Fluorid tellurový
| Fluorid tellurový | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid tellurový |
| Anglický název | Tellurium hexafluoride |
| Německý název | Tellurhexafluorid |
| Sumární vzorec | TeF6 |
| Vzhled | odpudivě zapáchající bezbarvý plyn |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7783-80-4 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 232-027-0 |
| PubChem | 24559 |
| ChEBI | CHEBI:30469 |
| SMILES | F[Te](F)(F)(F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/F6Te/c1-7(2,3,4,5)6
Key: NNCGPRGCYAWTAF-UHFFFAOYSA-N |
| Číslo RTECS | WY2800000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 241,590 g/mol |
| Teplota tání | −38,9 °C (−38,0 °F; 234,2 K)[1] |
| Teplota varu | −37,6 °C (−35,7 °F; 235,6 K)[1] |
| Teplota sublimace | −38,9 °C (−38,02 °F; 234,25 K) |
| Hustota | rozkládá se
0,0106 g/cm3 (−10 °C) 4,006 g/cm3 (−191 °C) |
| Index lomu | 1,0009 |
| Kritická teplota Tk | 83,3 °C (181,94 °F; 356,45 K)[2] |
| Teplota trojného bodu T3 | −37,7 °C (−35,86 °F; 235,45 K)[2] |
| Rozpustnost ve vodě | rozkládá se |
| Tlak páry | >1 atm (20 °C)[3] |
| Měrná magnetická susceptibilita | −66,0·10−6 cm3/mol |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | ortorombická |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1318 kJ/mol |
| Měrné teplo | 117,6 J/(mol K) |
| Bezpečnost | |
 GHS04  GHS05  GHS06 | |
| H-věty | H280, H330, H314[2] |
| P-věty | P260, P280, P304+340+315, P303+361+353+315, P305+351+338+315, P403, P405[2] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid tellurový je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem TeF6. Je to bezbarvý, vysoce toxický, odpudivě zapáchající plyn.[4]
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Podobně jako fluorid selenový lze fluorid tellurový připravit přímou syntézou z prvků při 150 °C:[4][5]
- Te + 3 F2 → TeF6
Lze jej také připravit fluorací oxidu telluričitého fluoridem bromitým.[6]
Při zahřátí fluorid telluričitý disproporcionuje na fluorid tellurový a tellur.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Fluorid tellurový má vysoce symetrickou oktaedrickou molekulu. Jeho fyzikální vlastnosti se podobají fluoridu sírovému a fluoridu selenovému. Je však méně těkavý, kvůli zvýšené polarizovatelnosti. Při teplotách nižších než −38 °C fluorid tellurový kondenzuje na těkavou bílou pevnou látku. Fluorid tellurový má kritickou teplotu 83,3 °C a teplotu trojného bodu −37,7 °C.[2]
|
|
| Kuličkový model krystalové struktury | Kalotový model krystalové struktury |
V pevném skupenství je to krystalická látka, která krystalizuje v kosočtverečné soustavě s prostorovou grupou Pnma (Číslo 62).
Reaktivita[editovat | editovat zdroj]
Fluorid tellurový je mnohem více reaktivní než fluorid sírový.[7] Například fluorid tellurový ve vodě pomalu hydrolyzuje za vzniku kyseliny tellurové:
- TeF6 + 6 H2O → Te(OH)6 + 6 HF
Reakcí fluoridu tellurového s fluoridem tetramethylamonným (Me4NF) vznikají postupně heptafluoridy a oktafluoridy:
- TeF6 + Me4NF → Me4NTeF7
- Me4NTeF7 + Me4NF → (Me4N)2TeF8
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tellurium hexafluoride na anglické Wikipedii a Tellurhexafluorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b LIDE, David R. CRC Handbook of Chemistry and Physics, 90th Edition. [s.l.]: Taylor & Francis 2804 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4200-9084-0. S. 4–95. (anglicky)
- ↑ a b c d e f GESTIS-Stoffdatenbank. gestis.dguv.de [online]. [cit. 2023-12-09]. Dostupné online.
- ↑ CDC - NIOSH Pocket Guide to Chemical Hazards - Tellurium hexafluoride. www.cdc.gov [online]. [cit. 2023-12-09]. Dostupné online.
- ↑ a b BRAUER, Georg (editor). Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, Volume 1, 1963. 1. vyd. [s.l.]: Academic Press 1002 s. (2.). Dostupné online. Kapitola Tellurium Hexafluoride, s. 180. (anglicky)
- ↑ YOST, Don M.; SIMONS, J. H. Sulfur, Selenium, and Tellurium Hexafluorides. Příprava vydání Harold Simmons Booth. 1. vyd. Svazek 1. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-470-13160-2, ISBN 978-0-470-13232-6. DOI 10.1002/9780470132326.ch44.. S. 121–122. (anglicky)
- ↑ HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: de Gruyter 2033 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-012641-9. S. 175. (německy)
- ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid tellurový na Wikimedia Commons
