Klimatická spravedlnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Studenti protestují za for klimatickou spravedlnost
Studenti protestují za for klimatickou spravedlnost v Minnesotě, USA in dubnu 2017.

Klimatická spravedlnost je termín používaný pro vymezení globálního oteplování jako etického a politického problému, tedy pokud globální oteplování přestaneme chápat jen jako čistě environmentální nebo fyzikální problém. K tomu dojde, jestliže účinky změny klimatu začneme spojovat s pojmy jako spravedlnost (zejména spravedlnost ekologická a sociální) a spojíme ho se zkoumáním otázek jako rovnost, lidská práva, kolektivní práva a historická odpovědnost za změnu klimatu. Základním rozporem klimatické spravedlnosti je to, že ti, kteří jsou za změnu klimatu nejméně zodpovědní, trpí vážnými následky.[1] [2][3]

Pojem klimatická spravedlnost je také používán pro soudní řízení – litigace – v otázkách změny klimatu. V roce 2017 zpráva o programu OSN pro životní prostředí identifikovala 894 soudních řízení, která na světě probíhají.[4]

Rozdílné důsledky změny klimatu[editovat | editovat zdroj]

Schopnost populace zmírňovat důsledky globálního oteplování a schopnost přizpůsobovat se negativním důsledkům změny klimatu jsou ovlivňována faktory jako jsou příjmem, rasa, třídou, pohlaví, kapitál a politické zastoupení.[5] Jelikož u chudých komunit a u komunit s barevným obyvatelstvem jsou prostředky pro přizpůsobení malé, pokud jsou tam vůbec nějaké, jsou tyto komunity obzvláště citlivé na změnu klimatu.[5][6] Lidé žijící v chudobě nebo v nejistých podmínkách nemají obvykle ani finanční zdroje ani pojištění nezbytné k tomu, aby se zotavili z ekologických katastrof.[6] Navíc takovíto obyvatelé často dostanou často pouze malý díl z pomoci, které je určena na odstraňování následků katastrof a na obnovu.[5]

Historie termínu Klimatická spravedlnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000, současně se šestou konferencí smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP 6), se v Haagu uskutečnil první Summit o klimatické spravedlnosti. Tento Summit měl za cíl "potvrdit, že změna klimatu je také právní otázkou" a "budovat spojenectví napříč státy přes hranice" proti změně klimatu a ve prospěch udržitelného rozvoje.[7]

Následně se v srpnu až září 2002 setkaly mezinárodní organizace v oblasti životního prostředí v Johannesburgu na Summitu Země.[8] Na tomto summitu, známém také jako Rio+10, který se konal deset let po Summitu Země v roce 1992, byly přijaty Zásady pro klimatickou spravedlnost z Bali.[9]

V roce 2004 byla na mezinárodním setkání v Durbanu v Jižní Africe založena Durbanská skupina pro klimatickou spravedlnost. Zástupci nevládních organizací a národních hnutí zde diskutovali o realistických politikách pro řešení klimatických změn.[10]

Na konferenci v Bali v roce 2007 byla založena globální koalice Climate Justice Now! a v roce 2008 se na klimatickou spravedlnost na svém zahajovacím zasedání v Ženevě zaměřilo Globální humanitární fórum.[11]

V roce 2009 byla v průběhu příprav Konference OSN o změně klimatu 2009 v Kodani vytvořena síť Climate Justice Action.[12] Tato síť navrhovala během Summitu akce občanské neposlušnosti a přímé akce a mnozí aktivisté vystupovali s heslem "změnu systému, ne změnu klimatu".[13]

V dubnu 2010 se konala Světová konference lidu o změně klimatu v provincii Tiquipaya v Bolívii. Konferenci hostila bolivijská vláda jako celosvětové setkání občanské společnosti a vlád. Konference vydala "Dohodu lidí", která mimo jiné vyzvala k větší klimatické spravedlnosti.[14]

V prosinci 2018 byly předány účastníkům konference COP 24 tzv. Požadavky lidu na klimatickou spravedlnost. Toto prohlášení, které podepsalo 292 000 jedinců a 366 organizací, požadovaly jednání v souhlasu s 6 požadavky klimatické spravedlnosti.[15]

Rozpory[editovat | editovat zdroj]

Rozpory mezi různými skupinami bojujícími za klimatickou spravedlnost jsou často v tom, jak dalece je za změnu klimatu zodpovědný kapitalismus. Tato otázka vede často k zásadním rozporům mezi liberálními a konzervativními ochranářskými organizacemi na straně jedné a levicovými a radikálními organizacemi na straně druhé. Zatímco první skupina považuje za východisko řešení krize tržně orientovanou reformu, levicové skupiny považují kapitalismus s jeho vykořisťovatelskými rysy za ústřední problém.[6][16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Climate justice na anglické Wikipedii.

  1. Global Humanitarian Forum | Kofi Annan launches climate justice campaign track. RealWire [online]. 2009-10-01 [cit. 2018-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Study: Climate change affects those least responsible. USATODAY.COM [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné online. 
  3. Africa Speaks up on Climate Change. Heinrich-Böll-Stiftung [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-19. (německy) 
  4. Les Pays-Bas sommés par la justice d’intensifier leur lutte contre le changement climatique. Le Monde.fr. 2018-10-09. Dostupné online [cit. 2018-12-19]. (francouzsky) 
  5. a b c H., Gleick, Peter. A twenty-first century US water policy. Oxford: Oxford University Press 1 online resource s. ISBN 9780199859450, ISBN 0199859450. OCLC 796804029 
  6. a b c MOHAI, Paul; PELLOW, David; ROBERTS, J. Timmons. Environmental Justice. Annual Review of Environment and Resources. 2009-10-15, roč. 34, čís. 1, s. 405–430. Dostupné online [cit. 2018-12-20]. ISSN 1543-5938. DOI 10.1146/annurev-environ-082508-094348. 
  7. Alternative Summit Opens with Call for Climate Justice | corpwatch. corpwatch.org [online]. [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. 
  8. World Summit on Sustainable Development. web.archive.org [online]. 2002-10-14 [cit. 2018-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2002-10-14. 
  9. Bali Principles of Climate Justice. www.ejnet.org [online]. 2002-08-29 [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. 
  10. Durban Group for Climate Justice. Transnational Institute [online]. 2009-07-06 [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. At the Annual Meeting 2008 of the Global Humanitarian Forum “The Human Face of Climate Change”. www.un.org [online]. OSN [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (EN) 
  12. Climate Change and Justice: On the road to Copenhagen. Heinrich Böll Foundation [online]. [cit. 2018-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-21. (anglicky) 
  13. 100,000 march for System Change not climate change in Copenhagen with mass arrests Archivováno 1. 12. 2018 na Wayback Machine Indymedia, December 13, 2009
  14. World People's Conference on Climate Change and the Rights of Mother Earth [online]. 2010-01-05 [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. The People's Demands for Climate Justice. The People's Demands for Climate Justice [online]. [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Is a Successful Ecological Turnaround of Capitalism Possible?. Heinrich-Böll-Stiftung [online]. [cit. 2018-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-17. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NUCCITELLI, Dana. Kids' quality of life will depend on today's climate choices » Yale Climate Connections. Yale Climate Connections [online]. 2021-10-20 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]