Tyvek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Symbol značky Tyvek

Tyvek® je obchodní značka polyethylenové netkané textilie vyráběné firmou DuPont.[1]

Z historie tyveku[editovat | editovat zdroj]

První laboratorní pokusy s polyethylenovým chmýřím byly zaznamenány v roce 1955, s průmyslovou výrobou netkané textilie (rouna) začala firma DuPont v roce 1967.[2]

Způsob výroby a vlastnosti tyveku[editovat | editovat zdroj]

Ochranné oděvy z tyveku

Zvlákňování speciální technologií flash spinning (evaporace) a tvorba plošné textilie se provádí na kontinuálním zařízení:

Polyethylen se zvýšenou hustotou (HDPE) se míchá s rozpouštědlem a zahřívá nad tavnou teplotu rozpouštědla. Tato směs se protlačuje tryskou, rozpouštědlo se vypařuje a vzniklá tenká vlákenka (cca 0,1 dtex, délka 120 mm) se ve formě provazce kladou oscilujícím zařízením na dopravní pás. Zde se z neurovnaných vláken tvoří plošná textilie, která se pak zpevňuje lisováním v horkém prostředí.[3] [4]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hmotnost rouna 60–75 g/m2, pevnost (diagonálně) cca 140–180 N/2,54 cm (po 7 letech klesá na 50–70 %). Textilie je odolná proti vodě, olovu, azbestovému prachu a proti přetržení i oděru.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Tyvek 10 je „tvrdý“, s vlákny slisovanými po celé ploše. Rouno je tuhé, podobné papíru, má hladký povrch, který se dá oboustranně potiskovat.

Tyvek 14 a Tyvek 16 je „měkký“, s bodovými spoji vlákenné plochy. Rouno má charakter plošné textilie s reliéfními vzory, omezenou roztažnost, dá se zpracovávat šitím.

Typ 14 se používá tam, kde je požadována trvanlivost, prodyšnost se současnou neprostupností pro bakterie.

Typ 16 je perforovaný s dírkami 0,13–0,51 mm, propouští více vzduchu a vlhkosti, je pružnější a má nižší pevnost než typ 14. Používá se na pracovní oděvy, obaly apod.[5]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 735

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 390
  2. History [online]. Wayback Machine, 2007-12-07 datum přístupu = 2019-08-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. Subhash K. Batra, Benham Pourdeyhimi: Introduction to Nonwovens Technology. DEStech Publications, Lancaster 2012, ISBN 978-1-60595-037-2, str. 269
  4. Francis M. Buresh: Nonwoven Fabrics. Reinhold Publishing Corp., New York 1962, ISBN 978-1-85573-603-0, str.193
  5. Test Methods [online]. DuPont, 2019 datum přístupu = 2019-08-20 [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-27. (anglicky)