Dekafluorid disíry
| Dekafluorid disíry | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dekafluorid disíry |
| Anglický název | Disulfur decafluoride |
| Německý název | Dischwefeldecafluorid |
| Sumární vzorec | S2F10 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 5714-22-7 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 227-204-4 |
| PubChem | 62586 |
| UN kód | 3287 |
| SMILES | FS(F)(F)(F)(F)S(F)(F)(F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/F10S2/c1-11(2,3,4,5)12(6,7,8,9)10
Key: BPFZRKQDXVZTFD-UHFFFAOYSA-N |
| Číslo RTECS | WS4480000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 254,10 g/mol |
| Teplota tání | −53 °C (−63 °F; 220 K) |
| Teplota varu | 30,1691 °C (86,3044 °F; 303,3191 K) |
| Hustota | 2,08 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustné |
| Tlak páry | 561 mmHg (20 °C) |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS06 | |
| H-věty | H314, H318, H330[1] |
| P-věty | P260, P264, P264+265, P271, P280, P284, P301+330+331, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P317, P320, P321, P363, P403+233, P405, P501[1] |
| NFPA 704 |  0
4
0
OX
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dekafluorid disíry je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem S2F10. Dekafluorid disíry byl objeven roku 1934 Kennethem Denbighem a Whytlaw-Grayem.[2] Každý z atomů síry v molekule S2F10 má oktedrickou molekulovou geometrii a je obklopen pěti atomy fluoru.[3] a jedním atomem síry. Dva atomy síry jsou propojeny jednoduchou vazbou. V molekule dekafluoridu síry je oxidační číslo obou atomů síry +5, ale jejich vaznost je 6 (jsou šestivazné). Dekafluorid disíry je vysoce toxický, čtyřikrát toxičtější než fosgen. Je to bezbarvá kapalina s vůní spálené zápalky podobně jako oxid siřičitý.[4]
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Dekafluorid disíry lze připravit fotolýzou SF5Br:[5]
- 2 SF5Br → S2F10 + Br2
Dekafluorid disíry vzniká rozkladem fluoridu sírového. Vyrábí se elektrickým rozkladem fluoridu sírového, v podstatě inertního izolátoru používaného ve vysokonapěťových systémech, jako jsou přenosová vedení, elektrické stanice a rozvaděče. Dekafluorid disíry je také připravován při výrobě fluoridu sírového.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Disociační energie vazby S-S je 305 ± 21 kJ/mol, což je o cca 80 kJ/mol silnější než vazba S-S v difenyldisulfidu.
Při teplotě nad 150 °C se dekafluorid disíry pomalu disproporcionuje na fluorid sírový a fluorid siřičitý:
S2F10 → SF6 + SF4
Dekafluorid disíry reaguje s tetrafluorhydrazinem za vzniku SF5NF2.
S2F10 + N2F4 → 2 SF5NF2
Reaguje s oxidem siřičitým za vzniku SF5OSO2F v přítomnosti UV záření.
Dekafluorid disíry reaguje s přebytkem plynného chloru za vzniku SF5Cl:
S2F10 + Cl2 → 2 SF5Cl
Analogická reakce s bromem je vratná a poskytuje SF5Br.[6] Vratnost této reakce lze využít k přípravě dekafluoridu disíry z SF5Br.[7]
Amoniak je oxidován dekafluoridem disíry na NSF3.[8]
Toxicita[editovat | editovat zdroj]
Dekafluorid disíry byl považován za dusivou bojovou látkou ve druhé světové válce, protože nevyvolává slzení nebo podráždění kůže, takže poskytuje malé varování při expozici. Dekafluorid disíry je bezbarvý plyn nebo kapalina se zápachem podobným oxidu siřičitému.[9] Je asi čtyřikrát jedovatější než fosgen. Předpokládá se, že oxicita dekafluoridu disíry je způsobena disproporcionací v plicích na fluorid sírový, který je inertní, a na fluorid siřičitý, který reaguje s vlhkostí za vzniku kyseliny siřičité a kyseliny fluorovodíkové.[10]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Trifluorid thiazylu lze připravit z amoniaku a dekafluoridu disíry.[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Disulfur decafluoride na anglické Wikipedii a Dischwefeldecafluorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c PUBCHEM. Disulfur decafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2023-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DENBIGH, Kenneth G.; WHYTLAW-GRAY, Robert. 295. The preparation and properties of disulphur decafluoride. Journal of the Chemical Society (Resumed). 1934, s. 1346. Dostupné online [cit. 2023-12-21]. ISSN 0368-1769. DOI 10.1039/jr9340001346. (anglicky)
- ↑ HARVEY, R. B.; BAUER, S. H. An Electron Diffraction Study of Disulfur Decafluoride. Journal of the American Chemical Society. 1953-06, roč. 75, čís. 12, s. 2840–2846. Dostupné online [cit. 2023-12-22]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01108a015. (anglicky)
- ↑ CDC - NIOSH Pocket Guide to Chemical Hazards - Sulfur pentafluoride. www.cdc.gov [online]. [cit. 2023-12-22]. Dostupné online.
- ↑ WINTER, R.; NIXON, P.G.; GARD, G.L. A new preparation of disulfur decafluoride. Journal of Fluorine Chemistry. 1998-01, roč. 87, čís. 1, s. 85–86. Dostupné online [cit. 2023-12-22]. DOI 10.1016/S0022-1139(97)00096-1. (anglicky)
- ↑ COHEN, Bernard; MACDIARMID, Alan G. Chemical Properties of Disulfur Decafluoride. Inorganic Chemistry. 1965-12, roč. 4, čís. 12, s. 1782–1785. Dostupné online [cit. 2023-12-26]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50034a025. (anglicky)
- ↑ WINTER, R.; NIXON, P.G.; GARD, G.L. A new preparation of disulfur decafluoride. Journal of Fluorine Chemistry. 1998-01, roč. 87, čís. 1, s. 85–86. Dostupné online [cit. 2023-12-26]. DOI 10.1016/S0022-1139(97)00096-1. (anglicky)
- ↑ MITCHELL, Stephen C. Biological Interactions Of Sulfur Compounds. [s.l.]: Taylor & Francis 225 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7484-0245-8. S. 14. (anglicky)
- ↑ 1988 OSHA PEL Project - Sulfur Pentafluoride | NIOSH | CDC. www.cdc.gov [online]. 2020-02-28 [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOHNSTON, Harold. A Bridge Not Attacked: Chemical Warfare Civilian Research During World War II. [s.l.]: World Scientific 282 s. Dostupné online. ISBN 978-981-238-153-8. S. 33–36. (anglicky)
- ↑ MITCHELL, Stephen C. Biological Interactions Of Sulfur Compounds. [s.l.]: Taylor & Francis 225 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7484-0245-8. (anglicky) Google-Books-ID: WGiGmAEACAAJ.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dekafluorid disíry na Wikimedia Commons
