Titan (měsíc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titan
 
Titan
Titan
Označení Saturn VI
Objeven
Datum objevu 25. března 1655
Objevitel Christiaan Huygens
Elementy dráhy
Satelit objektu Saturn
Velká poloosa 1 221 870 km
0,008 168 AU
Excentricita 0, 028 880
Periapsida 1 186 680 km
Apoapsida 1 257 060 km
Sklon dráhyrovníku 0,348 54°
Oběžná rychlost 15,945 42 d
Fyzikální vlastnosti
Albedo 0,22
Střední průměr 5152 ± 4 km (0,404 Země, 1,480 Měsíce)
Povrch 8,3 × 107 km2
Objem 7,6 × 1010 km3 (0,066 Země, 3,3 Měsíce)
Hmotnost (1,345 2 ± 0,000 2) × 1023 kg
Střední hustota 1,879 8 ± 0,004 4 g/cm3
Rovníková gravitace 1,35 m/s2
( 0,138 g)
Úniková rychlost 2,639 km/s
Perioda rotace 382,68 h / 15,945 dní (vázaná rotace)
Sklon rotační osy
Teplota  
? K
-179 °C, tj. 94 K
 ? K
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak 1600 hPa
Složení 98,4 % dusík</ br>1,4 % metan</ br>0,2 % vodík


Titan (Saturn VI) je největší z 62 dosud známých měsíců planety Saturn a po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Objevil jej holandský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Pojmenován byl po Titánech, dětech Urana – boha nebes a Gaie – bohyně Země (Saturn byl nejmladším z Titánů).

Stavba a povrch[editovat | editovat zdroj]

možná jezera kapalných uhlovodíků
Povrch měsíce ze sondy Huygens
Nahoře jsou písečné duny na Zemi, dole jsou duny na Titanu
Porovnání velikosti Země, zemského Měsíce a Titanu

Je větší než planeta Merkur (jeho průměr činí 5150 km), oproti Merkuru má však mnohem menší hustotu. Jde o diferencované těleso se silikátovým jádrem a kůrou tvořenou vodním ledem - za teplot kolem -180˚ je led tak tvrdý jako nerosty na Zemi. Titan má také hustou atmosféru převážně z dusíku a metanu, jejíž tlak na povrchu je o 60% vyšší než v pozemských podmínkách. Podle nejnovějších poznatků se zdá, že zde existuje síť kanálů a dokonce i jezer, ve kterých proudí kapalné uhlovodíky, a rozvíjí se také vulkanická činnost (tzv. kryovulkanismus). Mezi největší jezera či moře na povrchu patří Kraken Mare, který leží na severní polokouli. Svou mateřskou planetu oběhne Titan jednou za 16 dní ve vzdálenosti 1,2 milionu km. Podle analýzy odražených radiových signálů se zdá být pravděpodobné (což již dříve naznačovaly teoretické studie), že pod povrchem je ukrytý globální oceán vody s příměsí azanu.[1]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

V pátek 14. ledna 2005 na povrchu Titanu hladce přistála sonda Huygens, pojmenovaná po objeviteli Titanu. Mateřská sonda Cassini ji nesla k Saturnu 7 let. Jedná se dosud o nejvzdálenější přistání umělé sondy v dějinách, operace probíhala téměř 10 astronomických jednotek od Země. Přesto, že se jednalo primárně o atmosférickou sondu, pracovala ještě déle než hodinu po přistání na povrchu měsíce a předávala přes svou mateřskou sondu Zemi informace a data.

Na podzim 2013 NASA oznámila příjem dat ze sondy Cassini, která dosvědčují na Titanu existenci molekul propanu či propylenu, základů plastů.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky) New Scientist – Mysterious signal hints at subsurface ocean on Titan
  2. Novinky. Sonda Cassini na měsíci Titanu objevila stopy plastu. Novinky.cz [online]. 2013-10-02 [cit. 2013-10-04]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]