Uhlíková stopa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The carbon footprint explained

Uhlíková stopa je suma vypuštěných skleníkových plynů. Uhlíková stopa se může týkat jedince, výrobku nebo akce. Nejčastěji je ale používána ve spojitosti s výrobky a definuje sumu všech skleníkových plynů, které byly vypuštěny při výrobě daného výrobku. Podobná charakteristika výrobků slouží k výběru toho, jehož výroba má nejmenší dopad na životní prostředí.

Jedná se o ukazatel zatížení životního prostředí, který je odvozen od celkové ekologické stopy. Obvykle bývá vyjadřován v ekvivalentech CO2. Tedy nikoliv v hmotnosti uhlíku samotného, ale z něj vzniklého oxidu uhličitého a také emitovaných dalších skleníkových plynů (metanu, oxidu dusného, halogenovaných uhlovodíků), jejichž hmotnost je ale přepočítána na to, kolik CO2 by mělo týž oteplující účinek. Je ale potřeba dát pozor na to, že někdy se v údaji o uhlíkové stopě ony další plyny zanedbají, což může znamenat i velký rozdíl (je to problém i údajů v následujícím textu). Termín, který jasně naznačuje jejich zahrnutí, je skleníková stopa.[1]

Uhlíková stopa je jedním z indikátorů označovaných jako stopa, jiné jsou vodní stopa a půdní stopa.

Přímá a nepřímá stopa[editovat | editovat zdroj]

Uhlíkovou stopu je možné rozdělit na přímou a nepřímou.

Přímá (primární) stopa - množství skleníkových plynů vypuštěných bezprostředně při dané aktivitě (při výrobě elektřiny, vytápění, spalování pohonných hmot, atd.).

Nepřímá (sekundární) stopa - množství skleníkových plynů vypuštěných během celého životního cyklu výrobku - od výroby až po případnou likvidaci.[2]

Přímé emise[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Tato část uvádí reprezentativní údaje o uhlíkové stopě spalovaného paliva různými druhy dopravy (nezahrnuje uhlíkovou stopu samotných vozidel nebo související infrastruktury). Přesné údaje se mění v závislosti na širokém spektru faktorů.

Lety[editovat | editovat zdroj]

Některé reprezentativní údaje o emisích CO2 jsou uvedeny v průzkumu LIPASTO o průměru přímých emisí (bez účinků radiačních efektů na vysoké nadmořské výšce) dopravních prostředků vyjádřených jako CO2 na osobu:[3]

Krátké lety (méně než 463 km): 257 g/km

Dlouhé léty: 113 g/km

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Evropská agentura pro životní prostředí stanovila na rok 2011 pro veškerou silniční dopravu v Evropě hodnotu emisí CO2 na přepravovanou osobu 109 g/km.[4]

Námořní doprava[editovat | editovat zdroj]

Průměrná emise CO2 na dopravu jedné osoby se odhaduje na zhruba 120 g/km.[5]

Nepřímé emise uhlíku: uhlíkové stopy výrobků[editovat | editovat zdroj]

Několik organizací nabízí kalkulačky stop pro veřejné a firemní užití[6] a několik organizací vypočítalo uhlíkové stopy výrobků.[7] Agentura pro ochranu životního prostředí se zabývá papírem, plasty (cukrovinky), sklem, plechovkami, počítači, kobercem a pneumatikami. Akademici v Austrálii, Koreji a USA se zabývají dlážděnými cestami. Společnosti, neziskové organizace a akademici se zabývali poštovními dopisy a balíčky. Univerzita Carnegie Mellon odhadla stopy CO2 ve 46 velkých odvětvích ekonomikách v osmi zemích. Carnegie Mellon, Švédsko a Carbon Trust se zabývají potravinami doma i v restauracích.

V březnu 2007 zavedla společnost Carbon Trust ve spolupráci s výrobci ve Spojeném království značku CO2. V srpnu 2012 uvádí Carbon Trust, že změřili a certifikovali 27 000 produktů.[8]

Vyhodnocení obalů některých produktů je důležité pro určení jejich uhlíkové stopy.[9] Klíčovou cestou k určení uhlíkové stopy je podívat se na materiály použité k výrobě položky. Například, karton z džusu je vyroben z aseptické krabice, plechovka je vyrobena z hliníku a některé lahve jsou vyrobeny ze skla nebo plastu. Čím větší je velikost, tím větší je stopa.

Jídlo[editovat | editovat zdroj]

Ve studii společnosti Scarborough et al. v roce 2014 byly zjišťovány skutečné diety britských lidí a odhadnuty jejich uhlíkové stopy.[10] Průměrné emise ekvivalentu CO2 den byly:    

  • 7,19 kg u lidí s vysokou konzumací masa
  • 4,67 kg u lidí s nízkou konzumací masa
  • 3,91 kg u lidí, kteří konzumují z masa pouze ryby
  • 3,81 kg pro vegetariány
  • 2,89 kg pro vegany

Textil[editovat | editovat zdroj]

Přesná uhlíková stopa různých textilií se značně liší podle širokého spektra faktorů. Studie textilní výroby v Evropě však naznačují následující stopy emisí ekvivalentu oxidu uhličitého na kilogram textilu v místě nákupu spotřebitelem:[11]  

  • Bavlna: 8 kg
  • Nylon: 5,43 kg   
  • PET (například syntetické rouno): 5,55 kg
  • Vlna: 5,48 kg

S ohledem na trvanlivost a energii potřebnou k praní a sušení textilních výrobků mají syntetické tkaniny obecně podstatně nižší uhlíkovou stopu než přírodní vlákno.[12]

Úrovně uhlíkové stopy[editovat | editovat zdroj]

Uhlíkovou stopu můžeme měřit na různých úrovních - úroveň města, podniku, jednotlivce, produktu, atd.

Městská úroveň[editovat | editovat zdroj]

Všechny uvolněné emise spojené s daným městem (domácnosti, podniky, továrny, atd.). Nezáleží na místě, kde emise vznikly (elektřina může být vyrobena daleko za hranicemi, ale uhlíková stopa je počítána městu).

Podniková úroveň[editovat | editovat zdroj]

Patří sem všechny uvolněné emise spadající do fungování podniku. V současnosti se pro výpočet podnikové uhlíkové stopy používá GHG Protocol, který dělí uhlíkovou stopu na Scope 1, Scope 2, Scope 3.

Scope 1 (přímé emise) - emise, které podnik přímo kontroluje. Např.: emise z kotlů, z aut vlastněných podnikem.

Scope 2 (nepřímé z energie) - emise spojené se spotřebou nakupované energie, které nevznikají přímo v podniku, ale jsou důsledkem jeho aktivity.

Scope 3 (další nepřímé) - emise, které vznikají jako následek aktivit podniku, které vnikají ze zdrojů nekontrolovaných daným podnikem a nespadají do Scope 2. Např.: služební cesty prostředkem, který podnik nevlastní, ukládání odpadu na skládku.

Produktová úroveň[editovat | editovat zdroj]

Všechny uvolněné emise vzniklé během celého životního cyklu výrobku.

Úroveň jednotlivce[editovat | editovat zdroj]

Zahrnuje emise spojené s životem každého člověka. Hrubý odhad uhlíkové stopy jednotlivce nabízejí různé internetové kalkulačky.[2]

Carbon neutral a offset[editovat | editovat zdroj]

Anglický termín carbon neutral by se dal přeložit jako uhlíkově neutrální. Znamená, že uhlíková stopa produktu/města/jednotlivce/produktu je rovna nule. Při extrémně malých emisích (díky nízké spotřebě opřené o nefosilní zdroje) k ní jde v omezeném měřítku dojít kompenzačními prostředky. Těmi mohou být výsadba stromů nebo koupě tzv. offsetů, což jsou finanční nástroje, které zaručují odčerpání vyprodukovaných emisí (výsadba stromů, odčerpání CO2 do podzemí).

Výpočet uhlíkové stopy[editovat | editovat zdroj]

Uhlíková stopa se udává v gramech, kilogramech nebo tunách CO2.

Pro orientační odhad pro jednotlivce je nejjednodušší použít jednu z mnoha internetových kalkulaček.

Výpočty dalších úrovní uhlíkové stopy je složitější.

Uhlíková stopa města[editovat | editovat zdroj]

je rozdělena do sektorů a stanovuje se pro každý sektor zvlášť.

Sektory:

  • obec, úřad, zařízení provozovaná obcí,
  • domácnosti,
  • podniky a služby,
  • ostatní.

Do každého sektoru spadají složky jako energie, doprava, odpady a odpadní vody, využití území, zemědělství.


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

rozlišení přímých a nepřímých emisí

Seznam referencí[editovat | editovat zdroj]

  1. BEDNAŘÍKOVÁ, Lucie. Agrolesnictví v ČR. České Budějovice, 2017. 54 s. bakalářská práce. Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta. Vedoucí práce Ing. Monika Koupilová Ph.D.. s. 14. Dostupné online. (česky)
  2. a b LUPAČ, Miroslav; NOVÁK, Josef; TŘEBICKÝ, Viktor. Uhlíková stopa města : metodika pro stanovení místního příspěvku ke klimatické změně. Praha: Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj 38 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87549-05-6. 
  3. "Average passenger aircraft emissions and energy consumption per passenger kilometre in Finland 2008". lipasto.vtt.fi. Retrieved 3 July 2009.
  4. "Energy efficiency and specific CO2 emissions (TERM 027) - Assessment published Jan 2013". europa.eu.
  5. Holthof, Philippe (10 April 2009). "SOx and CO2 Emissions once again Hot Topic at Ferry Shipping Conference" (PDF). Ferry Shipping Conference 08: Building Bridges in the Industry. p. 3.
  6. List of carbon accounting software
  7. "CO2 Released when Making & Using Products". Retrieved 27 October 2009.
  8. "Footprint measurement". The Carbon Trust. Retrieved 14 August 2012.
  9. Pasqualino, Jorgelina; Meneses, Montse; Castells, Francesc (1 April 2011). "The carbon footprint and energy consumption of beverage packaging selection and disposal". Journal of Food Engineering. 103 (4): 357–365.
  10. SCARBOROUGH, Peter; APPLEBY, Paul N.; MIZDRAK, Anja. Dietary greenhouse gas emissions of meat-eaters, fish-eaters, vegetarians and vegans in the UK. Climatic Change. 2014-07-01, roč. 125, čís. 2, s. 179–192. Dostupné online [cit. 2018-02-09]. ISSN 0165-0009. DOI:10.1007/s10584-014-1169-1. (anglicky) 
  11. Berners-Lee, Mike. How Bad are Bananas? The Carbon Footprint of Everything (London: Profile, 2010), pp. 93, 112 (table 6.1).
  12. Berners-Lee, Mike. How Bad are Bananas? The Carbon Footprint of Everything (London: Profile, 2010), pp. 93-94.