Poštovní muzeum Praha
| Poštovní muzeum | |
|---|---|
 Poštovní muzeum v budově někdejšího Vávrova mlýna | |
| Logo | |
 | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Město | Praha |
| Adresa | Nové mlýny 2, Praha 1 |
| Založeno | 18. prosince 1918 |
| Zaměření | Filatelistika, poštovní služby |
| Zeměpisné souřadnice | 50°5′32,05″ s. š., 14°25′43,08″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poštovní muzeum Praha bylo založeno koncem roku 1918 a má celostátní význam. Sídlí v historickém domě u Štefánikova mostu, na adrese Nové mlýny 2, Praha 1. Nejbližší stanice metra je Náměstí republiky, stanice tramvaje Revoluční. Od roku 1976 má velkou pobočku ve Vyšším Brodě.
Poslání muzea[editovat | editovat zdroj]
Muzeum se zabývá studiem dějin a vývoje spojů na území České republiky (dříve celého Československa). Odborně a soustavně sbírá, ošetřuje a uschovává doklady o historickém vývoji poštovnictví, známkové tvorby, telekomunikací a radiokomunikací.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Od založení do začátku 30. let 20. století[editovat | editovat zdroj]
Muzeum bylo založeno Ministerstvem pošt a telegrafů nedlouho po vzniku ČSR[2], a to 18. prosince 1918, tedy ve stejný den, kdy byly vydány první poštovní známky Československa. Prvních deset let bylo věnováno sběratelské činnosti. V roce 1928 byla otevřena první expozice v přízemí pražského Karolina, nicméně zdejší prostory patřící Karlově univerzitě byly pro muzeum nedostatečné.[2][3]
V Holečkově ulici na Smíchově[editovat | editovat zdroj]
Klášter svatého Gabriela je bývalý řeholní dům benediktinek beuronské kongregace v Praze na Smíchově v sousedství zahrady Kinských v Holečkově ulici. Stát v tomto areálu zřídil Poštovní úřad šekový, v roce 1930 přejmenovaný na Poštovní spořitelnu, ta zde sídlila do roku 1931, kdy se přestěhovala na Václavské náměstí. Prostory v části zrušeného kláštera sv. Gabriela poté připadly Poštovnímu muzeu, které sem přestěhovalo své muzejní sbírky[2] a v únoru 1932[p 1] zde otevřelo rozsáhlou expozici přístupnou pro veřejnost; v areálu vznikl též archiv, knihovna, depozitáře a kanceláře Poštovního muzea. Během druhé světové války bylo muzeum řadu měsíců uzavřeno a jeho sbírky byly ukryty v různých sklepeních.[2]
Po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]
V květnu 1945 došlo opět k otevření muzea.[p 2] Od té doby bylo postupně likvidováno jedno oddělení za druhým, nakonec zbylo jen oddělení filatelie.[2] Po roce 1950 došlo k omezení některých expozic s náplní poštovnictví ve prospěch filatelie.
Hledání vhodných prostor pro muzeum v Praze ani ve Středočeském kraji nevedlo k cíli, zkrachovala jednání i ohledně prostor v Hrádku u Nechanic.[2] Kolem roku 1967 došlo k dohodě o umístění exponátů v areálu Vyšebrodského kláštera.[2] Projekt pocházel z dílny architektů Jaroslava Škardy a Bohumila Böhma a počítal s dokončením stavební asanace klášterních místností a s finanční podporou 2 miliony korun ročně od Jihočeského střediska památkové péče a ochrany přírody.[2] Hlavní správa poštovního muzea s administrací a technickými silami měla nadále zůstat v Praze.[2][p 3]
Ve Vyšším Brodě[editovat | editovat zdroj]
Další část sbírek byla nakonec umístěna do budovy zrestaurovaného opatství Státního kláštera ve Vyšším Brodě (bývalý cisterciácký klášter), kde byla v roce 1976 zpřístupněna expozice dějin poštovnictví.[4]
Ve Vávrově mlýně[editovat | editovat zdroj]
V Praze se podařilo koncem 80. let 20. století přestěhovat muzeum do zrestaurovaných prostor Vávrova mlýna na nábřeží Ludvíka Svobody v Praze. Tehdy bylo muzeum řízeno metodicky federálním ministerstvem spojů, vlastní řízení bylo v náplni Ředitelství pošt Praha.[4] V nových prostorách bylo muzeum otevřeno slavnostně v roce 1988. Po roce 1990 byly sbírky rozděleny na českou a slovenskou část. Nynější adresa je Poštovní muzeum, Nové mlýny 2, Praha 1.
Exponáty pro veřejnost, badatelna, knihovna, mapový archiv[editovat | editovat zdroj]
V muzeu mohou návštěvníci vidět stálou expozici poštovních známek nejen z našich zemí, ale také vzácné a zajímavé filatelistické materiály ze zahraničí. Konají se zde příležitostné výstavy zaměřené na určitá období či oblasti poštovnictví a filatelie. V budově je badatelna, knihovna. Otevřeno je denně mimo pondělí.
Sbírka map představuje důležitý doklad o dějinách dopravy a poštovnictví.[5][6]
Spolupráce s institucemi[editovat | editovat zdroj]
Muzeum je začleněno jednak do Asociace muzeí a galerií České republiky, ale i do celé řady mezinárodních institucí.
Památková ochrana budov muzea[editovat | editovat zdroj]
Poštovní muzeum Praha[editovat | editovat zdroj]
Budova muzea, tzv. Vávrův mlýn, na adrese Nové mlýny 2, Praha 1 je kulturní památa, součást Pražské památkové rezervace, která je na seznamu světového dědictví UNESCO. Památka je bývalým obytným barokním domem ze 17. století, který byl adaptován pro mlynáře Vávru (stavba vodního mlýna na Vltavě se nedochovala). Při této příležitosti čtyři salonky v 1. patře vyzdobil nástěnnými malbami Josef Navrátil, byly vybaveny zčásti dochovaným biedermeierským nábytkem z 2. čtvrtiny 19. století. Objekt byl v letech 1986 až 1988 rekonstruován pro potřebu muzea.[7] Budova není bezbariérová.
Poštovní muzeum Praha, pobočka Vyšší Brod[editovat | editovat zdroj]
Pobočka muzea na adrese Klášter 136, 382 73 Vyšší Brod,[8] sídlí v areálu národní kulturní památky klášter cisterciáků Vyšší Brod.[9]
Ředitelé Poštovního muzea[editovat | editovat zdroj]
V historii Poštovního muzea se vystřídalo více osobností, název funkce se též měnil. V závorce je uvedena doba výkonu funkce:[10]
- Václav Dragoun (18. 12. 1918 — 1925), ředitel, vrchní poštovní oficiál; jeden z iniciátorů vzniku Poštovního muzea a první ředitel
- Jiří Karásek ze Lvovic (1926 — 4. 2. 1933), ředitel, poštovní inspektor; literát, za jeho vedení vznikla první stálá expozice v Karolinu (1928)
- Alois Lustig (5. 2. 1933 — květen 1945), ředitel, vrch. pošt. tajemník
- Václav Čuban (květen 1945 — prosinec 1951), vedoucí, pošt. ředitel
- Karel Ujec (prosinec 1951 — 1952), pověřen dočasným vedením
- Miroslav Hušek (1952 — 31. 3. 1954), pověřen dočasným vedením
- Miroslav Hušek (1. 4. 1954 — srpen 1964) (†), vedoucí
- Miroslava Janotová (srpen 1964 — 1. 4. 1965), pověřena dočasným vedením
- Karel Adler (9. 4. 1965 — 31. 12. 1970), vedoucí
- Miroslava Janotová (1. 1. 1971 — 8. 1. 1977), vedoucí
- Pavel Čtvrtník (10. 1. 1977 — 27. 9. 2007), vedoucí, od 1. 1. 1993 ředitel; nejdéle sloužící ředitel Poštovního muzea, autor odborných publikací. Za jeho vedení se Poštovní muzeum přestěhovalo do Vávrova mlýna a muselo vyřešit i důsledky povodně v roce 2002
- Jan Galuška (1. 10. 2007 — 31. 12. 2013), ředitel
- Alena Reichová (1. 9. 2008 — 31. 5. 2009), pověřena dočasným vedením
- Jan Novotný (1. 11. 2013 — 9. 6. 2016), ředitel (1. 11.- 31. 12. 2013 spolu s Janem Galuškou)
- Jan Kramář (10. 6. 2016 — 30. 9. 2016), pověřen dočasným vedením
- Jiří Střecha (1. 10. 2016 — dosud), ředitel
- První ředitelé poštovního muzea
-
Václav Dragoun (první ředitel poštovního muzea)
-
Jiří Karásek ze Lvovic (zakladatel první stálé expozice)
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Poštovní muzeum v Karolinu 1928, dobový pohled zvenku
-
Poštovní muzeum v Karolinu 1928, expozice obrazů
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Někde se uvádí jako rok zpřístupnění sbírek Poštovního muzea po jeho přestěhování do Holečkovy ulice až rok 1933.
- ↑ Pramen[2] uvádí, že k poválečnému obnovení Poštovního muzea došlo až v roce 1947.[2]
- ↑ V roce 1966 přišel do muzea promovaný historik, který se soustavně začal věnovat vědeckému zkoumání dosud podceňovaných a zanedbávaných sbírek.[2] Pro historii pošty na území Československa neexistovala před rokem 1920 žádná dokumentace.[2] Přesto byla objevena sbírka pramenů k dějinám pošty (zachycená v opisech) a vedená dokonce v několika řadách.[2] Jednalo se o 360 svazků přesných rukopisných poznámek psaných poštovním ředitelem Václavem Dragounem, jako podklad pro rozsáhlou historickou práci.[2] Tu však již Václav Dragoun nestačil napsat (zemřel v roce 1950).[2] Doba od 20. let 20. století po rok 1945 nebyla uspokojivě historicky zpracována a proto poštovní muzeum vyzvalo (kolem roku 1967) ke spolupráci i širokou veřejnost (lidé měli poskytnout Poštovnímu muzeu staré uniformy, listiny, tiskopisy, výpisy z místních kronik, nástroje, mapy, přístroje a případně i odbornou literaturu).[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Československá filatelie Praga 88. Praha: Rapid, 1988. Kapitola P, s. 172. [dále jen Praga 88].
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Deník Lidová demokracie ze dne 18. července 1967, článek: „Poštovní muzeum do jižních Čech“; autor: POLANSKÝ Karel.
- ↑ Otevření nového musea v Praze v Karolinu. Pestrý týden. 3. 11. 1928, s. 6–7. Dostupné online.
- ↑ a b "Praga 88", Poštovní muzeum, str. 156
- ↑ HÁNL, Jiří; KLOBOUČNÍKOVÁ, Alena. Sborník poštovního muzea 1980: Mapový archiv Poštovního muzea v Praze. [s.l.]: [s.n.] S. 47–75.
- ↑ Dějiny kartografie - multimediální učebnice. ucebnice.geogr.muni.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Vávrův vodní mlýn - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Kontakty - Poštovní muzeum. www.postovnimuzeum.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
- ↑ klášter cisterciáků Vyšší Brod - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Jan Kramář: Poštovní muzeum a jeho sbírkotvorná činnost v letech 1918-1938 (Resumé). www.nacr.cz [online]. [cit. 2017-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-15.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poštovní muzeum Praha na Wikimedia Commons - Poštovní muzeum Praha
- Na turistickém webu
