Pařížská dohoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Pařížské smlouvy.
Pařížská dohoda
alt=     účastníci      signatáři      signatáři duálně zastoupeni Evropskou unií      účastníci duálně zastoupeni Evropskou unií
     účastníci
     signatáři
     signatáři duálně zastoupeni Evropskou unií
     účastníci duálně zastoupeni Evropskou unií
Pracovní verze 30. listopad – 12. prosinec 2015
Podepsána 22. duben 2016
Umístění New York
Uzavřena 12. prosinec 2015
Účinnost 4. listopad 2016[1]
Podmínky ratifikace/podepsání 55 zeměmi reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí
Signatáři 195[2]
Účastníci 169[2]
Depozitář Generální tajemník OSN
Jazyky angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština

Pařížská dohoda je dohoda v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která má omezit emise skleníkových plynů po roku 2020 a navázat tak na Kjótský protokol. Dohoda byla dojednána během Klimatické konference v Paříži 2015, schválena všemi 195 smluvními stranami a přijata 12. prosince 2015.[3] Byla podepsána 22. dubna 2016 (Den Země) celkem 177 členskými státy Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, 15 z nich ji hned ratifikovalo.[4] K říjnu 2017 dohodu podepsalo 195 účastníků Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, z nichž 169 ji již ratifikovalo. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016.[1] Stanovuje závazky všech smluvních stran, včetně největších světových producentů emisí skleníkových plynů jako je Čína, USA či Indie. Hlavní vyjednavač této dohody, francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius označil uzavřenou dohodu za „ambiciózní a vyrovnaný“ plán a jako „historický obrat“ v úsilí o dosažení omezení globálního oteplování.[5] Donald Trump 1. června 2017 oznámil, že USA od Pařížské dohody odstupují.[6][7]

Největšími producenty CO2 jsou Čína (30 %) a USA (15 %)

Účel dohody[editovat | editovat zdroj]

Účel dohody je popsán v jejím článku č. 2 jako „zlepšení implementace“ Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu pomocí:[8]

„(a) Udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
(b) Zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin;
(c) sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.“

Všechny země musí usilovat dosažení „globálního zlomu v emisích skleníkových plynů co nejdříve“.

Nástroje plnění dohody[editovat | editovat zdroj]

Každá smluvní strana bude pravidelně předkládat svoje vnitrostátně stanovené národní příspěvky (INDC), ve kterých stanoví svoje závazky snižování emisí skleníkových plynů. První příspěvky byly předloženy již v průběhu roku 2015 a to 187 státy. Doposud předložené INDC nejsou dostačující pro splnění cíle omezení nárůstu teploty. Z tohoto důvodu byly stanoveny pravidelné pětileté revize, které mají vést k navyšování ambice jednotlivých států a postupnému snížení emisí na požadovaný objem.[9]

Smluvní strany musí do roku 2020 prezentovat své emisní závazky, nízkoemisní strategie a plány do roku 2050. Rozvojové země musí připravit strategie, plány a akce pro svůj nízkoemisní rozvoj. Každá smluvní strana je zodpovědná za své emise, musí zveřejňovat status plnění svých závazků a provádět analýzu dopadů změny klimatu a účinnosti adaptačních opatření. Smluvní strany budou zvyšovat podporu, plánování a implementaci adaptačních opatření a také odolnost vůči změně klimatu.[9]

Vyspělé státy mají do roku 2020 vytvořit finanční mechanismus, pomocí kterého bude poskytnuto nejméně 100 miliard dolarů ročně na podporu opatření na ochranu klimatu v rozvojových zemích, a nastavit nový cíl financování opatření proti změně klimatu po roce 2025.[9] 

Dohoda také zdůrazňuje důležitost zapojení nesmluvních stran a vítá aktivity veřejného sektoru směřující k řešení změny klimatu (občanské společnosti, soukromého sektoru, finančních institucí, měst a dalších orgánů).[9]

Proces ratifikace dohody[editovat | editovat zdroj]

Dohoda byla připravena k podpisu a k uložení ratifikačních listin od 22. dubna 2016 do 21. dubna 2017 v New Yorku, v sídle OSN. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016,[1] což bylo 30 dní poté, co minimálně 55 zemí reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí dohodu ratifikovalo. K 26. říjnu 2017 dohodu podepsalo 194 států a Evropská unie a 169 z těchto členů dohodu ratifikovalo.[2] Těchto 168 členů reprezentuje 87,7 % globálních emisí. Nejvýznamnější země, které ratifikovaly, jsou Čína, Spojené státy americké a Indie, tedy země s třemi největšími emisemi skleníkových plynů ze všech signatářů (asi 42 % dohromady).[10][11][12] Poslední země Evropské unie, která dohodu ratifikovala, je Česká republika (předposlední bylo Nizozemsko, které tak učinilo 28. července 2017).[13] Dne 5. září 2017 dala Poslanecká sněmovna souhlas s ratifikací (dříve už tak učinil Senát),[14][15] prezident dokončil kroky k ratifikaci svým podpisem 14. září 2017. Ratifikace nastala 5. října, samotná dohoda pro Českou republiku vstoupila v platnost 4. listopadu 2017.[10][16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Agreement na anglické Wikipedii.

  1. a b c NĚMÝ, Michael. Pařížská klimatická dohoda vstoupí v platnost začátkem listopadu. OEnergetice.cz [online]. 2016-10-07. Dostupné online.  
  2. a b c UNTC [online]. OSN, 2015-05-27. Dostupné online.  
  3. PHILLIPS, Sara. Paris climate deal: Historic climate change agreement reached at COP21. ABC News [online]. 2015-12-13. Dostupné online.  (anglicky) 
  4. ‘Today is an historic day,’ says Ban, as 175 countries sign Paris climate accord. UN News Centre [online]. 2016-04-22. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. DOYLE, Alister; LEWIS, Barbara. With landmark climate accord, world marks turn from fossil fuels. Reuters [online]. 2015-12-12. Dostupné online.  (anglicky) 
  6. ČTK. USA odstoupí od pařížské klimatické dohody. Je pro nás drahá, tvrdí Trump. Lidovky.cz [online]. 2017-06-01. Dostupné online.  
  7. ČTK. Spojené státy odstupují od Pařížské dohody o ochraně klimatu. Novinky.cz [online]. 2017-06-01. Dostupné online.  
  8. Oficiální překlad Pařížské dohody na webových stránkách MŽP.
  9. a b c d Adoption of the Paris Agreement [online]. Paříž: UN FCCC, 2015-12-12, [cit. 2015-12-19]. Dostupné online.  
  10. a b Paris Agreement – Status of Ratification [online]. United Nations Framework Convention on Climate Change. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Paris climate deal: US and China formally join pact. BBC News [online]. 2016-09-03. Dostupné online.  (anglicky) 
  12. PANDEY, Sidharth. India Ratifies Landmark Paris Climate Deal, Says, 'Kept Our Promise'. NDTV [online]. 2016-08-02. Dostupné online.  (anglicky) 
  13. Sněmovna poslala Pařížskou klimatickou dohodu k dalšímu projednávání. Greenpeace [online]. 2017-07-11. Dostupné online.  
  14. ČTK. Sněmovna schválila klimatickou dohodu z Paříže, ODS s odročením neuspěla. iDNES.cz [online]. 2017-09-05. Dostupné online.  
  15. Pařížská dohoda o klimatu už má i souhlas sněmovny. Zbývá podpis prezidenta. ČT24 [online]. 2017-09-05. Dostupné online.  
  16. V sobotu Česko přistoupí k Pařížské klimatické dohodě. Jako poslední země v EU. Deník.cz [online]. 2017-11-03. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]