Přeskočit na obsah

Freon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Freony je komerční označení pro skupinu halogenderivátů uhlovodíků (podmnožinu chlor-fluorovaných uhlovodíků), které obsahují alespoň 2 vázané halogeny, z nichž alespoň jeden musí být fluor.

Vlastnosti a využití

[editovat | editovat zdroj]

Běžně využívané freony jsou plyny nebo kapaliny s nízkým bodem varu. Jsou bezbarvé, bez zápachu, nehořlavé a při vdechování nejsou toxické. Jsou to výborné izolanty a rozpouštědla.[zdroj?]

Dříve se freony ve velkém měřítku používaly v chladicích zařízeních, jako hasicí prostředky nebo hnací médium ve sprejích. V dnešní době se od jejich používání upouští pro negativní vliv na ozónovou vrstvu zemské atmosféry.

Škodlivost

[editovat | editovat zdroj]
Rekordní oslabení ozonové vrstvy, Antarktida, září 2000

V životním prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Freony uvolňují v ozonové vrstvě chlor, který ničí ozonovou vrstvu.

Důsledkem je úbytek ozonové vrstvy a zvýšené pronikání UV záření na povrch Země, kvůli čemuž vznikají nemoci, jako je třeba zánět spojivek, rakovina kůže a poškození očí.

Freony se taktéž řadí mezi skleníkové plyny.

Přímé dopady na zdraví člověka

[editovat | editovat zdroj]

Freony nejsou zvlášť toxické, některé mohou při vdechnutí nebo potřísnění dráždit dýchací cesty, oči a kůži. Vysoké koncentrace mohou ovlivnit centrální nervovou soustavu a činnost srdce, v extrémních případech hrozí až smrt. Některé jsou podezřelé mutageny.[1]

Působení freonů na ozonovou vrstvu

[editovat | editovat zdroj]

Jako příklad může sloužit freon 11.

Ten se při ozáření rozpadne na dva radikály:

Chlorový radikál následně reagují s ozonem, kde však vzniká další radikál

Vzniklý radikál je stále reaktivní a reaguje znova s ozonem za vzniku původního radikálu

Tento cyklus probíhá než chlorový radikál zrekombinuje. Mezitím může zkatalyzovat až 100 000 molekul O3.

Mezinárodní regulace

[editovat | editovat zdroj]

Pod patronátem programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) byla v roce 1985 podepsána Vídeňská úmluva, zavazující signatářské země omezit únik freonů do atmosféry. V roce 1987 byl podepsán prováděcí dokument známý jako Montrealský protokol. V letech 1990 a 1992 byly přijaty dva zpřísňující dodatky (tzv. Londýnský a Kodaňský z roku 1992).

Nejvýznamnější zástupci skupiny

[editovat | editovat zdroj]
  • Freon 11: trichlorfluormethan; CFC-11; R-11
  • Freon 12: dichlordifluormethan; CFC-12; R-12
  • Freon 13: chlortrifluormethan; R-13; CFC-13
  • Freon 112: 1,1,2,2-tetrachlor-1,2-difluorethan; R-112; CFC-112
  • Freon 112a: 1,1,1,2-tetrachlor-2,2-difluorethan; R-122a; CFC-112a
  • Freon 113: 1,1,2-trichlor-1,2,2-trifluorethan; CFC-113
  • Freon 113a: 1,1,1-trichlor-2,2,2-trifluorethan; CFC-113a;
  • Freon 114: 1,2-dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan; CFC-114
  • Freon 114a: 1,1-dichlor-1,2,2,2-tetrafluorethan; CFC-114a
  • Freon 115: chlorpentafluorethan; CFC-115; R-115
  1. Chlorofluorouhlovodíky (CFC). www.irz.cz [online]. [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-07. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]