Karel VI.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o císaři římském. Další významy jsou uvedeny na stránce Karel VI. (rozcestník).
Karel VI.
Císař Svaté říše římské, král český, uherský etc.[1]
Císař Karel VI. jako český král v korunovačním rouchu
Císař Karel VI. jako český král v korunovačním rouchu
Doba vlády 17111740
Korunovace císařem římskoněmecké říše 1711, uherským králem r. 1712, českým králem r. 1723.
Narození 1. října 1685
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 20. října 1740 (55 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Pochován Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce Josef I. Habsburský
Nástupce Karel Albrecht Bavorský
Marie Terezie
Královna Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská (1708-1740)
Potomci Marie Terezie
Rod Habsburkové
Otec Leopold I.
Matka Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Podpis Podpis

Karel VI. (1. října 1685 Vídeň20. října 1740 Vídeň) byl nejmladší syn císaře Leopolda I. a jeho manželky Eleonory Falcko-Neuburské. Po smrti svého bratra Josefa I. se stal:

Nástup do politiky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Války o dědictví španělské.

Dětství a mládí prožil na vídeňském dvoře svého otce Leopolda I., kterého si vážil jako vévodu. Měl stejně jako jeho bratr jazykové a hudební nadání (dokonce složil několik oper). Vyslanci ho později popisovali jako nepříliš pohledného muže s nevýrazným hlasem.

Po smrti posledního španělského Habsburka Karla II. se měl stát jeho nástupcem. Jako protikandidát však vystoupil Filip z Anjou, vnuk francouzského krále Ludvíka XIV.

Soustředění španělského dědictví (kromě vlastního Španělska a jeho území v Evropě šlo také o obrovské koloniální panství v Americe) pod vládou bourbonského rodu však bylo nepřijatelné pro Anglii, Nizozemsko a další evropské státy, které spolu s habsburskou monarchií uzavřely protifrancouzskou koalici. Vojenské konflikty na sebe nenechaly dlouho čekat. V krátké době se rozhořely na několika frontách v Evropě a anglo-francouzské zápolení se přeneslo i do kolonií v Americe.

Po roce 1704, kdy spojenci porazili francouzské vojsko v bitvě u Hochstädtu, nastal ve vzájemném poměru sil radikální obrat. Mladý arcivévoda Karel (jako španělský král Karel III.) vstoupil v čele silné armády na Pyrenejský poloostrov, postupně získával jedno vítězství za druhým a císařské armády vítězily i v španělských državách v Itálii. Během času se síly vyrovnaly; rozhodující obrat v této válce vyvolala smrt římskoněmeckého císaře a Karlova bratra Josefa I.

Hlava habsburské monarchie[editovat | editovat zdroj]

Pečeť Karla VI.

Karel se jako jeho nástupce stal hlavou habsburské monarchie (uherským králem byl korunován 22. května1712 v Bratislavě, česká korunovace proběhla 5. září 1723). Císařem římskoněmecké říše byl zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem 12. října 1711, korunován tamtéž 22. prosince 1711).

Tímto aktem se stal pro členy protifrancouzské koalice nepřijatelný jako španělský panovník, protože Karel by do svých rukou soustředil příliš velkou moc.

Roku 1713 uzavřela Anglie a další dosavadní spojenci Habsburků s válkou vyčerpanou Francií mír v Utrechtu, kterým bylo potvrzeno nástupnictví Filipa V. (z Anjou) na španělském trůnu (pod podmínkou, že se španělské državy nespojí s Francií). Další mírovou smlouvou uzavřenou v Rastatte roku 1714 ukončil svůj boj i Karel VI., který jako kompenzaci rezignace na španělský trůn dostal část důležitých držav Španělska – Španělské Nizozemsko (dnešní Belgii) a bývalé španělské državy na Apeninském poloostrově (Neapolsko, Milánsko a Sardinie).

Během Karlovy šestadvacetileté vlády se začala projevovat vnitřní slabost habsburské monarchie. Územní zisky z úspěšné války s Tureckem v letech 17161718 ztratila v dalším střetu na Balkáně o dvacet let později (1737–1738), v polovině třicátých let přišla v důsledku neúspěšného střetu s Francií o některá území v Itálii.

Karel a situace v Uhrách[editovat | editovat zdroj]

Karel VI.

Po svém nástupu na císařský trůn a uzavřením Satmárského míru zřídil se schválením uherského sněmu stálou armádu, což mu umožnilo zlikvidovat poslední zbytky osmanského panství v Uhrách. Po definitivním vytlačení Turků z Uher nastoupil kurz hospodářské a politické konsolidace monarchie.

Ve vnitřní politice se neúspěšně pokoušel omezit privilegia uherské šlechty a zavést do praxe starší plán centralizace monarchie. Řadou reforem schválených uherským sněmem v r. 1723 upravil hospodářské, soudní i správní poměry země. Územní, politické a náboženské otázky upravil v nařízení Resolutio Carolina.

Pragmatická sankce[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Pragmatická sankce.
Sarkofág Karla VI.

Dne 19. dubna 1713 ve Vídni Karel VI. vydal Pragmatickou sankci, celým jménem Pragmatickou sankci o posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouského, v níž byla ustanovena nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření mužské linie Habsburků nástupnictví linie ženské.

Cílem pragmatické sankce bylo zajištění nástupnictví po Karlu VI. pro jeho vlastní děti (tedy i dcery) v případě, že by nezanechal mužské potomky (v té době ovšem Karel s mužským dědicem ještě počítal). V takovém případě měly mít při nástupnictví přednost dcery Karla VI. před dcerami jeho předchůdců Josefa I. a Leopolda I..

Do roku 1723 uznaly pragmatickou sankci sněmy všech zemí habsburské monarchie (český sněm 12. října 1720, moravský sněm 17. října 1720, slezský sněm 25. října 1720; Chebsko pak přijalo pragmatickou sankci 21. října 1721).

Hodnocení Karlovy vlády[editovat | editovat zdroj]

Osobnost a povahu Karla VI. značně poznamenal jeho pobyt ve Španělsku. Zvykl si na španělský dvorský rituál, který mu velmi vyhovoval, vídeňský dvůr však svazoval do strnulosti. Zajímal se o ekonomiku a chtěl odstranit cla uvnitř říše.

S vládou Karla VI. je spojován počátek budování silniční sítě v českých zemích.[2]

Karel VI. byl velmi zbožným katolíkem, za jeho vlády se rozpoutala v monarchii další vlna rekatolizace – především zaměřená proti nekatolickým vlivům v českých zemích. Byl posledním mužským příslušníkem habsburské dynastie (manželstvím jeho dcery Marie Terezie s Františkem I. Lotrinským pokračoval rod jako habsbursko-lotrinský).

Zemřel na otravu houbami, pravděpodobně muchomůrkou zelenou. Je pochován v kapucínské hrobce ve Vídni, stejně jako jeho bratr a rodiče. Nápis na jeho sarkofágu zní :

Věnováno věčné památce. Nevýslovná bolest oživuje posvátný popel zbožňovaného nejjasnějšího císaře Karla VI., který velmi šťastně a plně, se stálostí a statečností Rakušana a nejen v těchto dvou, nýbrž ve všech heroických cnostech byl zcela dokonalým a zdatným císařem, který i v hrobě žije, abys věděl, poutníče, že majestát ani pohřben nikdy nezanikne.

Všeobecnému blahu propůjčen léta Krista, našeho Pána 1685, 1. října, nebeské vlasti vrácen roku 1740, 20. října, nemohl zanechat znamenitější památku nežli obraz cnosti, moudrosti a zbožnosti, Marii Terezii, císařovnu spravedlnosti a vládkyni dobroty, okrasu, vzor a řád. Žil 55 let, 19 dní a 8 hodin.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Karel se oženil 1. srpna 1708 v Barceloně s princeznou Alžbětou Kristýnou, dcerou vévody Ludvíka Rudolfa Brunšvicko-Wolfenbüttelského a jeho manželky Kristýny Luisy Öttingenské. Z tohoto manželství se narodily čtyři děti.

Jméno Portrét Lifespan Poznámky
Leopold Jan
Coat of arms of the House of Habsburg.png 13. duben 1716 -
4. listopad 1716
Rakouský arcivévoda.
Marie Terezie
Andreas Moeller - Erzherzogin Maria Theresia - Kunsthistorisches Museum.jpg 13. květen 1717 -
29. listopad 1780
Dědička Habsburské monarchie, v roce 1736 provdaná za Františka I. Štěpána Lotrinského.
Marie Anna
Andreas Moeller 002.jpg 26. září 1718 -
16. prosinec 1744
Rakouská arcivévodkyně, v roce 1744 provdaná za Karla Lotrinského, guvernérka Nizozemí.
Marie Amálie
Andreas Moeller 003.jpg 5. duben 1724 -
19. duben 1730
Rakouská arcivévodkyně.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/107109/Charles-VI
  2. [Jaromír Nosek: Obecné užívání pozemních komunikací, diplomová práce, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva, Brno, 2006]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Josef I.
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
17111740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel Albrecht Bavorský
Předchůdce:
Josef I.
Znak z doby nástupu Český král
17111740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel Albrecht Bavorský
Předchůdce:
Josef I.
Znak z doby nástupu Uherský král
17111740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie
Předchůdce:
Josef I.
Znak z doby nástupu Chorvatský a slavonský král
17111740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie
Předchůdce:
Viktor Amadeus I.
Znak z doby nástupu Sicilský král
Karel IV.
17201734
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Josef I.
Znak z doby nástupu Rakouský arcivévoda
17111740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie
Předchůdce:
Maxmilián II. Emanuel
Znak z doby nástupu Lucemburský vévoda
17141740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie
Předchůdce:
Filip V. Španělský
Znak z doby nástupu Milánský vévoda
17061740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie
Předchůdce:
Karel I.
Znak z doby nástupu Parmský vévoda
Karel II.
17351740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie
Předchůdce:
František II. Rákóczi
Znak z doby nástupu Sedmihradský kníže
17111740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie Terezie