Recyklace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Symbol recyklace

Recyklace je proces nakládání s odpadem, které vede k jeho dalšímu využití. Jedná se o opětovné cyklické využití odpadů a jejich vlastností jako druhotné suroviny ve výrobním procesu. V procesu recyklace tedy jde o opakované (cyklické) uvedení materiálu zpět do výrobního cyklu, odtud pak název tohoto procesu. V tomto procesu je vždy recyklovaný materiál cíleně přetvářen z ve výrobě jinak dále nepoužitelného odpadu na (druhotnou) vstupní surovinu, která je použitelná při další výrobě. Recyklace umožňuje šetřit obnovitelnéneobnovitelné zdroje a často může snižovat zátěž životního prostředí. Hlavní přínosy recyklace jsou snížení potřeby těžby nových surovin, využití odpadu místo jeho uložení na skládku a celkové šetření životního prostředí.

Přes nárůst recyklace se světová spotřeba materiálu zvyšuje[1] a nejedná se tak o udržitelný rozvoj.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Fotografie propagující sběr kovů k recyklaci během druhé světové války (foto: Ann Rosener)

Recyklace se dělí na přímou a nepřímou:

  • Přímá recyklace znamená znovuvyužití věci bez další úpravy (typickou přímou recyklací je znovuvyužití automobilových součástek z vrakoviště).
  • Nepřímá recyklace zahrnuje znovuvyužití pomocí znovuzpracování materiálu z odpadu (typicky použití sběrového papíru při výrobě nového).

Definice[editovat | editovat zdroj]

Směrnice Evropské unie č. 98/2008 (ES) v článku 3 definuje pojem recyklace jako:

jakýkoli způsob využití, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely. Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál.

—Evropský parlament, Směrnice ES č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic

Recyklovatelné materiály[editovat | editovat zdroj]

Kontejnery na tříděný odpad v Polsku
Kontejner na separaci skleněných obalů

V případě některých materiálů není možné další plnohodnotné využití recyklovaného odpadu (například nápojové kartony ad.), v takovém případě se používá přejatý termín downcycling.

U řady kovů je naopak recyklace vysoce konkurenceschopná vůči primárnímu zpracování kovů (např. u mědi, železa či hliníku, u olova je recyklace zdrojem zhruba poloviny zpracovávaného kovu). Také v případě PET, papíruskla je separace a recyklace technologicky dobře zvládnuta a ekonomicky i environmentálně výhodná.

Vytřídění odpadu[editovat | editovat zdroj]

Aby mohl být odpad recyklován, musí být roztříděn podle druhu materiálu. To mnohdy značně zvyšuje náklady. Nejvýhodnější je, když odpad třídí přímo domácnosti či firmy, při ukládání do rozlišených nádob. V České republice se třídí hlavně kovy, papír (modrý kontejner), sklo (bílý kontejner pro bílé sklo, zelený pro barevné) a plasty (žlutý kontejner). Kovy (železo, hliník či měď) se vykupují v síti firem specializujících se na zpracování kovů. V poslední době byl také zprovozněn systém zpětného odběru elektrických a elektronických zařízení (televize, ledničky, mobilní telefony atd.), které specializované firmy rozebírají a recyklují řadu jejich komponentů (plasty, kovy aj.). V ulicích se také objevují oranžové kontejnery, které slouží ke sběru nápojových kartonů.

Pro usnadnění třídění odpadu bývají zejména na plastových výrobcích a obalech uvedeny recyklační symboly.

Recyklace v Česku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Odpad v Česku.

Míra recyklace odpadů se v Česku každoročně zvyšuje, míra třídení je v porovnání roků 2000 a 2016 čtyřnásobná. Podle zjištění Eurostatu se Česko v celkové míře recyklace a využití obalových odpadů řadilo v roce 2015 na šesté místo v Evropské unii.[2] V Česku se nachází přes 307 000 barevných nádob na třídění, recyklovací místa jsou v 6100 obcích, průměrná docházková vzdálenost k recyklační nádobě je necelých 100 metrů (2016).[3][4] Třídí zde přibližně 70 % občanů, nejčastěji se recykluje papír (2015).[2] Vytřídí se 2/3 celkového odpadu (2016).[5]

Celý trh recyklace zastřešuje společnost EKO-NOM, ta má monopol v obchodování s informacemi o svozu a recyklaci obalů. Zajišťuje třídění a recyklaci obalů pro firmy prodávajících balené zboží.[2] Se sběrem dat o vyprodukovaném komunálním odpadu primárně zabývají dvě organizace. Předně Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a Český statistický úřad (ČSÚ).[6]

Recyklační nádoby[editovat | editovat zdroj]

     Modrá – papír
     Oranžová/oranžovo černá – karton
     Zelená – sklo
     Žlutá – plast
     Hnědá – bioodpad
     Červená – nebezpečný odpad
     Bílá – bílé sklo
     Šedá – hliník (kovové obaly)
     Černá – směsný odpad (nejedná se o recyklaci)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://techxplore.com/news/2017-01-evidence-reduction-world-consumption-materials.html - Researchers find no evidence of an overall reduction in the world's consumption of materials
  2. a b c 42 kilogramů vytříděného odpadu na hlavu. Češi jsou v recyklaci na evropské špičce. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. 2016-05-12. Dostupné online [cit. 2017-07-16]. (cs-CZ) 
  3. Má to smysl, třídím odpad!. www.facebook.com [online].  [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  (česky) 
  4. Češi jsou hned po Belgičanech nejlepší ve třídění odpadu. Deník.cz. 2017-05-11. Dostupné online [cit. 2017-07-16]. (česky) 
  5. Historie recyklace odpadu: Kde a kdy to celé začalo? [online]. siegl.cz, 2017, [cit. 2017-07-01]. Dostupné online.  
  6. Statistika nuda je [online]. trideniodpadu.cz, [cit. 2017-07-01]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]