Suburbanizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Suburbanizace je termín používaný k popisu růstu oblastí, tzv. suburbií, na okrajích velkých měst. Jde o jednu z mnoha příčin nárůstu měst. Město se geograficky rozšiřuje a z příměstských obcí se stávají nové geografické části města. Počátek silné suburbanizační fáze se datuje do 20. let 20. století.[1]

Předměstí se osidlují hlavně kvůli tomu, že lidé chtějí vyšší kvalitu života a zdravější životní prostředí. Do suburbanizovaných částí se stěhují spíše střední a vyšší vrstvy obyvatel.

Mnoho obyvatel metropolitních oblastí, kteří pracují v centrální oblasti města, si volí bydliště v předměstích a dojíždějí do práce automobilem nebo hromadnou dopravou. Jiní využívají nových technologických možností a pracují z domova, a to v prostředí, které považují za mnohem příjemnější než ve městě. Tyto procesy se spíše vyskytují v ekonomicky rozvinutých zemích.

Kritici tohoto procesu argumentují tím, že suburbanizace vede k rozpadu měst, vzniku sídelní kaše (anglicky: urban sprawl) a koncentraci chudších obyvatel v centru města. Opakem suburbanizace je gentrifikace.[1]

Termín suburbanizace značí přestěhování obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města na jeho okraj, kde utváří velké obytné čtvrti. Suburbanizace, která pochází z anglického slova suburb, tedy předměstí, je charakterizovaná samostatně nebo řadově, jedno až dvoupodlažní výstavbou rodinných domků, které obvykle vytvářejí rezidenční zóny, a také komerční zástavbou a průmyslovými parky často lokalizovanými podle dálnic. Suburbanizaci lze teda rozdělit na dva druhy podle jejich funkce: rezidenční a komerční. Za obce zasažené rezidenční suburbanizací považujeme takové, které mají vysokou intenzitu bytové výstavby a zároveň vysokou intenzitu přistěhování z jádrového města.[2]

Příčiny a důvody[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o velmi složitý proces, který je ovlivněn mnoha faktory, především je to rostoucí bohatství střední třídy. Obyvatelé si mohou dovolit koupit vlastní dům v suburbánní zóně, tedy na předměstí. A z těchto předměstí se pak dopravují vlastními vozy či vozy městské i příměstské dopravy do měst za prací nebo za nákupy a kulturou, což má vliv na rostoucí dopravu a zhoršené životní prostředí. Také zde se nacházejí dostupnější a levnější pozemky než v centru města.

Lidé se z centra stěhují z několika důvodů. Vysoké náklady na bydlení a neustále zvyšování cen nemovitostí. Centra se stále více stávají rizikovými oblastmi, jsou zde environmentální a sociální problémy, kdežto suburbanní zóna je většinou mnohem bezpečnější a poskytuje zdravější prostředí. Je to ideální propojení bydlení na venkově a zároveň ve městě. Také je sem žene touha vymanit se z šedi panelákových sídlišť.

Výhody a nevýhody suburbanizace[editovat | editovat zdroj]

Lidé jsou často závislí na svých automobilech či příměstské veřejné dopravě, která není provozovaná v dostatečné míře jako v centru města. Také se zde vytvářejí rozdíly mezi původními obyvateli příměstských obcí a nově příchozími obyvateli. Migranti z města jsou výrazně mladší a většinou mají středoškolské a vysokoškolské vzdělání, čímž spadají obecně do skupiny s vysokým sociálním statusem. V příměstských obcích dnes proto dochází k relativně výrazné polarizaci sociálně prostorové struktury. Dále je to obrovská ekologická zátěž na území, vysoké náklady na infrastrukturu, monotónnost. Nevýhodou je i degradace a vylidnění širších městských center a vlivem degradace se odstěhovávají i ti lidé, kteří o tom původně neuvažovali. Suburbanizace částečně odlehčuje přeplněným městským centrům, vytváří iluzi soukromí a venkovského života a uvolňují se byty v centrech pro sociálně slabší, děje se tak například v USA. K dalším pozitivům suburbanizace může také patřit nárůst nových pracovních příležitostí, či zvyšovaní finančních příjmů do rozpočtů obcí.[3]

Suburbanizace v ČR[editovat | editovat zdroj]

Suburbanizace v roce 2009: nejžádanější jsou pražská a brněnská aglomerace

Suburbanizace není v České republice poměrně novým pojmem. Některé prvky suburbanizačního procesu můžeme spatřovat již v období průmyslové revoluce, v druhé polovině devatenáctého století, kdy vznikaly na našem území kolonie domků, které byly obvykle situovány za městem u hlavních komunikací. V období mezi první a druhou světovou válkou docházelo k další vlně suburbanizace a to vzhledem k bytové politice, která v té době směřovala k podpoře výstavby rodinných domů. Po změně režimu došlo k zastavení a rozvíjení suburbanizačního procesu.[kdy?] Výstavba domů byla nahrazena hromadnou výstavbou převážně v panelových sídlištích s vysokou hustotou bytů a obyvatel. Nejmasivnější vlnu suburbanizace můžeme sledovat od počátku devadesátých let dvacátého století.[4]

Současný rozvoj suburbanizace je výsledkem celé řady společenských, ekonomických a územně technických podmínek.

Příklady nynější vlny suburbanizace můžeme naleznout po celé republice, hlavně kolem velkých měst. Nejvyšší nárůst obyvatel můžeme spatřovat ve Středočeském, Plzeňském, Jihomoravském a Jihočeském kraji.

Rozdíly suburbanizace mezi ČR a ostatními zeměmi[editovat | editovat zdroj]

Mezi suburbanizací u nás a v Spojených státech amerických můžeme spatřit jeden hlavní rozdíl. Na rozdíl od zámořské velmoci se v České republice téměř nedá hovořit o vzniku na „zelené louce“, nýbrž je zde určitá návaznost na dřívější vlnu osídlení. Jednou z typických českých urbanizačních charakteristik je tzv. sídelní kaše. Jedná se o nežádoucí zásah zpravidla komerčního a ekonomického, ale také sociálního rázu do krajiny.[5]

USA[editovat | editovat zdroj]

V USA došlo k největšímu rozmachu suburbanizace v době hnutí za občanská práva, kdy skončila nucená rasová segregace. Nastal bílý útěk, kdy se běloši přesunuli do bezpečnějších předměstí s lepší kvalitou vzdělání (rozsudek nejvyššího soudu v případu Brown v. školní rada Topeky v roce 1954 zrušil segregované školství). Černoši naopak zabrali centra měst a vytvořili v nich ghetta (tzv. inner cities). Tento trend pokračuje dodnes, či spíše je ještě posílen čím dál větším rozšiřováním gated communities. V amerických městech je proto nutné počítat s dlouhými dojížděcími časy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suburbanization na anglické Wikipedii.

  1. a b TOUŠEK, Václav; KUNC, Josef; VYSTOUPIL, Jiří a kolektiv. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4. S. 124-125.  
  2. GIDDENS, Anthony, 1999. Sociologie. Praha: Argo, 1999. B.m.: ISBN 80-7203-124-4.
  3. (Hofmann 2003)HOFMANN, Andreas R., 2003. Zrod velkomesta. Urbanizace ceských zemí a Evropa (Book). (German). H-Net Reviews in the Humanities & Social Sciences. 12., s. N.PAG. ISSN 15380661.
  4. SOBOTOVÁ, Jana. Bc. [online]. . Dostupné online.  
  5. http://www.suburbanizace.cz/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SÝKORA, Luděk a kolektiv. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha : Ústav pro ekopolitiku, 2002. 191 s. ISBN 80-901914-9-5.  
  • GIDDENS, Anthony, 1999. Sociologie. Praha: Argo, 1999. B.m.: ISBN 80-7203-124-4.'
  • HOFMANN, Andreas R., 2003. Zrod velkomesta. Urbanizace ceských zemí a Evropa (Book). (German). H-Net Reviews in the Humanities & Social Sciences. 12., s. N.PAG. ISSN 15380661.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]