Recyklace textilií

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hadrář v Paříži roku 1899

Recyklace textilií je systém sloužící k racionálnímu využití odložených textilií a textilních odpadů. Sestává ze sběru, třídění a použití starých textilií novým spotřebitelem nebo jejich úpravy spolu s textilními odpady na druhotnou surovinu. [1]

Použité textilie sbírali nebo skupovali po domech asi od 18. až do 20. století hadráři (nebo haderníci) a prodávali je nejdříve papírnám a později trhárnám na přípravu k výrobě příze. Systematická recyklace textilií byla poprvé zavedena v prvních letech 19. století v Anglii zpracováním vlněných odpadů na přízi shoddy. [2]

Asi od poloviny 19. století se stalo italské Prato neznámějším střediskem zpracování textilních odpadů.[3]

V současné době organizují sběr většinou zpracovatelské podniky (zpravidla do kontejnerů na pevně stanovených místech) nebo charitativní spolky (v určitých termínech odvozem od domu). [4]

V západní Evropě (například v Německu nebo Švýcarsku) pochází asi 80 % sběru z kontejnerů a 20 % od dobročinných organizací. Soukromé osoby zde darují (nebo se zbavují) ročně cca 10 kg použitých textilií, údaje o jejichž skladbě se značně rozchází. Podíl oděvů kolísá mezi 40 a 66 %, zbytek jsou koberce, záclony, posteloviny atd.

Podle jedné studie [5] nakoupili v roce 2007 v Německu spotřebitelé 1130 tun textilií a ve stejném roce se tam popsaným způsobem nasbíralo 750 tun použitého textilního materiálu. Švýcaři dosahují s podobným systémem srovnatelné výsledky.

Kontejnery na použité textilie v Bruselu

Někteří výrobci speciálních textilií organizují vlastní sběr, např. Gore-Tex, Sympatex (membrány), DuPont (ochranné oděvy z polyethylenu Tyvek).[6]

Kontejnery v Praze, dárcovský projekt Textileco

Třídění[editovat | editovat zdroj]

[7] lze rozdělit na dvě části

a) Třídění textilií získaných ze sběru

Jde o hrubé rozlišení podle předpokládaného účelu použití:

Způsob použití Podíl v %
Prodej jako second hand a na charitativní účely 40 - 60
K rozstříhání na čisticí hadry [8] 15 - 16
K úpravě na druhotné suroviny 15 - 20
Ke spálení do 10
Nepoužitelný materiál do 10

b) Třídění materiálu ke zpracování na druhotné suroviny

se zpravidla provádí u výrobců nebo obchodních firem, které se zabývají jak materiálem ze sběru, tak i průmyslovými odpady z textilní výroby.

Třídí se zejména s ohledem na možný způsob úpravy odpadu podle materiálového složení, barevného odstínu, technologie původního zpracování atd.

  • Rozlišení u vlněných textilií určených k trhání, například:
Původní zpracování Tradiční označení Délka vláken v mm
původně po trhání
Měkké (ruční) pleteniny Zefír 100-150 nad 50
Strojní pleteniny Shoddy, Golfes 100-150 do 35
Lehké nevalchované tkaniny Tibet (nebo Tybet) 100-150 20
Těžké valchované tkaniny Mungo 100 10-15
Směsi s vlnou Alpakka, Extrakt 80-150 15-20
  • Trhanému materiálu z bavlny se obvykle říká katun, trháním se krátí vlákna z původních cca 25 na 15 mm.
  • Plošné textilie z umělých vláken se třídí (pokud se dají rozpoznat) podle druhu. Ke zpracování na druhotné suroviny se hodí všechny druhy až na polyuretan (elastany).
  • Průmyslové odpady přichází k recyklování zpravidla tříděné ve výrobně.

Průměrný výskyt:

Výrobní stupeň Druh odpadu Ø výskyt (%)
Výroba umělých vláken nitě 4 - 6
Přádelna vlákna, nitě 3 - 5
Tkalcovna, pletárna tkaniny, pleteniny, nitě 2 - 4
Barevna, úpravna tkaniny, pleteniny 3 - 5
Konfekce oděvů tkaniny, pleteniny 15 – 20

Úprava na druhotné suroviny[editovat | editovat zdroj]

[9] Naprostá většina druhotných surovin se získává ve formě vláken. Vlákna mohou pocházet z

  • vyčištěných vlákenných odpadů přádelen
  • plošných textilií rozvolněných trháním
  • (částečně) rozvolněných plošných textilií a nití krácených sekáním
  • roztavených odpadů z umělých vláken

Vlákenné odpady z přádelny[editovat | editovat zdroj]

Odpady od mykacích strojů, výčesky a odsávaná vlákna od dopřádacích strojů se v některých přádelnách zčásti přimíchávají k vlastním výrobkům, většina se však prodává výrobcům odpadových přízí.

V přípravně ke spřádání se materiál zbavuje slupek, vlákenných smotků a prachu a niťových příměsí rozvolňováním na klepacích a čechracích strojích. Výsledná vlákna mají délku 10-20 mm, vlákna od dopřádacích strojů mají téměř stejné hodnoty jako prvotní surovina. Materiál je vždy jeden z komponentů ve vigoňových, frikčních a případně rotorových přízích.

Trhání plošných textilií a odpadů ze staplových přízí[editovat | editovat zdroj]

K rozvolnění plošných textilií se používají trhací stroje. Stroj sestává z 1-5 bubnů opatřených ocelovými kolíky (cca 1-2/cm², délka 4-5 cm). Při pracovní šíři 800 mm může dosáhnout výkonu až 5000 kg/h. Před trháním se obzvlášť znečištěné odpady musí prát, případně karbonizovat (vlna) a napouštět olejovou emulzí. Intenzita trhání se přizpůsobuje druhu předkládané textilie (viz Třídění). Niťové odpady se dodatečně rozvolňují na druzetách a garnetách (působících podobně jako mykací stroje). Následkem trhání se v každém případě vlákna podstatně zkracují a značně snižuje jejich pevnost.

Trhaná vlněná vlákna se přidávají do mykaných přízí (např. shoddy až 70 %, ostatní trhané vlny cca do 30 %) z vláken jiných trhaných materiálů se vyrábí vigoňové a frikční příze nebo provazy technologií Kemafil. [10]

Sekání nití z umělých vláken[editovat | editovat zdroj]

Částečně rozvolněné plošné textilie a niti z umělých vláken, obzvláště filamentové odpady se krátí na délky do 10 mm na gilotinových [11] nebo kruhových sekacích strojích. Použití: netkané textilie (např. kompozity), granuláty a taveniny na nové zvlákňování. [7]

Recyklace koberců a netkaných textilií[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století se podle některých odborných publikací používal materiál získaný recyklační technologií Lesti k výrobě izolačních desek a pod.[12] Z pozdější doby není o tomto způsobu recyklace nic známo.

Využití recyklace[editovat | editovat zdroj]

Ručně pletací příze 30 tex x 2 x 7 z recyklovaných vláken CO/PES (65/35)

Např. v Německu se v roce 1994 (zcela odlišně od shora citované studie!) vyřadilo 1,8 milionu tun použitých textilií, z těch šlo 23 % do prodeje jako second hand, 4 % se využila jako druhotná surovina a 73 % se nějakým způsobem zničilo (podíl spáleného materiálu na výrobě tepelné energie nebyl evidován). Podle této studie by bylo technicky možné 18 % využít jako druhotné suroviny a 60 % na hodnotné palivo.[13]

Ze shora uvedených západoevropských údajů se dá odvodit, že z opotřebovaných textilií a z textilních odpadů by v současné době bylo možné získat ročně asi 15 milionů tun druhotných surovin.

V porovnání s tím: Roční světová výroba mykaných, vigoňových a frikčních přízí, netkaných a kemafilových textilií z recyklovaného materiálu dosahuje maximálně polovinu tohoto množství. Z příkladů výrobků z recyklovaných textilií nabízených v první dekádě 21. století (filamenty), [14] (kobercové příze), [15] (pletací příze a pleteniny) [16] není viditelné v jakém množství se produkují.

Lepšímu využití recyklace brání pravděpodobně poměrně vysoké náklady na získání druhotných surovin a nedostatečně rozvinuté použití technických textilií, které jsou hlavním odběratelem recyklovaných produktů. [17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pospíšil a kol.:Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. What is Textile Recycling [online]. Textile Apex, 2015, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Discovery and early history [online]. Batley Reporter, 1880-11-13, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Hofer: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1997, ISBN 3-87150-518-8, str. 78-79
  4. How Textile Recycling Works [online]. BCR, 2011-01-28, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Textilrecycling mit Kompetenz [online]. Fachverband Textilrecycling, 2017, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  6. Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 582-583
  7. a b Nötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei, Fachbuchverlag Leipzig 1970, str. 78-79
  8. Recyklace textilu [online]. Dimatex, 2017, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (česky) 
  9. Zpracování odpadů [online]. TU Liberec, 2011-03-07, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (česky) 
  10. Entwicklung einer Hochleistungsmaschine [online]. FONA, 2017, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  11. Schneidemaschinen [online]. Pierret, 2017, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  12. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 232
  13. Wulfhorst: Textile Fertigungsverfahren, Hanser 1998, ISBN 3-446-19187-9
  14. Multifilament-Hersteller [online]. Kunststoff Forum, 2012-03-19, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  15. Mit Recyclinggarn Econyl [online]. raumausstattung, 2017, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  16. recycling garn [online]. Etsy, 2017, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (německy) 
  17. A Four Year Global Collaboration [online]. H+M, 2017, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]