Martin Stejskal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Martin Stejskal
Narození 19. února 1944 (74 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání spisovatel a malíř
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Martin Stejskal (* 19. února 1944 Praha) je český malíř, esejista a esoterik hlásící se k surrealismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Surrvirtual

Vystudoval Odbornou školu výtvarnou v Praze. V r. 1963 se spřátelil s básníkem Karlem Šebkem, který ho seznámil se surrealistickým okruhem. Od roku 1968 se podílí na činnosti Surrealistické skupiny v Československu a je členem redakční rady revue Analogon. Koncem 60. let poznal českého alchymistu a hermetika Theofana Abbu a spolupracoval s ním až do jeho smrti. Podle jeho dispozic vytvořil velké tarotové karty, které vydal vlastním nákladem i tiskem jako samizdat s názvem 22 arkán Theofana Abby. (Začátkem 90. let vytvořil i originální malá tarotová arkána a v posledních letech karty koloroval a připravuje je k vydání.) Později spolupracoval na českých překladech knih francouzského alchymisty Fulcanelliho. (Tajemství katedrál, Příbytky filosofů).

Koncem 60. let 20. století se dvakrát účastnil spolu s několika výtvarníky ze Surrealistické skupiny experimentace s kyselinou lysergovou (LSD) a psylocibinem ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze-Bohnicích. Zážitky z pokusů natrvalo ovlivnily jeho tvorbu. Je autorem interpretačních metod konturáže, leptomanie a fázovaných ilusí, v nichž vždy metamorfuje několik statických obrazů v cyklu následných fází.

V roce 1976 vydal v Paříži v nakladatelství Editions surréalistes velkoformátovou knihu-bibliofilii 14 vlastních litografií Maisons (Domy), doprovázenou básnickými texty francouzského surrealisty Vincenta Bounoura. Podle autorových kreseb litografie zhotovil prestižní pařížský litografický atelier Babette Pons. Přispěl svým textem do kolektivního sborníku La civilisation surréaliste (ed. V. Bounoure, Payot, Francie, 1976).

Začátkem 90. let byl zvolen do prvního předsednictva obnovené společnosti čs. hermetiků Universalia. Spolupracoval na koncepci souborné hermetické expozice Opus Magnum[1] (s V. Zadrobílkem a L. Antonínem) v roce 1997 v Domě U kamenného zvonu v Praze a napsal text pro obsáhlý katalog-knihu, kterou i graficky upravil. Podílel se také na koncepci výstavy ke 450 letům letohrádku Hvězda v Praze (s. L. Antonínem a I. Puršem) v roce 2003, k níž zpracoval i interaktivní katalog na CD. Rovněž se podílel na výstavě o hraběti Šporkovi, kterou připravil V. Zadrobílek ve Staroměstské radnici (1999).

Podle knihy Labyrintem tajemna natočila Česká televize v roce 1993 dvanáctidílný seriál Magickou krajinou, k němuž napsal námět a scénář: (1. Bílá paní, 2. Mluvící kameny, 3. Za ukrytými poklady, 4. Po stopách alchymistů, 5. Draci v Čechách, 6. Zázračné studánky, 7. Ďábel a jeho pikle, 8. Obyvatelé podzemí, 9. Golem, 10. Zjevení a přízraky, 11. Čarodějství, 12. Vládcové krajiny.) Později napsal několik scénářů k televiznímu cyklu Lapidárium (Příběh kamenných bot, Příběh Šemíkova hrobu, Příběh kamenné Luitgardy).

První samostatnou výstavu Hra proti hře měl v Domě umění města Brna v roce 1972,[2] katalog k výstavě byl zakázán. Během normalizace zde prakticky nevystavoval, měl však samostatnou výstavu v Paříži v galerii L'envers du miroir (1972). Po roce 1989 měl řadu samostatných výstav a účastnil se i mnoha výstav zahraničních. Z nejvýznamnějších to byla výstava Zadem k nekonečnu I., v Paláci kultury v Praze v roce 1990, a série výstav k autorovým 60. narozeninám Zadem k nekonečnu II. (Remscheid, Cheb, Hradec Králové, České Budějovice, Písek, Nová Paka) v letech 2003-2005. K těmto výstavám byla vydána i stejnojmenná obsáhlá monografie.

V 90. letech 20. stol. se začal věnovat computerové grafice a animaci. Svoje práce prezentoval jako techniku digitáže.Spolupracoval mj. svými 2D a 3D animacemi na filmu J. Švankmajera Otesánek (2000).

Ilustroval mj. knihy V. Effenbergera (Polowanie na czarnego rekina, Wroclav, Polsko), E. Švankmajerové, F. Dryje a M. Novotného. Též knihy F. Tristana v nakladatelství Paseka (Hadí píseň, Ateliér ztracených snů), další v nakladatelstvích Dauphin, Host (P. Řezníček: Zrcadlový pes), Orbis, Torst a Malvern. Výtvarně doprovodil i knihy M.-D. Massoni a A. Jouberta (Francie) a černý román H. Walpola Borgen ii Otranto (Vertigo, Švédsko). Pro tato a další nakladatelství graficky upravoval mnoho dalších publikací, stejně jako v 90. letech revue Analogon, Logos a periodikum Divadelní noviny.

V 90. letech působil několik let jako místopředseda Společnosti Karla Teiga. V roce 2011 byl spoluautorem retrospektivní výstavy Surrealistická východiska (1948–1989) Odkony-Návraty-Přesahy (se S. Dvorským a F. Dryjem) v Památníku národního písemnictví konaném v letohrádku Hvězda v Praze.

Publikoval v mnoha českých a zahraničních periodikách a sbornících, zejména v Analogonu, Logosu (ČR), Arsenalu (USA), Phases, SURR.., BLS, Change, Rouge, Coupure, Surréalisme (Francie), a mnoha dalších.

Od roku 1990 je členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kam ho kooptoval Josef Istler.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Maisons (Domy), 14 litografií s básněmi Vincenta Bounoura, Editions surréalistes, Paříž 1976
  • Labyrintem tajemna, Paseka (1991)
  • Hvězda (Pokus o vymezení letohrádku jako filosofického obydlí), Volvox Globator (1994)
  • Secrets de Prague magique, Dauphin (1996), 4 jazykové mutace
  • Cesty za hvězdou, Paseka (2001)
  • Rovnomoc, Torst (2002)
  • Praga hermetica, Eminent (2004)
  • Labyrintem míst klatých, Eminent (2011)
  • Zadem k nekonečnu - monografie (2003)
  • Prague insolite et secrète, Jonglez Paris (2013), 4 jazykové mutace, 2. vydání 2018
  • Stella alchimica (Skrytý význam výzdoby letohrádku Hvězda podle podání starých hermetických autorů), Malvern (2015)
  • Nepaměti,samizdat (2016)
  • Rozpuštěno a zahuštěno,samizdat (2017)
  • Zjevna a zasutiny,samizdat (2017)
  • Skoronoc, Malvern (2017)

Video[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 Dynamika proměn v díle M.S., délka cca 20 min., (režie M. Stejskal a L. Šváb, audio J. Ornest a J. Marková), TV studio Paláce kultury Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Opus Magnum. 1. vydání. vyd. Praha: Trigon, 1997. 328 s. ISBN 80-85320-95-9. 
  2. Stejskal Martin [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2018-09-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. Effenberger: The Shape of Illusionary Transformations, Arts International, 1971
  • PASSERON, René. Encyclopédie du surréalisme. 1. vyd. Paříž: Somogy, 1975. 288 s. OCLC 902284227 S. 238. 
  • BÉNAMOU, Geneviève. L'art aujourd'hui en Tchecoslovaquie. Paříž, Francie: Impr. Libres, 1979. 190 s. OCLC 604734395 S. 115. 
  • BIRO, Adam; PASSERON, René. Dictionnaire général du Surréalisme et de ses environs. 1. vyd. Fribourg, Suisse: Office du livre, 1982. 464 s. Dostupné online. ISBN 2130372805, ISBN 9782130372806. OCLC 9230905 S. 385. 
  • PEČINKOVÁ, Pavla. Contemporary Czech painting. [s.l.]: Craftman House, (Australia), 1993. 235 s. Dostupné online. ISBN 9768097256, ISBN 9789768097255. OCLC 29876123 S. 158-161. 
  • Umění zastaveného času:České muzeum výtvarných umění v Praze, říjen-listopad 1996; Česká výtvarná scéna 1969-1985. Praha: České muzeum výtvarných umění v Praze, 1996. 268 s. ISBN 80-7056-050-9. S. 131,258. 
  • HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 546 s. ISBN 80-200-0522-6, ISBN 80-200-0536-6. OCLC 612250699 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]