Izolátor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Izolátor

Izolátor je elektrotechnická součástka, mechanický díl vyrobený z izolantu (elektricky nevodivého materiálu), který slouží k vzájemnému elektrickému oddělení (odizolování) konstrukčních částí elektrických zařízení o rozdílném napětí. Umožňuje mechanické spojení částí o různém potenciálu, aniž by došlo k jejich vodivému propojení. Čím vyšší napětí je mezi izolovanými částmi, tím musí být izolátor delší, aby nedošlo k přeskoku po jeho povrchu, zvláště například za hustého deště nebo sněžení. Z toho důvodu mají izolátory tvar stříšek, který prodlužuje povrchovou dráhu proudu a brání stékající vodě vytvářet souvislou vodivou vrstvu.

Druhy izolátorů[editovat | editovat zdroj]

Izolátory se podle způsobu uchycení dělí na:

  • podpěrné izolátory - jsou namáhány tlakem, tíhou vodiče, který na nich upevněn
  • závěsné (tahové) izolátory - jsou namáhány tahem, vodič je na nich pověšen a nebo je izolátor zavěšen mezi dvěma vodiči
  • průchodkové izolátory - umožňují izolovaný průchod vodiče částí o jiném potenciálu, například uzemněnou nádobou transformátoru nebo stěnou rozvodny

Izolátory bývají vyrobeny z různých materiálů, nejčastěji se jedná o porcelán, sklo, kompozitní materiály nebo plast.

Anténní izolátor

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]