Vázaná rotace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Měsíc je typickým příkladem vázané rotace
Vázaná rotace Měsíce – nastavuje stále stejnou stranu (přivrácenou) Zemi (animace vlevo). Kdyby se neotáčel kolem své osy (nebo otáčel jinou rychlostí), ukazoval by postupně celý povrch (vpravo). (Poměry velikostí a vzdálenosti neodpovídají skutečnosti)

Vázaná rotace, též synchronní rotace je dynamický stav, při kterém se menší těleso (např. měsíc), obíhající kolem centrálního tělesa (např. planety) k centrálnímu tělesu otáčí stále stejnou polokoulí, jinými slovy, když se doba rotace menšího tělesa kolem osy právě rovná době jeho oběhu kolem centrálního tělesa.[1]

Pokud existuje tato dvojice těles po dostatečně dlouhou dobu, dochází vlivem slapových sil ke zpomalování rotace obou těchto těles za současného zvětšování poloosy dráhy obíhajícího tělesa, tj. průměrná vzdálenost obou těles roste. V konečném stavu dosáhnou vzájemně vázané rotace obě tělesa, menší z nich dříve. Typickým případem vázané rotace je náš Měsíc. Vázané rotaci podléhají nejbližší měsíce planety Jupiter známé po objeviteli Galileovy měsíce[2]. Pluto a Charon jsou takto propojeny navzájem. Vázanou rotaci také vykazuje značná část měsíců ostatních planet.[1]

Teoreticky je tedy možné mezi dvěma tělesy ve vázané rotaci zkonstruovat orbitální výtah z  a vzájemně je tak propojit. V rámci konstrukce se mají použít nanotechnologie na výrobu lana propojujícího obě tělesa. Tedy využití uhlíkatých nanotrubiček, nebo také grafenu, kdy neexistuje způsob výroby, která by nebyla nákladna a dostačující v potřebném množství ohromných rozměrů. Po laně by se mohla posouvat kabina a například střední vzdálenost Měsíce od Země je 384 403 km.

Seznam známých těles ve vázané rotaci[editovat | editovat zdroj]

Sluneční soustava

Mateřské těleso (ve středu) Tělesa v soustavě ve vázané rotaci
Slunce Merkur
Země Měsíc
Mars Phobos, Deimos
Jupiter Metis, Adrastea, Amalthea, Thebe, Io, Europa, Ganymede, Callisto
Saturn Pan, Atlas, Prometheus, Pandora, Epimetheus, Janus, Mimas, Enceladus, Telesto, Tethys, Calypso, Dione, Rhea, Titan, Iapetus
Uran Miranda, Ariel, Umbriel, Titania, Oberon
Neptun Proteus, Triton
Pluto Charon


Extrasolární tělesa

Z probíhajícího výzkumu vzdálených exoplanet se jeví, že vázaná rotace je poměrně častý jev mimo sluneční soustavu.

  • Hvězda Tau Boötis je ve vázané rotaci s exoplanetu, nejbližším plynným obrem Tau Boötis b.
  • Ve stavu vázané rotace se za prozatimních předpokladů má nacházet i všech 7 známých exoplanet obíhajících kolem Trappist - 1[3].
  • Ve stavu vázané rotace k jejich nejbližší hvězdě Gliese 581, se nachází i nepotvrzené exoplanety Gliese 581 c[4], Gliese 581 g, Gliese 581 b, Gliese 581 e.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Rükl, Antonín. Atlas Měsíce, Praha: Aventinum, 1991. 223 s. ISBN 80-85277-10-7. kapitola Měsíc – družice Země, str. 7.
  2. TYSON, Degrasse. The Tidal Force | Neil deGrasse Tyson [online]. Spojené státy americké: Haydenplanetarium, 1995 [cit. 2018-03-30]. Dostupné online. (english) 
  3. LANDAU, Elizabeth. New clues to compositions of TRAPPIST-1 planets [online]. Spojené státy americké: NASA, 5.2.2018, rev. 2018 [cit. 2018-03-30]. Dostupné online. (english) 
  4. HOWELL, Elizabeth. Gliese 581c: Super-Earth Exoplanet [online]. Spojené státy americké: Space.com, 23.3.2017, rev. 2018 [cit. 2018-03-30]. Dostupné online. (english)