Schwarzenberský palác v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schwarzenberský palác v Praze

Pohled na Schwarzenberský palác z Hradčanského náměstí
Účel stavby

Městské sídlo královských komořích (dnes Vojenské historické muzeum)

Základní informace
Sloh Renesanční
Architekt Agostino Galli
Výstavba 17. století
Přestavba 1871 - Josef Schulz Po roce 2002
Materiál zdivo
Stavebník Lobkovicové, Schwarzenbergové
Současný majitel Česká republika
Poloha
Adresa Hradčanské náměstí 185/2
Praha 1, Hradčany
118 00  Praha 011, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Schwarzenberský palác v Praze
Schwarzenberský palác v Praze
Další informace
Kód památky 39789/1-1027 (PkMnMISSezObr)
Web http://www.ngprague.cz/en/objekt-detail/schwarzenberg-palace/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schwarzenberský palác nebo též Lobkovický palác je renesanční palác na Hradčanském náměstí v Praze, který v minulosti sloužil jako reprezentativní residence při sídle českých králů nejprve hlavám rodů Lobkoviců, Rožmberků, Eggenbergů a nakonec Schwarzenbergů, kteří palác vlastnili až do roku 1947.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Schwarzenberský palác z Hradčanského náměstí

Dnes trojkřídlá budova byla postavena mezi lety 1545-1567 pod vedením Agostina Galliho (zvaného též Augustin Vlach), jako městská rezidencr Jana mladšího Popela z Lobkovic na spáleništi několika středověkých domů. Jedná se o výraznou, a také poměrně ranou renesanční stavbu, jejíž fasády jsou řešeny pomocí bohatě utvářeného sgrafitového dekoru. Charakteristické je použití mohutných, z větší části podvojných oken s tesanými renesančními ostěními, mohutné lunetové římsy i etážových, bohatě členěných a zdobených renesančních štítů. V interiérech se dochovaly cenné renesanční nástěnné malby z doby kolem roku 1580.

Roku 1590 získal palác Jiří Popel z Lobkovic, jemuž byl roku 1594 spolu s celým majetkem zkonfiskován pro urážku majestátu. Rudolf II. poté palác vyměnil s Petrem Vokem z Rožmberka za nedaleký palác Rožmberský. V pobělohorském období byl palác opět zkonfiskován a Ferdinand II. jej věnoval Janu Oldřichovi z Eggenberka.

Roku 1710 zde zemřel 3. kníže z Eggenbergu a vévoda krumlovský Jan Kristián I. a během následujících sedmi let vymřel roku 1717 nečekaně celý rod Eggenberků. Palác proto přešel do vlastnictví vévodkyně-vdovy Marie Arnoštky, která jej spolu s Krumlovským vévodstvím a přiléhajícím majetkem v Čechách odkázala svému synovci Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu. Od roku 1719 tak palác vlastnili Schwarzenbergové, kteří k němu v roce 1811 připojili sousední Salmovský palác.

V první čtvrtině 18. století byl palác, především v interiérech, barokně upraven, ovšem tyto, zřejmě poměrně výrazné úpravy, značně setřela puristická rekonstrukce na konci 19. století. Rekonstrukce (1871) byla provedena podle návrhu Josefa Schulze. Schulz před rekonstrukcí paláce studoval staré postupy tvorby renesančních sgrafit a tím se zasloužil o uplatnění sgrafit v české novorenesanční architektuře. V dalších letech se sgrafito počíná objevovat na domech navrhovaných zejména architekty Antonínem Wiehlem a Janem Zeyerem[1] a s oblibou je navrhovala řada malířů a sochařů generace Národního divadla. Antonín Wiehl na studiu české renesance 16. století založil své pojetí neorenesance jako obnovené české renesance [2][3] (poprvé u domu čp. 1035/I. v ulici Karoliny Světlé, kde se inspiroval lunetovými římsami Schwarzenberského paláce).

Muzeum v paláci[editovat | editovat zdroj]

Schwarzenberský palác v hradčanské historické zástavbě, za ním je vidět světlý Arcibiskupský palác a zcela v pozadí Jízdárna Pražského hradu

Od roku 1909 pronajímali Schwarzenbergové prostory paláce Národnímu technickému muzeu. Roku 1940 však byla na všechen majetek JUDr. Adolfa Schwarzenberga pro jeho protinacistické postoje uvalena gestapem nucená správa. Po roce 1945 nebyl JUDr. Schwarzenbergovi, který uprchl s rodinou do USA v roce 1940, umožněn návrat do vlasti a roku 1947 byl celý jeho majetek v Československu protiústavně vyvlastněn včetně Schwarzenberského paláce. Po komunistickém puči roku 1948 byl palác následně přeměněn na Vojenské historické muzeum.

Roku 2002 přešel palác do vlastnictví Národní galerie v Praze. Poté proběhla celková rekonstrukce objektu a od roku 2008 slouží jako stálá expozice Národní galerie (sbírka umění renesance, manýrismu a baroka v českých zemích).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. , roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2-4. ISSN null. (česky) 
  2. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. , roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  3. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEK, Vratislav Václav; KÖRBER, Pavel. Královské Hradčany : Průvodce po hradě a jeho okolí. Ilustrace Pavel Körber. Praha : Körber, 1905. Dostupné online. Kapitola Palác Švarcenberský, s. 6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]