Bílkova vila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o vile v Praze. Další významy jsou uvedeny na stránce Bílkova vila (rozcestník).
Bílkova vila
Bílkova vila (2012)
Bílkova vila (2012)
Účel stavby

Rezidence sochaře a architekta Františka Bílka, dnes sídlo Galerie hlavního města Prahy

Základní informace
Sloh Rané secese
Architekt František Bílek
Výstavba 1911
Přestavba 2008-2010
Stavebník stavitel František Bílek
Současný majitel Český stát
Pojmenováno po František Bílek
Poloha
Adresa Mickiewiczova 233/1, 160 00 Praha 6, Hradčany, ČeskoČesko Česko
Ulice Mickiewiczova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 40396/1-1422 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bílkova vila je dvoupodlažní secesní budova čp. 233/IV v Mickiewiczově ulici 1, (u křižovatky ChotkovaBadeniho) v Praze 6 na Hradčanech, situovaná v zahradě, z jižní strany ohraničené ulicí U Písecké brány.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bílkova vila, ateliér (1927)

Při bourání Mariánských hradeb byla vypsána soutěž na architektonické řešení uvolněného prostoru, které se zúčastnil také grafik, sochař a architekt František Bílek. V přednášce Stavba budoucího chrámu v nás, která vyšla jako samostatná brožura[1], Bílek vysvětlil svou vizi budoucí stavby: načrtl své uchopení světa jako chrámu stvořeného Bohem - pro lidi. Umění v tomto chrámu je však podle Bílka určeno jen pro ty, kteří jsou "zasvěceni", to jest citliví a přístupní poznání vyšších – duchovních hodnot.

Díky své popularitě sochaře získal přízeň magistrátu a tím i nejlepší nárožní pozemek. Na něm dal podle vlastního návrhu pro sebe a svou manželku dal v roce 1911 postavit vilu jako rezidenci s ateliérem. Stavba znázorňuje umělcovu secesní představu harmonie organických tvarů. Na sečené obilné pole se stopou kosy má upomínat do oblouku otočený konvexní půdorys monumentální stavby z režného zdiva, sevřené mezi plastickými sloupy upomínajícími na snopy obilí nebo lotosové květy. Řešení vstupu je příbuzné předsíni starověkého chrámu v egyptském Luxoru. Oproti tomu jednoduché geometrické řešení dveří a velkých oken je v souladu s pozdní fází geometrické secese a nastupující moderny. Interiéry vily včetně nábytku jsou rovněž Bílkovým dílem. Bílkova manželka Berta, rozená Nečasová, darovala po manželově smrti vilu i s ateliérem a souborem soch městu Praha. Prostorný umělcův ateliér je dnes součástí expozice Galerie hlavního města Prahy, která v objektu sídlí od roku 1963.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Vila byla v letech 2008 až 2010 zrekonstruována, veškeré kanceláře přesunuty do sousední vily č. 3, terén zahrady byl rovněž upraven, prostříhán živý plot, pokáceny břízy a další dřeviny, přerostlé smrky zkráceny na poloviční výšku. 24. září 2010 jako galerie opět otevřena pro veřejnost.[2]

"Bílkova vila představuje komplexní stylový celek, koncipovaný velkou tvůrčí osobností. Patří proto k nejvýznamnějším muzeím, jež charakterizují Prahu z období secese. Ve srovnání s honosnými secesními fasádami v Pařížské třídě a s některými vilami v Bubenči však jde o dílo naprosto konsistentní, jež nezapírá svůj český původ, i když se hlásí k myšlenkám světovým'

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Architektura této stavby byla přesně promyšlena a měla podle jejího tvůrce symbolizovat „…život jako pole plné zralých klasů, skýtající výživu bratří na každý den“. Tato myšlenka se projevila v realizaci vysokými sloupy (z nichž některé jsou jen ve zlomku) ve tvaru snopů obilných klasů, které jako podpůrné sloupy nesoucí římsy stojí před průčelím budovy. Připomínají tak lotosové sloupy egyptských chrámů. Mimo to je do stavby včleněna řada jiných symbolů, hlavně křesťanských.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Bílek:Stavba budoucího chrámu v nás. 1. vyd. s ilustracemi autora, bibliofilie Sáňka Meditace Praha 1908; 2. vyd.: Nadace Lyry Pragensis, Praha 1996, ISBN: 9788070590447
  2. http://www.novinky.cz/bydleni/reality-a-finance/208750-zrekonstruovana-bilkova-vila-se-opet-otevre-verejnosti-24-zari.html
  3. P. Krajči, D. Dvořáková, Z.Lukeš, R. Sedláková, P. Veverka, P. Vlček: Slavné pražské vily, Praha Foibos 2007, ISBN 80-7037-128-5, str. 51-53

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Wittlich, Jindřich Vybíral, Zdeněk Lukeš, Martin Krummholz, Hana Larvová: František Bílek a jeho pražský ateliér. Vydala GHMP Praha 2010, ISBN 978-80-7010-769-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]