Perleťový oblak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Perleťová oblaka
Perleťová oblaka, prosinec 2014, jižní Norsko

Perleťová oblaka, také známá jako polární stratosférická oblaka (anglickou zkratkou PSC), jsou oblaka v polární stratosféře. Jsou na pohled velmi atraktivní, zároveň se však mohou podílet na vzniku ozónových děr.[1]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Stratosféra je ve srovnání s troposférou velmi suchá a pouze výjimečně v ní vzniknou vhodné podmínky pro tvorbu oblak. Perleťová oblaka vznikají v zimním období v polárních oblastech, ve výšce kolem 15 000–30 000 metrů, zhruba ve dvojnásobné výšce, než běžná nejvyšší oblaka, cirrus. Podmínkou pro vznik perleťového oblaku typu I je teplota pod -78°C, pro typ II teplota pod -88°C.

Perleťová oblaka, Antarktida

Na vznik perleťových oblak má vliv i vítr. Silný vítr proudící přes horský hřeben může vytvářet vlny velmi studeného vzduchu, které se v atmosféře šíří směrem nahoru až do spodních vrstev stratosféry. V horských oblastech tak může lokálně dojít k tvorbě oblak typicky čočkovitého tvaru. V tomto případě se jedná o perleťový oblak typu II, který obsahuje pouze krystaly vody.

Perleťová oblaka, typ II

Typologie[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé typy mají své odlišné chemické složení.

Typ I: voda, kyselina dusičná a/nebo kyselina sírová (existují celkem tři podtypy). Typ II: krystaly vody

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Perleťová oblaka bývají nejlépe pozorovatelná při úsvitu a soumraku, přesněji v době, kdy je slunce 1° až 6° pod horizontem.[2] V této chvíli totiž dochází podobnému efektu, jako když světlo prochází hranolem. Dojde k rozptylu světla ze slunečních paprsků a k následné duhové barevné škále a charakteristické perleťové podobě. Pro fotografování se doporučuje použití polarizačního filtru.

Vliv na úbytek ozónu[editovat | editovat zdroj]

Perleťová oblaka mají vliv na vznik ozonových děr. Jejich účinek na úbytek ozonu spočívá v jejich napomáhání chemickým reakcím produkujícím aktivní formu chloru, který urychluje rozklad ozonu[3] Další chemické reakce s negativním dopadem souvisí se schopností perleťových oblak odstraňovat kyselinu dusičnou, výsledkem čehož je další úbytek ozonu. Na úbyku ozónové vrstvy se podílí pouze perleťová oblaka typu I.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://web.archive.org/web/20060930070256/http://epa.gov/ozone/science/hole/whyant.html#psc
  2. http://www.antarctica.gov.au/about-antarctica/environment/atmosphere/polar-stratospheric-clouds/observations
  3. http://www.tyden.cz/rubriky/veda/vrstva-ozonu-nad-arktidou-byla-na-jare-rekordne-slaba_213666.html?showTab=diskutovane

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie ve Wikimedia Commons