Polarizovatelnost
Polarizovatelnost molekuly je deformovatelnost elektronového obalu molekuly vlivem vnějšího elektrického pole. Závisí na vzdálenosti valenčních elektronů od jádra a na delokalizaci elektronů.
Přiblíží-li se k molekule elektricky nabitá částice, dojde k posunu vazebných elektronů a z molekuly vzniká dipól – vazba se polarizuje a na vázaných atomech vznikají parciální náboje δ+ a δ−. Jestliže se nabitá částice vzdálí, elektrony se vrací do původní pozice a polarizace tak zaniká.
Obecně platí, že vazby π jsou lépe polarizovatelné než vazby σ, a že polarizovatelnost vazby má na reaktivitu molekuly větší vliv než polarita vazeb v běžném stavu.[1]
Značení a jednotky
[editovat | editovat zdroj]Výpočet
[editovat | editovat zdroj]Pro nepříliš silná elektrická pole platí vztah
kde je intenzita elektrického pole a je dipólový moment.
Vyjadřuje se jako elektrická polarizovatelnost molekuly (jednotka C·m² ·V−1), nebo jako molární polarizovatelnost (jednotka m³·mol−1).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ STREBLOVÁ, Eva. Souhrnné texty z chemie: pro přípravu k přijímacím zkouškám (přírodovědné obory, lékařství). 4. vydání. Praha: Karolinum, 2017. ISBN 978-80-246-3480-7.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Polarizovatelnost na Wikimedia Commons