Veletržní palác

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Veletržní palác v Holešovicích
Veletržní palác v Holešovicích
Veletržní palác v Holešovicích
Účel stavby

V současné době sídlo Národní galerie v Praze

Základní informace
SlohFunkcionalismus
ArchitektiJosef Fuchs a Oldřich Tyl
Výstavba19251928
MateriályZdivo, sklo, železo
Současný majitelNárodní galerie v Praze
Poloha
AdresaDukelských hrdinů 530/47
Praha 7, Holešovice
170 00  Praha 7, Holešovice, ČeskoČesko Česko
UliceVeletržní, Dukelských hrdinů, Heřmanova a Veverkova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky40980/1-1804 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Průmyslový palác.

Veletržní palác je budova v pražských Holešovicích, jedna z prvních a největších funkcionalistických staveb Prahy. Byla určená pro konání veletrhů, později byla sídlem podniků zahraničního obchodu.

Veletržní palác je dnes sídlem Národní galerie v Praze, která v něm má umístěnou stálou expozici Umění 20. a 21. století a další výstavní prostory. Budova je od roku 1958 nemovitou kulturní památkou.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Palác vznikl podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla z architektonické soutěže; postaven byl v letech 19251928. S podlahovou plochou asi 13 500 m2 byl v té době největší stavbou tohoto typu na světě.[2] Tehdy sloužil společnosti Pražské vzorkové veletrhy.

Od října 1941 byl blízký areál tzv. Radiotrhu (nazývaný také Nové výstaviště, stál při Veletržní ulici naproti Veletržnímu paláci, dnes zde stojí komplex Parkhotelu) používán nacistickými okupanty jako shromaždiště pro židovské občany Čech a Moravy před transportem do koncentračních táborů. [3]

Po druhé světové válce se palác stal sídlem několika společností zabývajících se zahraničním obchodem (Tuzex, Strojimport aj).

Požár paláce[editovat | editovat zdroj]

Do historie budovy se výrazně zapsal 14. srpen 1974, kdy byla téměř zničena obrovským požárem, jehož likvidace trvala do 20. srpna.[4] V roce 1976 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci. Ta pokračovala velmi pomalu; teprve v 90. letech 20. století byla budova kompletně opravena.

Využití paláce[editovat | editovat zdroj]

Expozice Národní galerie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1976 získala budovu Národní galerie v Praze, která se pak účastnila její rekonstrukce.[2] V současnosti slouží Veletržní palác jako prostor pro stálou expozici Umění 20. a 21. století – sbírka moderního a současného umění.

Stěžejní je zde expozice výtvarného umění: jak českého, tak zahraničního.[5] Ve stálé expozici má díla světových umělců jako např. Mucha, Picasso, Monet nebo Van Gogh.[6] Ve 3 patrech na ploše 13 500 m² jsou však vystaveny exponáty nejen z oblasti výtvarného umění, ale také z architektury a nábytku, v menší míře i fotografie, designu a scénografie. Celkem je zde přes 2 000 objektů.

  • 5. patro – krátkodobé výstavy
  • 4. patro – Česká moderna I, 1890–1930
  • 3. patro – Česká moderna II, 1900–1930, Francouzské umění 19. a 20. století
  • 2. patro – Česká moderna III (od roku 1930), České současné umění
  • 1. patro – Mezinárodní umění 20. a 21. století, krátkodobé výstavy
  • mezanin a přízemí – krátkodobé výstavy


Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MonumNet [online]. Národní památkový ústav, 2003-2008 [cit. 2009-01-03]. Kapitola jiná výstavnická stavba - Veletržní palác. Dostupné online. 
  2. a b Památky [online]. Pražská informační služba, 2008-11-21 [cit. 2014-04-24]. Kapitola Veletržní palác. Dostupné online. 
  3. https://iwitness.usc.edu/sfi/Sites/iwalk/radiotrh/Deporta%C4%8Dn%C3%AD-centrum-na-Radiotrhu.aspx
  4. http://www.pozary.cz/clanek/1954-37-let-od-pozaru-veletrzniho-palace/ Popis požáru veletržního paláce na Požáry.cz
  5. Národní galerie v Praze - Veletržní palác [online]. Národní galerie [cit. 2009-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-17. 
  6. VELETRŽNÍ PALÁC - STÁLÁ EXPOZICE
  7. http://www.studiohrdinu.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MOUTVIC, Miroslav. Pražské vzorkové veletrhy 1920-1951. Praha: Scriptorium, 2000. 179 s. ISBN 80-86197-17-4. 
  • MARGOLIUS, Ivan. Trade Fair Palace, Prague 1924-28, Newsletter, The Friends of Czech Heritage, no. 22, Winter/Spring 2020, s. 4 - 5. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]