Fluorid rheniový
| Fluorid rheniový | |
|---|---|
-fluoride.svg) | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid rheniový |
| Anglický název | Rhenium hexafluoride |
| Německý název | Rhenium(VI)-fluorid |
| Sumární vzorec | ReF6 |
| Vzhled | kapalná nebo žlutá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10049-17-9 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-172-2 |
| PubChem | 66231 |
| SMILES | F[Re](F)(F)(F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/6FH.Re/h6*1H;/q;;;;;;+6/p-6
Key: YUCDNKHFHNORTO-UHFFFAOYSA-H |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 300,20 g/mol |
| Teplota tání | 18,5 °C (65,3 °F; 291,6 K) |
| Teplota varu | 33,7 °C (92,7 °F; 306,8 K) |
| Hustota | 4,94 g/cm3 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | ortorombická |
| Hrana krystalové mřížky | a = 941,7 pm, b = 857,0 pm, c = 496,5 pm |
| Tvar molekuly | oktaedr |
| Bezpečnost | |
 GHS05 | |
| H-věty | H314, H318[1] |
| P-věty | P260, P264, P264+265, P280, P301+330+331, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P317, P321, P363, P405, P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid rheniový je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem ReF6.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Fluorid rheniový se vyrábí reakcí fluoridu rhenistého s kovovým rheniem v autoklávu při teplotě 300 °C:[2]
- 6 ReF7 + Re → 7 ReF6
Lze jej také připravit z prvků:[3]
- Re + 3 F2 → ReF6
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Fluorid rheniový je kapalný při pokojové teplotě. Při 18,5 °C ztuhne na žlutou pevnou látku. Teplota varu fluoridu rheniového je 33,7 °C.[4]
Krystalová struktura, změřená při −140 °C, je ortorombická s prostorovou grupou Pnma (Číslo 62) a parametry mřížky a = 941,7 pm, b = 857,0 pm a c = 496,5 pm. Na jednu elementární buňku připadají čtyři částice. Hustota fluoridu rheniového je 4,94 g·cm−3.[2]
Samotná molekula fluoridu rheniového (forma důležitá pro kapalnou a plynnou fázi) má oktaedrickou molekulovou geometrii, které odpovídá bodová grupa Oh. Délka vazby Re–F je 1,823 Å.[2]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Fluorid rheniový je komerčně používaný v elektronickém průmyslu pro nanášení filmů rhenia.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Rhenium hexafluoride na anglické Wikipedii a Rhenium(VI)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c PUBCHEM. Rhenium hexafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c DREWS, Thomas; SUPEŁ, Joanna; HAGENBACH, Adelheid. Solid State Molecular Structures of Transition Metal Hexafluorides. Inorganic Chemistry. 2006-05-01, roč. 45, čís. 9, s. 3782–3788. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic052029f. (anglicky)
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 271. (německy)
- ↑ LIDE, David R. CRC Handbook of Chemistry and Physics, 90th Edition. [s.l.]: Taylor & Francis 2804 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4200-9084-0. Sekce 4 Physical Constants of Inorganic Compounds,, s. 4-85. (anglicky)
- ↑ Kirk-Othmer Encyclopedia of Chemical Technology. Příprava vydání Kirk-Othmer. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-48494-3, ISBN 978-0-471-23896-6. DOI 10.1002/0471238961.1808051413051908.a01. (anglicky) DOI: 10.1002/0471238961.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid rheniový na Wikimedia Commons
