustu nepřežila koncentrační tábory. Po druhé světové válce byla naprostá většina Němců z této oblasti odsunuta. Ze Šanova bylo do 23. května 1945 vypraveno šest lazaretních vlaků s 2 600 německými zajatci a dvanáct vlaků s patnácti až dvaceti tisíci deportovanými.[4] Okresní správní komise v Šanově vydala již 16. května směrnice, podle nichž měli do 28. května všichni říšští Němci opustit československé státní území.[5] Zřejmě podle ústních informací vedoucího evakuačního oddělení Národního výboru pro Teplice-Šanov a okolí předaných 30. května5. 1945 tajemníkovi ministra Noska Gríšovi Spurnému pobývalo na Teplicku po skončení války na čtyřicet tisíc říšských Němců, z toho ve městě asi polovina. Do 29. května bylo vystěhována po železnici zhruba čtyři tisíce a pěšky kolem osmi tisíc osob. V nemocnicích jich zůstávaly ještě asi dva tisíce a na transport čekalo přibližně dva tisíce dalších.[6] Poté se do téměř vylidněného města postupně z vnitrozemí přistěhovávali Češi, ale také Slováci, Maďaři, Ukrajinci, Rusíni, Poláci a Romové.[zdroj?]

Českou národnost v roce 1991 tvořilo 91,2 % trvale bydlících, o sto let dříve jich bylo jen 12,9 %. Počty ovlivnilo i poválečné administrativní slučování obcí. Pokles počtu obyvatelstva v posledních 20 letech byl způsoben i špatným životním prostředím (exhalace).

Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 604 domech 28 892 obyvatel, z nichž bylo 15 815 žen. 4 406 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 22 489 k německé a 396 k židovské. Žilo zde 22 561 římských katolíků, 1 909 evangelíků, 59 příslušníků Církve československé husitské a 3 128 židů.[7] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 900 domech 30 799 obyvatel. 5 232 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 23 127 k německé. Žilo zde 22 942 římských katolíků, 2 089 evangelíků, 414 příslušníků Církve československé husitské a 3 213 židů.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Teplice[9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 15 469 23 649 31 056 44 626 50 896 52 655 56 088 41 891 49 360 52 941 53 964 53 004 51 060 49 640
Domy 1 222 1 533 1 804 2 424 2 833 3 058 3 801 4 318 4 098 4 125 4 165 4 119 4 123 4 481
Vývoj počtu obyvatel a domů města Teplice bez místních částí[9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Obyvatelé 11 618 16 750 20 262 24 420 26 777 28 892 30 799 24 186 29 547 28 188 26 897 20 602 18 470
Domy 832 996 1 076 1 271 1 459 1 604 1 900 2 079 3 405 2 001 2 192 1 979 1 908

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Židovská komunita[editovat | editovat zdroj]

Reklama z r. 1892 z dobového teplického periodika Teplitz-Schönaeur Anzeiger, na prodej košer masa od místních šochetů Wilhelma Flussera a Ludwiga Kleina.

V předchozích stoletích ve městě žila velmi početná a hospodářsky důležitá židovská menšina, poprvé zmiňovaná k roku 1414 (tzn. druhá nejstarší v Českém království hned po Praze), která měla jak svou vymezenou část – ghetto, tak svou Starou synagogu, hřbitov, náboženskou školu, rituální lázně, košer masné krámy, sirotčinec, chudobinec, nemocnici a další charitativní organizace a spolky. V druhé půlce 19. století vystavěli tepličtí Židé také Novou synagogu, která byla jednou z největších staveb tohoto druhu na světě, a symbolicky reprezentovala důležitost této minority.[10]

Při sčítání lidu v roce 1921 a 1930 se k židovské národnosti přihlásilo asi tři tísíce teplických Židů, ale ještě větší počet, asi tři a půl tisíce, se přihlásilo k německé národnosti. Drtivá většina teplických Židů (podobně jako kdekoliv jinde v Sudetech) používala jako svůj rodný jazyk němčinu. Míra asimilace zde navíc byla velmi vysoká, tudíž rozdělit tehdejší teplické rodiny na čistě české, německé nebo židovské je téměř nemožné.[11] Přesný počet nelze tedy určit na základě toho, jakou kdo udal při sčítání národnost či jazyk, ale spíše porovnáním obou údajů. Běžně se lze setkat s počtem tří tisíc osob, ve skutečnosti to ovšem bylo víc jak šest tisíc.

Po záboru Sudet nacistickým Německem však byli takřka všichni tepličtí Židé nuceni uprchnout do vnitrozemí. Celkem šlo o asi šest tisíc osob. V březnu 1939 pak byla Nová synagoga nacisty vypálena. Většina teplických Židů však během války stejně zkáze neunikla, protože po okupaci zbytku ČSR byli nejprve odvezeni do ghetta v Terezíně a posléze vyvražděno ve vyhlazovacích táborech. Zkázu židovských Teplic dokonalo spojenecké bombardování na konci války, kdy bomby dopadly do prostor bývalého ghetta, které bylo následně kompletně asanováno. Dnes existuje v Teplicích malá židovská obec (obnovena v roce 1945). Většinu z nemnoha členů tvoří právě přeživší holocaustu, avšak obec je velmi kulturně a sociálně činná i dnes. Mezi dochované židovské památky ve městě patří nový židovský hřbitov a židovský hřbitov v Sobědruhách – oba chráněné jako kulturní památky.

V roce 2011 byly v Teplicích poprvé položeny Stolpersteine, tzv. Kameny zmizelých,[12] a od té doby ještě několikrát. S jejich další instalací ve městě se počítá i do budoucna.[13]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Teplic

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Pohled na čtvrť Prosetice z vrchu Letná
  • Teplice
  • Prosetice (jihovýchodně od centra)
  • Nová Ves (jihozápadně od centra)
  • Řetenice (západně od centra)
  • Hudcov (nejzápadnější část Teplic)
  • Trnovany, původně zemědělská obec, kde se v 19. století usadil mohutný průmysl, zejména keramický. Během 1. poloviny 20. století byly samostatným městem, pak sloučeny s Teplicemi. V 70. letech probíhaly plošné demolice staré zástavby, která uvolnila místo panelovým sídlištím.
    • Anger (Angrovy lázně, Angerteich), část Trnovan
  • Sobědruhy

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Služby[editovat | editovat zdroj]

Mimo oblast lázeňské péče má město rozsáhlou síť ordinací praktických i odborných lékařů, pět domů s pečovatelskou službou, krajskou nemocnici s poliklinikou na Duchcovské třídě a jedenáct lékáren v různých částech města.

Ve městě a jeho okrajových částech mají zastoupení svými obchodními domy všechny velké obchodní řetězce. Některé z nich jsou součástí obchodních center. V letech 2013 a 2014 byla v centru města postavena obchodní centra Fontána a Galerie, která výrazně rozšířila nabídku služeb v centru města a zlepšila i možnosti parkování vozidel.

Lázně[editovat | editovat zdroj]

Mozartova socha (u domu Beethoven)

V Teplicích se léčí v prvé řadě kardiovaskulární choroby, dále pak problémy spojené s onkologickými onemocněními, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí (cukrovka), nemoci pohybového ústrojí a nervová onemocnění.

Lázeňské domy:

  • Císařské lázně, jméno po císaři Františku Josefovi I.
  • Lázeňský dům Beethoven, spojené a nové budovy v centru města
    • Sadové lázně, patří pod Lázeňský dům Beethoven (tzv. depadence)
  • Kamenné lázně z roku 1911
    • Jirásek, patří pod Kamenné lázně
  • Nové lázně
  • Vojenské lázně (nepatří pod společnost Lázně Teplice v Čechách)
  • Hadí lázně

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Automobilová doprava[editovat | editovat zdroj]

Masarykova třída

V Teplicích se stejně jako v jiných městech začala v posledních letech zahušťovat automobilová doprava, neproblematičtějším místem je dlouhodobě Masarykova třída v Trnovanech, kudy prochází jak lokální, tak tranzitní doprava, v tomto směru chybí obchvat města a jakkákoli mimoúrovňová křížení. V roce 2014 se zahustila díky novým obchodním centrům doprava i v Alejní ulici. Výhodný je severojižní průtah městem s mimoúrovňovým křížením místních komunikací, zejména u zámecké zahrady ale chybí sjezdy a nájezdy a tudíž je jeho využitelnost v rámci města omezená. Historické centrum je uzavřeno pro průjezd vozidel a díky tomu se zahušťuje doprava v blízkosti centra. Přibylo několik kruhových objezdů, majoritní ovšem nadále zůstávají světelně řízené křižovatky. Přibývá i ulic s jednosměrným provozem z důvodu řešení parkování a zklidňování lokalit, což má i negativní efekt v podobě prodloužení průjezdů.[zdroj?]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

První železnice přišla do Teplic z Ústí nad Labem roku 1858 a od roku 1867 byla po úsecích prodlužována přes Duchcov do Chomutova. Nyní je elektrifikovaná, s taktovou dopravou a v jízdním řádu pro cestující je uvedena pod číslem 130. Hlavní teplické nádraží nese název Teplice v Čechách. Je to rychlíková stanice na trati Ústí nad Labem – Chomutov s možností přestupu na vlaky dvou dalších tratí, sama však není železničním uzlem. Vlaky odbočujících tratí se oddělují v jiných stanicích. Stanice Teplice v Čechách a Řetenice jsou tak uváděny na tratích 097, 130 i 134. Na okraji katastrálního území Teplice-Trnovany se na ní nachází i zastávka nazvaná po sousední obci Proboštov.

Další teplické trati jsou:

Městská hromadná doprava Teplice[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Arriva Teplice, Tramvajová doprava v Teplicích, Trolejbusová doprava v Teplicích a Městská autobusová doprava v Teplicích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

MHD se v Teplicích objevila v roce 1895. Tehdy vyjely do teplických ulic poprvé tramvaje. Jednalo se o první provoz elektrickými tramvajemi na území dnešního Česka (pokud nepočítáme zkušební a propagační Křižíkovu elektrickou dráhu na Letné v Praze). Po letech rozvoje (např. meziměstská trať do Dubí) přišel úpadek v padesátých letech 20. století. Tramvajová doprava byla v Teplicích zrušena v roce 1959.

Teplický trolejbus Škoda 14TrM

Trolejbusy měly původně tramvaje doplňovat. První trolejbusová trať byla otevřena v roce 1952, brzy ale tato vozidla tramvaje zcela vytlačila. Větší rozmach prodělaly trolejbusy v osmdesátých letech a v první polovině devadesátých let. Poté však nastala stagnace, kdy se dokonce uvažovalo o zrušení trolejbusové dopravy. Nyní jsou moderní trolejbusy opět důležitou součástí veřejností využívané dopravy.

První městské autobusy se v Teplicích objevily již ve dvacátých letech 20. století. Šlo však o linky soukromých dopravců. Ty byly na začátku třicátých let převzaty městskou společností, která provozovala tramvaje. Po druhé světové válce tyto linky ale převzala ČSAD. První autobusy dopravního podniku tak vyjely až v roce 1951, následoval prudký rozvoj tohoto typu dopravy.

V roce 2007 Dopravní podnik Teplice provozoval 27 linek autobusů po městě a okolí a deset linek trolejbusů. Tento podnik od roku 2008 převzala společnost Veolia transport Česká republika, člen francouzské firmy Veolia Transport. Dopravní podnik se přejmenoval na Veolia Transport Teplice a s ním byla převzata i dopravní obslužnost. Dne 1. července 2008 se změnil název DP Teplice na Veolia Transport Teplice a s tímto datem také navždy zmizelo ze všech vozidel, i dokumentů Dopravního podniku jeho žlutomodré logo. V létě 2013 proběhlo opětovné přejmenování společnosti. Od 1. července 2013 se Veolia Transport Teplice změnila na Arriva Teplice.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes (únor 2016)

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě nyní funguje 16 základních, převážně příspěvkových škol a řada škol středních

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 31. května 2014

Hlavní, tradiční akcí je každoroční slavnostní zahájení lázeňské sezóny vždy poslední květnový víkend (výjimkou byl rok 2010, kdy bylo slavnostní zahájení lázeňské sezóny kvůli volbám o týden zpožděno).

Hlavními centry kultury jsou:

Sport[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je několik desítek tělovýchovných jednot a klubů sportovního charakteru. Nejpopulárnější je prvoligový fotbalový FK Teplice založený již v roce 1945, jehož nejlepší umístění je druhé místo ze sezóny 1998/1999 a třetí místo ze sezóny 2004/2005. Dále futsalový FC Balticflora a Wolves Řetenice, dalšími jsou např. TJ Hvězda Trnovany, TJ Lokomotiva Teplice, TJ Bonex, TJ AGC nebo florbalový tým DDM Dynamo Teplice. Město má svůj areál Aquacentrum. Do historie se zapsal předválečný fotbalový klub Teplitzer FK, který byl řadu let účastníkem československé fotbalové ligy a za který nastupovala řada tehdejších reprezentantů ČSR, např. Karel Koželuh.[14]

V Teplicích od roku 2006 vždy v červnu probíhá jeden z nejsilnějších[zdroj?] mezinárodních šachových turnajů v České republice Open Teplice, který pořádá Šachový klub Teplice. Je to turnaj evropského významu.[zdroj?] Od roku 2008 pak také pravidelně dubnový Evropský pohár v judu[zdroj?] spolupořádaný teplickým Pro Sport Teplice Judo a Českým svazem juda. V roce 2010 zde proběhlo také ME judistů kategorie U17.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Děkanský kostel sv. Jana Křtitele od SV
Kostel svaté Alžběty Durynské
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně tzv. Červený kostel
Morový sloup od M. B. Brauna na historické fotografii z roku 1870.
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Teplicích.

Kostely[editovat | editovat zdroj]

  • Děkanský kostel Kostel sv. Jana Křtitele stojí v dolní části Zámeckého náměstí. Byl postaven po roce 1585 na místě starší stavby, věž byla dokončena 1594, ale roku 1645 byla průčelní západní věž zasažena bleskem. Požárem byly některé zvony zničeny. Roku 1659 sem byly dodány tři nové, které vyrobil zvonař Mikuláš Löw.[15] Jeden z nich je v kostele dodnes, druhý byl zřejmě v důsledku válečných rekvizic přesunut do kostela svatého Cyrila a Metoděje v Praze na Karlíně,[16] třetí je nezvěstný. Dále se na věži nachází zvon z roku 1540 od Wolfa Hilgera a zvon z r. 1482 od Hanuše Konváře. Sanktusník kostela, luŽidé ve městěcerna i postranní věžička jsou prázdné. Nad zvonovým patrem se nachází byt věžníka, dnes prázdný. V kostele je cenné barokní zařízení z doby kolem 1730, obraz na hlavním oltáři a na bočních oltářích svatého Jana Nepomuckého a čtrnácti svatých pomocníků jsou z okruhu Petra Brandla.
  • Kostel Povýšení svatého Kříže na Zámeckém náměstí mezi kostelem svatého Jana a zámkem je původně zámecká kaple, postavená po roce 1550 a v letech 1798–1806 romanticky zgotizovaná. Od roku 1950 slouží jako pravoslavný kostel. V boční severní věži se nachází zvon z roku 1477 s nápisem v gotické minuskuli a litinový zvon z bochumských oceláren. V západním okně věže v témže patře je zavěšen také zvonovinový hodinový cymbál, který má průměr 50 cm a kolem jeho horní části se vine rostlinný ornamentální pás, jinak je cymbál nezdobený. Loď kostela je zaklenuta křížovou klenbou, v boční kapli jsou dva italské mramorové oltáře z let 1420 a 1440, použité jako náhrobky
  • Kostel Prokopa Holého na návrší, Chelčického 447/2, na křižovatce s ulicí Českobratrskou, s mohutnou věží, tvoří dominantu. Původně luteránský kostel sv. Bartoloměje z let 18611864 podle návrhu pruského architekta Friedricha Stülera, později v majetku Církve československé husitské, v 90. letech přeměněný na restauraci a dnes prázdný. Věž, dokončená roku 1882, je bez zvonu.
  • Kaple Povýšení svatého kříže, původně hřbitovní, z let 1728–1730. Drobná obdélná stavba bez věže stojí v Havlíčkových sadech. Sanktusník bez zvonu. Před kaplí je pomník básníka J. G. Seume.
  • Kostel sv. Alžběty v Šanově z let 18641867, vybudovaný podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela, s vysokou zadní severní věží stojí v Šanovských sadech na Zeyerově náměstí. Ve věži se na ocelové konstrukci nachází zvon z roku 1882 od Petra Hilzera.
  • Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Trnovanech je cihlová trojlodní basilika z roku 1910 při silnici do Ústí nad Labem. Ve vysoké jižní věži se na ocelové konstrukci nachází zvon z roku 1911 od Richarda Herolda a litinový zvon z bochumských oceláren.

Ostatní budovy[editovat | editovat zdroj]

  • Teplický zámek je rozlehlý komplex budov, uspořádaný do pěti křídel s nádvořím otevřeným do zámeckého parku. V celé východní části zámku byly v 50. letech objeveny rozsáhlé zbytky románského kláštera benediktinek z poloviny 12. století a půdorys trojlodního kostela, který uzavíral zhruba čtvercový dvůr (dnes přístupné). Na něj navazuje hlavní trakt (do náměstí), který vznikl v polovině 16. století a byl několikrát přestavován. Roku 1787 bylo na západní straně přistavěno divadlo, spojené s hlavním traktem V zámku dnes sídlí muzeum s pozoruhodnou sbírkou soch.[17]
  • Zahradní a plesový dům je barokní patrová stavba, kterou roku 1732 postavil K. Lagler. Stojí volně na západ od zámku a v přízemí je dnes kavárna.
  • Hrad na Doubravské hoře se šesti baštami a příkopem z let 1478–1486, roku 1644 pobořený a opravený koncem 19. století.
  • Divadlo bratří Čapků s kinem a restaurací postavil v letech 1919–1924 architekt R. Bitzan.
  • Concordia je expresionistická budova postavená pro libereckou pojišťovnu Concordia (dokončena v roce 1931) podle návrhu architektů Maxe Loose a Wilhelma Dorantha s Paulem Schaefterem-Hyrotsbergem.[18]

Sochy a pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • Sloup Nejsvětější Trojice na Zámeckém náměstí je dílo Matyáše Bernarda Brauna a kameníka M. Blümela z roku 1719.
  • Řada barokních soch po městě.
  • Jubilejní kašna (lidově „u prasátek“ či "Kolostůjova kašna") v parku u divadla je šestiboká kašna s novorománským sloupem uprostřed z roku 1862, která připomíná pověst o založení lázní roku 762. Jako chrliče slouží prasečí hlavy.
  • Pravřídlo, kamenný výklenek s původním pramenem v ulici pod kostelem
  • Pomník německého básníka J. G. Seumeho, který v Teplicích roku 1810 zemřel, v Havlíčkových sadech.[19]
  • Památník zrušení roboty pod vodojemem, na vrchu Jalovčiny pod vodojemem na Nové Vsi.

Zaniklé stavby[editovat | editovat zdroj]

  • Při panském špitálu byla roku 1674 založena Loretánská kaple. Postavena byla v místech zaniklého kostela zasvěceného Panně Marii a jejím zakladatelem byl Jan Jiří Marek Clary-Aldringen. Santa Casa byla po roce 1924 zbořena.[20][21]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Panoramatický pohled na město z Doubravské hory.
Panoramatický pohled na město z Doubravské hory.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Teplice prosluly jako salón Evropy, v lázních se léčili panovníci i umělci - E15.cz. magazin.e15.cz [online]. CN Invest a.s., 2010-07-06 [cit. 2017-07-23]. Dostupné online.  
  3. BURSA, Milan. Zeměpisné exkurze v Severočeském kraji. Ústí nad Labem : Pedagogická fakulta UTEP v Ústí nad Labem, 1994, 3.vydání. ISBN 80-7044-076-7. Kapitola Obyvatelstvo, s. 12.  
  4. RADVANOVSKÝ, Zdeněk. Konec česko-německého soužití v ústecké oblasti 1945–1948. Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 1997. 204 s. ISBN 80-7044-180-1. S. 65. Dále jen Radvanovský 1997. 
  5. Radvanovský 1997, s. 63
  6. NA, f. MV-N, k. 254, rukopisná poznámka G. Spurného.
  7. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 228.  
  8. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 265.  
  9. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 (1. díl) [online]. 2007-03-03, [cit. 2014-12-11]. S. 412, 413, záznam 30. Dostupné online.  
  10. Něco o naší obci… [online]. Židovská obec Teplice, [cit. 2017-02-28]. Dostupné online.  
  11. http://konference.kehila-teplice.cz/
  12. BENEŠ, Jan. V Teplicích se objevily kameny zmizelých [online]. Český rozhlas, 2011-06-17, [cit. 2017-02-28]. Dostupné online.  
  13. Kameny zmizelých [online]. Židovská obec Teplice, [cit. 2017-02-28]. Dostupné online.  
  14. ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha : Práce, 1980. Kapitola Karel Koželuh, s. 155.  
  15. KOLEKTIV AUTORŮ. Kulturní památky Teplicka. Teplice : Město Teplice, 1960. S. 17.  
  16. KYBALOVÁ, Ludmila. Pražské zvony. Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958.  
  17. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Teplice – zámek, s. 465–469.  
  18. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha : Academia, 1982. 640 s. Kapitola Teplice, s. 48. Dále jen Poche 1982. 
  19. Poche 1982, str. 54
  20. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha : Libri, 2000. 164 s. ISBN 80-7277-015-2. S. 149.  
  21. KOVÁŘ, Pavel. Kostely v Teplicích [online]. iTeplice.cz, [cit. 2016-01-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KILIÁN, Jan, a kol. Teplice. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 544 s. ISBN 978-80-7422-339-6.  
  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha : Academia, 1982. 640 s. Kapitola Teplice, s. 46–56.  
  • ZYKMUND, a kol. Turn, 100 let města Trnovany–Teplice. [s.l.] : Europrinty, 2010. ISBN 978-80-254-8772-3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Teplice

Teplice (zahrnuje centrum a celky Šanov, Letná, Bílá cesta) • Hudcov • Nová Ves • Prosetice • Řetenice • Sobědruhy • Trnovany (zahrnují Anger)