Martin Stejskal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Martin Stejskal
Narození19. února 1944 (77 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníspisovatel, malíř, překladatel, grafický designér, ilustrátor, typograf, grafik a scenárista
Významná dílaNitramus
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Martin Stejskal (* 19. února 1944 Praha) je český malíř, esejista a esoterik hlásící se k surrealismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Surrvirtual

Vystudoval Odbornou školu výtvarnou v Praze. V r. 1963 se spřátelil s básníkem Karlem Šebkem, který ho seznámil se surrealistickým okruhem. Od roku 1968 se podílí na činnosti Surrealistické skupiny v Československu a byl členem redakční rady revue Analogon. Koncem 60. let poznal českého alchymistu a hermetika Theofana Abbu a spolupracoval s ním až do jeho smrti. Podle jeho dispozic vytvořil velké tarotové karty, které vydal vlastním nákladem i tiskem jako samizdat s názvem 22 arkán Theofana Abby. (Začátkem 90. let vytvořil i originální malá tarotová arkána a v posledních letech karty koloroval.) Později spolupracoval na českých překladech knih francouzského alchymisty Fulcanelliho. (Tajemství katedrál, Příbytky filosofů).

Koncem 60. let 20. století se dvakrát účastnil spolu s několika výtvarníky ze Surrealistické skupiny experimentace s kyselinou lysergovou (LSD) a psilocybinem ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze-Bohnicích. Zážitky z pokusů natrvalo ovlivnily jeho tvorbu. Je autorem interpretačních metod konturáže, leptomanie a fázovaných ilusí, v nichž vždy metamorfuje několik statických obrazů v cyklu následných fází.

V roce 1976 vydal v Paříži v nakladatelství Editions surréalistes velkoformátovou knihu-bibliofilii 14 vlastních litografií Maisons (Domy), doprovázenou básnickými texty francouzského surrealisty Vincenta Bounoura. Podle autorových kreseb litografie zhotovil prestižní pařížský litografický atelier Babette Pons. V roce 1976 se vedle V. Effenbergera a J. Švankmajera podílel na sborníku La civilisation surréaliste, uspořádaným básníkem Vincentem Bounourem z pařížské Surrealistické skupiny. Sborník vydalo v roce 1976 pařížské nakladatelství Payot.[1]

Začátkem 90. let byl zvolen do prvního předsednictva obnovené společnosti čs. hermetiků Universalia. Spolupracoval na koncepci souborné hermetické expozice Opus Magnum[2] (s V. Zadrobílkem a L. Antonínem) v roce 1997 v Domě U kamenného zvonu v Praze a napsal text pro obsáhlý katalog-knihu, kterou i graficky upravil. Podílel se také na koncepci výstavy ke 450 letům letohrádku Hvězda v Praze (s. L. Antonínem a I. Puršem) v roce 2003, k níž zpracoval i interaktivní katalog na CD. Rovněž se podílel na výstavě o hraběti Šporkovi, kterou připravil V. Zadrobílek ve Staroměstské radnici (1999).

Podle knihy Labyrintem tajemna natočila Česká televize v roce 1993 dvanáctidílný seriál Magickou krajinou, k němuž napsal námět a scénář: (1. Bílá paní, 2. Mluvící kameny, 3. Za ukrytými poklady, 4. Po stopách alchymistů, 5. Draci v Čechách, 6. Zázračné studánky, 7. Ďábel a jeho pikle, 8. Obyvatelé podzemí, 9. Golem, 10. Zjevení a přízraky, 11. Čarodějství, 12. Vládcové krajiny.)[3] Později napsal několik scénářů k televiznímu cyklu Lapidárium (Příběh kamenných bot, Příběh Šemíkova hrobu, Příběh kamenné Luitgardy).

První samostatnou výstavu Hra proti hře měl v Domě umění města Brna v roce 1972,[4] katalog k výstavě byl zakázán. Během normalizace zde prakticky nevystavoval, měl však samostatnou výstavu v Paříži v galerii L'envers du miroir (1972).[5] Po roce 1989 měl řadu samostatných výstav a účastnil se i mnoha výstav zahraničních. Z nejvýznamnějších to byla výstava Zadem k nekonečnu I., v Paláci kultury v Praze v roce 1990, a série výstav k autorovým 60. narozeninám Zadem k nekonečnu II. (Remscheid, Cheb, Hradec Králové, České Budějovice, Písek, Nová Paka) v letech 2003-2005. K těmto výstavám byla vydána i stejnojmenná obsáhlá monografie.

Účastnil se všech kolektivních výstav zdejší Surrealistické skupiny od počátku 70. let 20. století a graficky navrhl a upravil většinu souborných katalogů a sborníků, a to jak samizdatů z dob normalizace[6][7][8], tak i publikace po roce 1989.[9] Vedle toho se účastnil i mnoha výstav pořádaných surrealistickým hnutím ve světě (Francie, USA, Holandsko, Řecko, Velká Británie, Německo, Maďarsko, Belgie,aj.)

Had s tužkou.gif

V 90. letech 20. stol. se začal věnovat computerové grafice a animaci. Svoje práce prezentoval jako techniku digitáže.Spolupracoval mj. svými 2D a 3D animacemi na filmu J. Švankmajera Otesánek (2000). Na začátku 21. století vytvořil k hudebnímu opusu 24 capricií Nicoly Paganiniho pro duo bří. Leciánů hodinové computerové video Xofferus (provedení v síni Obecního domu v Praze).

Ilustroval mj. knihy V. Effenbergera (Polowanie na czarnego rekina, Wroclav, Polsko), E. Švankmajerové, F. Dryje a M. Novotného. Též knihy F. Tristana v nakladatelství Paseka (Hadí píseň, Ateliér ztracených snů), další v nakladatelstvích Dauphin, Host (P. Řezníček: Zrcadlový pes), Orbis, Torst a Malvern. Výtvarně doprovodil i knihy M.-D. Massoni a A. Jouberta (Francie) a černý román H. Walpola Borgen ii Otranto (Vertigo, Švédsko). Pro tato a další nakladatelství graficky upravoval mnoho dalších publikací, stejně jako v 90. letech revue Analogon, Logos a periodikum Divadelní noviny.

V 90. letech působil několik let jako místopředseda Společnosti Karla Teiga. V roce 2011 byl spoluautorem retrospektivní výstavy Surrealistická východiska (1948–1989) Odkony-Návraty-Přesahy (se S. Dvorským a F. Dryjem) v Památníku národního písemnictví konaném v letohrádku Hvězda v Praze.[10], [11]

Publikoval v mnoha českých a zahraničních periodikách a sbornících, zejména v Analogonu, Logosu (ČR), Arsenalu (USA), Phases, SURR.., BLS, Change, Rouge, Coupure, Surréalisme (Francie), a mnoha dalších.

Od roku 1990 je členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kam ho kooptoval Josef Istler.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Maisons (Domy), 14 litografií s básněmi Vincenta Bounoura, Editions surréalistes, Paříž 1976
  • Labyrintem tajemna, Paseka (1991)
  • Hvězda (Pokus o vymezení letohrádku jako filosofického obydlí), Volvox Globator (1994)
  • Secrets de Prague magique, Dauphin (1996), 4 jazykové mutace
  • Cesty za hvězdou, Paseka (2001)
  • Rovnomoc, Torst (2002)
  • Praga hermetica, Eminent (2004)
  • Labyrintem míst klatých, Eminent (2011)
  • Zadem k nekonečnu - monografie (2003)
  • Prague insolite et secrète, Jonglez Paris (2013), 4 jazykové mutace, 2. doplněné vydání 2018
  • Stella alchimica (Skrytý význam výzdoby letohrádku Hvězda podle podání starých hermetických autorů), Malvern (2015)
  • Nepaměti,samizdat (2016)
  • Rozpuštěno a zahuštěno,samizdat (2017)
  • Zjevna a zasutiny,samizdat (2017)
  • Skoronoc, Malvern (2017)
  • Alchymický tarot Theofana Abby, karetní hra, lat. a angl., Vodnář (2018)
  • Labyrintem alchymie v českých zemích: Osobnosti, symboly, lokality, pověsti a jejich interpretace, Eminent (2020)
  • Broukadla,(Nový Karafiját), samizdat (2021)

Video[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 Dynamika proměn v díle M.S., délka cca 20 min., (režie M. Stejskal a L. Šváb, audio J. Ornest a J. Marková), TV studio Paláce kultury Praha
  • 2003 Xofferus, délka cca 60 min., computerové video k hudebnímu dílu 24 capricií Nicoly Paganiniho, (provedení Obecní dům Praha)
  • 2015-17 Atalanta fugiens, délka cca 60 min., computerové video na téma stejnojmenné knihy M. Maiera.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EFFENBERGER, Vratislav. The Shape of Illusionary Transformations, Arts International, 1971
  • BÉDOUIN, Jean-Louis, Peintures & Dessins, text v katalogu k výstavě, gal. L'Envers du Miroir, Paříž, 1972
  • GRUGER, Marie-Jo, Martin Stejskal, BLS v. 4, 1971 (ed. Savelli, Paříž 1977)
  • PASSERON, René. Encyclopédie du surréalisme. 1. vyd. Paříž: Somogy, 1975. 288 s. OCLC 902284227 S. 238. 
  • BÉNAMOU, Geneviève. L'art aujourd'hui en Tchecoslovaquie. Paříž, Francie: Impr. Libres, 1979. 190 s. OCLC 604734395 S. 115. 
  • BIRO, Adam; PASSERON, René. Dictionnaire général du Surréalisme et de ses environs. 1. vyd. Fribourg, Suisse: Office du livre, 1982. 464 s. ISBN 2130372805, ISBN 9782130372806. OCLC 9230905 S. 385. 
  • KRÁL, Petr. Le surréalisme en Tchécoslovaquie. Paris, France: Gallimard, 1983. 360 s. ISBN 2070216926. S. obrazová příloha. 
  • PEČINKOVÁ, Pavla. Contemporary Czech painting. [s.l.]: Craftman House, (Australia), 1993. 235 s. ISBN 9768097256, ISBN 9789768097255. OCLC 29876123 S. 158–161. 
  • Umění zastaveného času:České muzeum výtvarných umění v Praze, říjen-listopad 1996; Česká výtvarná scéna 1969-1985. Praha: České muzeum výtvarných umění v Praze, 1996. 268 s. ISBN 80-7056-050-9. S. 131,258. 
  • HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 546 s. ISBN 80-200-0522-6, ISBN 80-200-0536-6. OCLC 612250699 
  • PLATOVSKÁ, Marie; ŠVÁCHA, Rostislav. Dějiny českého výtvarného umění VI (1958-2000). 1. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1489-4. OCLC 9788020014894 
  • RICHARDSON, MIchael. The International Encyclopedia of Surrealism. 1. vyd. Oxford: Bloomsbury, 2019. 1664 s. ISBN 978-1474226936, ISBN 978-1474226936. OCLC 1474226930 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]