Gentrifikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Gentrifikace je označení pro lokální sociálně-kulturní změny, které jsou důsledkem toho, když bohatší lidé nakupují nemovitosti k bydlení v dosud méně prosperujících společenstvích. V návaznosti na gentrifikaci roste průměrný příjem a klesá průměrná velikost rodiny ve společenství, což může vést ve vytlačení nízkopříjmových vrstev obyvatelstva (z důvodu zvýšeného nájemného, vyšší ceny domů a vyšší daně z vlastnictví). Tento typ populační změny snižuje průmyslové využití půdy, která ustupuje využití pro obchod a bydlení. Kromě toho se do dříve zanedbaných oblastí stahují nové podniky, zaměřující se na bohatší základnu spotřebitelů, což dále snižuje dostupnost služeb pro méně majetné domorodce.

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Gentrifikace je označení procesu sociálně-kulturních změn, ke kterým dochází v důsledku renovace a přeměn obytného prostředí některých městských čtvrtí. Tato proměna čtvrtí způsobuje postupné vytlačování a nahrazování původního obyvatelstva příjmově silnějšími vrstvami[1]

V širším a přeneseném smyslu lze gentrifikaci chápat jako pronikání členů vyšší kultury/třídy do prostoru typického pro kulturu/třídu nižší, což vede k významným prostorovým, sociálním i ekonomickým změnám cílového prostoru[1]

Jedná se o specifický sub-formát revitalizace[2]

Původ termínu[editovat | editovat zdroj]

Původ slova gentrifikace je odvozen od anglického termínu "gentry".[2] Termín v angličtině označuje vyšší venkovskou třídu. Jako první gentrifikaci pojmenovala socioložka Ruth Glass v 60. letech minulého století na příkladu přeměny dělnických čtvrtí Londýna. Tímto termínem poukazovala na praxi nově se přistěhované střední vrstvy, která rozsáhle investovala do svých nově nakoupených nemovitostí a pociťovala nadřazenost nad původním obyvatelstvem.[3]

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Gentrifikační proces se pojí se sociální a symbolickou proměnou místa a se změnou statusu tohoto místa.[1] Nejvýrazněji se postupná gentrifikace městských území projevuje v přeměně zástavby. Staví se nové budovy, stávající budovy jsou přestavovány na luxusní bydlení, industriální stavby jsou přestavovány na obytné a kancelářské prostory a objevují se další komerční prostory[4]

Jedním z důsledků je rozšiřování a zlepšení životních podmínek pro stávající obyvatele[1], obměňuje se síť obchodů a služeb, struktura jejich sortimentu, v další fázi jsou vybudovány místa zahrnující produkci, spotřebu, bydlení, rekreaci a zábavu. V důsledku přílivu nového ekonomicky silnějšího obyvatelstva a komerčních aktivit je zvyšování stávajících nákladů na život, což může vést k vymístění ekonomicky slabšího obyvatelstva či k rozšíření pocitu odcizení[1]

Praha[editovat | editovat zdroj]

Gentrifikace se v Praze rozvinula jen v menších částech centra a to hlavně na Vinohradech, na Malé Straně, v Holešovicích a Karlíně[5][6] Specifický znakem pro Prahu je to, že proces gentrifikace byl urychlován zahraničními developery, kteří získávali pozemky od původních vlastníků. Ti většinou nabyli tyto pozemky v rámci restituce. Dalším rozdílem od západních měst je též to, že hlavní skupinou tzv. gentrifikantů (obyvatelé, kteří uskutečňují gentrifikaci[7]) jsou cizinci. [6]

Typy[editovat | editovat zdroj]

Typickými gentrifikanty jsou majetní pracovníci terciárního sektoru nebo soukromí podnikatelé, kteří jsou schopní a ochotní riskovat na trhu s nemovitostmi. [8] Často to bývají svobodní lidé nebo mladé, bezdětné páry, které nepotřebují žít v okolí dobrých škol.[9] Povětšinou již bydlí ve městě, nechtějí se stěhovat na předměstí a shánějí levné bydlení blízko zaměstnání. Právě proto není gentrifikace výsledkem návratu do města, ale spíše snahou zůstat v něm.[8]

Typičtí gentrifikanti také sdílejí spotřebitelské preference a upřednostňují vysoce konzumní kulturu, a proto gentrifikaci často doprovází rapidní expanze moderních restaurací, obchodů a zábavní sféry.[9] H. Briavel Holcomb a Robert A. Beauregard popsali skupiny těchto lidí jako ty, jež jsou přitahovány nízkými cenami a tolerancí pro nekonvenční životní styl. [8][10]

Důležitými skupinami jsou například svobodné matky a umělci.

Ženy[editovat | editovat zdroj]

Díky stále vyššímu vzdělání a lépe placeným pracovním pozicím mnoha žen, které se tak mohou neustále více projevovat na pracovním trhu, se také zvětšuje skupina žen schopných využít příležitosti investovat do nemovitosti. Neil Smith tvrdí, že tato skupina je reservoárem potencionálních gentrifikantů.[8] A jeho teorii potvrzuje fakt, že bydlení ve městě umožňuje navazování pracovních kontaktů a lepší přístup k dobře placeným pozicím stále větší skupině vzdělaných žen.[11] 

Existují také teorie, které tvrdí, že městský styl života je důležitý pro matky, kterým nepomáhá otec dítěte, protože bydlení v centru města jim zajišťuje přístup k profesionální péči o jejich dítě.[8] To do centra přitahuje svobodné rodiče, konkrétně svobodné matky, neboť hustota osídlení zvyšuje jejich efektivitu tím, že minimalizuje čas strávený na cestách mezi prací, nákupy a domovem. [12]

Umělci[editovat | editovat zdroj]

Dvoufázový model gentrifikace Philipa Claye  popisuje umělce jako typické marginální neboli rané gentrifikanty. Americká státní agentura NEA (The National Endowment for the Arts) provedla studii, která našla spojitost mezi podílem zaměstnaných umělců a mírou gentrifikace napříč různými městy Spojených států.[13]

Umělci přijímají risk spojený s obnovou upadající nemovitosti a zároveň mají čas a schopnosti tyto renovace provést.[12] Ley říká, že umělecký, kritický pohled na svět a jejich hledání významu života z nich dělá dobré potencionální gentrifikanty.

Smithova teorie gentrifikace[editovat | editovat zdroj]

Smithův teoretický příspěvek dodává impuls, který přenesl diskuze o gentrifikaci z původních empiricky založených výzkumů, doprovázených především popisnými studiemi procesu a pokusy o dílčí, vzájemně neprovázaná vysvětlení, do etapy teoreticky ukotvených pokusů o celkovější vysvětlení tohoto fenoménu.[14]

Hlavní roli přiřazuje producentům, druhotnou roli pak spotřebitelům. Spotřebitelé nicméně i přesto zůstávají důležitými při procesu a tedy i vysvětlování proč dochází k gentrifikaci. Ve výsledku hrají významnou roli při revitalizaci čtvrtí.

Rent gap[editovat | editovat zdroj]

Tento termín označuje rozdíl mezi maximální potencionální hodnotou pozemku a současnou hodnotou v chátrající oblasti města. Stavební podnikatelé levně kupují pozemky, zaplatí stavební náklady na rehabilitaci objektu a také zaplatí úroky uvalené na hypotéku a půjčku a poté prodají zhodnocený majetek za cenu, která podnikateli přinese uspokojivý výdělek. Vyvrcholením Smithovy teorie gentrifikace je potom tedy přímé uplatnění rent gapu. V momentě, kdy dojde k takovému rozdílu, že jsou zaručeny zisky z rehabilitace dané oblasti města, stavební podnikatelé začínají rehabilitovat domovní fond a následně dochází ke gentrifikaci. [15]

Opačným procesem gentrifikace je suburbanizace.[16]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gentrification na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e VIDOVIĆOVÁ, Lucie. Stáří ve městě, město v životě seniorů. 1.. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. 371 s. ISBN 978-80-7419-141-1.  
  2. a b VIDOVIĆOVÁ, Lucie a Eva GREGOROVÁ. Nová města a staří lidé. Sociální studia: časopis katedry sociologie FSS MU[online]. 2010, 2010(3): 13s [cit. 2015-11-30]. ISSN 1803-6104. Dostupné z: http://socstudia.fss.muni.cz/dokumenty/101213083042.pdf
  3. Gentrification. In: CHRISTENSEN, Karen a David LEVINSON. Encyclopedia of community: from the village to the virtual world. Thousand Oaks, Calif.: Sage Publications, c2003, 4 v. (1839 p.). ISBN 0761925988.
  4. RITZER, George. The Blackwell encyclopedia of sociology. Malden, MA: Blackwell Pub., c2007, 11 v. (cxxiv, 5650 p.). ISBN 9781405124331.
  5. http://artslexikon.cz/index.php/Gentrifikace
  6. a b SÝKORA, Luděk. Gentrification in post-communist cities. In:ATKINSON, Rowland a Gary BRIDGE. Gentrification in a global context: the new urban colonialism. New York: Routledge, 2005, x, 300 p. ISBN 0415329515.
  7. KŘEŠNIČKOVÁ, Dana (2013): Charakteristiky rezidentů vnitřního města Českých Budějovic na pozadí procesu gentrifikace. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Pedagogická fakulta, katedra geografie, 48s.
  8. a b c d e Butler, Tim. Gentrification and the Middle Classes. Aldershot, Hants, England: Ashgate Pub., 1997. Print.
  9. a b Smith, Neil, and Peter Williams. Gentrification of the City. Boston: Allen & Unwin, 1986. Print.
  10. Holcomb, H.B., Beauregard, R.A. (1981): Revitalizing Cities. Washington DC, Association of American Geographers, Resource Publications in Geography.
  11. Lees, Loretta, Tom Slater, and Elvin K. Wyly. Gentrification. New York: Routledge/Taylor & Francis Group, 2008. Print.
  12. a b Lees, Loretta, Tom Slater, and Elvin K. Wyly. Gentrification. New York: Routledge/Taylor & Francis Group, 2008. Print. Defines gentrification as "the transformation of a working-class or vacant area of the central city to a middle class residential and/or commercial use".
  13. Ley, David. The New Middle Class and the Remaking of the Central City. Oxford: Oxford UP, 1996. Print.
  14. SMITH, Neil. Toward a theory of gentrification a back to the city movement by capital, not people. [s.l.] : Journal of the American Planning Association, 1979. S. 538-548.  
  15. SÝKORA, Luděk. Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, 1993. S. 106-109.  
  16. TOUŠEK, Václav; KUNC, Josef; VYSTOUPIL, Jiří a kolektiv. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4. S. 124-125.