Holešovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O dalších sídlech tohoto jména pojednává článek Holešovice (rozcestník).
Holešovice
Kostel svatého Antonína Paduánského od jihu
Lokalita
Městská část Praha 7
Praha 1
Správní obvod Praha 7
Praha 1
Obec Praha
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 34 930 (2011)[1]
Počet domů 1 204 (2011)[1]
Počet ZSJ 17
Holešovice na mapě
Holešovice
Holešovice
Další údaje
Kód části obce 490067
Kód k. ú. 730122
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holešovice (od sloučení s Bubny roku 1850 až do roku 1960 Holešovice-Bubny, německy Holleschowitz-Buben) byly připojeny k Praze roku 1884 jako historicky první obec, která v době připojení nebyla městem. Před připojením k Praze náležely Holešovice do politického okresu Karlínského.[2] Hlavní část Holešovic leží v tzv. Pražském meandru Vltavy na jejím levém břehu, k Holešovicím patří Bubny a na návrší čtvrť Letná.

Téměř celé území náleží k městské části Praha 7, ale nepatrná část na jihozápadě (pobřeží Vltavy mezi Čechovým mostem a ulicí U plovárny s kaplí svaté Máří Magdaleny) náleží k městské části Praha 1.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Název původně zněl Holíšovice a pocházel z osobního jména Holíš (to pak od „holý“, „bezvousý či holohlavý člověk“). Šlo tedy o ves lidí Holíšových.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historický znak Holešovic
Komín holešovického pivovaru, na přelomu let 2006-7 zbořen kvůli nové výstavbě

První dochovaná zmínka o Holešovicích pochází z roku 1228 v osobě vladyky Bohumila z Holešovic. Původně byla součástí vsi Holešovice i osada Holešovičky neboli Malé Holešovice na opačném (pravém) břehu Vltavy, avšak ta byla od 16. století přičleněna k libeňskému panství. Původně nevelká zemědělská osada Holešovice v místech dnešního nádraží Praha-Holešovice se v poslední třetině 19. století rozrostla na celé území do té doby neobydlené, polemi a loukami vyplněné záplavové oblasti vltavského meandru, a změnila se v jedno z nejvýznamnějších průmyslových předměstí Prahy. Byly vybudovány ústřední jatky (dnes Pražská tržnice[4]), Bubenské nádraží, plynárna a v roce 1891 byl v těsné blízkosti Holešovic vybudován areál pro Zemskou výstavu, která si vynutila některé další změny (výstavba lanové dráhy na Letnou, tramvajové dráhy LetnáVýstaviště). Na břehu, naproti Libni byl vybudován přístav. V roce 1850 byly Holešovice spojeny se sousední vsí Bubny a 8. listopadu 1884[5] byly Holešovice-Bubny jako VII. městská část připojeny k Praze. Roku 1928 byl otevřen Libeňský most (29. října 1928 tehdy Masarykův most jako dar k 10. výročí fungování První republiky), který dále zlepšil dopravní obsluhu čtvrti a je dodnes nejdelším přemostěním řeky na území hlavního města. Významnou událostí byla výstavba moderní budovy Elektrických podniků z roku 1927 a Veletržního paláce na konci 30. let.

Teprve reformou pražských obvodů v dubnu 1960 byly Holešovice-Bubny oficiálně přejmenovány na Holešovice. Na přelomu 70. a 80. let rozdělila čtvrť severojižní magistrála vedená mezi Hlávkovým mostem a mostem Barikádníků, což kromě lepší dopravní obslužnosti přispělo ke zvýšení hluku a znečištění. V listopadu 1984 bylo do Holešovic dovedeno metro – byl uveden do provozu úsek III.C se stanicemi Vltavská a Nádraží Holešovice. V té době bylo také otevřeno stejnojmenné nádraží na tzv. holešovické přeložce[6] odvádějící nákladní dopravu z centra města přes Holešovičky a Libeň (s dalším spojením na Hlavní nádraží podél Vítkova).

Povodeň v srpnu 2002 zaplavila větší část Holešovic. Knihovnu na Ortenově náměstí, která měla ve sklepě depozitář vzácných tisků Městské knihovny, zalila do výše cca 1 metru; v ulici Komunardů bylo nutné zbourat dva staticky poškozené domy.

Vývoj počtu obyvatel Holešovic
Rok Obyvatel Pořadí*
1869 3 094 12
1880 17 357 6
1890 22 131 6
1900 30 814 6
1910 39 727 5
1921 46 335 5
1930 59 150 5
1950 60 945 6
1961 63 809 4
1970 56 960 3
1980 46 489 7
1991 38 300 8
2001 34 143 8
2011 35 046 7
2014 35 896 6
2016 36 752 5
*mezi katastrálními územími
patřícími dnes k Praze

Výhodná poloha Holešovic v tzv. širším centru vedla zejména po roce 2000 k výstavbě administrativních budov i bytových komplexů: rekonstrukce výškové budovy bývalého PZO Kovo u Libeňského mostu a naproti ní výstavba komplexu Lighthouse Vltava Waterfront Towers jako první krok k zástavbě území přístavu;[7] rekonstrukce areálu bývalého měšťanského pivovaru; výstavba bytů v areálu bývalé mlékárny.

Urbanisticko-architektonická skladba sídla[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Urbanisticko-architektonický vývoj Holešovic.

Nejstarší dosud známé osídlení pochází již z období středního neolitu (přibližně léta 5935-4750 př. Kr.), v období středního eneolitu se již v těchto místech usídlili první osadníci, žijící v lehkých chatkách. První slovanská kamenná hradiště, doplněná o hliněná a mohutná dřevěná hradiště na území Nových Holešovice můžeme doložit za pomocí archeologických nálezů v období raného středověku (druhá polovina 6. stol až 10. století). Vzhledem k přírodnímu charakteru holešovického poloostrova lemovaného koryty řeky Vltavy, se již v období vrcholného středověku začal projevovat dominantní ráz oblasti, jejichž obyvatelé plně využívali především rybolov a říční hospodářství až do poloviny 20. století. V období raného novověku se Holešovice z urbanistického hlediska nijak překotně nerozvíjely, a ještě v první polovině 19. století vykazovaly spíše charakter zemědělské vsi s řadou chalup a hospodářství. V druhé polovině 19. století se proměňovaly v moderní předměstskou průmyslovou čtvrť s továrnami a nádražím, doplněné o potřebnou výstavbu dělnických kolonií domků s dvorky a zahrádkami. V 80. letech 19. století byl přijat definitivní regulační plán vyznačující se pravoúhlou sítí ulic a dvěma náměstími, následovaný úředním pojmenováním jednotlivých ulic. Modernizace nově vzniklé pražské sedmé části se projevila především vybudováním podniků celopražského významu. V období první republiky došlo k přeložení vltavského koryta a s ním spojené výstavbě mostů Libeňského a Trojského, což mělo za následek zánik neregulované záplavové oblasti Manin. Díky těmto opatřením pokračovala rezidenční výstavba v holešovického meandru a zároveň průmyslové podniky z 19. století, tak charakteristické pro tuto pražskou část, byly vytlačovány v oblasti západně od Bubenské ulice. Pouze oblast Starých Holešovic - Zátor si zachovávala svůj maloměstský až vesnický ráz. Od 50. let nastal postupný zánik tzv. Starých Holešovice-Zátor, čtvrť v podstatě vznikla v 70. letech při výstavbě stanice metra Nádraží Holešovice. Proces deindustrializace Holešovic nastartovaly společensko-ekonomické změny po roce 1989, povodeň v roce 2002, jenž ukončila činnost holešovického přístavu a průmyslové Holešovice tak definitivně skončily. Holešovice byly připojeny k Praze v podobě Holešovice-Bubny jako sedmá čtvrť v pořadí v roce 1884 a až do roku 1960 byly evidovány jako Holešovice-Bubny, poté se název opět vrátil k jednoslovnému označení Holešovice a tvoří část městské části Praha 7. Dnes jsou Holešovice přední pražskou moderní rezidenční čtvrtí, doplněné o obchodně-administrativní objekty, často sídlících v průmyslových a technických stavbách, z nichž některé byly prohlášeny za kulturní památky.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Holešovicích.

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

Zajímavá místa[editovat | editovat zdroj]

Pískovna Holešovice

Nejvýznamnějším areálem se vztahem k Holešovicím je Výstaviště (za socialismu Park kultury a oddechu Julia Fučíka). Celý jeho areál sice patří do katastrálního území Bubenče, ale kvůli těsné vazbě k Holešovicím není součástí městské části Praha 6 jako většina Bubenče, ale městské části Praha 7, kterou lze považovat za živou administrativní formu Holešovic. Výstaviště bylo postaveno na kraji parku Stromovka (Královská obora) pro Zemskou výstavu v roce 1891. Nachází se v něm mj. muzikálová divadla Goja Music Hall (dříve Pyramida) a Spirála a na okraji výstaviště multifunkční hala Tipsport arena (dříve Aréna HC Sparta Praha, T-Mobile Arena).

V roce 1999 vzniklo na východním okraji Pražské tržnice divadlo Milénium. V roce 2010 se přejmenovalo na Metropolitní divadlo Praha, posléze na RockOpera Praha.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Pohled z Holešovického přístavu na bytový soubor Prague Marina

Holešovice jsou obsluhovány dvěma již zmíněnými stanicemi metra a tramvajemi: nejdůležitější přestupní stanice jsou Vltavská (odkud vede trať přes Hlávkův most na Těšnov) a nad ní Strossmayerovo náměstí (na Letnou a po nábřeží kpt. Jaroše). Koleje tvoří okruh kolem většiny území Holešovic, dále se z něj oddělují tratě do Tróje po Trojském mostě a do Libně po Libeňském. Na okraji Stromovky u stanice Výstaviště leží tramvajová smyčka; od srpna 1978 byla využívána jen pro rezervní vozy, při výlukách atp., od října 2003 je zde konečná linky 5 a nostalgické linky 91.[8] Návrh prodloužit koleje ke Šlechtově restauraci v březnu 2005 se setkal s negativní reakcí obyvatel. Nyní v roce 2018 je zde pravidelně ukončena linka 12, 41 a polovina spojů linky 17.

U stanice metra Nádraží Holešovice jsou stanoviště autobusů: jižnější bylo do prodloužení metra do Kobylis a silného utlumení provozu v červnu 2004 bylo nejdůležitější konečnou linek MHD ze severu města. Na území Holešovic je např. další autobusová zastávka Jankovcova, kterou dříve část autobusů projížděla a nyní je ve večerních hodinách na znamení. (Do otevření metra a tohoto stanoviště byla linka 112 do Zoo vedena z centra Holešovic, ze zastávky Osadní, resp. ulice Mladé gardy – dnes Tusarova). Odděleně, severněji za Jankovcovou ulicí leží i nádraží regionálních autobusových linek do oblasti Kralup a Neratovic, respektive dálkových směrem na severozápad Čech.[9] Je situováno tak, že odjíždějící autobusy musejí překonat magistrálu nadjezdem a najet na ni okruhem přes Ortenovo náměstí a křižovatku s Plynární. Od roku 2011 jezdí v Holešovicích i autobusová linka 156, která obsluhuje dopravně do té doby neobsloužené oblasti Holešovic (oblasti přístavu a oblasti Dělnické a Osadní ulice). Jezdí na ní midibusy a v provozu je pouze v pracovních dnech.

V železniční dopravě je nejvýznamnější nádraží Praha-Holešovice pro mezinárodní expresy z Německa přes Kralupy nad Vltavou a Děčín, které dále pokračují po přeložce buď na Hlavní nádraží, nebo přes nádraží Praha-Libeň dále na východ republiky. Lokální dopravě po Negrelliho viaduktu na Masarykovo nádraží slouží nádraží Praha-Bubny (na jednokolejce křižující úrovňově Bubenskou ulici a vedoucí na nádraží Praha-Dejvice a do Kladna) a zastávka Praha-Holešovice zastávka (vybavená pouze přístřešky, nádražní budova byla v 80. letech zbořena) na původní kralupské trati.


Budovy, firmy a instituce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. ÚAZK - Císařské povinné otisky map stabilního katastru. archivnimapy.cuzk.cz [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  3. LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Milan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 376 s. S. 107, 108. (česky) 
  4. Pražská tržnice. www.prazskatrznice.cz [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-31. 
  5. Praha – popis města – Holešovice-Bubny Archivováno 20. 4. 2008 na Wayback Machine, Ottova encyklopedie, 1. 1. 1908
  6. Holešovická přeložka Archivováno 17. 9. 2008 na Wayback Machine SUDOP Praha 2004, realizace stavby 10/1966 – 12/1980
  7. V holešovickém přístavu vznikne nová čtvrť Archivováno 9. 5. 2005 na Wayback Machine (estav.cz)
  8. Smyčka Výstaviště (prazsketramvaje.cz)
  9. Autobusové stanoviště Praha-Holešovice
  10. Tipsport arena Praha. http://tipsportarena-praha.cz/ [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. 
  11. Národní galerie Praha – Veletržní palác. https://www.ngprague.cz/kontakt-veletrzni-palac [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. 
  12. DOX. https://www.dox.cz/en/ [online]. [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]