Iapetus (měsíc)
| Iapetus | |
|---|---|
 Iapetus na fotomozaice sondy Cassini z 31. prosince 2004 (v oblasti rovníku je zřetelný až 20 km vysoký horský hřeben) | |
| Objeveno | |
| Datum | 25. října 1672 |
| Objevitel | Giovanni Cassini |
| Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Velká poloosa | 3 560 000 km |
| Periapsida | 3 490 000 km |
| Apoapsida | 3 630 000 km |
| Perioda (oběžná doba) | 79,33 d |
| Orbitální rychlost | |
| - průměrná | 3,26 km/s |
| Sklon dráhy | |
| - k ekliptice | 17,28° |
| - ke slunečnímu rovníku | 8,298° |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rovníkový průměr | 734 km |
| Objem | ~6 770 000 km³ |
| Hmotnost | 1,805x1021 kg |
| Průměrná hustota | 1,08 g/cm³ |
| Gravitace na rovníku | 0,223 m/s² |
| Albedo | 0,05 - 0,5 |
| Povrchová teplota | |
| - průměrná | 100-130 K |
Iapetus, psáno též Japetus (pojmenován po starořecké mytické postavě Iapetovi), astronomické definitivní označení Saturn VIII, je přirozený satelit planety Saturn, kterou obíhá mezi drahami Titanu a Phoebe ve vzdálenosti 3,56 milionu km. Objevil ho 25. října 1671 Giovanni Domenico Cassini.[1]
Iapetus, těleso s relativně nízkou hustotou tvořené převážně ledem, je domovem několika charakteristických a neobvyklých rysů, jako je nápadný rozdíl ve zbarvení mezi přední polokoulí, která je tmavá, a zadní polokoulí, která je jasná. Je to způsobeno odlišným albedem obou polokoulí satelitu, z nichž jedna odráží 3–5 procent dopadajícího slunečního svitu, zatímco druhá až 50 procent. Také se zde nachází mohutný rovníkový hřbet obepínající tři čtvrtiny obvodu měsíce.[2]
Když jej Cassini v roce 1671 objevil, byla mu nápadná skutečnost, že ho mohl pozorovat jen na západní straně mateřské planety; na opačné jej svým dalekohledem nedokázal nalézt.[3] Až roku 1705 jej s lepším dalekohledem spatřil i na druhé straně od Saturnu. Svítil však mnohem méně – byl o 2 magnitudy slabší. Už tehdy Cassini usoudil, že jedna polokoule měsíce musí být světlejší a druhá tmavší.
Fyzikální vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Středním průměrem 1468 km se Japetus řadí na třetí místo mezi Saturnovými měsíci, za Titan a Rheu. Jeho hustota je velmi nízká, jen 1,08 g/cm3, takže lze předpokládat, že je tvořen převážně vodním ledem s příměsí silikátových hornin. Až do průletu sondy Voyager 2 22. srpna 1981 měli astronomové ve vztahu k Japetu více otázek než odpovědí, záhadou byly především odlišné reflexivní schopnosti povrchu.
Tmavá a světlá polokoule
[editovat | editovat zdroj]
Dnes v zásadě existují dvě hypotézy, proč má svrchní vrstva Saturnova satelitu tak různorodý vzhled – teorie impaktů-vulkánů a teorie Phoebe. Obě vycházejí z premisy, že anomálií je tmavá polokoule.
- První hypotéza předpokládá, že tmavý materiál se na povrch dostal kombinací vulkanické činnosti a impaktů.
- Druhá označuje za původce tmavého zabarvení měsíc Phoebe, z něhož mohl být materiál vyvržen impaktem a pak „sesbírán“ Japetem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že tmavá polokoule je obrácena po směru oběžné dráhy satelitu (Japetus má vázanou rotaci), takže by se na ní prach a úlomky z Phoebe mohly opravdu usazovat.
Ani jedna hypotéza zatím nebyla prokázána; pro druhou však svědčí údaje o měsíci Phoebe, získané v roce 2009 sondou Cassini-Huygens, kolem nějž byl objeven prstenec prachových částic.[3] Podrobnější analýza spektroskopických dat v roce 2010 ukázala částečně rozdílné složení částic okolo měsíce Phoebe a povrchu Iapeta. Proto se uvažuje o prachu z dalších měsíců, nejvíce z malého měsíce Ymir.
Tmavá plocha Cassini Regio však nepokrývá přesně polovinu měsíce Iapetus, ale zasahuje ještě asi o 10° dále.[3] To je pravděpodobně dáno působením Slunce, které ovlivňuje dráhu kosmického prachu a mikrometeoritů z ostatních měsíců.
Uvažuje se i o tom, že tmavá polokoule měsíce dále sama tmavne. Díky své menší odrazivosti pohlcuje více slunečního záření a tím zde dochází i k větší sublimaci ledu, z něhož je Iapetus převážně složen.[3]
Povrchové útvary
[editovat | editovat zdroj]Na přelomu let 2004 a 2007 pořídila sonda Cassini řadu snímků Iapetu, jejichž rozlišení je výrazně lepší než v případě snímků sondy Voyager 2. Bylo zjištěno, že tmavá polokoule (označovaná jako Cassini Regio) je stejně jako polokoule světlá poseta množstvím kráterů – největší má v průměru 600 km. Vědce však překvapilo zjištění, že v Cassini Regio se podél rovníku táhne horský hřeben dlouhý více než 1 300 km, široký až 20 km a vysoký až 13 km.[1] Co způsobilo vznik tak gigantického pohoří, je dosud nejasné.
Na tomto měsíci najdeme i obří krátery Engelier a Turgis, které jsou s průměry 504 a 580 km (resp.) jedněmi z deseti největších impaktních kráterů ve Sluneční soustavě.[4]
Oběžná dráha
[editovat | editovat zdroj]Oběžná dráha Iapeta je neobvyklá. Přestože je to třetí největší měsíc Saturnu, jeho oběžná dráha je mnohem vzdálenější od Saturnu než orbita dalšího nejbližšího měsíce, Titanu. Má také dráhu s největším sklonem z pravidelných satelitů Saturnu, pouze nepravidelné vnější satelity jako Phoebe mají dráhy s větším sklonem. Důvod tohoto jevu je neznámý.
Kvůli své vzdálené, skloněné orbitě je Iapetus jediný velký měsíc, z jehož povrchu by byly prstence Saturnu jasně viditelné. Z ostatních velkých měsíců by z prstenců byly viditelné pouze jejich okraje, protože obíhají blízko Saturnovy roviny rovníku (tzn. mají malý sklon dráhy).
Průzkum
[editovat | editovat zdroj]Iapetus byl několikrát fotografován sondou Cassini ze střední vzdálenosti hlavně v létech 2004-2007, ale také v roce 2011 a 2015.
Blízké průlety:
- 31.12.2004 - 123 370 km
- 12.11.2005 - 415 000 km
- 25.1.2006 - 872 330 km
- 11.4.2006 - 607 360 km
- 10.9.2007 - 1621 km
- 7.6.2011 - 863 940 km
- 30.3.2015 - 976 830 km
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b John Daintith & William Gould: The Facts On File Dictionary of Astronomy, Infobase Publishing, 5. vydání, 2006, kapitola Iapetus, str. 227, ISBN 0-8160-5998-5 (anglicky)
- ↑ Puzzled Iapetus - NASA Science. science.nasa.gov [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d SOBOTKA, Petr. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2001-06-18 [cit. 2011-07-01]. Kapitola Měsíc dvou tváří. Čas 22:20 od začátku stopáže. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13.
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/svedkove-davnych-kolizi-nejvetsi-kratery-slunecni-soustavy
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Iapetus na Wikimedia Commons - Galerie Iapetus na Wikimedia Commons
- Iapetus na stránkách NASA - sonda Cassini (anglicky)
- Profil Iapeta na stránkách NASA Solar System Exploration (anglicky)
- The Planetary Society: Iapetus (anglicky)
- A Moon with a View - Spekulativní teorie o některých zvláštnostech Iapeta od Richarda C. Hoaglanda (anglicky)
