Ozonová díra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Modrofialová oblast označuje ozonovou díru nad Antarktidou k 24. září 2006. Oblast má rozlohu 27,3 mil. km² (srovnatelná s rozlohou Afriky)

Ozonová díra je označení pro oblast stratosféry s oslabenou vrstvou ozonu.

Vznik ozonové díry[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1930 jsou vyráběny halogenované uhlovodíky (freony), které jsou použity v chladicích a hnacích médiích, v aerosolech, nadouvadlech, hasicích přístrojích a čisticích prostředcích. V roce 1974 byla poprvé vyslovena hypotéza, že freony, ač mnohdy několikrát těžší než vzduch, pronikají do stratosféry (10 až 50 km nad povrch Země), kde se z nich odštěpuje chlór, který se podílí na katalytickém rozkladu ozonu. Snižují tak obsah ozonu ve stratosféře. Ozonová vrstva absorbuje část ultrafialového záření (280–320 nm), které má nepříznivé účinky na život na Zemi.

První pozorování ozonové díry[editovat | editovat zdroj]

Vypouštění balónu se sondou k monitorování ozonové vrstvy

Trendu, že ozon se ničil rychleji, než se stačil vytvářet, si poprvé všimli v 60. letech Mario J. Molina a Sherwood Rowland. Oba se v roce 1995 dočkali Nobelovy ceny za chemii.[1]

Ozonová díra byla poprvé pozorována počátkem 80. let 20. století nad Antarktidou. V roce 1985 tam v září a říjnu poklesla koncentrace ozonu na polovinu dlouhodobého průměru. Později byl naměřen kolísavý úbytek stratosférického ozonu nad Jižní Amerikou a Austrálií a později také nad Arktidou na severní polokouli. Rekordní snížení bylo v letech 19921993 a dlouhodobě je sledováno nad nejobydlenějšími oblastmi světa o cca 0,5 % za rok.[zdroj?]

Důsledky ozonové díry[editovat | editovat zdroj]

Zeslabená vrstva ozonu představuje větší pravděpodobnost průniku UV-B a UV-C záření, které je karcinogenní. U lidí a zvířat může zvýšená intenzita UV záření způsobit poškození zraku (přestože se původní vliv na oslepování ovcí nepotvrdil[2]), vyvolat rakovinu kůže a snížení imunity. U rostlin včetně mořského fytoplanktonu snížený růst a sníženou odolnost vůči škůdcům.

Řešení a legislativa[editovat | editovat zdroj]

Zastavení výroby, dovozu, vývozu freonů (náhrada ve výrobě jinými látkami), sběr a recyklace freonů je dosud v oběhu.

V roce 1987 byl uzavřen Montrealský protokol – dohoda o snížení a ukončení výroby. Signatářské země nebudou obchodovat s freony se zeměmi, které nepodepsaly. Dále byl vytvořen fond na pomoc rozvojovým zemím. Zpřísňující dodatky k této dohodě byly přijaty v letech 1990, 1992, 1995 a 1997.

Původní freony (obchodní název firmy DuPont) s obsahem chloru (CFC) byly počátkem 90. let ve sprejích, hasicích přístrojích, ledničkách a klimatizacích nahrazeny náhražkami jako je HFC-134a (tetrafluoretan firmy DuPont).[3]

Česká republika v roce 1995 schválila i díky úsilí nevládních ekologických organizací (Hnutí Duha, Děti Země, STUŽ) nový zákon, který nahradil nevyhovující z roku 1993.

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Průmyslové země ukončily výrobu freonů v roce 1996; Evropská unie již v roce 1994. Jako náhrady jsou používány propan-butan, amoniak, voda, kyselina citrónová.[zdroj?] Rozvojové země by měly ukončit produkci freonů do roku 2010. V letech 19861994 stoupla však jejich produkce o třetinu.[zdroj?]

Na jaře roku 2011 zpozorovala a změřila družice Envisat v rámci projektu OMI ozónový úbytek nad Arktidou (Špicberky, Skandinávský poloostrov a široké okolí, výrazně zasahující i do evropského kontinentu).[1]

Problémy[editovat | editovat zdroj]

Problémy jsou prodeje starých technologií ve třetím světě a dlouhověkost freonů, které vydrží v atmosféře stovky let.[4] Dále se některé „měkké“ látky poškozující ozon, jako freony HCFC a pesticid metylbromid dosud smějí vyrábět. Freony se podílejí také na globálním oteplování.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Satelit změřil rekordní úbytek ozonu. Slunce nyní opaluje jako v létě
  2. http://www.newscientist.com/article/mg13918870.900-ozone-hole-innocent-of-chiles-ills.html - Ozone hole 'innocent' of Chile's ills
  3. http://www.osel.cz/index.php?clanek=7332 - Kdo může za ozónovu díru?
  4. Podrobněji viz tabulka v hesle Chlor-fluorované uhlovodíky
  5. Halocarbons

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]