Ligeia Mare

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ligeia Mare
Ligeia Mare na složeném obrázku ve falešných barvách vytvořených radarem se syntetickou aperturou
Ligeia Mare na složeném obrázku ve falešných barvách vytvořených radarem se syntetickou aperturou
Poloha78° N, -249° W
Útvarmoře
Max. hloubka170 metrů
Rozměr420 x 350 kilometrů

Ligeia Mare je moře (či jezero) na Saturnově měsíci Titanu nacházející se na severní polokouli. Je to druhé největší těleso tvořené kapalinou na povrchu Titanu, hned po Kraken Mare.[1] Rozlohou je větší než Hořejší jezero na Zemi a většinově se skládá z tekutého metanu s malou příměsí dusíku, etanu a dalších organických sloučenin.[2][3] Nachází se na souřadnicích 78° N, -249° W a bylo plně zmapováno sondou Cassini. Je 420 km dlouhé, 350 km široké, zabírá plochu zhruba 126 tisíc kilometrů čtverečních a jeho pobřeží je dlouhé přes 2 tisíce kilometrů.[4] Moře může být hydrologicky spojené s větším Kraken Mare.[5] Jeho jméno je Ligeia podle jedné ze sirén z řecké mytologie.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vlevo obrázek pořízený radarem se syntetickou aperturou a vpravo ten samý, po vyčištění.
Změny v pobřežní linii Ligeia Mare v letech 2007 až 2014

Ligeia Mare má dva převládající typy pobřeží, „členité“ a „zatopené“.[4] První je charakterizováno kopcovitým erodovaným terénem, druhé nižší, hladší topografií a přítomností četnějších a delších zálivů. Na východní a jižní straně moře převládá členitý terén; zatopený terén na západě a na severu.[4] Pobřeží má četné zátoky, které se zdají být zaplavenými říčními ústími, a na rozdíl od Ontario Lacus zde neexistují žádné viditelné říční nánosy v deltě, což by mohl být možný důkaz nedávného zvýšení hladiny moře. V severovýchodních a severozápadních částech moře, podél přibližně čtvrtiny celkové délky pobřeží, existují rozsáhlé plochy, kde je hloubka menší než 5 metrů, dostatečně mělká, aby zobrazovací radar pronikl až ke dnu.[4] Radarová měření sondy Cassini z roku 2013 naznačují, že v části jezera je hloubka 170 metrů, což znamená, že kapalina zde musí být velmi čistý metan, protože radarový signál byl schopen projít přímo skrz něj.[6] Povrch jezera se na radaru jeví jako velmi hladký; je plochý do několika milimetrů, což naznačuje velmi lehký povrchový vítr.[2]

Průměrná hloubka je zhruba 50 metrů, maximální hloubka pravděpodobně necelých 200 metrů. Celkový objem činí odhadem méně jak 7 tisíc kilometrů krychlových.

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Důvody, proč je Ligeia Mare složeno z téměř čistého metanu, stále nejsou zcela jasné. Předpokládá se totiž, že primární složkou moří na Titanu by měl být etan, protože je produkován v horní atmosféře následující reakcí:

2 CH4 → H2 + C2H6

Jeho absence v moři je otázkou, která čeká na zodpovězení. Jedna teorie předpokládá, že migruje do podmořské kůry nebo se možná přesouvá do Kraken Mare, jehož složení dosud nebylo detailně studováno. Podle jiné teorie by byl etan jakýmsi ekvivalentem pozemské sladké vody (srážky na Titanu jsou především metanové).

Kromě etanu produkuje atmosféra Titanu také širokou škálu složitějších fotochemických produktů, jako jsou nitril a benzen. Předpokládá se, že se vysráží a následně stečou do moří. Radarová data naznačují, že mořské dno Ligeia Mare je pravděpodobně pokryto silnou vrstvou těchto organických sloučenin.[7][8]

Údaje o teplotě z pobřeží Ligeia Mare naznačují, že je porézní a vysoce nasycené uhlovodíky. Pobřežní oblasti Ligeia Mare a dalších severních polárních jezer a moří byly stabilní po dobu pozorování sondou Cassini, na rozdíl od jižního polárního moře Ontaria Lacus, kde docházelo k významným výkyvům.[9] Byly však pozorovány i přechodné jevy, například vznik "kouzelného ostrova" o rozloze 260 čtverčních kilometrů, jak ho nazvali vědci studující data z Cassini. Tento "ostrov" byl pozorován pouze v roce 2014 a mohlo se jednat o vlny, bubliny nebo podpovrchový led stoupající na povrch, když se jezero během jara zahřívá, nebo možná o bahnu podobný materiál, který se uvolnil v zahřívajícím se tekutém uhlovodíkovém moři.[10]

Navrhované mise[editovat | editovat zdroj]

Titan Mare Explorer (TiME) byl navrhovaný modul, který měl v roce 2009 přistát na hladině moře nebo jezera Titanu a plout po něm.[11] Vítěz designerské soutěže byl vybrán až v roce 2011[12], nicméně se na financování celé mise nenašlo dost peněz.

Titan Lake In-situ Sampling Propelled Explorer (TALISE) byla koncepční návrhová studie pro misi španělského přistávacího modulu, který měl přistát na hladině Ligeia Mare a pohybovat se po něm.[13]

V roce 2015 udělil NASA Institute for Advanced Concepts (NIAC) grant[14] studii designu ponorky na průzkum moří a jezer Titanu.[15]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Mapa Ligeia Mare podle amatérského kartografa
Srovnání velikosti Ligeia Mare s Hořejším jezerem na Zemi
Řeka Vid Flumina[16], která se vlévá do Ligeia Mare (horní část obrázku)
Výsledek batymetrického měření Ligeia Mare sondou Cassini

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ligeia Mare na anglické Wikipedii.

  1. a b Titan maria [online]. USGS Astrogeology Science Center [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. 
  2. a b Cassini Spacecraft Reveals Clues About Titan [online]. SpaceRef, 2013-12-18. Dostupné online. 
  3. Cassini Explores a Methane Sea on Titan [online]. Jet Propulsion Laboratory News, 2016-04-26. Dostupné online. 
  4. a b c d Stofan, E. R.; Lunine, J. I.; Lorenz, R. D.; Kirk, R. L.; Aharonson, O.; Hayes, A. G.; Lucas, A. Shorelines of Ligeia Mare, Titan - 43rd Lunar and Planetary Science Conference [online]. Lunar and Planetary Institute, 2012 [cit. 2012-03-20]. Dostupné online. 
  5. [1]
  6. MASTROGIUSEPPE, Marco; POGGIALI, Valerio; HAYES, Alexander; LORENZ, Ralph; LUNINE, Jonathan; PICARDI, Giovanni; SEU, Roberto. The bathymetry of a Titan sea. Geophysical Research Letters. 2014, s. 1432–1437. DOI 10.1002 / 2013GL058618. 
  7. Cassini Finds a Lake On Titan That's Almost Completely Methane [online]. Astronomy Magazine, 2016-04-27 [cit. 2016-04-27]. Dostupné online. 
  8. Cassini explores the depths of a methane sea on Titan [online]. Cosmos Magazine, 2016-04-27 [cit. 2016-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-11. 
  9. TURTLE, E. P.; PERRY, J. E.; HAYES, A. G.; MCEWEN, A. S. Shoreline retreat at Titan's Ontario Lacus and Arrakis Planitia from Cassini Imaging Science Subsystem observations. Icarus. 2011-02-15, s. 957–959. DOI 10.1016/j.icarus.2011.02.005. 
  10. Planetary Scientists Discover Mysterious Geologic Object on Titan [online]. Sci-News.com, 23-06-2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné online. 
  11. Ellen Stofan. Titan Mare Explorer (TiME): The Jméno Exploration of an Extra-Terrestrial Sea [online]. 25-08-2009 [cit. 2009-11-03]. Dostupné v archivu. .
  12. NASA Announces Three New Mission Candidates. discovery.msfc.nasa.gov [online]. [cit. 2020-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-18. 
  13. LANDAU, Elizabeth. Probe would set sail on a Saturn moon [online]. 2012 [cit. 2012-10-09]. Dostupné online. 
  14. HALL, Loura. Titan Submarine: Exploring the Depths of Kraken [online]. 30-05-2014. Dostupné online. 
  15. NASA Funds Titan Submarine, Other Far-Out Space Exploration Ideas [online]. Dostupné online. 
  16. USGS planetary nomenclature page [online]. USGS [cit. 2014-01-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]