Montrealský protokol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu
Podepsána14. až 16. září 1987
UmístěníMontreal
Účinnost1. ledna 1989
Podmínkyratifikace 20 zeměmi
Signatáři46
Účastníci197 (všechny členské státy OSN, stejně jako Niue, Cookovy ostrovy, Vatikán, a také Evropská unie)
DepozitářGenerální tajemník OSN
Jazykyangličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština
Oficiální webozone.unep.org/en/
Ozónová díra nad Antarktidou v září 2006

Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země byl přijat 16. září 1987Montrealu.

Je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy, která byla podepsána 22. března 1985 ve Vídni. Československo se smluvní stranou Vídeňské úmluvy stalo 30. prosince 1990. Česká republika se jako nástupnická země stala smluvní stranou dnem svého vzniku. Den podpisu, 16. září, je od roku 1994 slaven jako Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy.

K Montrealskému protokolu přistoupilo 196 států světa (všechny členské státy OSN, stejně jako Niue, Cookovy ostrovy, Vatikán) a také Evropská unie. Jeho hlavním cílem je vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých důkazů poškozují ozonovou vrstvu a způsobují tak ozonovou díru.

Jde o plně halogenované chlór-fluorované uhlovodíky (CFC, laicky „tvrdé freony“) a brom-fluorované uhlovodíky, ale i o částečně halogenované chlór-fluorované uhlovodíky (HCFC, laicky „měkké freony“). Do roku 1987 se na světě spotřebovalo asi 1,1 milionů tun CFC ročně, z toho asi 5 500 tun připadalo na dnešní ČR.

Regulované látky pronikají do vyšších vrstev atmosféry, kde chemickými reakcemi narušují ozónovou vrstvu Země, jež částečně pohlcuje ultrafialové záření. Chlór-fluorované uhlovodíky jsou chemicky velmi stálé a v atmosféře přetrvávají desítky let (např. dichlordifluormethan, CFC-12 102 let).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]