Body zvratu klimatického systému

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možné body zvratu klimatického systému.

Bod zvratu klimatického systému je práh, jehož překročení může vést k velkým změnám stavu systému. Potenciální body zvratu byly identifikovány ve fyzickém klimatickém systému, v ovlivněných ekosystémech a někdy v obou případech.[1] Například zpětná vazba z globálního uhlíkového cyklu je hybnou silou pro přechod mezi dobami ledovými a dobami meziledovými, přičemž počáteční spoušť představují změny v orbitu Země.[2] Geologické teplotní záznamy Země zahrnují mnoho dalších příkladů geologicky rychlých přechodů mezi různými klimatickými stavy.[3]

Klimatické body zvratu jsou zvláště důležité s ohledem na obavy ze změny klimatu v moderní době. Možné body zvratu byly zjištěny pro globální průměrnou povrchovou teplotu studiem kladných zpětných vazeb a minulého chování klimatického systému Země. Samostatné posílení zpětné vazby v uhlíkovém cyklu a planetární odrazivosti by mohlo vyvolat kaskádovou sadu bodů zvratu, které povedou svět do horkého klimatického stavu.[4]

Rozsáhlé součásti planetárního systému Země, které mohou projít bodem zvratu, se označují jako prvky zvratu.[5][6] Jako prvky zvratu bývají označovány ledové příkrovy Antarktidy a Grónska, jejich tání může způsobit stoupání hladiny moře o desítky metrů. Tyto body zvratu nejsou vždy okamžité. Například při určité úrovni nárůstu teploty bude nevyhnutelné tání velké části ledové pokrývky Grónska a/nebo ledové pokrývky Západní Antarktidy, ale ledová pokrývka sama o sobě může přetrvávat mnoho století.[7] Některé body zvratu, jako je rozpad ekosystémů, jsou nevratné.[1]

Definice[editovat | editovat zdroj]

Pátá hodnotící zpráva IPCC definuje bod zlomu jako nevratnou změnu klimatického systému. Uvádí, že přesné úrovně změny klimatu potřebné k vyvolání bodu zvratu zůstávají nejisté, ale riziko spojené s překročením více bodů zvratu se zvyšuje s rostoucí teplotou.[8] Někdy se také používá širší definice zvratu, která zahrnuje náhlé, ale vratné body zvratu.[9][10]

Chování klimatického bodu zvratu lze také popsat matematicky. Body zvratu jsou pak považovány za jakýkoli typ rozdvojení s hysterezí.[11][12] Hystereze je definována závislost stavu systému na jeho historii, například v závislosti na tom, jak teplo či chladno bylo v minulosti, mohou být na pólech přítomna různá množství ledu při stejné koncentraci skleníkových plynů nebo při stejné teplotě.[13]

V souvislosti se změnou klimatu byl „bod zvratu přizpůsobení“ definován jako „prahová hodnota nebo konkrétní mezní stav, kdy jsou překročeny ekologické, technické, ekonomické, prostorové nebo sociálně přijatelné limity“.[14]

Body zvratu pro globální teplotu[editovat | editovat zdroj]

Bylo identifikováno mnoho pozitivních a negativních zpětných vazeb na globální teploty a uhlíkový cyklus. Podle IPCC je zpětná vazba na zvýšení teploty pro zbytek 21. století čistě pozitivní, největší nejistoty jsou kolem dopadů změn oblačnosti.[15] Modely uhlíkového cyklu IPCC ukazují vyšší absorpci uhlíku v oceánu, která odpovídá jeho vyšší koncentraci, ale absorpce uhlíku na pevnině je kvůli kombinovanému účinku změny klimatu a změnám ve využívání půdy nejistá.[16]

Geologické záznamy teploty a koncentrací skleníkových plynů umožňují klimatologům shromažďovat informace o klimatických zpětných vazbách, které vedou k různým klimatickým stavům, jako je pozdní kvartér (posledních 1,2 milionu let), období pliocénu před pěti miliony let a křída před 100 miliony let. Kombinace těchto informací s pochopením současné změně klimatu vedla k závěru, že „oteplování o 2 °C by mohlo aktivovat důležité body zvratu, čímž by došlo k dalšímu nárůstu teploty, a tím by se aktivovaly další body zvratu a došlo by k dominovému efektu, díky kterému by mohlo dojít k dalšímu nárůstu teploty".[4]

Rychlost zpětné vazby bodu zlomu je kritickým problémem a geologické záznamy často nedokáží objasnit, zda změny teploty v minulosti trvaly jen několik desetiletí nebo mnoho tisíciletí. Například bodem zvratu, který v minulosti vyvolával velké obavy, že bude náhlý a ohromný, je uvolňování metanhydrátu z mořského dna a permafrostu mořského dna[17] ale tato zpětná vazba je nyní označována jako postupná a dlouhodobá.[18]

Některé individuální zpětné vazby mohou být dostatečně silné, aby samy vyvolaly body zvratu. Studie z roku 2019 předpovídá, že pokud bude dosaženo trojnásobku současné úrovně atmosférického oxidu uhličitého, mohou se oblaky stratocumulů náhle rozptýlit, což by způsobilo oteplení o dalších 8 stupňů Celsia.[19]

Nekontrolovatelný skleníkový jev[editovat | editovat zdroj]

Nekontrolovatelný skleníkový efekt se používá v astronomii k označení takového extrémního skleníkového jevu, kdy dochází k odpaření oceánů a planeta se stane neobyvatelnou, jako příklad se uvádí nevratná klimatická změna, ke které došlo na Venuši . V páté hodnotící zprávě IPCC se uvádí, že „se zdá, že je velmi pravděpodobné, že lidskou činností nelze vyvolat „nekontrolovatelný skleníkový jev“ - analogický s Venuší.“[20] K vyvolání změn obdobných těm na Venuší by muselo na Zemi dojít k dlouhodobému tlaku, který pravděpodobně nenastane, pokud intenzita záření Slunce nenaroste o desítky procent, což bude trvat několik miliard let.[21]

Zatímco nekontrolovatelný skleníkový efekt na Zemi je prakticky nemožný, existují náznaky, že Země by mohla vstoupit do vlhkého skleníkového stavu, který by učinil velké části Země neobyvatelnými, pokud je radiační působení dostatečně velké, aby se vodní pára (H2O) stala hlavní složkou atmosféry Země.[22] Představitelné úrovně lidského vlivu na změnu klimatu by zvýšily obsah vodní páry na asi 1 % hmotnosti atmosféry, čímž by se zvýšila rychlost úniku vodíku do vesmíru. Pokud by bylo takové působení způsobeno pouze nárůstem obsahu CO2, proces zvětrávání by způsobil odstranění přebytku atmosférického CO2 předtím, než by došlo k vyčerpání oceánů.[21]

Body zvratu[editovat | editovat zdroj]

Velké body zvratu[editovat | editovat zdroj]

Postupné nebo náhlé změny teploty mohou vyvolat body zvratu v celosvětovém měřítku. V kryosféře jde o nevratné tání grónského a antarktického ledového příkrovu. V Grónsku existuje cyklus pozitivní zpětné vazby mezi táním a výškou povrchu. V nižších zeměpisných výškách jsou teploty vyšší, což vede k dalšímu tání. Tato zpětná vazba může být tak silná, že dojde k nevratnému tání.[5] Nestabilita mořského ledového příkrovu by mohla vyvolat bod zlomu v Západní Antarktidě.[1] Překročení jednoho z těchto bodů zvratu povede ke zrychlenému celosvětovému nárůstu hladiny moře.[7]

Při uvolnění sladké vody v důsledku tání Grónska může být překročena prahová hodnota, která vede k narušení termohalinního výměníku.[23] Termohalinní výměník přenáší teplo na sever, což je důležité pro regulaci teploty v atlantické oblasti.[24] Riziko úplného zastavení je podle úrovní oteplování podle Pařížské dohody nízké až střední.[1]

Jinými příklady možných velkých bodů zvratu jsou posuny jevu El Niño. Po překročení bodu zvratu by se teplá fáze (El Niño) začala objevovat častěji. Jižní oceán, který nyní absorbuje velké množství uhlíku, by se mohl přepnout do stavu, ve kterém to už nebude dělat.[1]

Regionální body zvratu[editovat | editovat zdroj]

Změna klimatu může také vyvolat regionální body zvratu. Jako příklad lze uvést zmizení arktického mořského ledu,[25][26] průnik dřevin do tundry, ztrátu permafrostu, kolaps monzunů v jižní Asii a posílení západoafrického monzunu, což by vedlo k ozelenění Sahary a Sahelu.[1] Odlesňování může vyvolat bod zvratu v deštných pralesích (tedy savanizace v amazonském deštném pralese, ...). Protože deštné pralesy recyklují velkou část dešťových srážek, může část sucha při zničení části lesa ohrozit zbytek.[1] Také severské lesy jsou považovány za prvek zlomu. Lokální oteplování způsobuje, že stromy, v poměru k nárůstu teploty, odumírají rychleji než dříve. Ve chcíli, kdy umírá více stromů, se les otevírá, což vede k dalšímu oteplování a ke snižování odolnosti lesů vůči požárům. Bod zvratu je obtížné předvídat, odhaduje se však na 3–4 °C globálního nárůstu teploty.[1]

Kaskádové body zvratu[editovat | editovat zdroj]

Překročení prahu v jedné části klimatického systému může způsobit, že se další bod zvratu překlopí do nového stavu. Jedná se o kaskádové body zvratu.[27] Ztráta ledu v Západní Antarktidě a Grónsku významně změní cirkulaci oceánu. Trvalé oteplování severních vysokých zeměpisných šířek v důsledku tohoto procesu by mohlo v této oblasti aktivovat body zvratu, jako je degradace permafrostu, ztráta arktického mořského ledu a vymírání boreálních lesů. To ukazuje, že i při relativně nízkých úrovních globálního oteplování mohou být aktivovány relativně stabilní body zvratu.[28]

Signály včasného varování[editovat | editovat zdroj]

U některých výše popsaných bodů zvratu lze zjistit, zda se tato část klimatického systému blíží k bodu zvratu. Všechny části klimatického systému jsou někdy narušeny povětrnostními událostmi. Po skončení těchto událostí se systém vrátí zpět do své rovnováhy. Bouře může poškodit mořský led, který naroste zpět po skončení bouře. Pokud se systém přiblíží k převrácení, může toto obnovení jeho normálního stavu trvat výrazně déle, což lze využít jako varovný signál zvratu.[29][30]

Změny v Arktidě[editovat | editovat zdroj]

Studie UNEP z roku 2019 naznačuje, že zde již bylo dosaženo přinejmenším u ledové pokrývky Arktidy a Grónska bodu zlomu.[31][32] Kvůli rozmrzání permafrostu by se mohlo do atmosféry uvolnit více methanu (kromě dalších krátkodobě znečišťujících látek) dříve, než se zatím předpokládalo, a ztráta ledového příkrovu, který odráží sluneční záření, by spustila silnou pozitivní zpětnou vazbu vedoucí ke stále vyšším teplotám. Výsledná akcelerující nestabilita klimatu v polární oblasti má potenciál ovlivnit globální klima a překonat předchozí předpovědi [33] [34] [35] [36] [37] [38] o budoucích bodech zvratu.

V červnu 2019 ukázaly satelitní snímky z Arktidy požáry, které jsou dále na severu a větší než kdykoli v 16letém satelitním záznamu, a zdá se, že některé ohně zapálily rašelinové půdy.[39] Rašelina je akumulace částečně rozpadlé vegetace a je účinným propadem uhlíku.[40] Vědci se obávají, že dlouhodobé požáry rašeliny uvolní uložený uhlík zpět do atmosféry, což přispěje k dalšímu oteplování. Například požáry v červnu 2019 uvolnily tolik oxidu uhličitého jako roční emise skleníkových plynů ve Švédsku.[41]

Efekty bodu zlomu[editovat | editovat zdroj]

Pro případ, kdy se podnebí dostane do scénáře „horké Země“ někteří vědci varují před nedostatkem potravin a vody, vysídlením stovek milionů lidí stoupající hladinou moře, nezdravými a nepříznivými podmínkami a pobřežními bouřemi, které mají větší dopady.[28] Nekontrolovatelná změna klimatu o 4–5 °C může způsobit neobyvatelnost oblastí kolem rovníku a nárůst hladin moře až o 60 metrů proti dnešnímu stavu.[42] Lidé nemohou přežít, pokud je vzduch příliš vlhký a horký, což by se stalo pro většinu lidské populace, pokud by globální teploty vzrostly o 11–12 °C, protože masy půdy se oteplovaly rychleji, než je globální průměr.[14] Účinky, jako jsou tyto, byly popularizovány v knihách jako Neobyvatelná Zem, které popírači změny klimatu označují jako senzacionalizované „klimatická pornografie“.[43]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tipping points in the climate system na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Impacts of 1.5 °C of Global Warming on Natural and Human Systems [online]. IPCC [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  2. SHACKLETON, N. J. The 100,000-Year Ice-Age Cycle Identified and Found to Lag Temperature, Carbon Dioxide, and Orbital Eccentricity. Science. 2000-09-15, roč. 289, čís. 5486, s. 1897–1902. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.1126/science.289.5486.1897. 
  3. ZACHOS, J. Trends, Rhythms, and Aberrations in Global Climate 65 Ma to Present. Science. 2001-04-27, roč. 292, čís. 5517, s. 686–693. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.1126/science.1059412. 
  4. a b Earth risks tipping into 'hothouse' state: study. phys.org [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b LENTON, T.M.; HELD, H.; KRIEGLER, E.; HALL, J.W.; LUCHT, W.; RAHMSTORF, S.; SCHELLNHUBER, H.J. Tipping elements in the Earth's climate system. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008, s. 1786–1793. DOI 10.1073/pnas.0705414105. PMID 18258748. Bibcode 2008PNAS..105.1786L. (anglicky) 
  6. LENTON, T. M.; HELD, H.; KRIEGLER, E. Tipping elements in the Earth's climate system. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-02-12, roč. 105, čís. 6, s. 1786–1793. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-21. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0705414105. PMID 18258748. (anglicky)  Archivováno 21. 8. 2008 na Wayback Machine
  7. a b Tipping points in Antarctic and Greenland ice sheets [online]. NESSC, 2018-11-12 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. IPCC AR5 WGII. Climate change 2014: Impacts, Adaptation and Vulnerability. [s.l.]: [s.n.], 2014. Kapitola Summary for policymakers. (anglicky) 
  9. LENTON, Timothy M. Early warning of climate tipping points. Nature Climate Change. 2011-7, roč. 1, čís. 4, s. 201–209. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate1143. (anglicky) 
  10. LIVINA, V.N.; LOHMANN, G.; MUDELSEE, M. Forecasting the underlying potential governing the time series of a dynamical system. Physica A: Statistical Mechanics and its Applications. 2013-9, roč. 392, čís. 18, s. 3891–3902. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.1016/j.physa.2013.04.036. (anglicky) 
  11. LENTON, Timothy M.; WILLIAMS, Hywel T.P. On the origin of planetary-scale tipping points. Trends in Ecology & Evolution. 2013-7, roč. 28, čís. 7, s. 380–382. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.1016/j.tree.2013.06.001. (anglicky) 
  12. BARNOSKY, Anthony D.; HADLY, Elizabeth A.; BASCOMPTE, Jordi. Approaching a state shift in Earth’s biosphere. Nature. 2012-6, roč. 486, čís. 7401, s. 52–58. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature11018. (anglicky) 
  13. POLLARD, David; DECONTO, Robert M. Hysteresis in Cenozoic Antarctic ice-sheet variations. Global and Planetary Change. 2005-2, roč. 45, čís. 1–3, s. 9–21. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.1016/j.gloplacha.2004.09.011. (anglicky) 
  14. a b AHMED, Farhana; KHAN, M Shah Alam; WARNER, Jeroen. Integrated Adaptation Tipping Points (IATPs) for urban flood resilience. Environment and Urbanization. 2018-10, roč. 30, čís. 2, s. 575–596. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0956-2478. DOI 10.1177/0956247818776510. (anglicky) 
  15. WG1 AR5 [online]. IPCC [cit. 2019-07-29]. Kapitola Technical Summary. Dostupné online. 
  16. IPCC AR5. Climate Change 2013: The Physical Science Basis. [s.l.]: [s.n.], 2013. Kapitola Technical Summary- TFE.7 Carbon Cycle Perturbation and Uncertainties. 
  17. ARCHER, David. Methane hydrate stability and anthropogenic climate change. S. 521–544. Biogeosciences [online]. 2007 [cit. 2009-05-25]. Čís. 4, s. 521–544. Dostupné online. DOI 10.5194/bg-4-521-2007. 
  18. Study finds hydrate gun hypothesis unlikely. phys.org [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. MEGA, Emiliano Rodríguez. Clouds’ cooling effect could vanish in a warmer world. Nature. 2019-02-25. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/d41586-019-00685-x. (anglicky) 
  20. Scoping of the IPCC 5th Assessment Report Cross Cutting Issues. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-09. (anglicky)  Archivovaná kopie. www.ipcc.ch [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  21. a b HANSEN, James; SATO, Makiko; RUSSELL, Gary. Climate sensitivity, sea level and atmospheric carbon dioxide. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2013-10-28, roč. 371, čís. 2001, s. 20120294. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2012.0294. PMID 24043864. (anglicky) 
  22. KASTING, James F. Runaway and moist greenhouse atmospheres and the evolution of Earth and Venus. Icarus. 1988-6, roč. 74, čís. 3, s. 472–494. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.1016/0019-1035(88)90116-9. (anglicky) 
  23. LENTON, Timothy M. Arctic Climate Tipping Points. AMBIO. 2012-2, roč. 41, čís. 1, s. 10–22. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0044-7447. DOI 10.1007/s13280-011-0221-x. PMID 22270703. (anglicky) 
  24. BELAIA, Mariia; FUNKE, Michael; GLANEMANN, Nicole. Global Warming and a Potential Tipping Point in the Atlantic Thermohaline Circulation: The Role of Risk Aversion. Environmental and Resource Economics. 2017-5, roč. 67, čís. 1, s. 93–125. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0924-6460. DOI 10.1007/s10640-015-9978-x. (anglicky) 
  25. KRISHFIELD, Richard; TOOLE, John; TIMMERMANS, Mary-Louise. Warming of the interior Arctic Ocean linked to sea ice losses at the basin margins. Science Advances. 2018-08-01, roč. 4, čís. 8, s. eaat6773. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.aat6773. (anglicky) 
  26. TOTH, Katie. Warm water under Arctic ice a 'ticking time bomb,' researcher says. CBC. 2018-08-29. Dostupné online. 
  27. ROCHA, Juan C.; PETERSON, Garry; BODIN, Örjan. Cascading regime shifts within and across scales. Science. 2018-12-21, roč. 362, čís. 6421, s. 1379–1383. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aat7850. (anglicky) 
  28. a b STEFFEN, Will; ROCKSTRÖM, Johan; RICHARDSON, Katherine. Trajectories of the Earth System in the Anthropocene. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-08-14, roč. 115, čís. 33, s. 8252–8259. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1810141115. PMID 30082409. (anglicky) 
  29. LENTON, T. M.; LIVINA, V. N.; DAKOS, V. Early warning of climate tipping points from critical slowing down: comparing methods to improve robustness. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2012-03-13, roč. 370, čís. 1962, s. 1185–1204. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2011.0304. PMID 22291229. (anglicky) 
  30. WILLIAMSON, Mark S.; BATHIANY, Sebastian; LENTON, Timothy M. Early warning signals of tipping points in periodically forced systems. Earth System Dynamics. 2016-04-13, roč. 7, čís. 2, s. 313–326. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 2190-4987. DOI 10.5194/esd-7-313-2016. (anglicky) 
  31. Temperature rise is ‘locked-in’ for the coming decades in the Arctic. UN Environment [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Schoolmeester T, Gjerdi HL, Crump J, Alfthan B, Fabres J, Johnsen K, Puikkonen L, Kurvits T, Baker E. Global Linkages – A graphic look at the changing Arctic. rev.1. vyd. [s.l.]: UN Environment Programme and GRID-Arendal, 2019-03-11. Dostupné online. (anglicky) 
  33. WHITEMAN, Gail; ELSHORBANY, Yasin; YOUNG, Paul J. Climate policy implications of nonlinear decline of Arctic land permafrost and other cryosphere elements. Nature Communications. 2019-04-23, roč. 10, čís. 1, s. 1900. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-019-09863-x. (anglicky) 
  34. Climate Could Hit a Tipping Point Sooner Than You Think. Sierra Club [online]. 2019-01-25 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. NEWS, Chelsea Harvey,E&E. Climate "Tipping Points" Could Add Trillions to the Costs of Warming. Scientific American [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Clouds and the ‘Climate Tipping Point’. Watts Up With That? [online]. 2019-05-24 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. SAPLAKOGLU, Yasemin; AUGUST 6, Staff Writer |; ET, 2018 04:56pm. The Planet Is Dangerously Close to the Tipping Point for a 'Hothouse Earth'. Live Science [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  38. Climate change tipping point could be coming sooner than we think: study. phys.org [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Thanks to climate change, parts of the Arctic are on fire. Scientists are concerned. USA TODAY [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. HUGRON, Sandrine; BUSSIÈRES, Julie; ROCHEFORT, Line. Tree plantations within the context of ecological restoration of peatlands: practical guide. Laval, Québec, Canada: Peatland Ecology Research Group (PERG), 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  41. HELMORE, Edward. 'Unprecedented': more than 100 Arctic wildfires burn in worst ever season. The Guardian. 2019-07-26. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  42. Earth 'just decades away from global warming tipping point which threatens future of humanity'. ITV News [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. SZALAI, Jennifer. In ‘The Uninhabitable Earth,’ Apocalypse Is Now. The New York Times. 2019-03-06. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • LEVITAN, Dave. Quick-Change Planet: Do Global Climate Tipping Points Exist?. Scientific American [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky)