Božena Němcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Božena Němcová
Božena Němcová, rytina od Jana Vilímka
Božena Němcová, rytina od Jana Vilímka
Rodné jméno Barbora Novotná
Narození 4. února 1820
Vídeň Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. ledna 1862
(ve věku 41 let)
Praha Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolání spisovatelka
Národnost česká
Stát Rakouské císařství
Vzdělání základní
Žánr realismus
Témata venkovská próza
Významná díla Divá Bára,
Babička,
V zámku a v podzámčí,
Chyže pod horami
Manžel(ka) Josef Němec
Děti Karel, Hynek, Jaroslav, Theodora
Příbuzní Johann Pankel - otec, Terezie Panklová (roz. Novotná) - matka, Magdalena Novotná (roz. Čudová) - babička (matčina matka), Kašpar Karel Novotný - strýc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbara Pankel (4. února 1820[1] Vídeň21. ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal za manželku kočí Johann Pankel, původem z Rakouska. Barboře bylo tehdy – podle ustáleného datování – půl roku. V roce 1820 se Panklovi přistěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Tam se za nimi v roce 1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-Křovice – 1841 Vídeň) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala.

Od roku 1826 do roku 1830 navštěvovala Barbora Panklová školu v České Skalici.

Období 1837–1842[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1837 jí rodiče našli ženicha Josefa Němce (1805 Nový Bydžov1879 Tábor[2]) a ještě téhož roku byla slavena svatba. Josef Němec, jemuž porodila tři syny a dceru,[3] pracoval jako komisař finanční stráže. Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn Karel.

Hrob Boženy Němcové na Vyšehradském hřbitově

Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce 1840 se přesunula celá rodina do Polné, kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury.[3] Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci v čele s hostinským a primátorem města Antonínem Pittnerem. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Podle dopisu psanému Ludvíku rytíři z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky české knihy a knihu přeloženou do češtiny, a to pravděpodobně knihu Roberta Irwina Alhambra a spisy Josefa Kajetána Tyla.[3] Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která tu byla pokřtěna 19. června 1841[4].[3] V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav.[3]

První literární aktivity[editovat | editovat zdroj]

V Praze začala Božena Němcová pod vlivem Václava Bolemíra NebeskéhoKarla Jaromíra Erbena psát česky. Její první báseň Ženám českým byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. dubna 1843Květech. S jemným a vzdělaným básníkem Václavem Bolemírem Nebeským se Němcová citově sblížila,[5] ale Nebeský milenecký vztah záhy ukončil (jak o tom svědčí jeho korespondence) a odešel do Vídně dokončit svá studia medicíny. Němcová se později, po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku 1843 se s manželem odstěhovali do Domažlic, kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Na fasádě domu na náměstí Míru č. 120 je pamětní deska s textem Zde žila Božena Němcová první spisovatelka česká o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry setře. 1895. Roku 1847 se opět odstěhovali z Domažlic. Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 jej přeložili až do Uher. Němcová se společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. Živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, často žila na dluh.[3]

Členkou Českomoravského bratrstva[editovat | editovat zdroj]

Ještě před odchodem Josefa Němce do Uher, po pobytu v DomažlicíchVšerubech, se rodina na čas (od července 1848 do února 1850) ocitla v Nymburku, kde se Boženě Němcové dostal do rukou časopis Týdenník s článkem Co jest komunismus?. Jeho autorem byl katolický knězutopický socialista František Matouš Klácel. Boženu Němcovou článek natolik zaujal, že spolu se svým manželem projevila zájem vstoupit do Klácelova Českomoravského bratrstva, což bylo rakouským úřadům krajně podezřelé utopické společenství bratrské a sesterské lásky.[5] Klácel si potom s Němcovou dopisoval a adresoval jí sedmatřicet dopisů, které v roce 1849 publikoval v Moravských novinách a později je vydal tiskem pod názvem Listy přítele k přítelkyni o půwodu socialismu a komunismu.[5] Prostřednictvím Českomoravského bratrstva se Božena Němcová seznámila se svým dalším milencem MUDr. Janem Helceletem, jemuž říkala „bratr Ivan“.[5]

V roce 1851 pobývala Němcová s dětmi v lázních Na Horách u České Třebové, kam ji pozval Klácel. Zde se opět setkala i s Helceletem, ale zřejmě mezi nimi došlo k rozporům, jelikož od té chvíle Helcelet ve své korespondenci s přáteli nazýval Němcovou posměšně „slezinou“ (snad proto, že si často stěžovala na chorobu tohoto orgánu).[5] Českomoravské bratrstvo, které mělo pěstovat lásku, se nakonec neslavně rozpadlo a svou roli v tom zřejmě hrála i Klácelova žárlivost na vztah Němcové s Helceletem. Rozčarování z nevydařeného vztahu s Helceletem nemělo dlouhého trvání a hned roku 1851 se Božena Němcová zamilovala do MUDr. Dušana Lambla, který ošetřoval jejího syna Hynka, umírajícího na tuberkulózu. Vztah rychle skončil, když Josef Němec nalezl u manželky Lamblův milostný dopis a ztropil manželce hroznou scénu.[5] Roku 1852 odjela Němcová za manželem do Uher a přitom navštívila kromě Moravy také Slovensko, kde sbírala podklady o zvycích, kultuře a jazyce tamějšího venkovského lidu a kam se pak v 50. letech opakovaně vracela. Tyto cesty a pobyt na Slovensku finančně podporoval hrabě Hanuš Kolowrat Krakovský. V následujících letech podnikla několik dalších cest také do Uher. Roku 1853 zemřel její syn Hynek.

Roku 1854 se Němcová znovu zamilovala, a to do mladého studenta lékařství Hanuše Jurenky.[5] Jeho rodiče tomuto vztahu samozřejmě nepřáli a Hanuš musel z Prahy odejít do Polska, aby na ni mohl zapomenout. Roku 1853 byl Josef Němec odvolán ze své funkce; nejprve mu byl plat snížen na polovinu, později byl zastaven úplně. Josef Němec se ocitl bez práce a jeho žena proto byla donucena hledat pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době napsala povídku Babička. Tehdy bydlela v Ječné ulici čp. 516/28 a později ve Vyšehradské ulici čp. 1378/45 (pod Emauzy). Na obou domech byly později umístěny pamětní desky. V této době se sblížila s májovci. Jinak se ale stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského roku 1856; na jeho rakev údajně položila trnovou korunu jako symbol mučednictví.

Seznámila se se sestrami Rottovými, spisovatelkami Karolinou SvětlouSofií Podlipskou.

Neradostné manželství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1856 obdržel Němec místo účetního oficiála ve Villachu v Korutanech. Když po čase požádal o povýšení, byl odmítnut a navíc obviněn ze zpronevěry. Nakonec byl penzionován a vrátil se do Prahy, kde ho čekal ostrý spor s manželkou. Příčinou se tentokrát stala budoucnost dětí, na kterou měli manželé rozdílné názory. Němec po těchto rozporech sepsal koncept žádosti o rozvod.[5]

Děti nakonec spolu se svou matkou dosáhly svého a otce neposlechly – syn Karel se šel učit zahradníkem do Rájce nad Svitavou a Jaroslav odjel studovat do Mnichova na výtvarnou akademii. Den před jeho odjezdem zbil rozzuřený Josef Němec svoji manželku tak, že musela hledat pomoc na policii.[5] Manželé se poté opakovaně usmiřovali a zase hádali. K dalším hádkám došlo ve chvíli, kdy byl syn Jaroslav z Mnichova vypovězen, protože neměl žádné finanční prostředky. V Praze si sehnal místo u fotografa, ale když jednou nepřišel večer včas domů, vypukla mezi jeho rodiči další dramatická hádka a Božena Němcová musela před svým manželem opět utéci. Od té chvíle už se Božena Němcová odmítala se svým manželem znovu usmířit a roku 1861 odešla do Litomyšle, kde se pokoušela živit prací pro nakladatele Augustu, když připravovala vydání svých spisů.[3] V té době ale byla již vážně nemocná a finanční nouze a zdravotní stav ji donutily k návratu do Prahy k manželovi. První sešit II. vydání jejího nejslavnějšího díla Babička (I. vydání vyšlo v roce 1855) dostala den před svou smrtí. Zemřela 21. ledna 1862 v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě čp. 854/14).

Chudoba[editovat | editovat zdroj]

Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Její povzdech: „Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží.“ Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě. Její hrob byl původně vedle hrobu Václava Hanky, ale po smrti jeho ženy Barbory byly ostatky Boženy Němcové údajně přeneseny na současné místo (hrob 2B-12, reliéfní plaketa od Tomáše Seidana). Její muž byl pohřben v roce 1879 na dnes již zrušeném hřbitově u kostela sv. Filipa a Jakuba v Táboře, kde zemřel ve svých 74 letech na srdeční záchvat u syna Karla a jeho rodiny na Křižíkově náměstí. Karel byl profesorem na místní reálce a pracoval i ve zdejší botanické zahradě.

Datum narození, původ[editovat | editovat zdroj]

Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Božena Němcová byla nemanželskou dcerou vévodkyně Kateřiny Zaháňské, nebo spíše její mladší sestry Dorothey von Biron, v době možného narození dítěte (1816) již hraběnky de Talleyrand-Périgord. Pro tuto druhou hypotézu svědčí nejen vzhledová a do jisté míry i povahová podobnost možné matky s dcerou, ale také nezvykle dobrý vztah Kateřiny Zaháňské k Barboře Panklové i k jejím (adoptivním) rodičům a naopak nepříliš dobrý vztah Barbory k matce Terezii Panklové. Dále lze uvést i tradovaný vyšší věk dívky Barbory, než by to odpovídalo jejímu běžně udávanému roku narození 1820. Uvádí se alternativní rok narození 1816 nebo 1817. Podle nového zdroje se ze známého vztahu Dorothey de Talleyrand-Périgord a hraběte Karla Jana Clam-Martinice (1792–1840) skutečně narodila nemanželská dcera. Stalo se tak ve francouzských lázních Bourbon-l'Archambault, situovaných v dnešním departementu Allier v regionu Auvergne. Dorothea de Talleyrand-Périgord tyto lázně navštívila společně s manželovým strýcem, francouzským státníkem Charlesem Mauricem de Talleyrand-Périgord, a to v září 1816, již po rozchodu se svým milencem, hrabětem Clam-Martinicem (rozešli se v březnu 1816). Dorothea neuznala narozené nemanželské dítě oficiálně za vlastní a nechala je do matriky města Bourbon-l’Archambault zanést pod jménem Marie-Henriette Dessalles.[6] Podle alternativních úvah byla dívka později dána do opatrování manželům Panklovým, služebníkům vévodkyně Kateřiny Zaháňské, kteří byli posláni sloužit na ratibořickém panství. Na druhou stranu existují i argumenty proti alternativním teoriím o původu Boženy Němcové (např. údajná podoba Boženy Němcové s její mladší sestrou z rodiny Panklových), takže mezi literárními vědci jsou tyto teorie doposud spíše odmítány.

Adresy pobytu[editovat | editovat zdroj]

Památník v Domažlicích, upozorňující na pobyt Němcové.

Od roku 1850 strávila Němcová v Praze 13 let, které přerušila jen krátkým pobytem v Drážďanech a třemi cestami na Slovensko (oblasti Banské Štiavnice, Sliače, Brezna, Horní Lehoty, Velké Revúce, Chýžně) a do Uher (1851, 1852, 1855). V Praze je známo jejích 14 adres. Všechna bydliště byla na pravém břehu Vltavy.

  • Pražské adresy jsou očíslovány, ostatní události jsou odraženy:
    • 1820 - : Vídeň, Alservorstadt č. 206 (dnes na tomto místě ústí Sensengasse do Spitalgasse) - Barbora Panklová se narodila 4. února 1820 panskému kočímu, rakouskému Němci Johannu Panklovi (1794–1850) a Terezii Novotné (1797–1863), panské pradleně.
    • 1820 (5. února): Vídeň, Alserstraße 17 (kdysi Alser Grund), kostel Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeitskirche) - křest
    • rodina - 1820 (7. srpna): Česká Skalice - svatba rodičů
    • Ratibořice - manželé Panklovi sloužili u vévodkyně Zaháňské. Babička z matčiny strany Magdaléna Novotná, tkadlena z Náchodska, pobývala u své dcery v letech 1825-1829 a pomáhala s výchovou.
    • školní docházka - 1824 (nebo až 1826) - 1830 (nebo 1833): Česká Skalice
    • školní docházka - 1830-1833: Chvalkovice zámek - na vychování v rodině zámeckého úředníka Augustina Hocha. Učila se němčinu, hrát na klavír, šít a panské mravy. Poprvé zde přišla do styku s literaturou.
    • svatba - 1837 (12. září): Červený Kostelec - v kostele svatého Jakuba Většího se provdala za dvakrát staršího člena finanční stráže (později komisaře) Josefa Němce, oslava se odehrála v hotelu U Českého lva.
    • 1837 (září) - 1838 (30. dubna): Červený Kostelec - ulice Boženy Němcové 127. Sem se provdala. Ubytovali se v podkroví domu kupce Augustina Hůlka. V domku, ve kterém žila, je muzeum. Jedná se o nejstarší české literární muzeum. Ve Smetanových sadech byl roku 1961 vztyčen jako připomínka jejího pobytu pomník.
    • 1838-1839 Josefov - hostinec Veselý, později vlastní dům. V Josefově se 6. srpna 1838 narodil syn Hynek (1838-1853).
    • 1839 (září) - 1840: Litomyšl, Smetanovo nám. čp. 27 - v domě, který na tomto místě stával, se narodil 18. října 1839 syn Karel (1839-1901), pozdější zahradnický odborník a pedagog. Na fasádě byla u příležitosti 150. výročí narození umělkyně umístěna pamětní deska s bustou (1971, Ladislav Faltejsek) a textem Zde žila v letech 1839 až 1840 spisovatelka Božena Němcová 1820 1970. Toto období jejího života bylo klidné. Chodila na procházky do Nedošína a do okolí, seznámila se s Magdalenou Dobromilou Rettigovou.
    • 1840-1842: Polná, Husovo nám. čp. 47 - přízemí v pravé části domu. Zde se 19. června 1841 narodila jediná dcera Theodora (1841-1920), která používala jméno Dora. Na domě byla 1. července 1934 odhalena bronzová pamětní deska (autor prof. Jaroslav Rérych) s textem: V tomto domě bydlela v květu mladosti své 1840 1842 Božena Němcová. Zde prostá knížka J. K. Tyla a styk s polenskými vlastenci získaly ji české literatuře. Slavnostního aktu se zúčastnila vnučka Boženy Němcové.
    • rodina - 1841: Vídeň - úmrtí babičky Magdaleny Novotné
  • 1/ 1842-1845: Na Poříčí Dům U Zeleného stromu čp. 1048/30 (na místě tehdejšího domu č. 1050) - malý byt na pavlači. Zde se narodil poslední syn Jaroslav (1842).
    • 1845-1847: Domažlice, náměstí Míru 120 - rohový dům proti klášteru. Na fasádě je žulová pamětní deska z roku 1895 s bronzovým reliéfem (Čeněk Vosmík) a textem Zde žila a působila Božena Němcová, první spisovatelka česká, o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry sestře. 1895. V Domažlicích psala své první pohádky.
    • 1846 (17.7.) - 1847: Františkovy Lázně. V létě 1846 se zde léčila 4 týdny. V ulici Boženy Němcové v parčíku je na kameni kovová pamětní deska s nápisem: V domě, který stál na tomto místě, bydlela jako vzácný host Božena Němcová v létech 1846-1847. Zde psala své Dopisy z Lázní Františkových. Podle ní bylo také nazváno Divadlo Boženy Němcové (ul. Ruská 102/16).
    • 1847-1848: Všeruby (německy Neumark). Většina obyvatel zde byli Němci. Zde dopsala Karlu, kterou psala v Domažlicích.
    • 1848 (červenec) - 1850 (únor): Nymburk, předměstský dům čp. 243 (byt v přízemí) na rohu Boleslavské třídy a Velkých Valů. Nebyla zde spokojená. Od roku 1920 stojí před domem její pomník, který nechal zbudovat ženský čtenářský spolek Lada.
    • 1850: Liberec - 2 bydliště: a/ neznámé, vyhnal je požár. b/ Kristiánov, asi ulice Boženy Němcové nebo náměstí Českých bratří. Ve městě tehdy nebyly české školy, děti docházel učit český učitel. Pobyt spisovatelky připomíná pomník (autor František Stupecký) v parku na náměstí Českých bratří. Má podobu kamene, na které je bronzový reliéf s její podobiznou a pod ním nápis Božena Němcová.
    • rodina - 1850: Zaháň - úmrtí otce
  • 2/ 1850 (prosinec): Štěpánská - u učitele a spisovatel Josefa Františka Šumavského (1796-1857)
  • 3/ 1850-1853: Václavské náměstí čp. 838/9 (dříve 15)
  • 4/ 1853: Václavské náměstí čp. 791/32
    • pobyt na Slovensku
  • 1853 (21. října v 16 hodin) Olšanské hřbitovy: pohřeb předčasně zesnulého 15letého syna Hynka, který podlehl tuberkulóze. Na pohřeb se složili spolužáci.
  • 5/ 1853-1854 (říjen): Ječná čp. 516/28 - zde začala psát Babičku. Na fasádě je bronzová pamětní deska z roku 1957 (autoři Eva Springerová a architekt Jan Zázvorka) s reliéfní podobiznou, kterou zleva lemuje vavřínová a zprava lipová ratolest, a zlaceným textem: V tomto domě napsala roku 1854 Božena Němcová Babičku Desku doplňuje drobná černá tabulka s textem Dům zrození Babičky Boženy Němcové.[7]
  • 6/ 1854 (říjen) - 1855 (říjen): Vyšehradská čp. 1378/45 - zde dokončila Babičku. Na fasádě je pamětní deska z černého mramoru s bílým textem: V tomto domě žila do října 1855 Božena Němcová. Dokončila zde dílo >Babička<. Tvar pamětní desky má připomínat stylizovanou otevřenou knihu. Poprvé byla Babička vydána v roce 1855 u Jaroslava Pospíšila.[8]
  • 7/ 1855 (říjen) - 1857 (podzim): Štěpánská čp. 647/31 (dříve 45)
  • 8/ 1857 (podzim) - 1860 (8. května): Řeznická čp. 1360/15 (dříve 13) - ve třetím poschodí
  • 9/ pravděpodobně Vodičkova
  • 10/ Štěpánská čp. 544/1
    • 1861 (12. září) - (28. listopadu): Litomyšl - Smetanovo nám. dům U Modré hvězdy č. 84 . Nejdříve se ubytovala v Pifflově zájezdním hostinci (Smetanovo nám. 17), avšak Antonín Augusta, majitel knihtiskárny a nakladatelství v Litomyšli, který vydával její práce, jí zajistil ubytování v hostinci U Modré hvězdy. Svoje ubytování popsala takto: Mám hezký pokojíček, divan, stolek, věšák na šaty a skříň a také postel. Ona sem přijela, aby mohla své texty sama redigovat a přivydělat si. Ubytování i stravu platil Augusta. Ne však dlouho. Kvůli své nemoci nebyla schopna práce. V dopise ze 17. listopadu 1861 jí Augusta vzkázal: Déle nechci, nebudu čekat, jak si ze mňe dle libosti blazna dělate; odevzdejte tištěnou babičku sazeči, ja obstaram spojení sam, a Vy hleďte, by ste Litomišli brzo opustila. To se ještě stupňovalo, v jednom vzkazu jí napsal: Nedate-li hned rukopis a dokončeni, tak se postarejte, jak živa budete, ja zapověděl, Vám již co dat. Manžel Josef ji nakonec těžce nemocnou a vyčerpanou odvezl zpět do svého bytu v Praze. V současnosti je v domě hotel Zlatá Hvězda. Na fasádě vlevo je pamětní deska s textem V tomto domě naposled pracovala a dohasínala Božena Němcová 13. 9. – 28. 11. 1861., která byla odhalena v roce 1932 u příležitosti výstavy věnované Boženě Němcové na litomyšlském zámku.
  • 11/ Na Příkopě dům U Tří lip čp. 854/14 (dříve 16) - zde v manželově bytě si den před svou smrtí spisovatelka prolistovala první sešity druhého vydání Babičky a v úterý 21. ledna 1862 v 6 hodin ráno vydechla naposled. Bylo jí 41 let. Na fasádě je v travertinovém výklenku bronzová busta a pod ní pamětní deska (1933, Bedřich Neužil) s textem: Zde v bývalém domě U Tří líp dokonala svůj život Božena Němcová, tvůrkyně Babičky 4.2.1820-21.1.1862. Zřízeno péčí Ústředního spolku českých žen. Za okupace poškozeno a Ústř. spol. čes. žen obnoveno 1946.[9]
  • pohřeb 24. ledna 1862: Vyšehradský hřbitov - hrob (2B-12) při východní zdi, jsou tam pohřbeni i její syn Jaroslav (1898) a dcera Dora (1920). Náhrobek je z nehvizdského pískovce. Reliéfní plaketa od Tomáše Seidana. V dolní části je reliéf zobrazují babičku, která ukazuje vnoučatům tolar od císaře Josefa II. Pohřbu se mimo jiné zúčastnila i Marie Riegrová-Palacká a Karolína Světlá.
  • bronzový pomník Boženy Němcové v severní části Slovanského ostrova – dílo sochaře Karla Pokorného z let 1941-1952. V roce 1843 se na Žofíně Božena Němcová zúčastnila svého prvního velkého plesu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Socha Boženy Němcové v Čechových sadechOlomouci
Pamětní deska na domě v ulici Na PříkopěPraze, kde Němcová zemřela

Poezie[editovat | editovat zdroj]

První díla byly básně:

  • Slavné ráno
  • Ženám českým
  • Moje vlast

Povídky a další kratší prózy[editovat | editovat zdroj]

  • Barunka (1853) - poprvé vyšla v kalendáři Koleda
  • Cesta z pouti
  • Čtyry doby, vydáváno také pod názvem Čtyři doby
  • Devět křížů
  • Divá Bára (1856) - poprvé vyšla v kalendáři Česká pokladnice
  • Dlouhá noc
  • Dobrý člověk (1858) - poprvé vyšla v časopise Posel z Prahy
  • Domácí nemoc
  • Dopisy z lázní Františkových
  • Hospodyně na slovíčko
  • Chudí lidé – vytváří nový typ hrdiny, a sice z prostředí, kde se setkávají různé společenské vrstvy
  • Chyže pod horami
  • Karla – (1855) - poprvé vyšla v almanachu Perly české, odehrává se v chodské vesnici Stráž
  • Obrázek vesnický
  • Pan učitel – poslední dokončená povídka
  • Pomněnka šlechetné duše
  • Rozárka
  • Selská politika
  • Sestry (1855) - poprvé vyšla v almanachu Lada Nióla
  • Silný Ctibor
  • Čertík

Pohádky[editovat | editovat zdroj]

Němcová byla schopnou vypravěčkou, a tak ji přátelé vybízeli, aby své pohádky sepsala a vydala. Nabádali ji, aby dokumentárně zaznamenala to, co bylo z českého pohádkového bohatství uloženo v její paměti. Znala mnoho pohádek, hodně si jich zapamatovala z dětství. Četla také německé sbírky pohádek, legend a pověstí. České pohádky byly její první samostatně vydané literární dílo. Získávala zkušenosti, rozvíjela svoje tvůrčí a vypravěčské schopnosti.[10]

Národní báchorky a pověsti (1845 – 1848)[editovat | editovat zdroj]

Na vydávání pohádek se dohodla s nakladatelem Jaroslavem Pospíšilem, vydávala je po sešitech. První sešit vyšel 1. července r. 1845, druhý na podzim 1845, třetí a čtvrtý díl byl psán v zimě 1845 – 1846, kdy nejvíce sbírala materiál z okolí Domažlic. Pátý svazek vyšel v září 1846, šestý pak na podzim 1847. Sedmý svazek vyšel až v listopadu 1848. Druhé, rozšířené vydání, vyšlo v letech 1854 -­1855.[11]

Tematicky se skladby opírají o podání ze severovýchodu Čech a oblasti Chodska (třetí až sedmý sešit). Dvanáct pohádek z prvních dvou sešitů nejsou vzniklé zapsáním lidových motivů, ale jsou umělé.[12]

Nejznámější pohádky[editovat | editovat zdroj]
  • Neohrožený Mikeš
  • O Popelce
  • Čertův švagr
  • Sedmero krkavců
  • Princ Bajaja
  • Čert a Káča
  • O Perníkové chaloupce
  • O princezně se zlatou hvězdou
  • Šternberk – zfilmováno jako Jak si zasloužit princeznu
  • Potrestaná pýcha – zfilmováno jako Pyšná princezna
  • O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku – zfilmováno jako Princ a Večernice
  • O chytré princezně a Spravedlivý Bohumil – zfilmováno jako Čertova nevěsta
  • Chytrá horákyně
  • O Smolíčkovi
  • O kohoutkovi a slepičce
  • O zlatém kolovrátku
  • O hloupém Honzovi
  • Alabastrová ručička
  • O mluvicím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních
  • O Nesytovi
  • Pohádka bez konce
  • Jak se Honzík učil latinsky
  • O labuti
  • Divotvorná harfa
  • O zakletém hadovi – zfilmováno pod stejným názvem
  • Jak Jaromil ke štěstí přišel - novelistický počátek vypravuje o synu uhlíře, kterého týrá macecha. Popisuje jeho zálibu v zahradnictví, zimní život obyčejných lidí, kdy si předli, tkali, šili a také rozhovor Jaromila s otcem o povolání. Jaromil chtěl být jedině zahradníkem, to se otci nelíbilo. Jednou, když byl na pastvě, zavedl ptáček Jaromila ke skále, kde byl vstup do tajné říše. Byla to pestrobarevná říše s pidmimužíky a děvčaty, která se starala o zahradu a zámek. Po říši Jaromila provedla králova dcera Narciska. Zanedlouho musel Jaromil říši opustit, před odchodem dostal od vodní víly škebli s perlou, od ohnivé dívky lahvičku s ohněm a od Narcisky zlatou pecku a růžové listí, které se změní na zlato. Jakmile vyšel ven, zjistil, že uběhlo deset let. V zámku našel práci jako zahradník, a těmi třemi dary uzdravil nemocnou princeznu, kterou si pak vzal za ženu. Líčení podzemní říše a zjevování víl je velmi vroucné a líbezné, děj je živý a svěže psaný stylem kouzelných povídek. Němcová vložila do pohádky svoje dětské sny a kouzelné ideální říši a dodala jim zvláštního půvabu obrazem ideální rovnosti lidí a podzemního ráje, jenž je pramenem života země.[11]

Význam Národních báchorek a pověstí pro rozvoj české literární tradice vyzdvihovali již J. K. Tyl, K. Havlíček a K. Sabina.[13]

Slovenské pohádky a pověsti (1857 – 1858)[editovat | editovat zdroj]

Se slovenským folklorem se seznámila při návštěvách manžela na Slovensku. Adaptovala zápisy slovenských překladatelů. Při překladu do češtiny ponechávala dialogy ve slovenštině. Převaha kouzelných pohádek, ústní vyprávění bylo uchováno věrněji než v českých pohádkách.[13]

Nejznámější pohádky[editovat | editovat zdroj]
  • O dvanácti měsíčkách
  • Sůl nad zlato
  • O bačovi a šarkanu

Zájem o lidový život přenesla Němcová v posledním desetiletí života i na širší slovanskou oblast. Překládala ukázky lidové slovesnosti, hlavně slovinské, srbské a bulharské. Myšlenka sestavit soubor slovanských pohádek zůstala neuskutečněna.[12]

Úvodní list z Babičky od Boženy Němcové ve vydání z roku 1913

Větší prózy[editovat | editovat zdroj]

Praha, Slovanský Ostrov, socha Boženy Němcové
  • Babička (1855) – světově proslulé dílo napsané po smrti syna Hynka (spisovatelka v psaní tohoto díla patrně hledala útěchu). Podle některých badatelů Němcovou k sepsání této povídky inspirovala Pěstounka Františka Jana Mošnera. Popisuje zde vzpomínky na šťastné dětství prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postavou díla je babička (Marie Magdaléna Novotná) – silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo, další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svojí morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi, a to ze všech vrstev. Většina postav - včetně kněžny (vévodkyně) ze Zaháně, která je také výrazně zidealizovaná - je historicky doložena. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka. Další postavou je mladá komtesa Hortenzie, která jako by zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dala tomuto svému nejslavnějšímu dílu, přeloženému do mnoha jazyků, podtitul Obrazy venkovského života.

Cestopisy[editovat | editovat zdroj]

  • Z Uher
  • Vzpomínky z cesty po Uhrách
  • Obrazy ze života slovenského
  • Kraje a lesy na Slovensku

Z Domažlicka[editovat | editovat zdroj]

  • Obrazy z okolí Domažlického – publicistická próza, snaha o zachycení folklóru, obyčejů a zvyků. Dostupné online.
  • Selská svatba v okolí Domažlic
  • O prostonárodním léčení na Domažlicku

Online dostupná díla[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMCOVÁ, Božena. Babička : obrazy venkovského života. Ilustrace Adolf Kašpar. Praha : Česká grafická Unie, 1924. Dostupné online.  
  • NĚMCOVÁ, Božena. Národní báchorky a pověsti. Litomyšl : Antonín Augusta, 1862. 328 s. Dostupné online. Digitalizované dílo obsahuje sešit I., II. a III.. 
  • NĚMCOVÁ, Božena. Alabastrová ručička : O princezně se zlatou hvězdou na čele : Dobré kmotřinky : Vděčné zvířátka : Potrestaná pýcha. Praha : Jan Laichter, 1907. 63 s. Dostupné online.  
  • NĚMCOVÁ, Božena. Čertův švagr : Neohrožený Mikeš : O Nesytovi : Silný Ctibor. Praha : Jan Laichter, 1912. 63 s. Dostupné online.  

Životopisné filmy, v nichž vystupuje postava Němcové[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.muzeumbn.cz/tag/narozeni
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Josefa Němce
  3. a b c d e f g PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola Němcová Božena, s. 107-108.  
  4. Matriční záznam o narození a křtu Theodory Němcové
  5. a b c d e f g h i Klasikové v nedbalkách, autor Jan Bauer, MOBA 2006, kapitola Největší česká žena, str. 127 - 160
  6. WILLMS, Johannes. "Talleyrand: Virtuose der Macht", C.H. Beck, Mnichov 2011, str. 226. O dalších osudech dítěte se Willms nezmiňuje.
  7. KOUTEK, Tomáš. Pražské pamětní desky. Praha : Brána, 2015. 296 s. ISBN 978-80-7243-802-0. S. 69.  
  8. KOUTEK, Tomáš. Pražské pamětní desky. Praha : Brána, 2015. 296 s. ISBN 978-80-7243-802-0. S. 69.  
  9. KOUTEK, Tomáš. Pražské pamětní desky. Praha : Brána, 2015. 296 s. ISBN 978-80-7243-802-0. S. 69.  
  10. NEJEDLÝ, Zdeněk. Božena Němcová. Praha : Svoboda, 1950. S. 37-41.  
  11. a b TILLE, Václav. Božena Němcová. Praha : Odeon, 1969. S. 120-122.  
  12. a b OPELÍK, Jiří (red.). Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 3. M-Ř. Sv. I. M-O.. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-2000-708-3. S. 476.  
  13. a b VODIČKA, Felix. Dějiny české literatury II. Literatura národního obrození.. Praha : Nakladatelství české Akademie věd, 1960. S. 572.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 186–190.  
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha : Albatros, 1985. S. 269–275.  
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 567–598.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 282–283.  
  • KUBKA, František; NOVOTNÝ, Miloslav. Božena Němcová. Praha : V. Neubert a synové, 1940. 304 s.
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 157–158.
  • NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha : Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola Básnická osobnost Boženy Němcové, s. 301–306.  
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha : Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 474–484.  
  • SRŠEŇ, Lubomír. Nevšední příběhy portrétů : Puchmajer, Sedláček, Hanka, Rajská, Němcová. Praha : Vyšehrad, 2011. 144 s. ISBN 978-80-7429-230-9.  
  • VÁVRA, Vincenc. Božena Němcová : pokus životopisný a literární. Praha : Otto, 1895. Dostupné online.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla; MARTÍNEK, Jiří, a kol. Cesty k samostatnosti : Portréty žen v éře modernizace. Praha : Historický ústav, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7286-164-4. S. 14–26.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]