Vědecký konsenzus o změně klimatu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V současné době existuje silný vědecký konsenzus, že Země se otepluje a že toto oteplování je způsobeno hlavně lidskou činností. Tento konsenzus je podporován různými studiemi názorů vědců a stanovisky vědeckých organizací, z nichž mnohé výslovně souhlasí se syntetickými zprávami Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).

Téměř všichni publikující vědci v klimatologii (97–98 %)[1] podporují shodu na antropogenních příčinách současné klimatické změny,[2][3] zatímco zbývající 3 % studií, které antropogenní příčiny nepotvrzují, buď nelze replikovat, nebo obsahují chyby.[4] Studie z listopadu 2019, která hodnotila 11 602 recenzovaných článků, ukázala nárůst konsenzu mezi klimatology na 100 %.[5]

Body shody[editovat | editovat zdroj]

Současná vědecká shoda je na následujících faktech:

Bylo provedeno několik studií konsensu.[7] Mezi nejcitovanější patří studie z roku 2013 která zkoumala téměř 12 000 abstraktů recenzovaných článků o klimatických vědách publikovaných od roku 1990, z nichž více než 4 000 abstraktů vyjádřilo přímo názor na příčinu současného globálního oteplování. Celkem 97 % z nich výslovně nebo implicitně souhlasí s tím, že globální oteplování se děje a je způsobeno člověkem.[8][9] Je „velmi pravděpodobné“[10] že toto oteplování vyplývá z „lidských činností, zejména emisemi skleníkových plynů[10] do atmosféry.[11] Samotná přirozená změna by měla spíše mírný chladicí účinek a ne oteplující.[12][13][14]

Toto vědecké stanovisko je vyjádřeno v systematických přehledných zprávách, je též vyjádřeno vědeckými orgány národního nebo mezinárodního postavení a také shodu ukazují průzkumy názorů mezi vědci v oblasti klimatu. Jednotliví vědci, univerzity a laboratoře přispívají k celkovému vědeckému stanovisku prostřednictvím svých recenzovaných publikací a v těchto respektovaných zprávách a průzkumech jsou shrnuty oblasti kolektivní shody a relativní jistoty.[15] Pátá hodnotící zpráva IPCC (AR5) byla dokončena v roce 2014.[16] Její závěry říkají:

  • Oteplování klimatického systému je jednoznačné a od padesátých let je mnoho pozorovaných změn bezprecedentní po celá desetiletí až tisíciletí.[17]
  • Atmosférické koncentrace oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného se zvýšily na úroveň, která nebyla v posledních 800 000 letech bezprecedentní.[18]
  • Lidský vliv na klimatický systém je jasný.[19] Je nesmírně pravděpodobné (95–100% pravděpodobnost)[17] že mezi lety 1951–2010 byla dominantní příčinou globálního oteplování lidský vliv.
  • Zvyšující se rozsah [globálního] oteplování zvyšuje pravděpodobnost závažných, všudypřítomných a nevratných dopadů.[20]
  • Prvním krokem k přizpůsobení se budoucím změnám klimatu je snížení zranitelnosti a expozice současné proměnlivosti klimatu.[21]
  • Celková rizika dopadů změny klimatu lze snížit omezením míry a rozsahu změny klimatu.
  • Pokud nebudou přijata nová opatření na zmírnění změny klimatu, naznačují projekce zvýšení průměrné globální teploty v roce 2100 z 3,7 na 4,8 °C, relativní k předindustriálním úrovním (střední hodnoty; rozsah je 2,5 až 7,8 °C pokud zahrneme i klimatické nejistoty).[22]
  • Současná trajektorie globálních emisí skleníkových plynů není v souladu s omezením globálního oteplování pod 1,5 nebo 2 °C ve srovnání s úrovněmi před industrializací.[23] Sliby učiněné v rámci dohod z Cancúnu jsou obecně v souladu s nákladově efektivními scénáři, které dávají „pravděpodobnou“ šanci (pravděpodobnost 66–100%) na omezení globálního oteplování (v roce 2100) pod 3 °C, relativní k předindustriálním úrovním.[24]
Oteplující účinek skleníkových plynů v atmosféře se v posledních několika desetiletích podstatně zvýšil. V roce 2017 činil AGGI 1,42, což představuje nárůst o více než 40 % od roku 1990.

Národní a mezinárodní vědecké akademie a učené společnosti vyhodnotily současné vědecké stanovisko o globálním oteplování. Tato hodnocení jsou obecně v souladu se závěry Mezivládního panelu pro změnu klimatu.

Některé vědecké orgány doporučily vládám konkrétní opatření a věda může hrát roli při informování o účinné reakci na změnu klimatu. Politická rozhodnutí však mohou vyžadovat rozhodnutí o hodnotách, která nejsou zahrnuta ve vědeckém stanovisku.[25]

Žádný vědecký subjekt s národním nebo mezinárodním statusem nevydal formální stanovisko nesouhlasící s některým z těchto hlavních bodů. Posledním národním nebo mezinárodním vědeckým orgánem, který přestal nesouhlasit, byla Americká asociace ropných geologů,[26] která v roce 2007[27] aktualizovala své vyhýbavé stanovisko.[28]

Souhrnné zprávy[editovat | editovat zdroj]

Souhrnné zprávy jsou hodnocení vědecké literatury, která shromažďuje výsledky řady samostatných studií za účelem dosažení široké úrovně porozumění nebo popisu stavu znalostí daného předmětu.[29]

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) 2014[editovat | editovat zdroj]

Pátá hodnotící zpráva IPCC měla stejný obecný formát jako čtvrtá hodnotící zpráva, se třemi zprávami pracovních skupin a souhrnnou zprávou.[16] Zpráva pracovní skupiny I (WG1) byla zveřejněna v září 2013. Shrnutí zprávy pro tvůrce politik uvádí, že oteplování klimatického systému je „jednoznačné“ se změnami, které v průběhu desetiletí až tisíciletí nebývaly, včetně oteplování atmosféry a oceánů, ztráty sněhu a ledu a zvýšení hladiny moře. Emise skleníkových plynů, způsobené převážně ekonomickým a populačním růstem, vedly ke koncentracím skleníkových plynů, které jsou v posledních 800 000 letech bezprecedentní. Tyto, spolu s dalšími antropogenními faktory, jsou „velmi pravděpodobné“ dominantní příčinou pozorovaného globálního oteplování od poloviny 20. století.[16]

Pokračující emise skleníkových plynů způsobí další oteplování a dlouhodobé změny ve všech složkách klimatického systému, čímž se zvýší pravděpodobnost vážných, všudypřítomných a nevratných dopadů na lidi a ekosystémy. Omezení změny klimatu by vyžadovalo podstatné a trvalé snížení emisí skleníkových plynů, které spolu s přizpůsobením mohou omezit rizika změny klimatu…[16]

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) 2007[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2007 vydal IPCC shrnutí čtvrté hodnotící zprávy. Podle tohoto shrnutí Čtvrtá hodnotící zpráva zjistila, že lidská činnost je „velmi pravděpodobnou“ příčinou globálního oteplování, což znamená 90% nebo větší pravděpodobnost. Globální oteplování bylo v tomto případě indikováno zvýšením průměrných globálních teplot za posledních 100 let o 0,75 stupně.[30]

Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC uvádí, že:

  • Oteplování klimatického systému je jednoznačné, o čemž svědčí nárůst průměrných globálních teplot vzduchu a oceánů, rozšířené tání sněhu a ledu a rostoucí celosvětová průměrná hladina moře.[31]
  • Většina globálního oteplování od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně způsobena lidskými aktivitami.
Časová smyčka 1880–2018 kterou vytvořila NASA Globální průměrné teploty se během času změnily, místa, kde bylo chladněji jsou v modrých barvách), zatímco oteplující oblasti jsou zobrazeny v postupně narůstající intenzitě červené barvy.
  • Přínosy a náklady spojené se změnou klimatu pro [lidskou] společnost se budou značně lišit podle místa a rozsahu.[32]

Některé z účinků v mírných a polárních oblastech budou pozitivní ale jiné v jiných oblastech budou negativní. Celkově lze říci, že čisté účinky budou s větším nebo rychlejším oteplováním pravděpodobně silně negativní.

url = https://science2017.globalchange.gov/chapter/3/ }} ilustrují, jak jsou hlavní faktory pozorovaného globálního oteplování lidské faktory, zejména akumulace v atmosféře skleníkových plynů.

Opatření[editovat | editovat zdroj]

Ve vědecké literatuře probíhá rozsáhlá diskuse o tom, jaká opatření by mohla být účinná v reakci na změnu klimatu.[34][35] Některé vědecké subjekty doporučily vládám konkrétní opatření (viz níže). [36] Při navrhování účinných reakcí na změnu klimatu mohou hrát roli přírodní a sociální vědy. Politická rozhodnutí však mohou vyžadovat hodnocení.[37]

Tento článek se většinou zaměřuje na názory přírodovědců. Sociologové,[34][35] odborníci v medicíně, inženýři[34][35] a filozofové však také komentovali vědu a politiku v oblasti změny klimatu. Politika v oblasti změny klimatu je diskutována v několika článcích: zmírňování změny klimatu, přizpůsobení se změně klimatu, klimatické inženýrství, politika globálního oteplování, etika klimatu a ekonomika globálního oteplování.

Vyjádření vědeckých organizací národního nebo mezinárodního postavení[editovat | editovat zdroj]

Toto je seznam vědeckých subjektů národního nebo mezinárodního postavení, které vydaly formální stanoviska, klasifikují tyto organizace podle toho, zda se shodují s názorem IPCC, zaujaly neutrální stanovisko, nebo se vyjádřily nesouhlasně. Na webových stránkách úřadu guvernéra Kalifornie je uvedeno téměř 200 vědeckých organizací na celém světě, které zastávají názor, že změna klimatu byla způsobena lidskou činností.[38]

Souhlasná stanoviska[editovat | editovat zdroj]

Akademie věd (všeobecné vědy)[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2001 vydalo 34 národních vědeckých akademií, tři regionální akademie a mezinárodní rada InterAcademy a Mezinárodní rada akademií inženýrských a technologických věd prohlášení, které potvrzuje člověkem způsobené globální oteplování a naléhají na národy, aby snížily emise skleníkových plynů. K 34 národním vědeckým akademiím patří 33, které v roce 2007 podepsaly společná prohlášení o vědeckých akademiích a jedno individuální prohlášení Polské akademie věd .

Společná prohlášení národních akademií věd[editovat | editovat zdroj]
  • 2001 Po vydání Třetí hodnotící zprávy IPCC vydalo sedmnáct národních akademií společné stanovisko „Věda klimatické změn“, které explicitně potvrzovalo pozici IPCC jako reprezentanta vědecké shody v klimatologii. Prohlášení, vydané v úvodníku v časopisu Science 18. května 2001, bylo podepsáno zástupci akademií věd Austrálie, Belgie, Brazílie, Kanady, Karibiku, Číny, Francie, Německa, Indie, Indonésie, Irska, Itálie, Malajsie, Nového Zélandu, Švédska, Turecka a Spojeného království.[39]
  • 2005 Národní vědecké akademie států G8, plus Brazílie, Číny a Indie, tři největší producentů skleníkových plynů v rozvojovém světě, podepsaly prohlášení o globální reakci na změnu klimatu. Prohlášení zdůrazňuje, že vědecké chápání změny klimatu je nyní dostatečně jasné, aby odůvodnilo potřebu okamžitých opatření, a výslovně podporuje konsenzus IPCC. Jedenácti signatáři byly vědecké akademie v Brazílii, Kanadě, Číně, Francii, Německu, Indii, Itálii, Japonsku, Rusku, Velké Británii a Spojených státech.[40]
  • 2007 V rámci přípravy na 33. summit G8 vydaly národní vědecké akademie států G8+5 prohlášení odkazující na stanovisko společného prohlášení akademických akademií z roku 2005 a potvrzující jejich předchozí závěry. V návaznosti na Čtvrtou hodnotící zprávu IPCC se v prohlášení uvádí: „Je jasné, že se mění klima, a je velmi pravděpodobné, že je to způsobeno zejména rostoucím zásahem člověka do atmosféry. Tyto změny promění životní prostředí podmínky na Zemi, pokud nebudou přijata protiopatření." Třinácti signatáři byli národní vědecké akademie v Brazílii, Kanadě, Číně, Francii, Německu, Itálii, Indii, Japonsku, Mexiku, Rusku, Jižní Africe, Velké Británii a Spojených států.[41]
  • 2008 V rámci přípravy na 34. summit G8 vydaly národní akademie věd zemí G8+5 prohlášení, ve kterém znovu potvrdily postoj společného prohlášení akademických akademií z roku 2005 a znovu potvrdily, že „ke změně klimatu dochází a že antropogenní oteplování ovlivňuje mnoho fyzických věcí a biologické systémy“. Prohlášení mimo jiné vyzývá všechny státy, aby „přijaly vhodná hospodářská a politická opatření k urychlení přechodu na nízkouhlíkovou společnost a povzbuzovaly a prováděly změny v chování jednotlivců a států“. Třináct ze signatářů byly stejné národní vědecké akademie, které vydaly společné prohlášení v roce 2007.[42]
  • 2009 Před jednáními UNFCCC, která se konala v Kodani v prosinci 2009, vydaly národní akademie věd zemí G8+5 společné prohlášení, v němž prohlásily: „Změna klimatu a udržitelné zásobování energií jsou zásadní výzvy pro budoucnost lidstva. Je nezbytné, aby se světoví vůdci shodli na snížení emisí potřebných k boji proti negativním důsledkům antropogenní změny klimatu.“ Prohlášení odkazuje na Čtvrtou hodnotící zprávu IPCC z roku 2007 a tvrdí, že „změna klimatu se děje ještě rychleji, než se původně předpokládalo; globální emice CO2 od roku 2000 byly vyšší než dokonce nejvyšší předpovědi, arktický mořský led tál mnohem rychleji, než se předpokládalo, a nárůst hladiny moře byl také rychlejší.“ Třináct signatářů byly stejné národní vědecké akademie, které vydaly společná prohlášení za roky 2007 a 2008.[36]
Polská akademie věd[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2007 vydalo Valné shromáždění Polské akademie věd (Polska Akademia Nauk), která nebyla signatářem společných prohlášení národní vědecké akademie, prohlášení potvrzující závěry IPCC a říká „ Problémy globálního oteplování, změny klimatu a jejich různé negativní dopady na lidský život a na fungování celých společností jsou jednou z nejdramatičtějších výzev moderní doby. Valné shromáždění PAS vyzývá národní vědecké komunity a národní vládu, aby aktivně podporovaly účast Polska v tomto důležitém úsilí.[43]

Další prohlášení národních vědeckých akademií a společností[editovat | editovat zdroj]
  • Americká asociace pro rozvoj vědy (American Association for the Advancement of Science – AAAS) – největší světová vědecká společnost přijala v roce 2006 oficiální prohlášení o změně klimatu.[44]
  • Federace australských vědeckých a technologických společností (FASTS) zveřejnila v roce 2008 prohlášení FASTS o změně klimatu.[45]
  • Národní rada pro výzkum Spojených států prostřednictvím Výboru pro vědu o změně klimatu v roce 2001, zveřejněnila prohlášení „Věda o změně klimatu: analýza některých klíčových otázek.“ [63] Tato zpráva výslovně podporuje názor IPCC o příčinách současných změn klimatu.[46]
  • Královská společnost Nového Zélandu, vydala v roce 2001 první společné prohlášení vědecké akademie, a v roce 2008 vydala samostatné prohlášení s cílem objasnit „diskusi o změně klimatu a jejích příčinách a možné záměny mezi veřejností“.[47]
  • Královská společnost Spojeného království vydala své stanovisko ke změně klimatu v roce 2009.[48]
Mezinárodní vědecké akademie[editovat | editovat zdroj]
  • Africká akademie věd v roce 2007 byla signatářem „prohlášení o udržitelnosti, energetické účinnosti a změně klimatu“. Toto společné prohlášení afrických vědeckých akademií bylo vytvořeno prostřednictvím sítě afrických vědeckých akademií. Jejím stanoveným cílem bylo „zprostředkovat informace a urychlit akci při příležitosti summitu G8 v německém Heiligendammu v červnu 2007“.[49]
  • Evropská nadace pro vědu (European Science Foundation) vydala na téma klimatické změny stanovisko v roce 2007.[50]
  • Rada InterAcademy (InterAcademy Concil) – jako zástupce světových vědeckých a inženýrských akademií[51] vydala v roce 2007 zprávu nazvanou Osvětlení cesty: Směrem k udržitelné energetické budoucnosti.[52]

Další vědecké organizace[editovat | editovat zdroj]

  • Americká geofyzikální unie (AGU) přijala prohlášení o změně klimatu a skleníkových plynech v roce 1998. Nové prohlášení přijaté společností v roce 2003, revidované v roce 2007, revidované a rozšířené v letech 2012 a 2013 a doplněná v roce 2019 [53] potvrzuje, že zvyšující se hladiny skleníkových plynů způsobily a budou i nadále způsobovat oteplování globální povrchové teploty.[54]
  • Americká společnost agronomie (ASA), Crop Science Society of America (CSSA) a Soil Science Society of America (SSSA) vydali v květnu 2011 společné prohlášení o změně klimatu, pokud jde o zemědělství.[55]
  • Evropská federace geologů (EFG) vydala v roce 2008 pracovní dokument Zachytávání uhlíku a geologické úložiště.[56]
  • Londýnská geologická společnost – V listopadu 2010 vydala londýnská geologická společnost prohlášení o změně klimatu: změna klimatu: důkaz z geologického záznamu.[60]
  • Mezinárodní unie pro geodézii a geofyziku – V červenci 2007 přijala Mezinárodní unie geodézie a geofyziky (IUGG) usnesení nazvané „Naléhavost řešení změny klimatu“. IUGG se v něm shoduje s „komplexními a široce přijímanými a schválenými vědeckými hodnoceními prováděnými Mezivládním panelem pro změnu klimatu a regionálními a národními orgány, které na základě vědeckých důkazů pevně stanovily, že lidské činnosti jsou primární příčina nedávné změny klimatu“.[61]
  • Americká meteorologická společnost – Rada American Meteorological Society (AMS) přijala prohlášení ke změně klimatu v roce 2012, aktualizovaná verze tohoto prohlášení je z roku 2019.[62]
  • Kanadská nadace pro klimatické a atmosferické vědy – V listopadu 2005 vydala Kanadská nadace pro klimatické a atmosférické vědy (CFCAS) dopis kanadskému premiérovi.[63]
  • Světová meteorologická organizace – Ve svém prohlášení na dvanáctém zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu předložené dne 15. listopadu 2006 Světová meteorologická organizace (WMO) potvrzuje potřebu „ předcházet nebezpečným antropogenním zásahům do klimatického systému“.[64]
  • Americký ústav biologických věd . V říjnu 2009 představitelé 18 amerických vědeckých společností a organizací zaslali Senátu Spojených států otevřený dopis, v němž znovu potvrdili vědecký konsenzus o tom, že ke změně klimatu dochází a je způsobena především lidskou činností. Americký ústav biologických věd (AIBS) přijal tento dopis jako své oficiální prohlášení.[65]

Obdobná stanoviska vydala i řada jiných dalších vědeckých organizací a asociací.[68]

Nesouhlasná stanoviska[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2007, kdy Americká asociace ropných geologů vydala revidované prohlášení žádný národní ani mezinárodní vědecký orgán již neodmítá zjištění dopadů člověka na změnu klimatu.[69][70]

Průzkumy vědců a vědecké literatury[editovat | editovat zdroj]

Shrnutí názorů vědců na klima a Zemi na změnu klimatu. Kliknutím zobrazíte podrobnější přehled zdrojů.
Sedm dokumentů o lidském globálním oteplování, od roku 2004–2015, Naomi Oreskes, [71] Peter Doran, [72] William Anderegg, [73] Bart Verheggen, Neil Stenhouse, J. Stuart Carlton, a John Cook. [74]

Byly provedeny různé průzkumy za účelem vyhodnocení vědeckého názoru na globální oteplování. Došli k závěru, že většina vědců podporuje myšlenku antropogenní změny klimatu.

V roce 2004 shrnul geoložka a historička vědy Naomi Oreskes vědeckou literaturu o změně klimatu. Analyzovala 928 abstraktů článků uvedeny v recenzovaných vědeckých časopisech v letech 1993 a 2003 a dospěla k závěru, že existuje vědecký konsensus o realitě antropogenní klimatické změny.[75]

Oreskes rozdělila abstrakty do šesti kategorií: explicitní schválení pozice konsensu, vyhodnocení dopadů, návrhy na zmírnění, metody, paleoklimatická analýza a odmítnutí pozice konsensu. Sedmdesát pět procent abstraktů bylo zařazeno do prvních tří kategorií (buď výslovně nebo implicitně akceptující názor konsensu); 25 % se zabývalo metodami nebo paleoklimatem, takže nezaujímalo žádné stanovisko k současné antropogenní změně klimatu. Žádný z abstraktů nesouhlasil s negativním postojem ke konsensu. Podle zprávy „autoři, kteří hodnotí dopady, vyvíjejí metody nebo studují paleoklimatické změny, mohou věřit, že současná změna klimatu je přirozená. Žádný z těchto dokumentů však takové tvrzení neuváděl.“[75]

V roce 2007 provedla společnost Harris Interactive průzkum mezi 489 náhodně vybranými členy Americké meteorologické společnosti a Americké geofyzikální unie pro Statistical Assessment Service na Univerzitě George Masona. 97 % dotázaných vědců souhlasilo s tím, že globální teploty se za posledních 100 let zvýšily; 84 % uvedlo, že se osobně domnívají, že dochází k oteplování způsobenému člověkem, a 74 % souhlasilo s tím, že „v současnosti dostupné vědecké důkazy“ zdůvodňují jeho výskyt. Katastrofické účinky za 50–100 let budou pravděpodobně pozorovány podle 41 %, zatímco 44 % si myslilo, že by účinky byly mírné a asi 13 procent vidělo relativně malé nebezpečí. 5 % uvedlo, že si myslí, že lidská činnost nepřispěla k oteplování skleníkových plynů.[76][77][78]


Průzkum, který provedli Peter Doran a Maggie Kendall Zimmerman z University of Illinois v Chicagu, obdržel odpovědi od 3 146 z 10 257 badatelů v oboru věd o Zemi. Výsledky byly analyzovány globálně a podle specializace. 76 z 79 klimatologů, kteří „uvedli klimatologii jako oblast své působnosti a kteří také publikovali více než 50 % svých nedávných recenzovaných prací na téma změny klimatu“, věřili, že průměrné globální teploty vzrostly oproti úrovni před rokem 1800. Sedmdesát pět ze 77 věřilo, že lidská aktivita je významným faktorem při změně průměrných globálních teplot. Ze všech respondentů 90 % souhlasilo s tím, že teploty vzrostly ve srovnání s úrovněmi před rokem 1800 a 82 % souhlasilo s tím, že lidé významně ovlivňují globální teplotu. Ekonomičtí geologové a meteorologové byli mezi největšími pochybujícími, s pouze 47 procenty, respektive 64 procenty, kteří věřili v významné lidské zapojení. Autoři shrnuli zjištění:

Vypadá to, že debata o realitě globálního oteplování a o roli, kterou hraje lidská činnost, téměř neexistuje mezi těmi, kdo rozumějí nuancím a vědecké podstatě dlouhodobých klimatických procesů.[79]

Dokument z roku 2010 ve sborníku Národní akademie věd Spojených států (PNAS) přezkoumal údaje o publikacích a citacích pro 1 372 výzkumných pracovníků v oblasti klimatu a vyvodil tyto dva závěry:

i) 97–98 % takových badatelů, kteří v tomto oboru nejaktivněji publikují, podporuje principy ACC (Anthropogenic Climate Change, antropogenní změny klimatu) popsané Mezivládním panelem pro změnu klimatu, a (ii) relativní znalost o klimatu a vědecká významnost badatelů nepřesvědčených o ACC je podstatně pod tou, kterou mají přesvědčení badatelé.[80]

Příspěvek z roku 2013 v Environmental Research Letters zhodnotil 11 944 abstraktů vědeckých článků odpovídajících „globálnímu oteplování“ nebo „globální změně klimatu“. Zjistili 4 014, které diskutovaly o příčině nedávného globálního oteplování, a z toho „97,1 % podpořilo konsenzuální postoj, že lidé způsobují globální oteplování“. [74] (V témže časopise práci r. 2016 kritizoval Richard Tol [81] a obměnený kolektiv původních autorů námitky v témže čísle vyvrátil.[82])

Analýza publikovaného výzkumu globálního oteplování a změny klimatu mezi lety 1991 a 2012 provedená v roce 2012 zjistila, že z 13 950 článků v recenzovaných časopisech pouze 24 odmítlo antropogenní globální oteplování. [83] Následná analýza, která se zabývala 2 258 recenzovanými články o klimatu s 9 136 autory zveřejněnými v období od listopadu 2012 do prosince 2013, odhalila, že pouze jeden z 9 136 autorů odmítl antropogenní globální oteplování. [84] Ve svém příspěvku na toto téma z roku 2015, který se zabýval 24 210 články publikovanými 69 406 autory v letech 2013 a 2014, bylo nalezeno pouze pět článků čtyř autorů, kteří odmítají antropogenní globální oteplování. Více než 99,99% vědců v oblasti klimatu neodmítlo AGW ve svém recenzovaném výzkumu.

Studie konsensu o antropogenním globálním oteplování.

James Lawrence Powell v r. 2017 uvedl, že pokud je použito jako kritérium konsenzu odmítnutí antropogenních příčin změny klimatu, tak spojením pěti průzkumů recenzovaných vědeckých článků v oboru, zkoumajících publikace od roku 1991 do roku 2015 – celkem 54 195 článků – ukazuje konsenzus 99,94%.[85]

Jeho průzkum více než 11 600 recenzovaných článků zveřejněných v prvních sedmi měsících roku 2019 v listopadu 2019 ukázal, že konsenzus dosáhl 100 %.[86]

Vědci jednomyslně souhlasí s tím, že globální oteplování způsobené člověkem je pravda

Existence vědeckého konsensu[editovat | editovat zdroj]

Ve všeobecné diskusi často vyvstává otázka, zda existuje vědecký konsenzus o změně klimatu.[87] Několik vědeckých organizací ve svých prohlášeních výslovně použilo termín „konsenzus“:

  • Americká asociace pro rozvoj vědy, 2006: „Závěry v tomto prohlášení odrážejí vědecký konsenzus představovaný například Mezivládním panelem pro změnu klimatu a prohlášením společných národních akademií.“[44]
  • Americká národní akademie věd : „Podle úsudku většiny vědců v oblasti klimatu bylo oteplování Země v posledních desetiletích způsobeno především lidskou činností, která zvýšila množství skleníkových plynů v atmosféře.   . . . Co se týče změny klimatu, [zprávy národních akademií] posoudily konsenzuální poznatky o vědě   . . . “ [88]
  • Prohlášení Společných vědeckých akademií, 2005: „Uznáváme mezinárodní vědecký konsenzus Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).“ [89]
  • Prohlášení Společných vědeckých akademií, 2001: „Práce Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) představuje konsenzus mezinárodní vědecké komunity v oblasti vědy o změně klimatu. Uznáváme IPCC jako nejspolehlivější zdroj informací o změně klimatu a jeho příčinách na světě a schvalujeme její způsob, jak tohoto konsensu dosáhnout. “ [90]
  • American Meteorological Society, 2003: „Povaha vědy je taková, že mezi vědci existuje jen zřídka úplná shoda. Jednotlivá vědecká prohlášení a práce - platnost některých z nich je třeba ještě přiměřeně posoudit - mohou být využity v politické debatě a mohou vyvolat dojem, že vědecká komunita je ostře rozdělena na otázky, kde ve skutečnosti existuje silná vědecká shoda... Hodnotící zprávy IPCC jsou připravovány přibližně v pětiletých intervalech velkou mezinárodní skupinou odborníků, kteří představují širokou škálu odborných znalostí a perspektiv souvisejících s danou problematikou. Zprávy se snaží odrážet konsensuální hodnocení výsledků celého souboru peer-review výzkumu... Poskytují analýzu toho, co je známé a neznámé, míru konsensu a některé náznaky míry důvěry, kterou lze umístit do různých prohlášení a závěrů.“ [91]
  • Síť afrických vědeckých akademií : „V současné světové vědecké komunitě existuje konsenzus, že lidské činnosti jsou hlavním zdrojem změny klimatu a že spalování fosilních paliv je do velké míry zodpovědné za tuto změnu.“ [92]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Změny globální teploty jsou obvykle vyjádřeny termíny „teplotní anomálie“. „Ve studiích týkajících se změny klimatu jsou teplotní anomálie důležitější než absolutní teplota. Teplotní anomálie je rozdíl od průměrné nebo základní teploty. Základní teplota se obvykle počítá průměrováním 30 nebo více let teplotních údajů.“[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scientific consensus on climate change na anglické Wikipedii.

  1. ANDEREGG, W. R. L.; PRALL, J. W.; HAROLD, J. Expert credibility in climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010-07-06, roč. 107, čís. 27, s. 12107–12109. I) 97–98% výzkumných pracovníků v oblasti klimatu, kteří nejaktivněji publikují v této oblasti, podporuje ACC (antropogenní změna klimatu) podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu, a ii) relativní odbornost v oblasti klimatu a vědecký význam výzkumných pracovníků nepřesvědčených o ACC jsou podstatně nižší. Dostupné online [cit. 2019-12-31]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.1003187107. PMID 20566872. (anglicky) 
  2. DORAN, Peter T.; ZIMMERMAN, Maggie Kendall. Examining the Scientific Consensus on Climate Change. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2009, roč. 90, čís. 3, s. 22. Dostupné online [cit. 2019-12-31]. ISSN 0096-3941. DOI:10.1029/2009EO030002. (anglicky) 
  3. COOK, John; ORESKES, Naomi; DORAN, Peter T. Consensus on consensus: a synthesis of consensus estimates on human-caused global warming. Environmental Research Letters. 2016-04-01, roč. 11, čís. 4, s. 048002. Dostupné online [cit. 2019-12-31]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/11/4/048002. 
  4. BENESTAD, Rasmus E.; NUCCITELLI, Dana; LEWANDOWSKY, Stephan. Learning from mistakes in climate research. Theoretical and Applied Climatology. 2016-11, roč. 126, čís. 3-4, s. 699–703. Dostupné online [cit. 2019-12-31]. ISSN 0177-798X. DOI:10.1007/s00704-015-1597-5. (anglicky) 
  5. POWELL, James. Scientists Reach 100% Consensus on Anthropogenic Global Warming. Bulletin of Science, Technology & Society. 2017-12, roč. 37, čís. 4, s. 183–184. Konsensus mezi vědci o antropogenním globálním oteplování vzrostl na 100 % na základě rešerše 11 602 recenzovaných článků o „změně klimatu“ a „globálním oteplování“ zveřejněných v prvních 7 měsících roku 2019.. Dostupné online [cit. 2019-12-31]. ISSN 0270-4676. DOI:10.1177/0270467619886266. (anglicky) 
  6. Did You Know? | Monitoring References | National Centers for Environmental Information (NCEI). www.ncdc.noaa.gov [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  7. COOK, John; ORESKES, Naomi; DORAN, Peter T. Consensus on consensus: a synthesis of consensus estimates on human-caused global warming. Environmental Research Letters. 2016-04-01, roč. 11, čís. 4, s. 048002. Dostupné online [cit. 2020-01-01]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/11/4/048002. 
  8. COOK, John; NUCCITELLI, Dana; GREEN, Sarah A. Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature. Environmental Research Letters. 2013-06-01, roč. 8, čís. 2, s. 024024. Dostupné online [cit. 2019-12-31]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/8/2/024024. 
  9. Scientific and Public Perspectives on Climate Change [online]. Yale Program on Climate Change Communication, 2013-05-29 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b WUEBBLES, D.J.; FAHEY, D.W.; HIBBARD, K.A. Executive summary. Climate Science Special Report: Fourth National Climate Assessment, Volume I. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI:10.7930/j0dj5ctg. 
  11. Scientific Consensus: Earth's Climate is Warming. Climate Change: Vital Signs of the Planet [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  12. IPCC AR4 SYR 2007, Section 1.1: Observations of climate change, > „Oteplování klimatického systému je jednoznačné, jak je nyní patrné z pozorování nárůstu průměrných globálních teplot vzduchu a oceánu, rozsáhlého tání sněhu a ledu a rostoucí celosvětové průměrné hladiny moře.“.
  13. IPCC AR4 SYR 2007, Section 2.4: Attribution of climate change > „Je pravděpodobné, že zvýšení koncentrací skleníkových plynů by samo o sobě způsobilo větší oteplování, než bylo pozorováno, protože vulkanické a antropogenní aerosoly kompenzovaly určité oteplování, ke kterému by jinak došlo.“.
  14. COUNCIL, National Research. Advancing the Science of Climate Change. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-309-14588-6. (anglicky) (str. 11) .. existuje silný, důvěryhodný soubor důkazů založený na několika liniích výzkumu, který dokumentuje, že se mění klima a že tyto změny jsou z velké části způsobeny lidskou činností. Přestože je třeba se ještě mnoho naučit, hlavní jev, vědecké otázky a hypotézy byly důkladně prozkoumány a postavily se tváří v tvář seriózní vědecké debatě a pečlivému vyhodnocení alternativních vysvětlení. * * * (str. 21–22) Některé vědecké závěry nebo teorie byly tak důkladně prozkoumány a testovány a podporovány tolika nezávislými pozorováními a výsledky, že jejich pravděpodobnost, že budou následně zjištěny chyby, je mizivě malá. Tyto závěry a teorie jsou pak považovány za ustálená fakta. To je případ závěrů, že systém Země se otepluje a že velká část tohoto oteplování je pravděpodobně způsobena lidskými činnostmi. 
  15. ABATZOGLOU, John; NESPOR, Stefano; ORESKES, Naomi. Climate Change: What it Means for Us, Our Children, and Our Grandchildren. [s.l.]: MIT Press 233 s. Dostupné online. ISBN 978-0-262-54193-0. Kapitola The Scientific Consensus on Climate Change: How Do We Know We're Not Wrong?. (anglicky) Google-Books-ID: PXJIqCkb7YIC. 
  16. a b c d IPCC AR5 SYR 2014.
  17. a b IPCC AR5 WG1 2013, s. 2, Summary for policymakers.
  18. IPCC AR5 WG1 2013, s. 9, Summary for policymakers.
  19. IPCC AR5 WG1 2013, s. 13, Summary for policymakers.
  20. IPCC AR5 WG2A 2014, s. 2, Obrázek A in Summary for policymakers.
  21. IPCC AR5 WG2A 2014, s. 23, Summary for policymakers.
  22. IPCC AR5 WG3 2014, s. 8, Summary for policymakers.
  23. IPCC AR5 WG3 2014, s. 4, Chapter 1: Introductory Chapter.
  24. IPCC AR5 WG3 2014, s. 15, Chapter 1: Introductory Chapter.
  25. US NRC 2001, s. 4, Summary.
  26. BRIGHAM-GRETTE, Julie; ANDERSON, Scott; CLAGUE, John. Petroleum geologists' award to novelist Crichton is inappropriate. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2006, roč. 87, čís. 36, s. 364. Dostupné online [cit. 2020-01-01]. ISSN 0096-3941. DOI:10.1029/2006EO360008. (anglicky) 
  27. JULY 2007. Climate Comments Considered. explorer.aapg.org [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ABATZOGLOU, John; NESPOR, Stefano; ORESKES, Naomi. Climate Change: What it Means for Us, Our Children, and Our Grandchildren. [s.l.]: MIT Press, 2007. 233 s. Dostupné online. ISBN 978-0-262-54193-0. S. 68. (anglicky) Google-Books-ID: PXJIqCkb7YIC. 
  29. COHEN, Stewart. Integration and Synthesis: Assessing Climate Change Impacts in Northern Canada. Northern Climate ExChange Occasional Paper Series [online]. 2007-10-15 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  30. Humans blamed for climate change. news.bbc.co.uk. 2007-02-02. Dostupné online [cit. 2020-01-01]. (anglicky) 
  31. a b IPCC AR4 SYR 2007.
  32. a b IPCC AR4 WG2 2007.
  33. USGCRP. Climate Science Special Report. science2017.globalchange.gov [online]. [cit. 2020-01-01]. Upraveno dle obr. 3.3. (anglicky) 
  34. a b c IPCC AR4 WG2 2007, Ch 17: Assessment of Adaptation Practices, Options, Constraints and Capacity.
  35. a b c IPCC AR4 WG3 2007, Technical summary.
  36. a b G8+5 Academies’ joint statement: Climate change and the transformation of energy technologies for a low carbon future [online]. 2009 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  37. IPCC TAR SYR 2001, s. 38, Question 1.
  38. List of Worldwide Scientific Organizations - Office of Planning and Research. opr.ca.gov [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  39. STATEMENT, J. The Science of Climate Change. Science. 2001-05-18, roč. 292, čís. 5520, s. 1261–1261. Dostupné online [cit. 2020-01-01]. DOI:10.1126/science.292.5520.1261. 
  40. Global response to climate change | Royal Society. royalsociety.org [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. 2007 Joint Science Academies' Statement [online]. 2007 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  42. Joint Science Academies’ Statement: Climate Change Adaptation and the Transition to a Low Carbon Society [online]. 2008 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  43. Stanowisko Zgromadzenia Ogólnego PAN z dnia 13 grudnia 2007 [online]. Polish Academy of Sciences [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  44. a b AAAS Board Statement on Climate Change. American Association for the Advancement of Science [online]. 2006 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. FASTS Statement on Climate Change [online]. 2008 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  46. COUNCIL, National Research. Climate Change Science: An Analysis of Some Key Questions. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-309-07574-9. DOI:10.17226/10139. (anglicky) DOI: 10.17226/10139. 
  47. Climate Change Statement: the Royal Society of NZ | Scoop News. www.scoop.co.nz [online]. 2008-07-10 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  48. UK climate science statement | Royal Society. royalsociety.org [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Joint statement by the Network of African Science Academies (NASAC) to the G8 on sustainability, energy efficiency and climate change [online]. 2007 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  50. Position Paper 9 Impacts of Climate Change on the European Marine and Coastal Environment [online]. 2007-03 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  51. The InterAcademy Partnership. IAP [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  52. Lighting the Way: Toward a Sustainable Energy Future - IAP [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  53. Dostupné online. 
  54. AGU Position Statement on Climate Change. www.agu.org [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Position Statement on Climate Change [online]. 2011 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  56. Position Paper | Carbon Capture and geological Storage [online]. 2011 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  57. EGU Position Statement on Climate Change and Recent Letters from the Chairman of the U.S. House of Representatives Committee on Energy and Commerce [online]. 2005-07-07 [cit. 2012-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-02. 
  58. EGU Position Statement on Ocean Acidification [online]. 2008-11-01 [cit. 2020-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-02. 
  59. EGU’s reaction to IPCC report on Global Warming of 1.5°C. European Geosciences Union (EGU) [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. The Geological Society of London - Climate change: evidence from the geological record. www.geolsoc.org.uk [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  61. RESOLUTIONS ADOPTED BY THE COUNCIL at the XXIV IUGG GENERAL ASSEMBLY, PERUGIA, ITALY, JULY 2 – 13, 2007 [online]. 2007 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  62. Climate Change. American Meteorological Society [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. An Open Letter to the Prime Minister of Canada on Climate Change Science [online]. 2006-04-18 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  64. Earth Negotiations Bulletin - SUMMARY OF THE TWELFTH CONFERENCE OF THE PARTIES TO THE UN FRAMEWORK CONVENTION ON CLIMATE CHANGE AND SECOND MEETING OF THE PARTIES TO THE KYOTO PROTOCOL: 20 NOVEMBER 2006. enb.iisd.org [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  65. AIBS Position Statements | Scientists Issue Statement on Climate Change. www.aibs.org [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  66. Global Climate Change. web.archive.org [online]. World Federation of Public Health Associations, 2008-12-17 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  67. Protecting Health from Climate Change [online]. 2008 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  68. Statements on Climate Change from Major Scientific Academies, Societies, and Associations (January 2017 update). Statements on Climate Change from Major Scientific Academies, Societies, and Associations (January 2017 update) [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. BRIGHAM-GRETTE, Julie; ANDERSON, Scott; CLAGUE, John. Petroleum geologists' award to novelist Crichton is inappropriate. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2006, roč. 87, čís. 36, s. 364. Dostupné online [cit. 2020-01-02]. ISSN 0096-3941. DOI:10.1029/2006EO360008. (anglicky) 
  70. Climate change : what it means for us, our children, and our grandchildren. Cambridge, Mass.: MIT Press 1 online resource (xii, 217 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-262-27175-2, ISBN 0-262-27175-3. OCLC 175257515 S. 68. 
  71. ORESKES, Naomi. The Scientific Consensus on Climate Change. Science. 2004-12-03, roč. 306, čís. 5702, s. 1686–1686. Dostupné online [cit. 2020-01-02]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1103618. (anglicky) 
  72. DORAN, Peter T.; ZIMMERMAN, Maggie Kendall. Examining the Scientific Consensus on Climate Change. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2009, roč. 90, čís. 3, s. 22. Dostupné online [cit. 2020-01-02]. ISSN 0096-3941. DOI:10.1029/2009EO030002. (anglicky) 
  73. ANDEREGG, W. R. L.; PRALL, J. W.; HAROLD, J. Expert credibility in climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010-07-06, roč. 107, čís. 27, s. 12107–12109. Dostupné online [cit. 2020-01-02]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.1003187107. PMID 20566872. (anglicky) 
  74. a b COOK, John; NUCCITELLI, Dana; GREEN, Sarah A. Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature. Environmental Research Letters. 2013-06-01, roč. 8, čís. 2, s. 024024. Dostupné online [cit. 2020-01-02]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/8/2/024024. 
  75. a b ORESKES, Naomi. The Scientific Consensus on Climate Change. Science. 2004-12-03, roč. 306, čís. 5702, s. 1686–1686. Dostupné online [cit. 2020-01-02]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1103618. (anglicky) 
  76. Survey Tracks Scientists' Growing Climate Concern [online]. 2008-04-23 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  77. WIHBEY, John; NOVEMBER 4, Journalist's Resource; 2011. Journalist's Resource [online]. 2011-11-04 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. FARNSWORTH, Stephen J.; LICHTER, S. Robert. The Structure of Scientific Opinion on Climate Change*. International Journal of Public Opinion Research. 2012, roč. 24, čís. 1, s. 93–103. Dostupné online [cit. 2020-01-02]. ISSN 1471-6909. DOI:10.1093/ijpor/edr033. (anglicky) 
  79. DORAN, Peter T.; ZIMMERMAN, Maggie Kendall. Examining the Scientific Consensus on Climate Change. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2009, roč. 90, čís. 3, s. 22–23. Dostupné online [cit. 2020-01-22]. ISSN 2324-9250. DOI:10.1029/2009EO030002. (anglicky) 
  80. ANDEREGG, W. R. L.; PRALL, J. W.; HAROLD, J. Expert credibility in climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010-07-06, roč. 107, čís. 27, s. 12107–12109. Dostupné online [cit. 2020-01-22]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.1003187107. PMID 20566872. (anglicky) 
  81. TOL, Richard S. J. Comment on `Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature'. Environmental Research Letters. 2016-04, roč. 11, čís. 4, s. 048001. Dostupné online [cit. 2020-01-22]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/11/4/048001. (anglicky) 
  82. COOK, John; ORESKES, Naomi; DORAN, Peter T. Consensus on consensus: a synthesis of consensus estimates on human-caused global warming. Environmental Research Letters. 2016-04, roč. 11, čís. 4, s. 048002. Dostupné online [cit. 2020-01-22]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/11/4/048002. (anglicky) 
  83. PLAIT, Phil. A Simple Pie Chart Shows Why Climate Change Denial Is Just Hot Air. Slate Magazine [online]. 2012-12-11 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. PLAIT, Phil. Why Don’t Climate Change Deniers Publish Papers?. Slate Magazine [online]. 2014-01-14 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. POWELL, James Lawrence. The Consensus on Anthropogenic Global Warming Matters. Bulletin of Science, Technology & Society. 2017-05-24, roč. 36, čís. 3, s. 157–163. Dostupné online [cit. 2020-01-22]. ISSN 0270-4676. DOI:10.1177/0270467617707079. (anglicky) 
  86. POWELL, James. Scientists Reach 100% Consensus on Anthropogenic Global Warming. Bulletin of Science, Technology & Society. 2019-11-20, roč. 37, čís. 4, s. 183–184. Dostupné online [cit. 2020-01-02]. ISSN 0270-4676. DOI:10.1177/0270467619886266. (anglicky) 
  87. Climate change : what it means for us, our children, and our grandchildren. Cambridge, Mass.: MIT Press 1 online resource (xii, 217 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-262-27175-2, ISBN 0-262-27175-3. OCLC 175257515 
  88. US NRC. Understanding and Responding to Climate Change. A brochure prepared by the US National Research Council (US NRC) [online]. Washington DC, USA: US National Academy of Sciences, 2008. Dostupné online. 
  89. Joint science academies’ statement: Global response to climate change [online]. 2005 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  90. The Science of Climate Change [online]. Science Magazine, 2018-08. [url=http://science.sciencemag.org/content/292/5520/1261%5D Dostupné online]. 
  91. Climate Change Research: Issues for the Atmospheric and Related Sciences. American Meteorological Society [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. Joint statement by the Network of African Science Academies (NASAC) to the G8 on sustainability, energy efficiency and climate change [online]. 2007 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • IPCC SR OCC, 2019. The Ocean and Cryosphere in a Changing Climate A Special Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2019 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • IPCC SR CCL, 2019. Climate Change and Land: an IPCC special report on climate change, desertification, land degradation, sustainable land management, food security, and greenhouse gas fluxes in terrestrial ecosystems [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2019 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • IPCC SR 15, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • IPCC AR5 LL, 2013. IPCC AR5 leaflet [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2013 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • IPCC AR5 SYR, 2014. Climate Change 2014: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání R.K. Pachauri a L.A. Meyer. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-92-9169-143-2. 
  • IPCC AR5 WG1, 2013. Climate Change 2013: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2013 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05799-1. 
  • IPCC AR5 WG2A, 2014. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part A: Global and Sectoral Aspects. Contribution of Working Group II to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05807-1. 
  • IPCC AR5 WG2B, 2014. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part B: Regional Aspects. Contribution of Working Group II to the Fifth Assessment [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05816-3. 
  • IPCC AR5 WG3, 2014. Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change. Contribution of Working Group III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05821-7. 
  • IPCC AR4 SYR, 2007. Climate Change 2007: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Geneva, Switzerland: Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 92-9169-122-4. 
  • IPCC AR4 WG1, 2007. Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Solomon, S.; Qin, D.; Manning, M.; Chen, Z.; Marquis, M.; Averyt, K.B.; Tignor, M.; and Miller, H.L.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88009-1. 
  • IPCC AR4 WG2, 2007. Climate Change 2007: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Parry, M.L.; Canziani, O.F.; Palutikof, J.P.; van der Linden, P.J.; and Hanson, C.E.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88010-7. 
  • IPCC AR4 WG3, 2007. Climate Change 2007: Mitigation. Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Metz, B.; Davidson, O.R.; Bosch, P.R.; Dave, R.; and Meyer, L.A.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88011-4. 
  • IPCC TAR SYR, 2001. Climate Change 2001: Synthesis Report. A Contribution of Working Groups I, II, and III to the Third Assessment Report of the Integovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Watson, R. T.; and the Core Writing Team. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80770-0. 
  • IPCC TAR WG1, 2001. Climate Change 2001: The Scientific Basis - Contribution of Working Group I to the IPCC Third Assessment Report [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Ding, Y.; Griggs, D.J.; Noguer, M.; van der Linden, P.J.; Dai, X.; Maskell, K.; and Johnson, C.A.. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80767-0. 
  • IPCC TAR WG2, 2001. Climate Change 2001: Impacts, Adaptation and Vulnerability - Contribution of Working Group II to the IPCC Third Assessment Report [online]. Příprava vydání McCarthy, J. J.; Canziani, O. F.; Leary, N. A.; Dokken, D. J.; and White, K. S.. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80768-9. 
  • IPCC TAR WG3, 2001. Climate Change 2001: Mitigation - Contribution of Working Group III to the IPCC Third Assessment Report [online]. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80769-7. 
  • IPCC SRES, 2000. Special Report on Emissions Scenarios: A special report of Working Group III of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Nakićenović, N., and Swart, R.. Cambridge University Press, 2000 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80081-1. 
  • IPCC SAR SYR, 1996. IPCC Second Assessment Climate Change 1995 A Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • IPCC SAR WG1, 1996. Climate Change 1995: The Science of Climate Change - Contribution of Working Group I to the IPCC Second Assessment Report [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Meira Filho, L.G.; Callander, B.A.; Harris, N.; Kattenberg, A., and Maskell, K.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-56433-6. 
  • IPCC SAR WG2, 1996. Climate change 1995 Impacts, Adaptations and Mitigation of Climate Change: Scientific-Technical Analyses ; Contribution of Working Group II to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Meira Filho, L.G.; Callander, B.A.; Harris, N.; Kattenberg, A., and Maskell, K.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-56431-X. 
  • IPCC SAR WG3, 1996. Climate Change 1995 - Economic and Social Dimensions of Climate Change Contribution of Working Group III to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Bruce, J.P.; Lee, H.; and Haites, E.F.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. (Contribution of Working Group III (WG3) to the Second Assessment Report (SAR) of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC)). Dostupné online. ISBN 0-521-56051-9. 
  • IPCC FAR SYR, 1990. IPCC First Assessment Report Overview and Policymaker Summaries and 1992 IPCC Supplement [online]. 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • IPCC FAR WG1, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group I [online]. Příprava vydání J.T. Houghton, G.J. Jenkins and J.J. Ephraums. Cambridge University Press, 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • IPCC FAR WG2, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group II [online]. Příprava vydání W.J. McG. Tegart, G.W. Sheldon and D.C. Griffiths. Australian Government Publishing Service, Camberra, Australia, 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • IPCC FAR WG3, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group III [online]. 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  • US NRC, 2011. America's climate choices. Washington, D.C.: National Academies Press. 1 online resource (xv, 118 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-14586-4, ISBN 978-0-309-14586-2. OCLC 723158253