Montrealský protokol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu
Podepsána 14. až 16. září 1987
Umístění Montreal
Účinnost 1. ledna 1989
Podmínky ratifikace 20 zeměmi
Signatáři 46
Účastníci 197 (všechny členské státy OSN, stejně jako Niue, Cookovy ostrovy, Vatikán, a také Evropská Unie)
Depozitář Generální tajemník OSN
Jazyky angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština
Oficiální web ozone.unep.org/en/
Ozónová díra nad Antarktidou v září 2006

Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země byl přijat 16. září 1987 v Montrealu.

Je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy, která byla podepsána 22. března 1985 ve Vídni. Československo se smluvní stranou Vídeňské úmluvy stalo 30. prosince 1990. Česká republika se jako nástupnická země stala smluvní stranou dnem svého vzniku.

K Montrealskému protokolu přistoupilo 196 států světa (všechny členské státy OSN, stejně jako Niue, Cookovy ostrovy, Vatikán) a také Evropská Unie. Jeho hlavním cílem je vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých důkazů poškozují ozonovou vrstvu a způsobujících tak ozonovou díru.

Jde o plně halogenované chlór-fluorované uhlovodíky (CFC, laicky „tvrdé freony“) a brom-fluorované uhlovodíky, ale i o částečně halogenované chlór-fluorované uhlovodíky (HCFC, laicky „měkké freony“). Do roku 1987 se na světě spotřebovalo asi 1,1 mil. tun CFC ročně, z toho asi 5 500 tun připadalo na dnešní ČR.

Regulované látky pronikají do vyšších vrstev atmosféry, kde chemickými reakcemi narušují ozónovou vrstvu Země, jež částečně pohlcuje ultrafialové záření. Chlór-fluorované uhlovodíky jsou chemicky velmi stálé a v atmosféře přetrvávají desítky let (např. dichlordifluormethan, CFC-12 102 let).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]