Fluorid sírový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fluorid sírový
Vzorec3D model
Obecné
Systematický název Fluorid sírový, hexafluorid síry
Sumární vzorec SF6
Vzhled Bezbarvý plyn
Identifikace
Číslo RTECS VZ4725000
Vlastnosti
Molární hmotnost 146,06 g/mol
Teplota varu sublimace: -64 °C; 209 K
Hustota 6,63 kg/m3
Struktura
Krystalová struktura Kosočtverečná
Bezpečnost
R-věty Žádné
S-věty S38
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
0
0
 
Teplota vznícení Není vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fluorid sírový (též hexafluorid síry, někdy označovaný podle vzorce SF6) je bezbarvá, plynná, anorganická chemická látka se vzorcem SF6. Tato látka je velice nepolární a má vysokou hustotu, asi 6× vyšší než je hustota vzduchu. Na rozdíl od ostatních fluoridů síry není jedovatá, proto se používá při různých fyzikálních pokusech. Podle IPCC to je skleníkový plyn. Za posledních 16 let se koncentrace fluoridu sírového v ovzduší téměř zdvojnásobila (viz graf).

Graf množství fluoridu sírového ve vzduchu

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Roku 1901 Henri Moissan a Paul Lebeau objevili, že tato látka vzniká, společně s fluoridem siřičitým (SF4) a dekafluoridem disírovým (S2F10) reakcí síry a fluóru.

S8 + 24F2 → 8SF6 (avšak je kontaminován ostatními fluoridy a fluorem, dále probíhá dekontaminace)

Dále je potřeba odstranit ostatní produkty, které jsou jedovaté. Zahříváním se rozpadne dekafluorid disírový, a fluorid siřičitý se odstraňuje reakcí s hydroxidem sodným (NaOH), kde vznikají fluorid sodný (NaF) a síran sodný (Na2SO4).

S2F10 → SF4 + SF6

SF4 + 6NaOH → Na2SO4 + 4NaF + O2

2F2 + 4NaOH → 4NaF + 2H2O + O2

Fluorid sírový je inertní, nereaguje dokonce ani s roztaveným sodíkem, ale je schopen exotermicky reagovat s lithiem. Ročně se vyrobí asi 8 000 tun této látky. Asi 70 % se využije v elektrotechnickém průmyslu jako dielektrikum (izolant), dále se využívá při odlévání reaktivních kovů, např. hořčíku, a na plynnou výplň oken.

Změna hlasu[editovat | editovat zdroj]

Fluorid sírový je schopen při vdechnutí měnit hlas. Helium má nízkou molární hmotnost, asi 4 g/mol, což je nižší než vzduch, který má hmotnost (výpočtem) asi 30 g/mol. Hélium tedy zvyšuje frekvenci hlasu. Naopak fluorid sírový, který má molární hmotnost asi 146 g/mol, několikanásobně snižuje frekvenci hlasu, tedy vytváří hlubší hlas. Hluboký hlas zůstane po mnohem delší dobu než vysoký hlas u hélia, jelikož tento těžký plyn se z plic špatně dostává pryč, na rozdíl od helia, které je lehčí než vzduch. Rychlost šíření zvuku ve fluoridu sírovém je asi 2,3× nižší než ve vzduchu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]