Emise skleníkových plynů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Roční emise skleníkových plynů na osobu (výška svislých sloupců) a na zemi (plocha svislých sloupců) v patnácti zemích s vysokými emisemi[1].
Spotřeba energie prudce roste a je hlavním zdrojem emisí
Koncentrace CO2 v atmosféře od roku 1740 (proxy data a následně instrumentální data)

Emise skleníkových plynů z lidské činnosti posilují skleníkový efekt a přispívají ke změně klimatu. Oxid uhličitý (CO2) ze spalování fosilních paliv, jako je uhlí, ropa a zemní plyn, je jedním z nejdůležitějších faktorů způsobujících změnu klimatu. Největším producentem emisí je Čína následovaná Spojenými státy, i když Spojené státy mají vyšší emise na obyvatele. Hlavními producenty emisí skleníkových plynů na celém světě jsou velké ropné a plynárenské společnosti.[2][3] Emise způsobené lidskou činností zvýšily množství oxidu uhličitého v atmosféře přibližně o 50 % oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Rostoucí úroveň emisí se liší, ale je konzistentní mezi všemi skleníkovými plyny. V roce 2010 činily emise v průměru 56 miliard tun ročně, což je více než v kterémkoli předchozím desetiletí.[4] Celkové kumulativní emise od roku 1870 do roku 2017 činily 425±20 GtC (1539 GtCO2) z fosilních paliv a průmyslu a 180±60 GtC (660 GtCO2) ze změn ve využívání půdy. Změna využívání půdy, jako je odlesňování, způsobila v letech 1870–2017 přibližně 31 % kumulativních emisí, uhlí 32 %, ropa 25 % a plyn 10 %.[2] Procento nejbohatší lidí na světě emituje jako dvě třetiny nejchudších lidí.[5]

Oxid uhličitý (CO2) je dominantně emitovaným skleníkovým plynem (člověkem), je nejvýznamnějším skleníkovým plynem (má na svědomí více než polovinu oteplování), zatímco emise metanu (CH4) mají téměř stejný krátkodobý dopad.[6] Oxid dusný (N2O) a fluorované plyny (F-plyny) hrají ve srovnání s ním menší roli.

Výroba elektřiny, tepla a doprava jsou hlavními producenty emisí; celkově je energetika zodpovědná za přibližně 73 % emisí.[7] Odlesňování a další změny ve využívání půdy rovněž emitují oxid uhličitý a metan. Největším zdrojem antropogenních emisí metanu je zemědělství, těsně následované vypouštěním plynů a fugitivními emisemi z průmyslu fosilních paliv. Největším zdrojem metanu v zemědělství je chov hospodářských zvířat. Zemědělská půda emituje oxid dusný částečně díky hnojivům. Podobně fluorované plyny z chladicích zařízení hrají v celkových lidských emisích významnou roli.

Současná míra emisí ekvivalentu CO2, která činí v průměru 6,6 tuny na osobu a rok,[8] je mnohem více než dvojnásobná oproti odhadované míře 2,3 tuny,[9][10] která je nutná pro udržení nárůstu o 1,5 °C oproti předindustriálnímu období do roku 2030 podle Pařížské dohody.[11] Roční emise na obyvatele v průmyslových zemích jsou obvykle až desetkrát vyšší než průměr v rozvojových zemích.[12]

Uhlíková stopa (neboli stopa skleníkových plynů) slouží jako ukazatel pro porovnání množství skleníkových plynů vypouštěných během celého životního cyklu od výroby zboží nebo služby v dodavatelském řetězci až po jejich konečnou spotřebu.[13][14] Uhlíkové účetnictví (neboli účetnictví skleníkových plynů) je rámec metod pro měření a sledování toho, kolik skleníkových plynů organizace vypouští.[15]

Přehled hlavních zdrojů[editovat | editovat zdroj]

Celosvětové emise skleníkových plynů podle druhu skleníkových plynů:[16] V roce 2016 tvořil většinu (74 %) CO2, následovaný metanem (17 %).

Významné skleníkové plyny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Toky uhlíku.

Hlavními antropogenními (lidského původu) zdroji skleníkových plynů jsou oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan, tři skupiny fluorovaných plynů (hexafluorid síry (SF6), fluorované uhlovodíky (HFC) a perfluorované uhlovodíky (PFC) a trifluorid dusíku (NF3).[17] Přestože skleníkový efekt je do značné míry způsoben vodní párou, emise vodní páry způsobené lidskou činností se na oteplování významně nepodílejí.[18]

Ačkoli freony patří mezi skleníkové plyny, jsou regulovány Montrealským protokolem, který byl motivován spíše příspěvkem freonů k poškozování ozonové vrstvy než jejich příspěvkem ke globálnímu oteplování. Úbytek ozonu má na oteplování díky skleníkovým plynům jen nepatrný vliv, ačkoli se tyto dva procesy v médiích někdy zaměňují. V roce 2016 dosáhli vyjednavači z více než 170 zemí, kteří se sešli na summitu Programu OSN pro životní prostředí, právně závazné dohody o postupném vyřazení fluorovaných uhlovodíků (HFC) v Kigalském dodatku k Montrealskému protokolu.[19][20][21]

Lidské aktivity[editovat | editovat zdroj]

Přibližně od roku 1750 lidská činnost zvyšuje koncentraci oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. V roce 2021 byly naměřené koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře téměř o 50 % vyšší než před průmyslovou revolucí.[22]

Přírodní zdroje oxidu uhličitého jsou téměř 20krát větší než zdroje způsobené lidskou činností,[23] ale v obdobích delších než několik let jsou přírodní zdroje těsně vyváženy přírodními propady, především fotosyntézou sloučenin uhlíku rostlinami a mořským planktonem. Absorpce pozemského infračerveného záření dlouhovlnnými absorpčními plyny činí ze Země méně účinný zářič. Proto, aby Země vyzařovala tolik energie, kolik jí pohlcuje, musí globální teplota vzrůst.[24]

Hlavními zdroji skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti (nazývaných také zdroje uhlíku) jsou:

  • Spalování fosilních paliv a odlesňování: Odhaduje se, že spalování fosilních paliv v roce 2015 vypustilo 62 % skleníkových plynů způsobených lidskou činností.[25] Největším jednotlivým zdrojem jsou uhelné elektrárny, které od roku 2021 vypouštějí 20 % skleníkových plynů.[26]
  • Změna využití půdy (především odlesňování v tropech) se na celkových antropogenních emisích skleníkových plynů podílí přibližně čtvrtinou.[27]
  • Enterická fermentace hospodářských zvířat a hospodaření s hnojem,[28] pěstování rýže, změny ve využívání půdy a mokřadů, uměle vytvořená jezera, ztráty z potrubí a emise z krytých odvětrávaných skládek, které vedou k vyšším koncentracím metanu v atmosféře. Zdrojem atmosférického metanu je také mnoho novějších plně odvětrávaných septiků, které posilují a cíleně využívají proces fermentace.[29]
  • Používání chlorfluoruhlovodíků (CFC) v chladicích systémech a používání CFC a halonů v protipožárních systémech a výrobních procesech.
  • Zemědělská půda emituje oxid dusný (N2O) částečně v důsledku používání hnojiv.[30]
  • Největším zdrojem antropogenních emisí metanu je zemědělství, těsně následované vypouštěním plynů a fugitivními emisemi z průmyslu fosilních paliv.[31][32] Nejvíce emisí produkuje skot (chovaný jak pro hovězí maso a mléko, tak pro nejedlé produkty, jako je hnůj a tažná síla), což představuje přibližně 65 % emisí v odvětví živočišné výroby.[33]

Emise podle typu skleníkových plynů[editovat | editovat zdroj]

Dominantním emitovaným skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), zatímco emise metanu (CH4) mají téměř stejný krátkodobý dopad.[34] Oxid dusný (N2O) a fluorované plyny (F-plyny) hrají ve srovnání s ním menší roli.

Emise skleníkových plynů se měří v ekvivalentech CO2 určených podle jejich potenciálu globálního oteplování (PGO), který závisí na jejich životnosti v atmosféře. Odhady do značné míry závisí na schopnosti oceánů a pevnin tyto plyny absorbovat. Krátkodobé látky znečišťující klima včetně metanu, fluorovaných uhlovodíků, troposférického ozonu a černého uhlíku přetrvávají v atmosféře po dobu od několika dnů do 15 let, zatímco oxid uhličitý může v atmosféře zůstat po tisíciletí.[35] Snížením emisí krátkodobých látek znečisťující klima lze snížit probíhající míru globálního oteplování téměř o polovinu a snížit předpokládané oteplování Arktidy o dvě třetiny.[36]

Emise skleníkových plynů v roce 2022 byly odhadnuty na 53,8 Gt CO2eq.[37]

Zatímco v dlouhodobém horizontu jsou zmírňující opatření pro dekarbonizaci zásadní, v krátkodobém horizontu by mohla vést k slabému oteplení, protože některé zdroje emisí uhlíku často současně emitují i znečištění ovzduší. Aerosoly (jde o oxidy síry, oxidy dusíku a těkavé organické látky), které se tak dostávají do atmosféry, snižují oslunění povrchu a tím dochází k ochlazování[38]. Proto je pro dosažení cílů v oblasti klimatu zásadní spojit opatření zaměřená na oxid uhličitý s opatřeními zaměřenými na znečišťující látky s krátkou životností, které mají rychlejší účinky na klima.[39]

Oxid uhličitý (CO2)[editovat | editovat zdroj]

  • Fosilní paliva: ropa, plyn a uhlí (89 %) jsou hlavní příčinou antropogenního globálního oteplování s ročními emisemi 36,8 GtCO2 v roce 2023.[40]
  • Výroba cementu (4 %) se odhaduje na 1,42 GtCO2.
  • Změna využívání půdy je nerovnováha mezi odlesňováním a zalesňováním. Odhady jsou velmi nejisté a činí 4,5 GtCO2. Samotné lesní požáry způsobují roční emise přibližně 7 GtCO2.
  • Neenergetické využívání paliv, ztráty uhlíku v koksárenských pecích a spalování při těžbě ropy.[41]

Metan (CH4)[editovat | editovat zdroj]

Metan má vysoký okamžitý dopad s pětiletým potenciálem globálního oteplování až 100.[42] Současných 389 Mt emisí metanu[41] má zhruba stejný krátkodobý účinek na globální oteplování jako emise CO2 s rizikem vyvolání nevratných změn klimatu a ekosystémů. V případě metanu by snížení emisí o přibližně 30 %[43] pod současnou úroveň vedlo ke stabilizaci jeho koncentrace v atmosféře.

  • Fosilní paliva (32 %) jsou opět příčinou většiny emisí metanu, včetně těžby uhlí (12 % celkového množství metanu), distribuce a úniků plynu (11 %) a vypouštění plynu při těžbě ropy (9 %).[41]
  • Dominantním zdrojem jsou hospodářská zvířata (28 %), z toho skot (21 %), následovaný buvoly (3 %), ovcemi (2 %) a kozami (1,5 %).[41]
  • Lidský odpad a odpadní vody (21 %): při rozkladu odpadní biomasy na skládkách a organických látek v domácích a průmyslových odpadních vodách vzniká značné množství metanu.[41]
  • Pěstování rýže (10 %) na zaplavených rýžových polích je dalším zemědělským zdrojem, kde při anaerobním rozkladu organického materiálu vzniká metan.[41]

Oxid dusný (N2O)[editovat | editovat zdroj]

N2O má vysoký PGO a významný potenciál poškozování ozonové vrstvy. Odhaduje se, že potenciál globálního oteplování N2O za 100 let je 265krát vyšší než CO2.[44] V případě N2O by pro stabilizaci bylo nutné snížení o více než 50 %.

Většina emisí (56 %) oxidu dusného pochází ze zemědělství, zejména z produkce masa: skot (trus na pastvinách), hnojiva, zvířecí hnůj.[41] Další příspěvky pocházejí ze spalování fosilních paliv (18 %) a biopaliv[45] a z průmyslové výroby kyseliny adipové a kyseliny dusičné.

F-plyny[editovat | editovat zdroj]

Mezi fluorované plyny patří fluorované uhlovodíky (HFC), perfluorované uhlovodíky (PFC), hexafluorid síry (SF6) a trifluorid dusíku (NF3). Používají se v rozvodných zařízeních v energetice, při výrobě polovodičů, při výrobě hliníku a jsou z velké části zdrojem SF6.[41] Pokračující postupné snižování výroby a používání HFC podle Kigalského dodatku Montrealského protokolu pomůže snížit emise HFC a současně zlepšit energetickou účinnost spotřebičů, které používají HFC, jako jsou klimatizace, mrazničky a další chladicí zařízení.

Vodík (H)[editovat | editovat zdroj]

Úniky vodíku přispívají k nepřímému globálnímu oteplování.[46] Při oxidaci vodíku v atmosféře dochází ke zvyšování koncentrací skleníkových plynů v troposféře i stratosféře.[47] Vodík může unikat ze zařízení na výrobu vodíku a také z jakékoli infrastruktury, v níž se vodík přepravuje, skladuje nebo spotřebovává.[48]

Černý uhlík[editovat | editovat zdroj]

Černý uhlík vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv, biopaliv a biomasy. Nejedná se o skleníkový plyn, ale o látku ovlivňující klima. Černý uhlík může pohlcovat sluneční světlo a snižovat albedo, pokud se usazuje na sněhu a ledu. Nepřímé zahřívání může být způsobeno interakcí s mraky.[49] Černý uhlík zůstává v atmosféře pouze několik dní až týdnů.[50] Emise lze zmírnit modernizací koksárenských pecí, instalací filtrů pevných částic na motorech na bázi nafty, omezením běžného spalování a minimalizací otevřeného spalování biomasy.

Emise podle sektoru[editovat | editovat zdroj]

Celosvětové emise skleníkových plynů lze přičíst různým odvětvím hospodářství. To umožňuje získat představu o různém podílu jednotlivých druhů hospodářské činnosti na změně klimatu a pomáhá pochopit změny potřebné ke zmírnění změny klimatu.

Emise skleníkových plynů lze rozdělit na ty, které vznikají při spalování paliv za účelem výroby energie, a na ty, které vznikají při jiných procesech. Přibližně dvě třetiny emisí skleníkových plynů vznikají při spalování paliv.[51]

Emise vznikající při výrobě energie lze rozdělit podle toho, kde jsou emitovány, nebo kde je výsledná energie spotřebována. Pokud se emise přiděleny místu výroby, pak se výrobci elektřiny podílejí na celosvětových emisích skleníkových plynů přibližně 25 %.[52] Pokud jsou tyto emise přiřazeny konečnému spotřebiteli, pak 24 % celkových emisí vzniká ve výrobě a stavebnictví, 17 % v dopravě, 11 % u domácích spotřebitelů a 7 % u komerčních spotřebitelů.[52] Přibližně 4 % emisí vznikají v samotném energetickém a palivovém průmyslu.

Zbývající třetina emisí pochází z jiných procesů než z výroby energie. 12 % celkových emisí pochází ze zemědělství, 7 % ze změn využití půdy a lesnictví, 6 % z průmyslových procesů a 3 % z odpadů.[51]

Výroba elektřiny[editovat | editovat zdroj]

Největším producentem emisí jsou uhelné elektrárny, které se v roce 2018 podílely na celosvětových emisích skleníkových plynů více než 20 %.[53] Ačkoli jsou mnohem méně znečišťující než uhelné elektrárny, významnými producenty emisí jsou také elektrárny spalující zemní plyn,[54] jejichž podíl na celkové výrobě elektřiny v roce 2018 přesáhl 25 %. Pouhých 5 % největších znečišťovatelů na světě, je zodpovědných za 73 % veškerých emisí CO2 z výroby elektřiny.[55] Přičemž ve zprávě IPCC z roku 2022 se uvádí, že univerzální poskytování moderních energetických služeb by zvýšilo emise skleníkových plynů nanejvýš o několik procent. Toto nepatrné zvýšení znamená, že dodatečná poptávka po energii, která vyplývá z podpory důstojné životní úrovně pro všechny, by byla mnohem nižší než současná průměrná spotřeba energie.[56]

Zemědělství, lesnictví a využívání půdy[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Množství emisí skleníkových plynů ze zemědělství je značné. Zemědělství, lesnictví a využívání půdy se podílí na celosvětových emisích skleníkových plynů 13-21 %.[57] Zemědělství přispívá ke změně klimatu přímými emisemi skleníkových plynů a přeměnou nezemědělské půdy, jako jsou lesy, na zemědělskou půdu.[58] Emise oxidu dusného a metanu tvoří více než polovinu celkových emisí skleníkových plynů ze zemědělství. Významným zdrojem emisí skleníkových plynů je chov zvířat.[59]

Kromě toho, že zemědělství zásadním způsobem využívá půdu a je spotřebitelem fosilních paliv, přispívá zemědělství přímo k emisím skleníkových plynů prostřednictvím postupů, jako je produkce rýže a chov hospodářských zvířat.[60] Trávicí systémy hospodářských zvířat lze rozdělit do dvou kategorií: nepřežvýkavé a přežvýkavé. Přežvýkavý skot pro výrobu hovězího masa a mléčných výrobků se řadí na vysoké příčky v emisích skleníkových plynů; nepřežvýkavé (např. prasata a potraviny související s drůbeží) jsou na nižších příčkách. Konzumace nepřežvýkavých druhů může přinést méně emisí. Tato zvířata mají vyšší účinnost přeměny krmiva a také neprodukují tolik metanu.[61]

Množství skleníkových plynů vyprodukovaných při výrobě a používání dusíkatých hnojiv se odhaduje na přibližně 5 % antropogenních emisí skleníkových plynů. Nejdůležitějším způsobem, jak snížit emise z nich, je používat méně hnojiv a zároveň zvýšit účinnost jejich používání.[62]

Existuje mnoho strategií, které lze použít ke zmírnění dopadů emisí skleníkových plynů ze zemědělství. Některé z těchto strategií zahrnují vyšší efektivitu chovu hospodářských zvířat, tím je myšleno jak celkové řízení, tak i technologie; efektivnější proces nakládání s hnojem; nižší závislost na fosilních palivech a neobnovitelných zdrojích; variabilitu v délce, čase a místě konzumace potravy a napájení zvířat; a omezení produkce i spotřeby potravin živočišného původu.[63]

Odlesňování[editovat | editovat zdroj]

Odlesňování je významným zdrojem emisí skleníkových plynů. Po spalování fosilních paliv je odlesňování druhým největším antropogenním zdrojem emisí oxidu uhličitého do atmosféry. V roce 2019 bylo odlesňování zodpovědné za přibližně 11 % globálních emisí skleníkových plynů.[64]

Změna využití půdy[editovat | editovat zdroj]

Změna využití půdy, např. kácení lesů pro zemědělské účely, může ovlivnit koncentraci skleníkových plynů v atmosféře tím, že mění množství uhlíku, které z atmosféry odtéká do propadů uhlíku. Při měření čistých emisí uhlíku panují značné nejistoty.[65] Kromě toho existují spory o tom, jak by měly být propady uhlíku rozděleny mezi různé regiony a v čase. Například soustředění se na novější změny v propadech uhlíku pravděpodobně zvýhodňuje ty regiony, které byly odlesněny dříve, např. v Evropě.

Přeprava osob a zboží[editovat | editovat zdroj]

Více než čtvrtina celosvětových emisí CO2 z dopravy pochází ze silniční nákladní dopravy,[66] takže mnoho zemí dále omezuje emise CO2 z nákladních automobilů, aby pomohly omezit klimatickou změnu.[67]

Námořní doprava se podílí na všech emisích skleníkových plynů, především oxidu uhličitého (3,5 až 4 %).[68] 3 % celosvětových emisí skleníkových plynů z námořní dopravy v roce 2022 z ní učinily šestého největšího emitenta skleníkových plynů na světě.[69]

Trysková letadla přispívají ke změně klimatu tím, že vypouštějí oxid uhličitý, oxidy dusíku, aerodynamický opar a pevné částice. V roce 2018 vyprodukoval celosvětový komerční provoz 2,4 % všech emisí CO2.[70]

Stavebnictví[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 představovala výroba stavebních materiálů a údržba budov 39 % emisí oxidu uhličitého z energie a emisí souvisejících s procesy. Výroba skla, cementu a oceli se na emisích z energie a procesů podílela 11 %.[71] Ke splnění cílů Pařížské dohody bude nutné modernizovat stávající budovy tak, aby se staly efektivnějšími; nestačí pouze uplatňovat nízkoemisní standardy na novou výstavbu.[71] Budovy, které produkují tolik energie, kolik spotřebují, se nazývají nízkoenergetické. Nízkoenergetické budovy jsou navrženy tak, aby byly vysoce efektivní s nízkou celkovou spotřebou energie a emisemi uhlíku - oblíbeným typem je pasivní dům. [71]

Stavebnictví zaznamenalo v posledních desetiletích výrazný pokrok v oblasti výkonnosti budov a energetické účinnosti.[72] Zelené stavební postupy, které zabraňují emisím nebo zachycují uhlík již přítomný v životním prostředí, umožňují snížit ekologickou stopu stavebnictví, například používání konopného betonu, izolace z celulózových vláken a terénní úpravy.[73]

Průmyslové procesy[editovat | editovat zdroj]

Ocel a hliník[editovat | editovat zdroj]

Ocel a hliník jsou klíčová hospodářská odvětví pro zachycování a ukládání uhlíku. Většina CO2 emitovaného při výrobě oceli pochází ze spotřeby energie z fosilních paliv a také z využívání vápence k čištění oxidů železa.[74]

Plasty[editovat | editovat zdroj]

Plasty se vyrábějí převážně z fosilních paliv. Odhaduje se, že s životním cyklem plastů souvisí 3 až 4 % celosvětových emisí skleníkových plynů.[75] Plastový odpad při svém rozkladu uvolňuje oxid uhličitý. Některé z nejběžnějších plastů v životním prostředí uvolňují při vystavení slunečnímu záření metan a etylen v množství, které může ovlivnit zemské klima.[76]

Výroba a spalování plastů v roce 2019 přispěla do atmosféry ekvivalentem 850 milionů tun oxidu uhličitého. Při současném trendu vzrostou roční emise skleníkových plynů z životního cyklu plastů do roku 2030 na 1,34 miliardy tun. Do roku 2050 by emise z životního cyklu plastů mohly dosáhnout 56 miliard tun, což představuje až 14 % zbývajícího uhlíkového rozpočtu Země.[77]

Digitální služby[editovat | editovat zdroj]

V roce 2020 spotřebovala datová centra a přenos dat každé asi 1 % světové spotřeby elektřiny.[78] Digitální sektor produkuje 2 až 4 % celosvětových emisí skleníkových plynů,[79] z čehož velká část pochází z výroby čipů. Sektor však snižuje emise z jiných odvětví, která mají větší globální podíl, jako je doprava osob, případně stavebnictví a průmysl.[80]

Těžba kryptoměn typu proof-of-work vyžaduje obrovské množství elektrické energie, a proto s sebou nese velkou uhlíkovou stopu. Odhaduje se, že v období od 1. ledna 2016 do 30. června 2017 přidaly blockchainy typu proof-of-work, jako jsou Bitcoin, Ethereum a Litecoin, do atmosféry 3 až 15 milionů tun oxidu uhličitého.[81] Bitcoin je energeticky nejméně úspornou kryptoměnou, neboť na jednu transakci spotřebuje 707,6 kilowatthodin elektřiny.[82]

Snižování emisí skleníkových plynů[editovat | editovat zdroj]

Vlády přijaly opatření ke snížení emisí skleníkových plynů, aby zmírnily změnu klimatu. Země a regiony uvedené v příloze I Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) jsou povinny předkládat UNFCCC pravidelná hodnocení opatření, která přijímají k řešení změny klimatu.[83] Politiky prováděné vládami zahrnují například národní a regionální cíle snižování emisí, podporu energetické účinnosti a podporu transformace energetiky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greenhouse gas emissions na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Home. Global Carbon Atlas [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Global Carbon Budget Summary Highlights [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-04. 
  3. ↑ HARVEY, Fiona. Oil and gas greenhouse emissions ‘three times higher’ than producers claim. The Guardian. 2022-11-09. Dostupné online [cit. 2023-11-20]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. ↑ IPCC AR6 WG3 2022, Chapter 2: Emissions trends and drivers
  5. ↑ World's richest 1% emit as much carbon as bottom two-thirds: report. phys.org [online]. [cit. 2023-11-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ SAYS, John O. Methane vs. Carbon Dioxide: A Greenhouse Gas Showdown. One Green Planet [online]. 2014-09-30 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ RITCHIE, Hannah; ROSADO, Pablo; ROSER, Max. Emissions by sector. Our World in Data. 2023-09-28. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. 
  8. ↑ WIDWORLD_ADMIN. The World #InequalityReport 2022 presents the most up-to-date & complete data on inequality worldwide: [online]. 2021-10-20 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ Carbon inequality in 2030: Per capita consumption emissions and the 1.5C goal – IEEP AISBL [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ GORE, Tim. Carbon inequality in 2030: Per capita consumption emissions and the 1.5⁰C goal. [s.l.]: Institute for European Environmental Policy Dostupné online. ISBN 978-1-78748-827-4. DOI 10.21201/2021.8274. (English) DOI: 10.21201/2021.8274. 
  11. ↑ IPCC AR6 WG3 2022
  12. ↑ GRUBB, Michael. The Economics of the Kyoto Protocol. www.econ.cam.ac.uk [online]. World Economics. 4 (3), 2003 [cit. 2023-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-17. 
  13. ↑ What is a carbon footprint. www.conservation.org [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ IPCC AR6 WG3 2022, Annex I: Glossary
  15. ↑ Carbon Accounting. Corporate Finance Institute [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ RITCHIE, Hannah; ROSADO, Pablo; ROSER, Max. Greenhouse gas emissions. Our World in Data. 2023-09-28. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. 
  17. ↑ IPCC AR6 WG3 2022, Chapter 2: Emissions Trends and Drivers
  18. ↑ Water Vapor. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2023-08-31 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ JOHNSTON, Chris; MILMAN, Oliver; VIDAL, John. Climate change: global deal reached to limit use of hydrofluorocarbons. The Guardian. 2016-10-15. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  20. ↑ Climate change: 'Monumental' deal to cut HFCs, fastest growing greenhouse gases. BBC News. 2016-10-15. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. (anglicky) 
  21. ↑ Nations, Fighting Powerful Refrigerant That Warms Planet, Reach Landmark Deal. The New York Times [online]. 2016-10-15 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  22. ↑ MAGAZINE, Smithsonian; FOX, Alex. Atmospheric Carbon Dioxide Reaches New High Despite Pandemic Emissions Reduction. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ MÉLIÈRES, Marie-Antoinette; MARÉCHAL, Chloé; GEISSLER, Erik. Climate change: past, present and future. Chichester: Wiley Blackwell 391 s. ISBN 978-1-118-70852-1, ISBN 978-1-118-70851-4. 
  24. ↑ IPCC AR4 WG1 2015, Chapter 1: Historical Overview of Climate Change – FAQ 1.3
  25. ↑ Climate Change: Causation Archives [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ It’s critical to tackle coal emissions – Analysis. IEA [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Global Greenhouse Gas Emissions Data. EPA [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  28. ↑ STEINFELD, Henning; GERBER, Pierre; WASSENAAR, T. Livestock's long shadow. www.fao.org. 2006. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. 
  29. ↑ IPCC AR5 WG1 2013, s. 473
  30. ↑ CHROBAK, Ula. Fighting climate change means taking laughing gas seriously. Knowable Magazine | Annual Reviews. 2021-05-14. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. DOI 10.1146/knowable-051321-2. (anglicky) 
  31. ↑ Global Methane Emissions and Mitigation Opportunities [online]. Global Methane Initiative, 2020 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  32. ↑ Sources of methane emissions – Charts – Data & Statistics. IEA [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ FAO - News Article: Key facts and findings. www.fao.org [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-10. (anglicky) 
  34. ↑ NYMAN, Patti. Methane vs. Carbon Dioxide: A Greenhouse Gas Showdown. One Green Planet [online]. 2014-09-30 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ IGSD (2013). "Short-Lived Climate Pollutants (SLCPs)". Institute of Governance and Sustainable Development (IGSD).
  36. ↑ dx.doi.org [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  37. ↑ EDGAR - The Emissions Database for Global Atmospheric Research. edgar.jrc.ec.europa.eu [online]. 2023 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Intergovernmental Panel on Climate Change, Climate Change 2021: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC, 2021).
  39. ↑ DREYFUS, Gabrielle B.; XU, Yangyang; SHINDELL, Drew T. Mitigating climate disruption in time: A self-consistent approach for avoiding both near-term and long-term global warming. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2022-05-31, roč. 119, čís. 22, s. e2123536119. PMID: 35605122 PMCID: PMC9295773. Dostupné online [cit. 2024-01-24]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2123536119. PMID 35605122. 
  40. ↑ FRIEDLINGSTEIN, Pierre; O'SULLIVAN, Michael; JONES, Matthew W. Global Carbon Budget 2023. Earth System Science Data. 2023-12-05, roč. 15, čís. 12, s. 5301–5369. Dostupné online [cit. 2024-02-04]. ISSN 1866-3508. DOI 10.5194/essd-15-5301-2023. (English) 
  41. ↑ a b c d e f g h Olivier, J.G.J.,Peters, J.A.H.W. (2020). Trends in global CO2 and total greenhouse gas emissions: 2020 report. PBL Netherlands Environmental Assessment Agency, The Hague.
  42. ↑ NYMAN, Patti. Methane vs. Carbon Dioxide: A Greenhouse Gas Showdown. One Green Planet [online]. 2015 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ NATIONS, United. COP26: Together for our planet. United Nations [online]. 2023 [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ World Meteorological Organization (January 2019). "Scientific Assessment of ozone Depletion: 2018". Global Ozone Research and Monitoring Project. 58: A3.
  45. ↑ Thompson, R.L; Lassaletta, L.; Patra, P.K (2019). et al. "Acceleration of global N2O emissions seen from two decades of atmospheric inversion". Nature Climate Change. 9 (12): 993–998.
  46. ↑ COLLINS (L_COLLINS), Leigh. Hydrogen ‘twice as powerful a greenhouse gas as previously thought’: UK government study. Recharge | Latest renewable energy news [online]. 2022-04-08 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Ocko, Illisa; Hamburg, Steven (20 July 2022). "Climate consequences of hydrogen emissions". Atmospheric Chemistry and Physics. 22 (14): 9349–9368.
  48. ↑ COOPER, Jasmin; DUBEY, Luke; BAKKALOGLU, Semra. Hydrogen emissions from the hydrogen value chain-emissions profile and impact to global warming. Science of The Total Environment. 2022-07-15, roč. 830, s. 154624. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 0048-9697. DOI 10.1016/j.scitotenv.2022.154624. 
  49. ↑ BOND, T. C.; DOHERTY, S. J.; FAHEY, D. W. Bounding the role of black carbon in the climate system: A scientific assessment. Journal of Geophysical Research: Atmospheres. 2013-06-16, roč. 118, čís. 11, s. 5380–5552. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 2169-897X. DOI 10.1002/jgrd.50171. (anglicky) 
  50. ↑ Ramanathan, V.; Carmichael, G. (April 2008). "Global and regional climate changes due to black carbon". Nature Geoscience. 1 (4): 221–227.
  51. ↑ a b Life Cycle Assessment of Electricity Generation Options | UNECE. unece.org [online]. 2022 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  52. ↑ a b CO2 Emissions from Fuel Combustion 2018. CO2 Emissions from Fuel Combustion. 2018-10-30. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 2219-9446. DOI 10.1787/co2_fuel-2018-en. 
  53. ↑ Emissions. web.archive.org [online]. 2019-08-12 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-12. 
  54. ↑ We have too many fossil-fuel power plants to meet climate change goals. web.archive.org [online]. 2019-07-02 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-02. 
  55. ↑ Grant, D., Zelinka, D., & Mitova, S. (2021). Reducing CO 2 emissions by targeting the world’s hyper-polluting power plants *. Environmental Research Letters ; Volume 16, Issue 9, Page 094022 ; ISSN 1748-9326. https://doi.org/10.1088/1748-9326/ac13f1
  56. ↑ Climate Change 2022: Mitigation of Climate Change. www.ipcc.ch [online]. 2022 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Nabuurs, G-J.; Mrabet, R.; Abu Hatab, A.; Bustamante, M.; et al. 2022. "Chapter 7: Agriculture, Forestry and Other Land Uses (AFOLU)". Climate Change 2022: Mitigation of Climate Change. p. 750. doi:10.1017/9781009157926.009
  58. ↑ SARKODIE, Samuel A; NTIAMOAH, Evans B; LI, Dongmei. Panel heterogeneous distribution analysis of trade and modernized agriculture on CO 2 emissions: The role of renewable and fossil fuel energy consumption. Natural Resources Forum. 2019-08, roč. 43, čís. 3, s. 135–153. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 0165-0203. DOI 10.1111/1477-8947.12183. (anglicky) 
  59. ↑ Agricultural Greenhouse Gas Emissions 101. Resources for the Future [online]. 2023 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Livestock's long shadow: environmental issues and options. Příprava vydání Henning Steinfeld, FAO. Rom: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2006. 390 s. ISBN 978-92-5-105571-7. 
  61. ↑ Friel, Sharon; Dangour, Alan D.; Garnett, Tara; et al. (2009). "Public health benefits of strategies to reduce greenhouse-gas emissions: food and agriculture". The Lancet. 374 (9706): 2016–2025. doi:10.1016/S0140-6736(09)61753-0. PMID 19942280. S2CID 6318195
  62. ↑ Carbon emissions from fertilizers could be reduced by as much as 80% by 2050. ScienceDaily [online]. 2023 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ J, Kurukulasuriya,Pradeep H. ,Rosenthal,Shane. Climate change and agriculture : a review of impacts and adaptations. World Bank [online]. 2013 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Climate change: How the UK contributes to global deforestation. www.bbc.com. 2020-08-26. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. (anglicky) 
  65. ↑ Climate Change 2001: Mitigation. web.archive.org [online]. 2011-08-05 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-05. 
  66. ↑ GE, Mengpin; FRIEDRICH, Johannes; VIGNA, Leandro. 4 Charts Explain Greenhouse Gas Emissions by Countries and Sectors. www.wri.org. 2020-02-06. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. (anglicky) 
  67. ↑ RITCHIE, Hannah; ROSER, Max. Cars, planes, trains: where do CO2 emissions from transport come from?. Our World in Data. 2023-12-28. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. 
  68. ↑ VIDAL, John; EDITOR, environment. Health risks of shipping pollution have been 'underestimated'. The Guardian. 2009-04-09. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  69. ↑ Infrastructure Podcast | Decarbonized Shipping. World Bank [online]. 2022 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ Brandon Graver; Kevin Zhang; Dan Rutherford (September 2019). "CO2 emissions from commercial aviation, 2018". International Council on Clean Transportation.
  71. ↑ a b c ÜRGE-VORSATZ, Diana; KHOSLA, Radhika; BERNHARDT, Rob. Advances Toward a Net-Zero Global Building Sector. Annual Review of Environment and Resources. 2020-10-17, roč. 45, čís. 1, s. 227–269. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 1543-5938. DOI 10.1146/annurev-environ-012420-045843. (anglicky) 
  72. ↑ FOWLIE, Meredith; GREENSTONE, Michael; WOLFRAM, Catherine. Do Energy Efficiency Investments Deliver? Evidence from the Weatherization Assistance Program. academic.oup.com [online]. 2018 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  73. ↑ Sequestering Carbon in Buildings. Green Energy Times [online]. 2017-06-23 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ TSAI, I-Tsung; ALI, Meshayel Al; WADDI, Sanaâ El. Carbon Capture Regulation for The Steel and Aluminum Industries in the UAE: An Empirical Analysis. Energy Procedia. 2013-01-01, roč. 37, čís. GHGT-11 Proceedings of the 11th International Conference on Greenhouse Gas Control Technologies, 18-22 November 2012, Kyoto, Japan, s. 7732–7740. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 1876-6102. DOI 10.1016/j.egypro.2013.06.719. 
  75. ↑ ZHENG, Jiajia; SUH, Sangwon. Strategies to reduce the global carbon footprint of plastics. Nature Climate Change. 2019-05, roč. 9, čís. 5, s. 374–378. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 1758-6798. DOI 10.1038/s41558-019-0459-z. (anglicky) 
  76. ↑ ROYER, Sarah-Jeanne; FERRÓN, Sara; WILSON, Samuel T. Production of methane and ethylene from plastic in the environment. PLoS ONE. 2018-08-01, roč. 13, čís. 8, s. e0200574. PMID: 30067755 PMCID: PMC6070199. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0200574. PMID 30067755. 
  77. ↑ Sweeping New Report on Global Environmental Impact of Plastics Reveals Severe Damage to Climate [online]. 2019 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Data centres & networks. IEA [online]. 2023 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ Freitag, Charlotte; Berners-Lee, Mike (December 2020). "The climate impact of ICT: A review of estimates, trends and regulations".
  80. ↑ YODER, Kate. Working from home is erasing carbon emissions -- but for how long?. Grist [online]. 2020-05-19 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ KRAUSE, Max J.; TOLAYMAT, Thabet. Quantification of energy and carbon costs for mining cryptocurrencies. Nature Sustainability. 2018-11, roč. 1, čís. 11, s. 711–718. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 2398-9629. DOI 10.1038/s41893-018-0152-7. (anglicky) 
  82. ↑ HUANG, Jon; O’NEILL, Claire; TABUCHI, Hiroko. Bitcoin Uses More Electricity Than Many Countries. How Is That Possible?. The New York Times. 2021-09-03. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  83. ↑ Geneva (Switzerland): United Nations Framework Convention on Climate Change(UNFCCC). 2011. pp. 9–10.
Globální oteplování a změna klimatu
Přehled
Příčiny
Přehled
Zdroje
Historie
Účinky a problémy
Fyzikální
Flóra a fauna
Společnost
Zmírňování změny klimatu
Ekonomie a finance
Energie
Uchovávání a posilování propadů uhlíku
Společnost a adaptace
Společnost
Adaptace
Komunikace
Mezinárodní dohody
Pozadí a teorie
Měření
Teorie
Výzkum a modelování
Kategorie:Klimatické změny
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emise_skleníkových_plynů&oldid=23673463“