Zmírňování změny klimatu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emise CO2 z fosilních paliv v srovnání s pěti scénáři emisí IPCC. Poklesy se týkají globální recese. Data ze scénářů IPCC ; Tabulka dat je součástí International Energy Agency's "CO2 Emissions from Fuel Combustion 2010 - Highlights" Mezinárodní energetické agentury a dodatkových dat IEA. Zdroj obrázku: Skeptical Science
Globální průměrná teplota povrchu 1880-2015 podle GISS. Věří se, že globální stmívání způsobené znečištěním síranovými aerosoly vzduchu mezi 1950-1980 poněkud zmírnilo globální oteplování
Emise skleníkových plynů podle sektorů. Viz World Resources Institute , kde je podrobný rozpis

Zmírňování změny klimatu (často také mitigace změny klimatu) jsou opatření, která mají omezit velikost a rychlost dlouhodobých klimatických změn.[1] Zmírňování změny klimatu obecně zahrnuje snížení lidských (antropogenních) emisí skleníkových plynů (SP).[2] Zmírnění může být také dosaženo zvýšením kapacity ukládání uhlíku, například prostřednictvím znovuzalesňování.[2] Naopak, adaptace na globální oteplování jsou opatření přijatá pro obranu proti případným (nebo nevyhnutelným) dopadům globálního oteplování,[3] např. budováním hrází v reakci na zvyšování mořské hladiny.[4]

Příklady zmírňování zahrnují přechod na nízkouhlíkové zdroje energie, jako jsou obnovitelné zdroje a jaderná energie a rozšiřování lesů a dalších propadů, tak aby se odstranilo větší množství oxidu uhličitého z atmosféry.[2] Významnou roli může také hrát energetická účinnost,[5] například prostřednictvím zlepšení izolace budov.[6] Jiný přístup ke zmírňování změny klimatu je tzv. geoinženýrství.[7]

Hlavní mezinárodní dohodou o změně klimatu je Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC).[8] V roce 2010 se smluvní strany UNFCCC shodly, že budoucí globální oteplování by mělo být omezeno pod 2,0 ° C vzhledem k předindustriální úrovni.[9] Analýza ukazuje, že splnění cíle 2 °C bude vyžadovat, aby roční celosvětové emise skleníkových plynů byly nejvyšší[10] před rokem 2020 a aby pak následně výrazně klesaly[11] tak, aby v roce 2050 byly sníženy o 30-50 % ve srovnání s úrovní roku 1990.[12] Analýza podle Programu OSN pro životní prostředí[13] a Mezinárodní energetické agentury[14] naznačují, že stávající politiky (v roce 2013) jsou příliš slabé, aby cíle 2 °C bylo dosaženo.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Koncentrace skleníkových plynů a jejich stabilizace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Skleníkové plyny.
Stabilizace emisí CO2 na své současné úrovni by nestabilizovala jeho koncentrace v atmosféře.[15]
Stabilizace atmosférických koncentrací CO2 na konstantní úrovni by vyžadovalo emise účinně odstraňovat.[15]

Jedním z problémů, o kterém se často hovoří v souvislosti se zmírňováním změny klimatu, je stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) si jako konečný cíl stanovila zabránit „nebezpečným“ antropogenním (tj. lidským) zásahům na klimatický systém. Jak je uvedeno v článku 2 úmluvy, vyžaduje to, aby koncentrace skleníkových plynů (SP) byly stabilizovány v atmosféře na úrovni, kde se ekosystém může přirozeně přizpůsobit změně klimatu, není ohrožena produkce potravin a hospodářský rozvoj může probíhat udržitelným způsobem.[16]

Primární světovou dohodou o boji se změnou klimatu je Kjótský protokolRámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Státy, které ratifikovaly tuto dohodu, souhlasily s omezením svých emisí oxidu uhličitého a pěti dalších skleníkových plynů nebo se zavázaly k obchodu s emisemi v případě, že nesníží své emise těchto plynů.

Dne 12. prosince 2015 byla na závěr Klimatické konference v Paříži uzavřena tzv. Pařížská dohoda, která má omezit emise CO2 od roku 2020 a navázat tak na Kjótský protokol. Dohoda byla schválena všemi 195 smluvními stranami. Stanovuje závazky všech smluvních stran, včetně největších světových producentů emisí skleníkových plynů jako je Čína, USA či Indie.[17]

Existuje celá řada antropogenních emisí skleníkových plynů. Mezi ně patří oxid uhličitý (chemický vzorec: CO2, methan (CH4), oxid dusný (N2O) a skupina plynů označovaných jako halogenované uhlovodíky[18] Velikost potřebného snížení emisí pro stabilizován atmosférických koncentrací se u jednotlivých plynů liší.[15] CO2 je nejdůležitější z antropogenních skleníkových plynů (viz radiační působení).[19]

Je rozdíl mezi stabilizací emisí CO2 a stabilizací atmosférické koncentrace CO2.[20] Stabilizace emisí CO 2 na současné úrovni nepovede ke stabilizaci atmosférické koncentrace CO2. Ve skutečnosti, stabilizace emisí na současné úrovni by měla za následek stálý nárůst koncentrací atmosférického CO2 během 21. století a dále (viz grafy).

Důvodem je to, že lidská činnost přidává CO 2 do atmosféry mnohem rychleji než přírodní procesy stihnout odstranit.[15] To je analogické k přítoku vody do vany.[21] Pokud kohoutkem přitéká do vany více vody (analogie s emisemi oxidu uhličitého) než voda uniká odtokem (přírodní odstranění oxidu uhličitého z atmosféry), pak hladina vody ve vaně (analogie ke koncentracím oxidu uhličitého v atmosféře) stále stoupá.

Stabilizace koncentrace CO2 v atmosféře by vyžadovala, aby antropogenní CO2 emise byly sníženy o 80 % vzhledem k maximální úrovni emisí.[22] 80% snížení emisí by stabilizovalo koncentrace CO2 pro sto let, ale ještě větší snížení by bylo třeba pro snížení pod tuto hranici.[15] [22]

Stabilizace atmosférické koncentrace dalších skleníkových plynů uvolňovaných činností člověka také závisí na tom, jak rychle jsou přidány jejich emise do atmosféry a jak rychle jsou skleníkové plyny odstraněny. Stabilizace těchto plynů je popsána později v sekci o dalších skleníkových plynech mimo CO2.

Odhady

Odhady budoucích emisí skleníkových plynů jsou velmi nejisté.[23] Při absenci politik na zmírnění změny klimatu emise skleníkových plynů během 21. století významně porostou.[24]

Četné odhady posuzovaly, jak by mohly být stabilizovány atmosférické koncentrace skleníkových plynů.[25] Čím nižší je požadovaná úroveň stabilizace, tím dříve musí celosvětové emise skleníkových plynů dosáhnout svého vrcholu a poklesnout.[26] Je nepravděpodobné, aby koncentrace skleníkových plynů byly stabilizovány během 21. století bez větších politických změn.[24]

Předpokládané emise oxidu uhličitého a atmosférické koncentrace během 21. století pro referenční a zmírnění scénářů
Míra denní spotřeby světové energie mezi lety 1970-2010. Každý zdroj fosilních paliv ve velkých množstvích vzrostl mezi roky 1970 a 2010, převažuje všechny ostatní zdroje energie. Vodní elektrárny rostou pomalu, stabilní rychlostí po celé období, jaderná vstoupila do období rychlého růstu v letech 1970 a 1990, než se vyrovnala. Ostatní obnovitelné zdroje, mezi lety 2000 a 2010 začaly z nízké míry využití vstupovat do období rychlého růstu. 1000TWh = 1PWh [27]

Spotřeba energie podle zdrojů[editovat | editovat zdroj]

Aby došlo k trvalému zmírnění změny klimatu, je nutné nahradit zdroje s vysokými emisemi uhlíku jako jsou například tradiční fosilní paliva - ropa, uhlí a zemní plyn - za nízkouhlíkové zdroje energie. V současné době fosilní paliva dodávají lidstvu převážnou většinu energetické potřeby a jejich spotřeba roste. V roce 2012 IEA poznamenala, že uhlí tvoří polovinu nárůstu využívání energie za předchozího desetiletí a že roste rychleji než všechny obnovitelné zdroje energie.[28] Vodní elektrárny a jaderné elektrárny, které společně poskytují většinu generovaného výkonu nízkouhlíkové energie, tvoří dohromady jen zlomek celkové energetické spotřeby.

„Vodní internalizované náklady a externalizované výhody“, Frans H. Koch, Mezinárodní agentura pro energii (IEA) Prováděcí dohoda o technologií a programech vodních elektráren; 2000
Druh paliva Průměrná celková světová spotřeba energie v TW [29]
1980 2004 2006
Ropa 4,38 5,58 5,74
Zemní plyn 1,80 3,45 3,61
Uhlí 2,34 3,87 4,27
Vodní energie 0,60 0,93 1,00
Jaderná energie 0,25 0,91 0,93
Geotermální, větrná,
Solární energie, dřevo
0,02 0,13 0,16
Celkem 9,48 15,0 15,8
Zdroj: Energy Information Administration Spojených států amerických
Změna a využívání energie, podle zdroje, v jednotkách (PWh) v daném roce.[30]
Fosilní Jaderné Všechny obnovitelné Celkem
1990 83,374 6,113 13,082 102,569
2000 94,493 7,857 15,337 117,687
2008 117,076 8,283 18,492 143,851
Změna mezi lety 2000-2008 22,583 0,426 3,155 26,164

Metody a prostředky[editovat | editovat zdroj]

Tento graf ukazuje předpokládaný přínos různých zdrojů energie na světové primární spotřeby elektrické energie[31] Je založen na scénáři a zmírňování změny klimatu , v němž emise skleníkových plynů jsou podstatně sníženy v průběhu 21. století. V případě snížení emisí je dosaženo použitím portfolia energetických zdrojů, jakož i snížení poptávky po energii

Hodnocení často naznačují, že emise skleníkových plynů lze snížit pomocí celé sady (najednou použitých) nízkouhlíkových technologií.[32] Jádrem většiny návrhů je snížení emise skleníkových plynů prostřednictvím omezování plýtvání energií a přechodem na nízkouhlíkové zdroje energie. Protože náklady na snižování emisí skleníkových plynů v energetickém sektoru se zdají být nižší než v jiných odvětvích, například v sektoru dopravy, může energetický sektor dodávat největší proporcionální snížení emisí uhlíku v rámci ekonomicky efektivní politiky v oblasti klimatu.[33]

Další často diskutované prostředky zahrnují uchovávaní energie, zvýšení úspory paliva v automobilech (což zahrnuje použití elektrických hybridních aut), nabíjení hybridních aut a elektromobilů nízkouhlíkovou elektřinou, změna individuálního životního stylu [34] (např. jízda na kole namísto jízdy autem), [35] a měnící se obchodní praktiky.

Řada energetických technologií může přispět ke zmírnění změny klimatu.[36] Zahrnují obnovitelné zdroje energie jako je solární energie, přílivové energie, energie oceánů, geotermální energie a větrné energie; jaderné energie, využívání propadů uhlíku a zachycování a ukládání uhlíku. Například Pacala a Socolow z Princetonu[37] navrhli patnáctibodový program na snížení emisí CO 2 o 1 miliardu tun ročně nebo 25 miliard tun po dobu 50 let s použitím dnešních technologií jako typ „hry na globální oteplování“.[38]

Dalším aspektem je, jak bude pokračovat budoucí socioekonomický vývoj. Rozvojové možnosti mohou vést k rozdílům v emisích skleníkových plynů.[39] Politické a sociální postoje mohou ovlivnit, jak snadné nebo obtížné bude zavést účinnou politiku na snížení emisí.[40]

Alternativní zdroje energie[editovat | editovat zdroj]

Obnovitelné zdroje energie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obnovitelný zdroj energie.
Kapacita 22 500 MW, Tři soutěsky v Čínské lidové republice, největší vodní elektrárna na světě
Solární vařiče používají sluneční záření jako zdroj energie pro venkovní vaření
Větrná farma Shepherds Flat Wind Farm je 845MW větrná farma v americkém státě Oregon, každá turbína má výkon 2 nebo 2,5 MW elektřiny
150MW solární elektrárna Andasol je komerční parabolický žlab solární tepelné elektrárny, která se nachází ve Španělsku. Závod Andasol používá nádrže roztavené soli pro ukládání sluneční energie, aby mohl pokračovat ve výrobě elektrické energie, i když slunce nesvítí.[41]

Obnovitelné energetické toky zahrnují přírodní jevy jako je sluneční záření, vítr, příliv, růst rostlin a geotermální teplo, tak jak vysvětluje Mezinárodní agentura pro energii:[42]

Obnovitelná energie pochází z přirozených procesů, kde jsou průběžně doplňovány. Ve svých různých formách pochází přímo od Slunce nebo z tepla generované hluboko v Zemi. Do definice patří elektřina a teplo ze solárních, větrných, mořských, vodních, biomasových, geotermálních zdrojů a z biopaliv a z vodíku z obnovitelných zdrojů.

Hnací rostoucí silou růstu průmyslu obnovitelných zdrojů energie jsou obavy z globálního oteplování[43][44][45] a potřeba snížit emise oxidu uhličitého.[46][47][48] Nízkouhlíková energie z obnovitelných zdrojů nahrazuje konvenční fosilní paliva ve třech hlavních oblastech: výroba elektřiny, ohřev teplé voda/ vytápění a doprava paliv[49] V roce 2011 podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ve světě vzrostl čtvrtý rok v řadě na 20,2 %, přičemž globálním podílem elektřiny z vodní energie zůstal zhruba na stejné úrovni na 16,3 %.[50]

Využití obnovitelných zdrojů energie roste mnohem rychleji, než kdokoli očekával.[51] Mezivládní panel pro změnu klimatu řekl, že existuje jen málo základních technologických omezení pro integraci portfolia technologií obnovitelných zdrojů energie, tak aby uspokojovala většinu z celkové celosvětové poptávky po energiích.[52] Na národní úrovni alespoň ve 30 zemích po celém světě již energie z obnovitelných zdrojů přispívají k více než 20 % celkových dodávek energie.

V roce 2012 energie z obnovitelných zdrojů představovala téměř polovinu nové instalované kapacity výroby elektřiny a náklady nadále klesají.[53] Veřejná politika a politické vedení pomáhá nastavit „rovné podmínky“ a řídit širší přijetí technologií obnovitelných zdrojů energie.[54] V roce 2011 118 zemí mělo stanoveny budoucí cíle pro své vlastní obnovitelné zdroje energie a zavedly rozsáhlé veřejné politiky na podporu obnovitelných zdrojů energie.[55][56] Mezi přední společnosti z oblasti energií z obnovitelných zdrojů patří BrightSource energie, First Solar, gamesa, GE Energy, Goldwind, Sinovel Suntech, Trina Solar, Vestas a Yingli.[57][58]

Podnětem pro použití 100 % energií z obnovitelných zdrojů byly obavy z globálního oteplování a další ekologické i ekonomické obavy.[51] Mark Z. Jacobson říká, že výroba veškeré nové energie jen z větrné energie, solární energie, vodní energie do roku 2030 je možná a stávající režim zásobování energií může být zcela nahrazen do roku 2050. Překážky bránící realizaci plánu obnovitelných zdrojů energie jsou považovány za „především sociální a politické, nikoli technologické nebo ekonomické“. Jacobson tvrdí, že náklady na energii z větrných, slunečních, vodních systémů by měly být podobné dnešním nákladům na energii.[59] Podle projekce Mezinárodní agentury pro energii z roku 2011 mohou solární články produkovat většinu světové elektřiny do 50 let a výrazně snížit škodlivé emise skleníkových plynů.[60] Mezi kritiky tohoto přístupu „100% energie z obnovitelných zdrojů“ patří Václav Smil a James E. Hansen. Smil a Hansen jsou znepokojeni proměnlivými dodávkami solární a větrné energie, nimbysmu a nedostatkem infrastruktury.[61]

Ekonomičtí analytici očekávají tržní zisky pro obnovitelné zdroje energie (a efektivní využívání energie) po japonských jaderných haváriích v roce 2011.[62][63] V roce 2012 ve zprávě o stavu Unie prezident Spojených států amerických Barack Obama přeformuloval závazek o obnovitelných energii a zmínil se o dlouhodobém závazku Oddělení vnitra povolit 10 000 MW projektů obnovitelných zdrojů energie na veřejných pozemcích v roce 2012.[64] V celosvětovém měřítku je odhadem 3 miliony přímých pracovních míst v obnovitelných energetických odvětvích, přičemž asi polovina z nich v průmyslu biopaliv.[65]

Některé země s příznivými geografickými a geologickými podmínkami a vhodným podnebím již získávají většinu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, např. z geotermální energie na Islandu (100 procent), a z vodních elektráren v Brazílii (85 procent), v Rakousku (62 procent), na Novém Zélandu (65 procent) a ve Švédsku (54 procent).[66] Zdroje obnovitelné energie jsou roztroušeny do mnoha zemí, když větrná energie tvoří významný podíl elektřiny v některých regionálních oblastech: například 14 procent v americkém státě Iowa, 40 procent v severoněmecké spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko a 20 procent v Dánsku. Solární ohřev vody je důležitý a rostoucí příspěvek v mnoha zemích, zejména v Číně, která má nyní[kdy?] 70 procent z celkového počtu instalací na světě (180 GWh). Po celém světě celkově instalovaný solární ohřev vody ohřívá teplou vodu pro více než 70 milionů domácností. Využití biomasy pro vytápění stále roste stejnoměrně. Ve Švédsku využití energie z (místní) biomasy již překonalo ropu. Přímé geotermální topení také rychle roste.[66] Obnovitelné zdroje biopaliv jsou i pro dopravu, jako je bioethanol a bionafta, které přispěly k od roku 2006 k výraznému poklesu spotřeby ropy ve Spojených státech. 93 miliard litrů biopaliv vyrobených na celém světě v roce 2009 nahradilo ekvivalent odhadem 68 miliard litrů benzínu, což se rovná asi 5 procentům světové produkce benzínu.[66]


Uhlíková náročnost fosilních paliv[editovat | editovat zdroj]

Většina návrhů na zmírnění implikují případné snížení globální produkce fosilních paliv. Také navrhují přímé kvóty na celosvětovou produkci fosilních paliv.[67][68]

Přechod na jiná paliva[editovat | editovat zdroj]

Zemní plyn produkuje mnohem méně emisí skleníkových plynů (tj. CO2 a metanu – CH4) než spalování uhlí v elektrárnách, ale ukazuje se, že tato výhoda mohla být zcela popřena úniky metanu při vrtání plynu na polích a jiných raných fázích produkčního cyklu.

Studie provedená Agenturou pro ochranu životního prostředí USA (EPA) a Gas Research Institute (GRI) v roce 1997 se snažila zjistit, zda snížení emisí oxidu uhličitého ze zvýšeného využití zemního plynu (převážně metan) by mohlo být vyváženo možným zvýšením úniků metanu ze zdrojů jako úniky a emise. Studie dospěla k závěru, že snížení emisí ze zvýšeného využívání zemního plynu převáží nad negativními účinky zvýšených emisí metanu. Novější recenzovaná studií zpochybnila závěry této studie a spolu s výzkumníky z National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) potvrdila zjištění vysoké míry úniků metanu (CH4) z polí zemního plynu.

Studie z roku 2011[69] s poznámkami klimatického vědeckého pracovníka Toma Wigleyho zjistila, že zatímco emise oxidu uhličitého (CO2) ze spalování fosilních paliv lze snížit použitím zemního plynu namísto uhlí k výrobě energie, tak také zjistila, že další metan (CH4) z úniků přispívá k radiačnímu působení klimatického systému, kompenzaci snížení emisí CO2, které doprovází přechod z uhlí na plyn. Studie se zaměřila na únik metanu z těžby uhlí, změny radiačního působení v důsledku změn v emisích oxidu siřičitého a uhlíkatých aerosolů a rozdíly v účinnosti výroby elektřiny z uhlí a elektřiny ze spalováním plynu. Tedy tyto faktory více než kompenzace snížení oteplování v důsledku snížení emisí CO2. Celkové dopady na globální, průměrné teploty během 21. století, jsou však malé. Petron a kol. (2013)[70] a Alvarez et al. (2012)[71] poznamenávají, že odhad úniků z plynárenské infrastruktury je pravděpodobně podhodnocen. Tyto studie ukazují, že těžba zemního plynu jako „čistšího“ paliva je diskutabilní.

Zachycování a ukládání uhlíku[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Zachycování a ukládání oxidu uhličitého.
Schéma znázorňující pozemní a geologické ukládání emisí oxidu uhličitého z uhelné elektrárny

Zachycování a ukládání uhlíku (CCS) je metoda pro zmírnění změny klimatu zachycováním oxidu uhličitého (CO2) z velkých bodových zdrojů, jako jsou elektrárny, a následně jeho bezpečné ukládání místo toho, aby se uvolnil do atmosféry. Mezivládní panel pro změnu klimatu říká, že technologie CCS by mohla přispět k 10 % až 55 % z kumulativního celosvětového úsilí o zmírnění emisí uhlíku během příštích 90 let. Mezinárodní agentura pro energii říká, že CCS je „nejdůležitější nová technologie pro úspory CO2“ ve výrobě elektrické energie a průmyslu.[72] I když to vyžaduje až o 40 % více energie, aby se spustila CCS uhelná elektrárna, než běžné uhelná elektrárna, tak CCS by potenciálně zachytilo asi 90 % veškerého uhlíku emitovaného elektrárnou.[72] Norsko, které poprvé začalo ukládat CO2, snížilo své emise o téměř milion tun ročně, neboli asi o 3 % z úrovně země v roce 1990.[72] Na konci roku 2011 celková skladovací kapacita CO2 ze všech 14 projektů v provozu nebo ve výstavbě byla přes 33 milionů tun ročně. To je v podstatě stejné jako prevence každoročních emisí do atmosféry od více než šest milionů automobilů.[73]

Energetická účinnost a úspory[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Šetření energií.
Typ spirálové kompaktní zářivky, jeho použití roste mezi severoamerickými spotřebiteli od svého zavedení v polovině 90. let 20. st.[74]

Efektivní využívání energie, někdy jednoduše nazvané energetická účinnost, je cílem úsilí o snížení množství energie potřebné k poskytování produktů a služeb. Například izolace domů umožňuje používat méně vytápění a chlazení energii k dosažení a udržení komfortní teploty. Instalace zářivek nebo přírodních světlíků snižuje množství energie potřebné k dosažení stejné úrovně osvětlení ve srovnání s použitím tradiční žárovky. Kompaktní zářivky potřebují o dvě třetiny méně energie a vydrží 6 až 10 krát déle než klasická světla.[75] LED světla jsou ještě účinnější a trvanlivější.

Energetická účinnost se ukázala být nákladově efektivní strategie pro budování ekonomiky bez nutnosti růstu spotřeby energie. Stát Kalifornie začal například s realizací opatření v oblasti energetické účinnosti v polovině 70. let 20. století, včetně stavebních norem a norem pro spotřebiče s přísnými požadavky na účinnost. Během následujících let spotřeba energie Kalifornie zůstala přibližně stejná v přepočtu na obyvatele, zatímco národní spotřeba v USA se zdvojnásobila. Jako součást své strategie Kalifornie implementovala „zaváděcí pořadí“ nových zdrojů energie, které staví energetickou účinnost na první místo, zakázky na dodávky obnovitelné elektřiny na druhém místě a nové elektrárny na fosilní paliva jako poslední.[76]

Úspora energie je širší pojem než energetická účinnost v tom, že zahrnuje i použití méně energie, aby se dosáhlo menších energetických služeb, například prostřednictvím změny chování, jakož i to, že zahrnuje energetickou účinnost. Příklady úspory bez vlastní zlepšení účinnosti je vyhřívání místností na nižší teplotu v zimě, menší ježdění (automobilem) nebo práce v méně osvětlené místnosti. Stejně jako u jiných definic, hranice mezi efektivním využíváním energie a úsporami energie může být neostrá, ale oba pojmy jsou důležité v oblasti životního prostředí a ekonomie. To je zejména případ, kdy jsou akce zaměřeny na úsporu fosilních paliv.[77]

Snížení spotřeby energie je považováno za klíčové řešení problému snižování emisí skleníkových plynů. Podle Mezinárodní agentury pro energii by zlepšení energetické účinnosti v budovách, průmyslových procesech a dopravě mohlo snížit světovou poptávku po energiích v roce 2050 o jednu třetinu a pomáhat kontrolovat globální emise skleníkových plynů.[78]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Jízdní kola mají téměř nulovou uhlíkovou stopu ve srovnání s automobily a doprava po vodních kanálechmůže představovat pozitivní volbu pro určité typy nákladu v 21. století[79]
Podrobnější informace naleznete v článku Udržitelná doprava.

Moderní energeticky úsporné technologie jako jsou hybridní auta dobíjitelná ze zásuvky a rozvoj nových technologií jako jsou vodíková auta mohou snížit spotřebu ropy a snížit emise oxidu uhličitého. Přesun od letecké a kamionové dopravy na elektrickou železniční dopravu by významně snížil emise.[80][81]

Zvýšené používání biopaliv (jako je etanolové palivo a bionafta, které mohou být použity v dnešních dieselových a benzínových motorech) by také mohlo snižovat emise, pokud by byla vyráběna účinně k životnímu prostředí, a to zejména v souvislosti s běžnými hybridy a hybridními auty dobíjitelnými ze zásuvky. U elektrických vozidel je možné budoucí snížení emisí uhlíku, pokud je požadovaná elektřina nízkouhlíkového původu.

Efektivní územního plánování omezující rozrůstání sníží celkový ujetý počet kilometrů automobily, sníží emise z dopravy. Nárůst využívání veřejné dopravy také může snížit emise skleníkových plynů připadající na jeden osobokilometr.

Územní plánování[editovat | editovat zdroj]

Územní plánování má také vliv na spotřebu energie. Mezi lety 1982 a 1997 se zvýšilo množství půdy spotřebované pro rozvoj měst ve Spojených státech amerických o 47 procent, zatímco populace vzrostla pouze o 17 procent.[82] Neefektivní postupy vývoje využívání půdy způsobují vzrůst nákladů na infrastrukturu, jakož i množství energie potřebné pro dopravu, komunitní služby a budovy.

Ve stejné době stále rostoucí počet obyvatel a vládních úředníků začal obhajovat inteligentnější přístup k územnímu plánování. Tyto chytré růstové praktiky zahrnují kompaktní komunitní rozvoj, více dopravních možností, smíšené využití půdy a postupy, které chrání zelené plochy. Tyto programy nabízejí kvality environmentální, ekonomické a výhody kvality života a také slouží ke snížení spotřeby energie a emisí skleníkových plynů.

Přístupy jako jsou nový urbanismus a na dopravu orientovaný vývoj usilují o snížení ujeté vzdálenost zejména soukromými vozidly, podporují veřejnou dopravu a vytvářejí atraktivnější možnosti pro pěší a cyklisty. Toho je dosaženo prostřednictvím „střední hustoty“ plánování smíšeného využití a koncentrace bydlení v docházkové vzdálenosti od středů měst a od dopravních uzlů.

Chytřejší růstové politiky využívání půdy mají přímý i nepřímý vliv na energeticky náročné chování. Například použití energie v dopravě, číslo jedna užívání paliv z ropy, by mohlo být významně sníženo více kompaktním a smíšeným využitím vzorů územního rozvoje, které by mohly být obsluhovány nejrůznějšími neautomobilovými způsoby dopravy.

Stavební konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Ekoarchitektura a Přírodní stavitelství.


Propady uhlíku a negativní emise[editovat | editovat zdroj]

Zalesňování a zamezení odlesňování[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Odlesňování.


Geoinženýrství[editovat | editovat zdroj]

Odstraňování oxidu uhličitého[editovat | editovat zdroj]

Odstraňování oxidu uhličitého je navrženo jako metoda snižování množství radiačního působení. Zkoumají se různé prostředky umělého zachycování a ukládání uhlíku, stejně jako zlepšení přírodních sekvestračních procesů. Hlavní přirozený proces je fotosyntéza u rostlin a u jednobuněčných organismů (viz biosequestration). Umělé procesy se liší a obavy se týkají dlouhodobých účinků některé z těchto procesů.[83]

Je pozoruhodné, že díky dostupné levné energii a díky vhodným lokalitám pro geologické ukládání uhlíku může být zachytávání oxid uhličitý komerčně životaschopné. To nicméně obecně předpokládá, že zachytávání oxidu uhličitého ze vzduchu může být neekonomické ve srovnání s zachycování a ukládání uhlíku z hlavních zdrojů - zejména z elektráren na fosilní paliva, rafinérií atd. V takových případech náklady na vyrobené energie výrazně porostou. Nicméně zachycené CO2 je možné použít k vytlačování více ropy z ropných polí a Statoil a Shell to plánují dělat.[84] CO2 může být také použito v komerčních sklenících, což je příležitost pro nastartování technologií. Byly provedeny některé pokusy používat řasy pro zachycení emisí v komínech,[85] zejména firma GreenFuel Technologies Corporation, která již ukončila svoji činnost.[86]

Ovlivňování sluneční záření[editovat | editovat zdroj]

Hlavním cílem ovlivňování slunečního záření je snaha odrážet sluneční světlo a tím snížit globální oteplování. Schopnost stratosférických síranových aerosolů vytvořit efekt globálního stmívání z nich učinilo možného kandidáta pro použití v geoinženýrských projektech.[87]

Sociální (společenská) kontrola[editovat | editovat zdroj]

Další metoda zkoumá, kdyby se uhlík stal novou měnou zavedením obchodovatelných „osobních uhlíkových účtů“. Záměrem je, že bude podporovat a motivovat jednotlivce, aby snížili svoji „uhlíkovou stopu“ svým životním způsobem. Každý občan obdrží zdarma roční příděl uhlíku, který lze použít na cestování, nákup jídla či na chod svého podnikání. Bylo navrženo, že pomocí tohoto konceptu by se mohly ve skutečnosti vyřešit dva problémy: znečištění a chudoba. Starobní důchodci na tom ve skutečnosti budou lépe, protože létají méně často, takže mohou zpeněžit svůj příděl, např. na konci roku zaplatit účet za vytápění.

Populace[editovat | editovat zdroj]

Hustota obyvatelstva podle zemí

Různé organizace podporují kontrolu populační politiky jako prostředek pro zmírnění globálního oteplování.[88][89][90][91][92] Navrhovaná opatření zahrnují zlepšení přístupu k plánování rodiny a reprodukční zdravotní péči a k informacím, snížení porodnostní politiky, vzdělávání veřejnosti o důsledcích pokračujícího růstu počtu obyvatel a zlepšení přístupu žen ke vzdělání a ekonomickým příležitostem.

Úsilí o kontrolu populace poněkud brání tabu v některých zemích proti zvažování takového úsilí.[93] Také různá náboženství odrazují nebo dokonce zakazují některé nebo všechny formy antikoncepce.

Velikost populace má rozdíl vliv jednoho obyvatele na globální oteplování v různých zemích, neboť produkce jednoho obyvatele antropogenních emisí skleníkových plynů se značně liší podle jednotlivých zemí.[94]

Graf vpravo ukazuje scénáře k naplnění cílů Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu - oteplení max. o 2 °C - označené "globální technologie", "decentralizované řešení" a "změna spotřeby". Každý scénář ukazuje, jak by různé opatření (např. zlepšení energetické účinnosti, zvýšené využívání energie z obnovitelných zdrojů) mohlo přispět ke snížení emisí[95]

Emise skleníkových plynů jiných než CO2[editovat | editovat zdroj]

Náklady a přínosy[editovat | editovat zdroj]

Náklady[editovat | editovat zdroj]

Sternova zpráva navrhuje stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni maximálně 550 ppm CO2 ekv. do roku 2050. Zpráva odhaduje, že by to vyžadovalo snížení celkových emisí skleníkových plynů o tří čtvrtiny k úrovni roku 2007. Zpráva dále odhaduje, že náklady na tyto škrty by byly v rozmezí -1,0 až 3,5 % světového HDP, s průměrným odhadem asi 1 %.[96] Stern se od té doby upravil svůj odhad na 2 % světového HDP.[97] Pro porovnání, hrubý světový produkt na paritu kupní síly byl odhadnuta na 74,5 bilionů dolarů v roce 2010,[98] tedy 2 % jsou přibližně 1,5 bilionů dolarů. Zpráva zdůrazňuje, že tyto náklady jsou závislé na stabilním snižování nákladů nízkouhlíkových technologií. Náklady na zmírnění škod se budou také lišit v závislosti na tom, jak a kdy se budou emise snižovat: pokud dříve, tak dobře plánovaná jednání minimalizují náklady [96]

Jedním ze způsobů odhadů nákladů na snižování emisí je, že se uvažují pravděpodobné náklady potenciálních technologických a výstupních změn. Političtí činitelé mohou porovnávat mezní náklady na snižování emisí různými metodami hodnocení nákladů a množství možného snižování emisí v průběhu času. Mezní náklady na snížení emisí různými opatřeními se budou lišit podle jednotlivých zemí, podle odvětví a v průběhu času.[96]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Yohe et al. (2007) hodnotili literaturu o udržitelnosti a klimatických změnách.[99] S vysokou mírou jistoty tvrdí, že až do roku 2050 snaha omezit emise (skleníkových plynů) na 550 ppm by výrazně pomohla rozvojovým zemím.

Sdílení[editovat | editovat zdroj]

Vládní a mezivládní jednání[editovat | editovat zdroj]

Teplotní cíle[editovat | editovat zdroj]

Změny podpora použití[editovat | editovat zdroj]

Nevládní přístupy[editovat | editovat zdroj]

Zatímco mnoho navržených metod ke zmírnění globálního oteplování vyžadují vládní finanční, právní a regulační opatření, jednotlivci a podniky mohou také hrát roli v úsilí o zmírnění dopadů změn klimatu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Climate change mitigation na anglické Wikipedii.

  1. Fisher, B.S., et al.,"Ch. 3: Issues related to mitigation in the long-term context"1=, 3.5 Interaction between mitigation and adaptation, in the light of climate change impacts and decision-making under long-term uncertainty  , v IPCC AR4 WG3 2007
  2. a b c IPCC,"Summary for policymakers"1=, Table SPM.3, C. Mitigation in the short and medium term (until 2030)  , v IPCC AR4 WG3 2007
  3. "Adaptace" , v US EPA 2012
  4. Nicholls, R.J., et al.,"Ch 6: Coastal Systems and Low-Lying Areas"1=, Table 6.11  , v IPCC AR4 WG2 2007, p. 343
  5. "Synthesis report"1=, Sec 5.5 Technology flows and development  , v IPCC AR4 SYR 2007, p. 68
  6. Levine, M., et al.,"Ch 6: Residential and commercial buildings"1=, Sec 6.4.2 Thermal envelope  , v IPCC AR4 WG3 2007
  7. UK Royal Society 2009
  8. UNFCCC(5 March 2013),, UNFCCC, http://unfccc.int/key_steps/the_convention/items/6036.php 
  9. UNFCCC. Conference of the Parties (COP)(15 March 2011),, Geneva, Switzerland: United Nations, http://unfccc.int/resource/docs/2010/cop16/eng/07a01.pdf#page=2  , str. 3, odstavec 4. Dokument k dispozici v jazycích OSN a textovém formátu.
  10. „Kyoto“ koš skleníkových plynů, měřeno v oxidu uhličitého ekvivalentních s. Tyto plyny jsou oxid uhličitý ( CO2 ), methan (CH4), oxid dusný (N2), fluorid sírový (SF6), a dvě skupiny plynů: částečně fluorovanými uhlovodíky s (HFC) a zcela fluorovanými uhlovodíky s (PFC ). UNEP 2012, pp. v, 25 .
  11. "Executive summary"1=  , v UNEP 2012, p. 6 .
  12. Based on UNEP (2012) data. Based on expert judgement, this reduction would give a greater than 66% chance of limiting warming to below 2.0 °C relative to the pre-industrial level. Estimates of the reductions required vary between models. The median estimate is 16 gigatonnes (Gt) CO2e, which is equivalent to a reduction of about 43% compared to the 1990 level (median emissions in 1990 = 37 GtCO2e) . The 20th-80th percentile range is a reduction of between 12-19 GtCO2e (~51-32%). The full range is a reduction of between 5-25 GtCO2e (~14-68%). "Table 3.1 and fig 3.2 in: Ch 3: The Emissions Gap – An Update"1= , in UNEP 2012, p. 25.
  13. "Executive summary"1=  , v UNEP 2012, p. 1 .
  14. IEA,"Executive summary",, Paris, France: Organization for Economic Co-operation and Development (OECD) / International Energy Agency (IEA), http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/English.pdf , s. 1. Přehledná shrnutí v arabštině, čínštině, francouzštině, němčině, italštině, japonštině, korejštině, polštině, portugalštině, ruštině, španělštině a turečtině.
  15. a b c d e Meehl, G.A., et al.,"Ch. 10: Global Climate Projections"1=, FAQ 10.3: If Emissions of Greenhouse Gases are Reduced, How Quickly do Their Concentrations in the Atmosphere Decrease?  , v IPCC AR4 WG1 2007, pp. 824–825
  16. Rogner, H.-H., et al.(2007). Introduction, Climate Change 2007: Mitigation. Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Print version: Cambridge University Press, Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA. This version: IPCC website. Ověřeno k 2011-06-07. 
  17. Paris climate talks: France releases 'ambitious, balanced' draft agreement at COP21 [online]. ABC Australia, 2015-12-12, [cit. 2016-01-03]. Dostupné online.  
  18. Forster, P., et al.,"Ch. 2: Changes in Atmospheric Constituents and in Radiative Forcing"1=, FAQ 2.1 How do Human Activities Contribute to Climate Change and How do They Compare with Natural Influences?  , v IPCC AR4 WG1 2007, p. 135
  19. IPCC,"Summary for Policymakers"1=, Human and Natural Drivers of Climate Change  , v IPCC AR4 WG1 2007
  20. U.S. Climate Change Science Program and the Subcommittee on Global Change Research. Best practice approaches for characterizing, communicating, and incorporating scientific uncertainty in decisionmaking [online]. Příprava vydání Granger Morgan, H. Dowlatabadi, M. Henrion, D. Keith, R. Lempert, S. McBride, M. Small, T. Wilbanks (eds.). National Oceanic and Atmospheric Administration, Washington D.C., USA., January 2009, [cit. 2010-06-07]. S. 10–11. [1]. (anglicky) 
  21. Sterman, J.D. and L.B. Sweeney (2007).  "Understanding public complacency about climate change: adults’ mental models of climate change violate conservation of matter"(PDF). Climatic Change 80: 221–222. doi:10.1007/s10584-006-9107-5. 
  22. a b 2.Záruka na dobu trvání plánovaných odstávek Stabilizace a změna klimatu v následujících desetiletích a příští několik století, s. 21 , in: Shrnutí , v US NRC 2011
  23. Fisher, B.S., et al.,"Ch 3: Issues related to mitigation in the long-term context"1=, Sec 3.1 Emissions scenarios  , v IPCC AR4 WG3 2007
  24. a b Rogner, H.-H., et al.,"Ch 1: Introduction"1=, Sec 1.3.2.4 Total GHG emissions  , v IPCC AR4 WG3 2007, p. 111
  25. Fisher, B.S., et al.,"Ch 3: Issues related to mitigation in the long-term context"1=, Sec 3.3 Mitigation scenarios  , v IPCC AR4 WG3 2007
  26. Fisher, B.S., et al.,"Ch 3: Issues related to mitigation in the long-term context"1=, Table 3.5, in: Sec 3.3.5 Long-term stabilization scenarios  , v IPCC AR4 WG3 2007
  27. BP: Statistical Review of World Energy, Workbook (xlsx), London, 2012
  28. World Energy Outlook 2012 (IEA)
  29. World Spotřeba primární energie podle energetického typu a vybraných zemí skupiny, 31. prosince 2008
  30. Eenergiläget in Sweden 2011 figure 49 and 53
  31. obr. 4.10, v:. Kapitola 4: Stabilizační scénáře, v [94]
  32. "Synthesis report"1=, Sec 5.5 Technology flows and development  , v IPCC AR4 SYR 2007
  33. problémy v Science & Technology online; "Podpora nízkouhlíkové elektřiny"
  34. "Synthesis report"1=, Sec 4.3 Mitigation options , v IPCC AR4 SYR 2007
  35. Kahn Ribeiro, S., et al.,"Ch 5: Transport and its infrastructure"1=, Non-motorized transport (NMT), in: Sec 5.3.1.5 Road transport: mode shifts  , v IPCC AR4 WG3 2007
  36. "Synthesis report"1=, Table 4.2, in: Sec 4.3 Mitigation options  , v IPCC AR4 SYR 2007
  37.  "Stabilization Wedges: Solving the Climate Problem for the Next 50 Years with Current Technologies"(2004). Science 305 (5686): 968–972. AAAS. doi:10.1126/science.1100103. PMID 15310891. Bibcode2004Sci...305..968P. 
    Viz také: Stabwedge [online]. CMI (Carbon Mitigation Initiative) at Princeton University. Resources for Pacala & Socolow(2004). [2]. (anglicky) 
  38. ROMM, Joe. Cleaning up on carbon [online]. 19 June 2008, [cit. 2013-01-02]. [3]. (anglicky) 
  39. Sathaye, J., et al.,"Ch 12: Sustainable Development and mitigation"1=, Sec 12.2.1.1 Development paths as well as climate policies determine GHG emissions  , v IPCC AR4 WG3 2007, pp. 701–703
  40. Morita, T., et al.,"Ch 2. Greenhouse Gas Emission Mitigation Scenarios and Implications"1=, Sec 2.5.2.2 Storylines of Post-SRES Mitigation Scenarios  , v IPCC TAR WG3 2001, pp. 149–150
  41. Edwin Cartlidge. Saving for a rainy day [online]. 18 November 2011. S. 922–924. (anglicky) 
  42. IEA Renewable Energy Working Party (2002). Renewable Energy... into the mainstream, s.. 9.
  43. HM Treasury (2006). Sternova zpráva o ekonomických aspektech změny klimatu.
  44. Mezinárodní agentura pro energii. IEA vyzývá vlády, aby přijaly účinné politiky založené na klíčové principy návrhu na urychlení využití velkého potenciálu pro obnovitelné zdroje energie 29 září 2008.
  45. REN21 (2006). Změna podnebí: Role obnovitelných zdrojů energie v Carbon-omezený svět (PDF) věst. 2.
  46. zpráva poukazuje New OSN na síle energie z obnovitelných zdrojů na snížení emisí uhlíku zprávy centrum OSN dne 8. prosince 2007.
  47. Joel Makower, Ron Pernick a Clint Wilder (2008). Čisté energie trendy 2008 , Clean hrany, p. 2.
  48. Programu OSN pro životní prostředí a New Energy Finance Ltd (2007). Globální trendy v oblasti udržitelné energie Investice v roce 2007: Analýza trendů a problémy v oblasti financování obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti v OECD a rozvojovými zeměmi (PDF) věst. 3.
  49. REN21 (2010). Obnovitelné zdroje energie 2010 Global Status Report s.. 15.
  50. Conclusion [online]. Paris: Observ'ER, 2012, [cit. 2013-03-28]. [4]. (anglicky) 
  51. a b Paul Gipe. 100 Percent Renewable Vision Building [online]. 4 April 2013. [5]. (anglicky) 
  52. IPCC. Special Report on Renewable Energy Sources and Climate Change Mitigation [online]. 2011. S. 17. [6]. (anglicky) 
  53. International Renewable Energy Agency. Renewable Power Generation Costs in 2012: An Overview [online]. 2012. Power Generation Costs in 2012.pdf . (anglicky) 
  54. Donald W. Aitken. Přechod k energetické budoucnosti obnovitelných zdrojů , Mezinárodní Solar Energy Society, leden 2010, s.. 3.
  55. REN21 (2012). Obnovitelné zdroje Status Report Globální 2012 p. 17.
  56. REN21. Renewables 2011: Global Status Report [online]. 2011. S. 11–13. [7]. (anglicky) 
  57. na začátek seznamu, Renewable Energy World, 2.01.2006.
  58. Keith Johnson, Wind Shear: GE Výhry, Vestas ztrácí ve větru-Power Market Race , Wall Street Journal, 25. března 2009, přístupné 7. ledna 2010.
  59. Mark A. Delucchi and Mark Z. Jacobson. Providing all global energy with wind, water, and solar power, Part II: Reliability, system and transmission costs, and policies [online]. Elsevier Ltd, 2011, Vol. 39. S. 1170–1190. [8]. (anglicky) 
  60. Ben Sills. Solar May Produce Most of World’s Power by 2060, IEA Says [online]. August 29, 2011. [9]. (anglicky) 
  61. Amory Lovins. A Farewell to Fossil Fuels [online]. March/April 2012. [10]. (anglicky) 
  62. Japan's nuclear disaster boosts renewables [online]. March 21, 2011. [11]. (anglicky) 
  63. John Vidall. Japan nuclear crisis prompts surging investor confidence in renewables [online]. 15 March 2011. [12]. (anglicky) 
  64. Lindsay Morris. Obama: Sticking to "Promise of Clean Energy" [online]. 25 January 2012. [13]. (anglicky) 
  65. REN21 (2010). Sept2010.pdf Obnovitelné zdroje energie 2010 Global Status Report s. 9 a 34.
  66. a b c REN21 (2010). Obnovitelné zdroje energie 2010 Global Status Report s.. 53.
  67. Climate Control: a proposal for controlling global greenhouse gas emissions [PDF]. Sustento Institute, [cit. 2007-12-10]. [14]. (anglicky) 
  68. HACKNEY, Thomas.
    1. 7: Moratorium on New Projects for Fossil Fuel Production & Declining Cap on Existing Production [online]. BC Sustainable Energy Association, July 2009, [cit. 2008-04-24]. [15]. (anglicky) 
  69. http://www.usclimatenetwork.org/resource-database/report-coal-to-gas-the-influence-of-methane-leakage
  70. http://www.epa.gov/ttnchie1/conference/ei20/session6/gpetron.pdf
  71. http://www.pnas.org/content/early/2012/04/02/1202407109.abstract
  72. a b c Robinson, Simon."How to Reduce Carbon Emissions: Capture and Store it?", Time.com, 2010-01-22. Ověřeno k 2010-08-26. 
  73. Global Status of CCS Report:2011 [online]. Global CCS Institute, [cit. 2011-12-14]. [16]. (anglicky) 
  74. Philips Tornado Asian Compact Fluorescent [online]. Philips, [cit. 2007-12-24]. [17]. (anglicky) 
  75. Diesendorf, Mark (2007). Skleníkové řešení s udržitelnou energii, UNSW Press, s.. 86.
  76. Loading Order White Paper [PDF]. [cit. 2010-07-16]. [18]. (anglicky) 
  77. Diesendorf, Mark (2007). Skleníkové řešení s udržitelnou energii, UNSW Press, s.. 87.
  78. Sophie Hebden. Invest in clean technology says IEA report [online]. Scidev.net, 2006-06-22, [cit. 2010-07-16]. [19]. (anglicky) 
  79. The Future of the Canals [online]. London Canal Museum, [cit. 2013-09-08]. [20]. (anglicky) 
  80. Lowe, Marcia D. (1994, April).  "Back on Track: The Global Rail Revival". 
  81. Schwartzman, Peter.  "TRUCKS VS. TRAINS—WHO WINS?". 
  82. Who Sprawls Most? How Growth Patterns Differ Across the U.S [online]. Washington D.C.: The Brookings Institution Center on Urban and Metropolitan Policy, 2001. [21]. (anglicky) 
  83. Royal Society (2009) "Geoengineering the climate: science, governance and uncertainty" . Citováno 2009-09-12.
  84. Statoil, Shell in plan to raise oil output by injecting CO2 – report, AFX News via Forbes, March 8, 2006, checked 2009-01-15
  85. MIT Energy Research Council : Research Spotlight [online]. Web.mit.edu, [cit. 2010-08-26]. [22]. (anglicky) 
  86. GreenFuel Technologies Closing Down : Greentech Media [online]. Greentechmedia.com, 2009-05-13, [cit. 2010-08-26]. [23]. (anglicky) 
  87. Launder B. and J.M.T. Thompson (2008).  "Global and Arctic climate engineering: numerical model studies". Phil. Trans. R. Soc. A 366 (1882): 4039–4056. doi:10.1098/rsta.2008.0132. PMID 18757275. Bibcode2008RSPTA.366.4039C. 
  88. Tváří v tvář měnící se svět: ženy, populace a klima, Populační fond OSN
  89. obyvatelstva a globální oteplování Informační list ze Sierra Clubu
  90. obyvatelstva a globální oteplování National Wild Life federace
  91. obyvatelstva a Fact Sheet životní prostředí obyvatel Připojení
  92. obyvatel Připojení Prohlášení o soukromí
  93. [http://www.bmj.com/cgi/content/full/315/7120/1441 To the point of farce: a martian view of the hardinian taboo—the silence that surrounds population control
  94. KWho is Heating Up the Planet? A Closer Look at Population and Global Warming from Sierra Club
  95. PBL Nizozemská agentura pro životní prostředí. Příprava vydání van Vuuren, D. a M. Kok. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. ISBN 978-90-78645-98-6. Kapitola obr. 6.14, v kapitole 6: The energy and climate challenge.  , Str.177, zpráva č.: 500062001. Webové stránky zprávy.
  96. a b c Stern, N. (2007). Stern Review on the Economics of Climate Change: Part III: The Economics of Stabilisation. HM Treasury, London: http://hm-treasury.gov.uk/sternreview_index.htm
  97. Jowit, Juliette."Cost of tackling global climate change has doubled, warns Stern", 26 June 2008. 
  98. CIA World Factbook [online]. US CIA, 18 Oct 2011, [cit. 2011-10-21]. [24]. (anglicky) 
  99. Yohe, G.W. et al.(2007). Executive summary. In (book chapter): Perspectives on climate change and sustainability. In: Climate Change 2007: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change (M.L. Parry et al., (eds.)). Print version: Cambridge University Press, Cambridge, U.K., and New York, N.Y., U.S.A.. Web version: IPCC website. ISBN 978-0-521-88010-7. Ověřeno k 2010-05-15. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Evropská unie[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]