Recyklace textilií

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hadrář v Paříži roku 1899

Recyklace textilií je systém sloužící k racionálnímu využití odložených textilií a textilních odpadů. Sestává ze sběru, třídění a použití starých textilií novým spotřebitelem nebo jejich úpravy spolu s textilními odpady na druhotnou surovinu.[1]

Použité textilie sbírali nebo skupovali po domech asi od 18. až do 20. století hadráři (nebo haderníci) a prodávali je nejdříve papírnám a později trhárnám na přípravu k výrobě příze. Systematická recyklace textilií byla poprvé zavedena v prvních letech 19. století v Anglii zpracováním vlněných odpadů na přízi shoddy.[2]

Asi od poloviny 19. století se stalo italské Prato nejznámějším střediskem zpracování textilních odpadů.[3]

V současné době organizují sběr většinou zpracovatelské podniky (zpravidla do kontejnerů na pevně stanovených místech) nebo charitativní spolky (v určitých termínech odvozem od domu).[4]

V západní Evropě (například v Německu nebo Švýcarsku) pochází asi 80 % sběru z kontejnerů a 20 % od dobročinných organizací. Soukromé osoby zde darují (nebo se zbavují) ročně cca 10 kg použitých textilií, údaje o jejich skladbě se značně rozcházejí. Podíl oděvů kolísá mezi 40 a 66 %, zbytek jsou koberce, záclony, posteloviny atd.

Podle jedné studie[5] nakoupili v roce 2007 v Německu spotřebitelé 1130 tun textilií a ve stejném roce se tam popsaným způsobem nasbíralo 750 tun použitého textilního materiálu. Švýcaři dosahují s podobným systémem srovnatelné výsledky.

Kontejnery na použité textilie v Bruselu

Někteří výrobci speciálních textilií organizují vlastní sběr, např. Gore-Tex, Sympatex (membrány), DuPont (ochranné oděvy z polyethylenu Tyvek).[6]

Kontejnery v Praze, dárcovský projekt Textileco

Třídění[editovat | editovat zdroj]

[7] lze rozdělit na dvě části

a) Třídění textilií získaných ze sběru

Jde o hrubé rozlišení podle předpokládaného účelu použití:

Způsob použití Podíl v %
Prodej jako second hand a na charitativní účely 40–60
K rozstříhání na čisticí hadry [8] 15–16
K úpravě na druhotné suroviny 15–20
Ke spálení do 10
Nepoužitelný materiál do 10

b) Třídění materiálu ke zpracování na druhotné suroviny

se zpravidla provádí u výrobců nebo obchodních firem, které se zabývají jak materiálem ze sběru, tak i průmyslovými odpady z textilní výroby.

Třídí se zejména s ohledem na možný způsob úpravy odpadu podle materiálového složení, barevného odstínu, technologie původního zpracování atd.

  • Rozlišení u vlněných textilií určených k trhání, například:
Původní zpracování Tradiční označení Délka vláken v mm
původně po trhání
Měkké (ruční) pleteniny Zefír 100–150 nad 50
Strojní pleteniny Shoddy, Golfes 100–150 do 35
Lehké nevalchované tkaniny Tibet (nebo Tybet) 100–150 20
Těžké valchované tkaniny Mungo 100 10–15
Směsi s vlnou Alpakka, Extrakt 80–150 15–20
  • Trhanému materiálu z bavlny se obvykle říká katun, trháním se krátí vlákna z původních cca 25 na 15 mm.
  • Průmyslové odpady přicházejí k recyklování zpravidla tříděné ve výrobně.

Průměrný výskyt:

Výrobní stupeň Druh odpadu Ø výskyt (%)
Výroba umělých vláken nitě 4–6
Přádelna vlákna, nitě 3–5
Tkalcovna, pletárna tkaniny, pleteniny, nitě 2–4
Barevna, úpravna tkaniny, pleteniny 3–5
Konfekce oděvů tkaniny, pleteniny 15–20

Úprava na druhotné suroviny[editovat | editovat zdroj]

[9] [10] Naprostá většina druhotných surovin se získává ve formě vláken. Vlákna mohou pocházet z

  • vyčištěných vlákenných odpadů přádelen
  • plošných textilií rozvolněných trháním
  • (částečně) rozvolněných plošných textilií a nití krácených sekáním
  • roztavených odpadů z umělých vláken
Konteiner pro sběr starého šatstva, Luhačovice.

Vlákenné odpady z přádelny[editovat | editovat zdroj]

Odpady od mykacích strojů, výčesky a odsávaná vlákna od dopřádacích strojů se v některých přádelnách zčásti přimíchávají k vlastním výrobkům, většina se však prodává výrobcům odpadových přízí.

V přípravně ke spřádání se materiál zbavuje slupek, vlákenných smotků a prachu a niťových příměsí rozvolňováním na klepacích a čechracích strojích. Výsledná vlákna mají délku 10–20 mm, vlákna od dopřádacích strojů mají téměř stejné hodnoty jako prvotní surovina. Materiál je vždy jeden z komponentů ve vigoňových, frikčních a případně rotorových přízích.

Trhání plošných textilií a odpadů ze staplových přízí[editovat | editovat zdroj]

K rozvolnění plošných textilií se používají trhací stroje. Stroj sestává z 1–5 bubnů opatřených ocelovými kolíky (cca 1–2/cm², délka 4–5 cm). Při pracovní šíři 800 mm může dosáhnout výkonu až 5000 kg/h. Před trháním se obzvlášť znečištěné odpady musí prát, případně karbonizovat (vlna) a napouštět olejovou emulzí. Intenzita trhání se přizpůsobuje druhu předkládané textilie (viz Třídění). Niťové odpady se dodatečně rozvolňují na druzetách a garnetách (působících podobně jako mykací stroje). Následkem trhání se v každém případě vlákna podstatně zkracují a značně snižuje jejich pevnost.

Trhaná vlněná vlákna se přidávají do mykaných přízí (např. shoddy až 70 %, ostatní trhané vlny cca do 30 %) z vláken jiných trhaných materiálů se vyrábí vigoňové a frikční příze nebo provazy technologií Kemafil. [11]

Sekání nití z umělých vláken[editovat | editovat zdroj]

Částečně rozvolněné plošné textilie a niti z umělých vláken, obzvláště filamentové odpady se krátí na délky do 10 mm na gilotinových[12] nebo kruhových sekacích strojích. Použití: netkané textilie (např. kompozity), granuláty a taveniny na nové zvlákňování.[7]

Recyklace koberců a netkaných textilií[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století se podle některých odborných publikací používal materiál získaný recyklační technologií Lesti k výrobě izolačních desek apod.[13] Z pozdější doby není o tomto způsobu recyklace nic známo.

Využití recyklace[editovat | editovat zdroj]

Ručně pletací příze 30 tex x 2 x 7 z recyklovaných vláken CO/PES (65/35)

Např. v Německu se v roce 1994 (zcela odlišně od shora citované studie!) vyřadilo 1,8 milionu tun použitých textilií, z těch šlo 23 % do prodeje jako second hand, 4 % se využila jako druhotná surovina a 73 % se nějakým způsobem zničilo (podíl spáleného materiálu na výrobě tepelné energie nebyl evidován). Podle této studie by bylo technicky možné 18 % využít jako druhotné suroviny a 60 % na hodnotné palivo.[14]

Ze shora uvedených západoevropských údajů se dá odvodit, že z opotřebovaných textilií a z textilních odpadů by v současné době bylo možné získat ročně asi 15 milionů tun druhotných surovin.

V porovnání s tím: Roční světová výroba mykaných, vigoňových a frikčních přízí, netkaných a kemafilových textilií z recyklovaného materiálu dosahuje maximálně polovinu tohoto množství. Z příkladů výrobků z recyklovaných textilií nabízených v první dekádě 21. století (filamenty),[15] (kobercové příze),[16] (pletací příze a pleteniny)[17] není viditelné v jakém množství se produkují.

Lepšímu využití recyklace brání pravděpodobně poměrně vysoké náklady na získání druhotných surovin a nedostatečně rozvinuté použití technických textilií, které jsou hlavním odběratelem recyklovaných produktů.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pospíšil a kol.:Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ What is Textile Recycling [online]. Textile Apex, 2015 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ The Discovery and early history [online]. Batley Reporter, 1880-11-13 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Hofer: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1997, ISBN 3-87150-518-8, str. 78-79
  4. ↑ How Textile Recycling Works [online]. BCR, 2011-01-28 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Textilrecycling mit Kompetenz [online]. Fachverband Textilrecycling, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 582-583
  7. ↑ a b Nötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei, Fachbuchverlag Leipzig 1970, str. 78-79
  8. ↑ Recyklace textilu [online]. Dimatex, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ Zpracování odpadů [online]. TU Liberec, 2011-03-07 [cit. 2017-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-08. 
  10. ↑ Utilization of Cotton Spinning Mill Wastes [online]. Intech Open, 2019-03-19 datum přístupu = 2019-10-20. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Entwicklung einer Hochleistungsmaschine [online]. FONA, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  12. ↑ Schneidemaschinen [online]. Pierret, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  13. ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 232
  14. ↑ Wulfhorst: Textile Fertigungsverfahren, Hanser 1998, ISBN 3-446-19187-9
  15. ↑ Multifilament-Hersteller [online]. Kunststoff Forum, 2012-03-19 [cit. 2017-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-08. (německy) 
  16. ↑ Mit Recyclinggarn Econyl [online]. raumausstattung, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ recycling garn [online]. Etsy, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  18. ↑ A Four Year Global Collaboration [online]. H+M, 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-08. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Recyklace_textilií&oldid=22982474“