Vymírání v holocénu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Graf znázorňující úbytek megafauny (velkých savců) po příchodu člověka (označeno šipkou) na jednotlivých kontinentech
Rekonstrukce lidského obydlí postaveného z kostí a klů mamuta

Vymírání v holocénu, také označováno jako vymírání v antropocénu, nebo šesté hromadné vymírání (velká pětka vymírání), je současné masové vymírání druhů organizmů v nynější geologické epoše holocénu, které je převážně výsledkem lidských aktivit.[1]

Popis jevu[editovat | editovat zdroj]

Recentní vymírání souvisí z širokou degradací habitatů a vysokou mírou ztráty biologické diverzity na Zemi. Velká část tohoto procesu není zatím zdokumentována, neboť často lidé ještě nezjistili, že druh vyhynul, nebo vůbec nedošlo k jeho objevu předtím než vyhynul. Rychlost vymírání druhů dosahuje podle odhadů stokrát až tisíckrát vyšší míry než je přirozené.[2][3]

Vymírání v holocénu zahrnuje vymizení velkých suchozemských zvířat (tzv. megafauna), které začalo jako vymírání v pleistocénu a pokračovalo koncem poslední doby ledové. Megafauna mimo africký kontinent se vyvinula bez přítomnosti lidí, což ji po následném příchodu lidských populací učinilo značně zranitelnou. V Africe bylo holocénské vymírání menší, zřejmě kvůli možnosti živočichů se na přítomnost lidí adaptovat, i když i zde k němu docházelo. Nejpopulárnější teorie tvrdí, že poměrně masivní lov mnoha druhů ze strany lidí přispěl k již existujícím tlakům a nakonec vedl k vyhynutí. Existuje debata, jak velký podíl na vyhynutí lidé mají a jaký klimatická změna na konci pleistocénu. Ačkoliv zatím chybějí zcela jednoznačné a prokazatelné důkazy, že vymírání megafauny koncem poslední doby ledové padá do určité míry či dokonce převážně na vrub člověka, vymírání živočichů na Novém Zélandu a na Havaji lze jednoznačně spojit s příchodem lidí.

Postupným vývojem, růstem populace a migrací se z člověka stal téměř všudypřítomný superpredátor, který je schopen ve velkém měřítku zabíjet i dospělé jedince ostatních vrcholových predátorů a ovlivňovat potravní řetězce na celé planetě. K vyhynutí živočišných i rostlinných druhů dochází jak na pevnině tak v oceánech či na ostrovech. Vymírání se zrychlilo ve 20. století a pokračuje i ve 21. století, kdy se k nadměrnému lovu a odlesňování přidaly i takové faktory jako je přelidnění, globální změna klimatu, acidifikace oceánů, znečištění plasty, dezertifikace aj.

Podle zprávy WWF z roku 2018 došlo od roku 1970 k drastickému snížení populací všech obratlovců na planetě o 60%.[4] Bezprostřední nebezpečí vyhynutí hrozí slonům a nosorožcům, které vybíjejí pytláci. Populace afrických slonů stále klesá, protože se narodí méně slonů než je každoročně zabito kvůli slonovině.[5]

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Jedna z hlavních příčin šestého vymírání je vliv aktivit člověka na životní prostředí:

Následky[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření lidské populace na Zemi má několik následků, jenž způsobuje vymírání druhů:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1.  "World Scientists’ Warning to Humanity: A Second Notice"(13 November 2017). BioScience. doi:10.1093/biosci/bix125.“"Moreover, we have unleashed a mass extinction event, the sixth in roughly 540 million years, wherein many current life forms could be annihilated or at least committed to extinction by the end of this century."” 
  2.  "The Future of Biodiversity"(1995). Science 269 (5222): 347–350. doi:10.1126/science.269.5222.347. PMID 17841251. Bibcode1995Sci...269..347P. 
  3.  "Extinction Rates"(1995). Journal of Evolutionary Biology 9: 124–126. Oxford:Oxford University Press. doi:10.1046/j.1420-9101.1996.t01-1-9010124.x. 
  4. WWF: Living Planet Report 2018
  5. The Guardian: Elephants on the path to extinction - the facts

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]