Tkadleček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tkadleček (doba vzniku kolem roku 1400) je vrcholná skladba české umělecké prózy, která se řadí k výrazným dominantám středověké evropské literatury. Rovněž stylově je Tkadleček na vysoké úrovni a vyrovná se stylistické vytříbenosti tehdejší náročné latinské prózy. Je zde využit spor, který má však povahu spíše filozofické disputace o problémech filozofických a teologických. Autorem je neznámý člověk, který musel být vzdělaný, znal antické klasiky a církevní autority středověku, velmi dobře se orientoval v Bibli.

Inspirace[editovat | editovat zdroj]

Tkadleček je možná ovlivněn starší německy psanou skladbou Jana ze Žatce Oráč z Čech (Der Ackermann aus Böhmen). Je asi čtyřikrát delší a obsahuje věty, témata a motivy, dle kterých se usuzuje, že sloužil jako předloha. Podle druhé verze, která se v současné literárněvědném bádání prosazuje, oba texty (tedy Oráč z Čech i Tkadleček) vycházely z neznámého 3. pretextu, který se nám nedochoval.

Motivy[editovat | editovat zdroj]

Tkalcem je zde míněn člověk živící se písmem (stejně jako v Oráči z Čech - textor znamená latinsky oráč i písař).

Jáť jsem Tkadlec učeným řádem, bez dříví, bez rámu a bez železa tkáti umím. Člunek můj, jímžto osnuji, jest z ptačí vlny; příze má z rozličných zvířat oděvu jest. Rosa, jež roli mou skropuje, není obecná voda, ani sama o sobě, ale jest s obecnou vodou smíšena, jížto v svou potřebu jednak nahoru, jednak dolů i sem i tam krůpěj podávám.

Podobně jako v Oráči z Čech je zde použit dialektický spor mezi Tkadlečkem (literátem) a obecným nepřítelem (Neštěstí, v Oráči z Čech Smrt).

Děj[editovat | editovat zdroj]

Samotný děj: Tkadleček, mladý milenec, obviňuje Neštěstí, že zavinilo nevěru jeho milé Adličky. Tato hádka nabývá stále obecnějšího charakteru, až se dostává k takovým problémům, jako ke např. úloha zla ve světě, odkud se zlo na světě bere, či do jaké míry může člověk určovat svůj osud.

Literatura[editovat | editovat zdroj]