Bujan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o mýtickém ostrově. O vesnici v Albánii pojednává článek Bujan (ves).
Ostrov Bujan od Ivana Bilibina

Bujan (rusky Буя́н) je ostrov z ruských pohádek a zaklínadel, často místo kde hrdina nalézá kouzelné předměty potřebné k poražení svého protivníka.

Bujan se objevuje například v pohádkách o Kostějovi, v kterých je na dubu na tomto ostrově uložena Kostějova smrtelnost. Ve všeobecnou známost Bujan vstoupil díky Puškinově Pohádce o caru Saltánovi kde je ztotožňen s ostrovem Chortycja na Dněpru. Bujan je zmiňován také v ruských zaklínadlech jako místo kde se nachází kouzelný kámen Alatyr a je umísťován na daleký východ či „za moře a hory“.[1] Na Bujanu má také sídlit severní, východní a západní vítr, služebníci Slunce, které podle některých zdrojů na ostrově sídlí také, stejně jako jeho dcery: jitřní a večerní Zora. Podle jiných zdrojů je Bujan tiché podzemní město kde v poklidu prodlévají mrtví.[2] Dub do kterého zapadá a znovu se z něj rodí Slunce může být ruskou formou světového stromu.[3]

Podle Alexandra Afanasjeva je Bujan odvozen z představy ráje či podsvětí, podle Artura Kowalika je zase první zemí která se vynořila z vod po stvoření světa. Někteří badatelé se pokoušeli nalézt reálný přeobraz tohoto pohádkového ostrova, Michail Boltenko za něj považoval černomořský ostrov Berezaň, Georgij Vilinbahov na základě jazykové podobnosti zase baltskou Rujánu. Etymologie slova Bujan je nejasná, je například odvozována z *bujanъ „růst“ či výrazu pro kopec nebo horu.[4]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.rastko.rs/rastko/delo/12396
  2. DIXON-KENNEDY, Mike. Encyclopedia of Russian & Slavic Myth and Legend. Santa Barbara : ABC Clio, 1998. ISBN 1-57607-063-8. S. 48.  
  3. D'ALVIELLA, Eugene Goblet. Symbols: Their Migration and Universality. Mineola : Dover Publications, 2000. ISBN 978-0486414379. S. 48.  
  4. http://www.rastko.rs/rastko/delo/12396