Klimatická krize

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

„Klimatická krize“ nebo také „klimatická nouze“ jsou výrazy používané pro popis změn klimatu a globálního oteplování médii, vědci, vládami některých zemí a dalšími organizacemi k popisu skutečnosti, že škodlivé následky vlivu člověka na klima postupují tak rychle, že svět čelí globální krizi. Řada vlád a místních orgánů po celém světě již vyhlásila stav klimatické nouze.[1]

Výraz klimatická krize používají také další orgány. Na Nobelovském fóru o řešení problémů v oblasti klimatu v roce 2018 uvedl nositel Nobelovy ceny míru Al Gore, že „naléhavost tohoto problému nelze podceňovat stejně jako nutnost dalšího dialogu o řešení klimatické krize.“[2] Vědci z Kolumbijské univerzity vyjádřili obavy z dopadu klimatické krize na lidská práva a globální využívání půdy,[3] Další novináři a odborníci vyjádřili obavy z dopadů klimatické krize na lidské zdraví.[4][5]

Také různá média začala používat termín klimatická krize, aby vyjádřila rostoucí naléhavost problému. Například britský The Guardian přijal ve své oficiální redakční politice zásadu používání výrazů „klimatické nouze, krize nebo zhroucení“.[6] V červenci 2019 začala koalice Call It a Climate Crisis Campaign[7] rozesílat jednotlivým redakcím online petici, která mimo jiné říká: „Záleží na tom, jaká slova používají vaši reportéři. Výrazy, které používají, ovlivňují, jak miliony lidí vidí problém a jak celé národy jednají.“[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1979 uspořádala Světová meteorologická organizace ve spolupráci s různými partnerskými organizacemi První světovou klimatickou konferenci. Účastníci konference přijali prohlášení, které uvádí, že je naléhavě nutné, aby národy světa

(a) plně využívaly současné znalosti člověka o klimatu;

(b) podnikly kroky k významnému zlepšení těchto znalostí;

(c) předvídaly a předcházely možným změnám klimatu způsobených člověkem, které by mohly být nepříznivé pro blaho lidstva.[9]

Konference vedla k vytvoření prvního Světového klimatického programu pro výzkum klimatické změny.[10]

V roce 1985 proběhla konference ve Villachu, která předložila zprávu upozorňující na to, že zvýšení teploty v první polovině 21. století bude pravděpodobně „vyšší než kdykoliv v historii lidstva“. Desátý světový meteorologický kongres v květnu 1987 zdůraznil globální oteplování jako „hlavní hrozbu pro udržitelný rozvoj“.[11]

V červnu 1988 se v Torontu sešlo 300 vědců a politiků na konferenci s názvem „Světová konference o měnící se atmosféře: důsledky pro globální bezpečnost“. Jejich závěrečná zpráva použila slovo „krize“ ve spojení s antropogenním globálním oteplováním. Účastníci tohoto setkání vyzvali ke „konkrétním opatřením ke zmírnění nastávající krize“ a také napsali: „Lidstvo provádí neúmyslný, nekontrolovaný a globálně všudypřítomný experiment, jehož konečné důsledky by mohly být druhořadé pouze ve srovnání s celosvětovou jadernou válkou... Tyto změny představují hlavní hrozbu pro mezinárodní bezpečnost a již nyní mají škodlivé důsledky v mnoha částech světa.[12]

V květnu 1992 podepsalo 155 zemí Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu. Články 4 a 5 této úmluvy zahrnují specifické závazky k systematickému pozorování a výzkumu na podporu jejího konečného cíle označovaného jako „…stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zabránila nebezpečnému antropogennímu zasahování do klimatického systému“.[11]

Na základě Třetí hodnotící zprávy IPCC z roku 2001 a Světového summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 se rychle zvýšilo mezinárodní povědomí v souvislosti s potřebou rozvíjet a podporovat národní a mezinárodní strategie ke snížení emisí skleníkových plynů a přizpůsobení se nevyhnutelným změnám klimatu.[11]

Vliv bývalého viceprezidenta Al Gora[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 napsal environmentalista a bývalý viceprezident Spojených států Al Gore pro zpravodajský server Salon.com článek s názvem: Je čas jednat. První věta zní: „Nyní je jasné, že čelíme prohlubující se globální klimatické krizi, která vyžaduje, abychom jednali odvážně, rychle a moudře. Globální oteplování je výraz, který už existuje dávno. Je třeba ale pochopit, co to je: planetární nouzová situace, která nyní ohrožuje lidskou civilizaci na několika frontách.“[13] Následující rok vydal Al Gore oceněný filmový dokument Nepříjemná pravda, jehož hlavní myšlenkou je, že globální oteplování již probíhá a je potenciálně katastrofální. Společnosti Paramount, který distribuovala film, v jeho představení uvedla: „Pokud má velká většina světových vědců pravdu, máme jen deset let, abychom odvrátili velkou katastrofu, která by mohla celou naši planetu poslat do víru epické destrukce.“ Ačkoli film nebyl bez kontroverzí[14], zdá se, že tato aktivita Al Gora měla významný dopad na zvyšování veřejného a politického povědomí o nebezpečí, které představuje globální oteplování.

Vyjadřování závažnosti globálního oteplování[editovat | editovat zdroj]

Slovník IPCC[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2018 vydal Mezivládní panel pro změnu klimatu Zvláštní zprávu ke globálnímu oteplení o 1,5 °C nad úroveň před začátkem industrializace.[15] Podle vědeckého článku v časopise Nature Climate Change máme 5% šanci omezit oteplování na 2 °C, ale pouze 1% šanci udržet globálního oteplování na úrovni 1,5 ° C.[16] Stejný časopis uvádí, že k oteplení o 1,5 ° C dojde, i kdybychom okamžitě snížili uhlíkovou stopu na nulu.[17]

Zpráva IPCC z roku 2018 říká, že pokud budou emise skleníkových plynů pokračovat po současné trajektorii, planeta se do konce století oteplí o 3,1 až 3,7 °C a že i kdybychom dnes úplně přestali emitovat oxid uhličitý, atmosféra se bude nadále oteplovat nejméně dalších 40 let.[18] Také zpráva IPCC z roku 2014 uvádí: „Mnoho aspektů změny klimatu a souvisejících dopadů bude pokračovat po celá staletí, i když budou zastaveny všechny antropogenní emise skleníkových plynů... Je prakticky jisté, že průměrný celosvětový nárůst hladiny moří bude pokračovat po mnoho staletí po roce 2100, s nárůstem závislým na budoucích emisích“.[19]

IPCC nyní říká, že problém, kterému svět čelí při omezování oteplování na 1,5 ℃, je ve svém měřítku „bezprecedentní“[20] a že je nutná „transformační“ změna.[21] Profesor Keith Shine zdůrazňuje, že při dokumentování rizik spojených s globálním oteplováním uvádí IPCC pět hlavních kategorií rizik – „důvodů k obavám“. Říká, že sliby, které doposud učinily jednotlivé státy v rámci Pařížské dohody znamenají, že jsme na cestě k oteplování asi o 3 °C do roku 2100, což by znamenalo, že čtyři z pěti „důvodů k obavám“, které uvádí IPCC, by byly dosaženy s vysokou až velmi vysokou pravděpodobností.[20]

Kritika slovníku IPCC[editovat | editovat zdroj]

Bob Ward, ředitel politiky a komunikace Granthamského výzkumného ústavu pro změnu klimatu a životní prostředí na London School of Economics říká, že zpráva IPCC nedokáže upozornit na některá hlavní rizika vyplývající ze změny klimatu. Poukazuje na to, že v Souhrnu pro politiky[22] se nezmiňuje o možnostech migrace a přemísťování celých národů, což by posílilo rizika válek.[23] Jedinými riziky, které Shrnutí pro politiky uvádí, jsou destabilizace ledových pokryvů Grónska a Západního Antarktidy.[24] Ward zdůrazňuje, že shrnutí zprávy muselo být schváleno jednotlivými vládami, včetně vlád USA, Austrálie a Saúdské Arábie.[25] Unie zainteresovaných vědců (Union of Concerned Scientists) říká, že zástupci vlád se snaží ovlivnit znění Souhrnu pro politiky tak, aby podporovalo jejich vyjednávací pozice.[26] V důsledku toho je shrnutí „psáno sice věcně, ale opomíjí některá z největších rizik spojených se změnou klimatu, která jsou popsána v úplném znění Zprávy“.[27]

Americký ústav biologických věd provedl statistickou analýzu jazyka používaného IPCC ve Souhrnu pro politiky a potvrdil, že „pravděpodobnostní jazyk“ IPCC (při popisu možných scénářů oteplování) je výrazně konzervativní a „přizpůsobený svému publiku“ tedy jazyku vlád a politiků.[28] Vedoucí autor studie, Dr. Salvador Herrando-Pérez, z Institutu životního prostředí University of Adelaide, říká: „Zjistili jsme, že hlavní poselství ze Zprávy IPCC, že naše společnost je ve stavu klimatické nouze, se ztratila nadhodnocením nejistot a zapadla mezi gigabajty informací.“[29]

Kevin Trenberth, vedoucí vědecký pracovník v oddělení pro analýzu klimatu v Národním středisku pro výzkum atmosféry, souhlasí s tím, že IPCC je ve své terminologii „dost konzervativní“ a že poslední zpráva „snižuje závažnost skutečných nákladů změny klimatu a její příspěvek k přírodním katastrofám.“ Veerabhadran Ramanathan, profesor klimatických věd na Kalifornské univerzitě, říká, že zpráva IPCC ignoruje „divoké karty“ v klimatického systému a kladné zpětné vazby, které mají „skutečnou možnost posunout planetu do období chaosu, který lidé nebudou moci ovládat“.[30]

Pohledy dalších vědců[editovat | editovat zdroj]

Jednou z největších hrozeb globálního oteplování je dopad na výši hladiny moří. Pokud se globální emise ustálí do konce století, což je jeden ze scénářů ve zprávě IPCC, budou moře nadále stoupat nejméně dalších 100 až 150 let, přičemž hladina pravděpodobně vzroste až o dva metry nad současnou úroveň.[31][32] V roce 2015 studie profesora Jamese Hansena z Columbia University a 16 dalších klimatologů uvedla, že zvýšení hladiny moře o tři metry do roku 2100 je reálné.[33]

Úbytek ledu v Arktidě probíhá rychleji, než předpovídají klimatické počítačové modely. Arktida se zahřála již o 2 °C proti předindustriální úrovni, což je dvojnásobek celosvětového průměru. Na některých místech, například v průlivu Fram, došlo již k nárůstu teploty o 4 °C.[34] Od roku 2014 došlo také k dramatickému úbytku mořského ledu v okolí Antarktidy – do té míry, že Antarktida ztratila za čtyři roky tolik mořského ledu jako Arktida ztratila za 34 let. Antarktický ledovec je pevninský ledovec, takže tání tohoto ledu má největší dopad na výšku mořské hladiny. Výzkum zveřejněný v časopise Geophysical Research Letters ukazuje, že ztráty ledu se zdvojnásobují každé desetiletí a stoupání hladiny moře nyní probíhá na hraně maximálního přírůstku dle projekcí vytvořených před několika lety. Úplná ztráta ledové pokrývky Západní Antarktidy by vedla k celosvětovému zvýšení hladiny moře asi o pět metrů, což by znamenalo katastrofu pro mnoho pobřežních měst po celém světě.[35]

Adam Sobel je profesorem aplikované fyziky a matematiky na Columbia University a studuje atmosférickou a klimatickou dynamiku. O situaci do roku 2050 říká, že „můžeme vidět nevratné poškození globálních klimatických systémů, které bude mít za následek svět chaosu, kde je politická panika normou a nacházíme se na cestě ke konci civilizace.“[36]

Zpráva Národního střediska pro ochranu klimatu v Austrálii z května 2019 říká, že „účinky zpětné vazby by mohly do roku 2050 navýšit globální oteplení až na 3 ° C, čímž by se změna klimatu stala blízkou až střednědobou existenční hrozbou pro lidskou civilizaci“.[37]

Profesor Joseph Stiglitz z Columbia University říká: „Stav klimatické nouze je naší třetí světovou válkou. Naše životy a civilizace, jak je známe, jsou v sázce, stejně jako ve druhé světové válce.[38] Profesor Hans Schellnhuber, emeritní ředitel Potsdamského institutu a vědecký poradce německé kancléřky Angely Merkelové, nedávno řekl, pokud budeme pokračovat po současné trajektorii emisí skleníkových plynů, existuje skutečné riziko, že lidská civilizace skončí.[39]

V roce 2019 zveřejnila Globální komise pro přizpůsobení zprávu, v níž se uvádí, že připravenost světa na nevyhnutelné dopady klimatické krize je „zcela nedostatečná“, a že klimatická krize „povede k prudkému nárůstu chudoby, nedostatku vody a migrace a vybere si svou daň ve formě lidských životů.“ Autoři dodali, že k odvrácení „klimatického apartheidu“ jsou zapotřebí investice v řádech bilionů dolarů, kde bohatí lidé zaplatí, aby unikli většině dopadů, zatímco 100 milionů lidí by se mohlo být do roku 2030 ocitnout v chudobě.[40]

Politické reakce[editovat | editovat zdroj]

V reakci na rostoucí hrozby vyhlásilo do začátku září 2019 devět států včetně Spojeného království, Francie a Argentiny stav klimatické nouze. Stav klimatické nouze byl vyhlášen také v 1008 samostatných regionech a místních samosprávách v 18 zemích zahrnujících více, než 224 milionů občanů.[41] V roce 2019, zřídila Sněmovna reprezentantů Spojených států tzv. Výbor pro klimatickou krizi.[42]

Používání výrazu "klimatická krize" v médiích[editovat | editovat zdroj]

Při psaní projektu The Climate Reality Project přišel Rose Hendricks s poznatkem, že rostoucí část výzkumu naznačuje, že bombardování lidí fakty a vědeckými důkazy není příliš účinné. Říká, že vědečtí komunikátoři se musí více soustředit na to, jak tyto informace prezentovat, a že veřejnost „nedostává fakta správným způsobem“.[43] Novinářka Rosalind Donaldová v časopise Columbia Journal Review upozorňuje na problémy, kterým novináři čelí, když se snaží komunikovat dopady globálního oteplování. Výzkum ukazuje, že celkový objem pokrytí klimatické krize v médiích zůstává malý a pokrytí tématu v hlavním mediálním proudu je střídavé.[44] Cituje studii Media Matters for America, která zjistila, že pokrytí tématu změny klimatu na ABC, CBS, NBC a Fox, tedy primárních informačních zdrojích pro většiny obyvatel, pokleslo mezi rokem 2017 a rokem 2018 o 45 %.[45]

Média také někdy popisují dopady změny klimatu v katastrofických termínech, aniž by používala termín klimatická krize. Bývalý korespondent Times Chris Taylor označuje změnu klimatu za katastrofu a říká, že změna klimatu je jako slon v místnosti, kterého všichni ignorují.[46] Jako ilustraci uvádí, že v ABC (Austrálie) online dokumentární film, ve kterém se David Attenborough dívá na „planetu na pokraji klimatické katastrofy“. Na webových stránkách ABC je však dokument propagován pod nadpisem „Změna podnebí: fakta“.[47] V podobném duchu popisuje WWF změnu klimatu jako „hrozbu, která ovlivňuje Zemi“.[48] Fond na obranu přírody říká, že „změna klimatu drancuje planetu“.[49]

The Guardian[editovat | editovat zdroj]

17. května 2019 Guardian oznámil, že začne používat výraz klimatická krize spolu s výrazem „globálním ohřívání“. Šéfredaktorka Katharine Vinerová vysvětlila: „Chceme zajistit, abychom byli vědecky přesní, a zároveň jasně komunikovat se čtenáři o tomto velmi důležitém problému. Například výraz „změna klimatu“ zní pasivně a něžně, zatímco vědci mluví o katastrofě pro lidstvo.[6] Také švédský aktivistka Greta Thunbergová také přijala ve svých projevech výraz "klimatická krize".[50]

Kampaň Covering Climate Now[editovat | editovat zdroj]

V reakci problémy s medializací hrozby klimatické změny spustila společnost Columbia Journalism Review a The Nation projekt zaměřený na posílení zaměření médií na klimatickou krizi Covering Climate Now.[51] Kampaň Covering Climate Now, neboli Informujme o klimatu nyní, je společná akce světových médií, jejíž cílem je hledat cesty, jak podrobně referovat o tématu klimatické krize. Stěžejním partnerem tohoto projektu je britský deník The Guardian. Podílí se na ní více, než 250 světových médií ze všech koutů světa. Všichni účastnící se zavázali publikovat v týdnu od 15. do 22. září, před newyorským klimatickým summitem, více textů k tématu a sdílet je s ostatními. Z českých médií se účastní Deník Referendum, na Slovensku Denníkm N.[52]

Media používající termín „klimatická krize“[editovat | editovat zdroj]

Česká média[editovat | editovat zdroj]

  • Deník Referendum[52]

Ostatní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Někteří sociální vědci vyjádřili názor, že je třeba výrazy jako „klimatická krize“ používat obezřetně. Říkají, že "...vyhlašování změny klimatu jako stavu nouze má několik potenciálních nevýhod. Může implicitně upřednostňovat změnu klimatu před jinými důležitými sociálními otázkami. Může spíše orientovat hnutí na řešení vedená na vládní úrovni a potlačovat potřebná opatření na úrovni jednotlivce. A konečně, vyhlašování nouze může být kontraproduktivní: může zbavit občany chuti něco dělat, protože se problém jeví jako příliš velký, zatímco z dlouhodobého hlediska je lepší poskytnou prostor také pro iniciativy jedinců.[71]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Climate emergency na anglické Wikipedii.

  1. AIDT, Mik. Climate emergency declarations in 1,008 jurisdictions and local governments cover 224 million citizens. Climate Emergency Declaration [online]. 2019-09-14 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 2018 - How to Solve the Climate Crisis?. The Nobel Peace Prize [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Climate Crisis, Global Land Use, and Human Rights [online]. Columbia Center on Sustainable Investment [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  4. a b NEJM — Climate Crisis and Health. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Climate Change Isn't Just a Global Threat—It's a Public Health Emergency. Time [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c CARRINGTON, Damian. Why the Guardian is changing the language it uses about the environment. The Guardian. 2019-05-17. Dostupné online [cit. 2019-09-16]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  7. ACTION NETWORK. Call it a Climate Crisis Campaign : Call it a Climate Crisis Campaign. actionnetwork.org [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ACTION NETWORK. Call it a Climate Crisis. actionnetwork.org [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. A History of Climate Activities. World Meteorological Organization [online]. 2015-11-12 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Climate Change Fact Sheet 213. web.archive.org [online]. 2007-09-28 [cit. 2019-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. a b c A History of Climate Activities. World Meteorological Organization [online]. 2015-11-12 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Selected International Legal Materials on Global Warming and Climate Change. American University International Law Review. 1990, roč. 5, čís. 2, s. 513-634. Dostupné online. 
  13. GORE, Al. The time to act is now. Salon [online]. 2005-11-04 [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. PECK, By Sally. Al Gore's 'nine Inconvenient Untruths'. www.telegraph.co.uk [online]. 2007-10-10 [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Global Warming of 1.5 °C — [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. 
  16. RAFTERY, Adrian E.; ZIMMER, Alec; FRIERSON, Dargan M. W. Less than 2 °C warming by 2100 unlikely. Nature Climate Change. 2017-9, roč. 7, čís. 9, s. 637–641. Dostupné online [cit. 2019-09-17]. ISSN 1758-678X. DOI:10.1038/nclimate3352. (anglicky) 
  17. MAURITSEN, Thorsten; PINCUS, Robert. Committed warming inferred from observations. Nature Climate Change. 2017-9, roč. 7, čís. 9, s. 652–655. Dostupné online [cit. 2019-09-17]. ISSN 1758-678X. DOI:10.1038/nclimate3357. (anglicky) 
  18. The UN’s 1.5 °C special climate report at a glance. The Conversation. 2018-10-08. Dostupné online. 
  19. IPCC, 2014: Climate Change 2014: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [Core Writing Team, R.K. Pachauri and L.A. Meyer (eds.)]. IPCC, Geneva, Switzerland, p. 16.
  20. a b IPCC 1.5℃ report: here’s what the climate science says. The Conversation. 2018-10-08. Dostupné online. 
  21. HOWDEN, Mark; COLVIN, Rebecca. New UN report outlines 'urgent, transformational' change needed to hold global warming to 1.5 °C. The Conversation [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Summary for Policymakers — Global Warming of 1.5 °C [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. 
  23. The IPCC global warming report spares politicians the worst details, The Guardian 8 October 2018
  24. WALDMAN, Scott. New Climate Report Was Too Cautious, Some Scientists Say. Scientific American [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. The IPCC global warming report spares politicians the worst details, The Guardian 8 October 2018
  26. The IPCC: Who Are They and Why Do Their Climate Reports Matter?. Union of Concerned Scientists [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. WARD, Bob. The IPCC global warming report spares politicians the worst details | Bob Ward. The Guardian. 2018-10-08. Dostupné online [cit. 2019-09-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  28. VIEITES, David R.; LEWANDOWSKY, Stephan; BRADSHAW, Corey J. A. Statistical Language Backs Conservatism in Climate-Change Assessments. BioScience. 2019-03-01, roč. 69, čís. 3, s. 209–219. Dostupné online [cit. 2019-09-17]. ISSN 0006-3568. DOI:10.1093/biosci/biz004. (anglicky) 
  29. IPCC is underselling climate change. ScienceDaily [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. WALDMAN, Scott. New Climate Report Was Too Cautious, Some Scientists Say. Scientific American [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Warne, K. (2015) Three Feet High & Rising, Rising Seas, Issue 136, Nov-Dec 2015.
  32. Three Feet High and Rising [online]. New Zealand Geographic [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Simulation shows ‘unavoidable’ 3m Auckland sea level rise. TVNZ. Dostupné online [cit. 2019-09-17]. (anglicky) 
  34. The end of the Arctic as we know it. The Guardian. 2019-06-07. Dostupné online. 
  35. CARRINGTON, Damian. ‘Extraordinary thinning’ of ice sheets revealed deep inside Antarctica. The Guardian. 2019-05-16. Dostupné online. 
  36. Existential climate-related security risk: A scenario approach | PreventionWeb.net. www.preventionweb.net [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. 
  37. Existential climate-related security risk: A scenario approach | PreventionWeb.net. www.preventionweb.net [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. 
  38. STIGLITZ, Joseph. The climate crisis is our third world war. It needs a bold response. The Guardian. 2019-06-04. Dostupné online. 
  39. SPRATT, David; DUNLOP, Ian. Existential climate-related security risk: A scenario approach | PreventionWeb.net. PreventionWeb [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. 
  40. CARRINGTON, Damian. World 'gravely' unprepared for effects of climate crisis – report. The Guardian. 2019-09-10. Dostupné online [cit. 2019-09-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  41. AIDT, Mik. Climate emergency declarations in 1,008 jurisdictions and local governments cover 224 million citizens. Climate Emergency Declaration [online]. 2019-09-14 [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Dostupné online. 
  43. Communicating Climate Change: Focus on the Framing, Not Just the Facts. Climate Reality [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. The climate crisis is a story for every beat. Columbia Journalism Review [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. MACDONALD, Ted; HYMAS, Lisa. How broadcast TV networks covered climate change in 2018. Media Matters for America [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. TAYLOR, Chris. The Catastrophe: Climate change and the 22nd Century. Mashable [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Climate Change: The Facts. ABC Television [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. Environmental Threats | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Fund, E. D. (2018). How climate change plunders the planet. Preuzeto, 1, 2018.
  50. www.npr.org. Dostupné online. 
  51. Covering Climate Now signs on over 170 news outlets. Columbia Journalism Review [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. a b Deník Referendum se účastní akce světových médií za klima Covering Climate Now - Deník Referendum. Deník Referendum [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (česky) 
  53. Climate crisis. The Independent [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Act now and avert a climate crisis. Nature. 2019-09-15. Dostupné online [cit. 2019-09-16]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/d41586-019-02734-x. (anglicky) 
  55. No formal style guide, reporters routinely use the term, eg.
  56. DEAN, Signe. ScienceAlert Editor: Yes, It's Time to Update Our Climate Change Language. ScienceAlert [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. CNN, Mark Preston. 10 Democratic presidential candidates will participate in CNN climate town hall. CNN [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. 
  58. TED. How do you solve a problem like the climate crisis?. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  59. Covering Climate Now signs on over 170 news outlets. Columbia Journalism Review [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. OSBORNE, Hilary. Climate change is our top priority, says UN chief. The Guardian. 2007-03-02. Dostupné online. 
  61. Secretary-General's remarks on Climate Change [as delivered]. United Nations Secretary-General [online]. 2018-09-10 [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. WALKER, Peter. MPs endorse Corbyn’s call to declare climate emergency. The Guardian. Dostupné online. 
  63. Welcome to Select Committee on Climate Crisis | Select Committee on Climate Crisis. climatecrisis.house.gov [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. 
  64. Amsterdam becomes the first Dutch municipality to recognise the climate crisis. kinder.world [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. 
  65. SPRATT, David; DUNLOP, Ian. What Lies beneathe - The Understatement of Existential Climate Risk. [s.l.]: [s.n.], 2017. 44 s. Dostupné online. 
  66. REDLENER, Celeb; JENKINS, Charlotte; REDLENER, Irwin. Our planet is in crisis. But until we call it a crisis, no one will listen. The Guardian. 2019-06-31. Dostupné online. 
  67. Reframing the problem of climate change : from zero sum game to win-win solutions. Milton Park, Abingdon, Oxon: Earthscan xiii, 252 pages s. ISBN 9781849714471, ISBN 1849714479. OCLC 728892129 
  68. FLANNERY, TIM F. (TIM FRIDTJOF), 1956-. Atmosphere of hope : searching for solutions to the climate crisis. New York: [s.n.] xix, 245 pages s. ISBN 9780802124067, ISBN 0802124062. OCLC 904813732 
  69. "You are beginning to see an empathetic AI, which understands what it means to be human". newhumanist.org.uk [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Bill Nye's profanity-laced video goes viral - CNN Video. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  71. HODDER, Patrick; MARTIN, Brian. Climate Crisis? The Politics of Emergency Framing. Economic and Political Weekly. 2009-09-05, roč. 44, čís. 36. Dostupné online [pdf]. 

[[Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady]]