Honitba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Honitba je pozemek, na kterém je povoleno vykonávat právo myslivosti. Jedna honitba může obsahovat více pozemků od různých vlastníků. Pozemky, na kterých není myslivost povolena, se nazývají nehonební. Pokud honitby sousedí s městskými či vesnickými pozemky, obvykle končí na začátku zastavěných ploch, intravilánu.

Specifické postavení se přisuzuje oborám a bažantnicím, které se mohou brát jako samostatná zařízení.

Podle způsobu vlastnictví se honitby dělí na vlastní a společenstevní. Rozdělení se objevilo po roce 1848, kdy vydal císař František Josef I. v Olomouci Říšský patent o myslivosti č. 154, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy.

Vlastní honitba[editovat | editovat zdroj]

Jako vlastní honitba se označují pozemky, které jsou ve vlastnictví člověka, který na nich vykonává právo myslivosti. Od roku 1962 do roku 1992 tento druh honitby přestal existovat, když bylo následkem zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb. právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku a stalo se doménou organizací, jako byly státní lesy, státní statky a JZD.

Společenstevní honitba[editovat | editovat zdroj]

Jako společenstevní honitba se označuje honitba tvořená pozemky více vlastníků, kteří se dohodli na vzniku honebního společenstva podle zákona o myslivosti. Tomuto honebnímu společenstvu je pak honitba uznána.