Sídelní kaše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o urbanistickém termínu. O knize Pavla Hniličky pojednává článek Sídelní kaše (kniha).
Předměstí Paříže
Moderní a kritizovaný druh architektury v historické polabské vesnici Starý Vestec

Sídelní kaše (anglicky urban sprawl) je urbanistický termín, který popisuje rozrůstání měst a obcí do okolní krajiny. Nové obytné celky, které jsou složené z rodinných či řadových domků, většinou vznikají v sousedství předměstských vesnic.

Termín označuje způsob zástavby, kdy neexistuje (nebo není respektován) zastavovací plán a jednotlivé budovy jsou rozmísťovány bez ohledu na další stavby. Malý nebo žádný důraz není kladen na veřejná prostranství, často vznikají monofunkční rozsáhlé oblasti bez potřebné občanské vybavenosti (obchody, školky, školy). Průvodními projevy sídelní kaše je mizení zemědělské půdy a zvýšená dopravní zátěž kvůli dojíždění za prací.

V severoamerické a západoevropské krajině jde o jev dlouhodobý, v České republice jej lze pozorovat až od konce devadesátých let 20. století, kdy dochází k rozšiřování obcí v okolí velkých měst. V okolí Bratislavy dochází k velikému rozvoji okolních obcí i v Rakousku, kam se stěhují někteří Slováci.

V odborné i populární literatuře má sídelní kaše většinou negativní podtext, kritizoval jej například Václav Havel. Často bývá pejorativně označován jako „paneláky naležato“.

S urbanistickým pojmem sídelní kaše je ve středoevropském prostoru spojován architektonický styl podnikatelské baroko.

Související články[editovat | editovat zdroj]