Malý Buquoyský palác
| Malý Buquoyský palác na Malé Straně | |
|---|---|
 Malý Buquoyský palác na Malé Straně | |
| Základní informace | |
| Sloh | Renesance |
| Výstavba | 1598 |
| Přestavba | Přestavby v letech kolem 1733 |
| Materiál | Zdivo |
| Stavebník | Řád maltézských rytířů |
| Další majitelé | Páni z Redernu Vraždové z Kunvaldu Buquoyové |
| Současný majitel | Česko |
| Poloha | |
| Adresa | Velkopřevorské náměstí 484/3 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′9,6″ s. š., 14°24′21,96″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 39525/1-863 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Buquoyský palác) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Malý Buquoyský palác, dříve také palác Vraždův nebo Redernovský se nachází v Praze 1 na Malé Straně, v těsném sousedství velkého Buquoyského paláce na Velkopřevorském náměstí čp. 484. Oba paláce byly v roce 1816 propojeny a tvoří areál, který je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Původní objekt na místě Malého Buquoyského paláce nechal roku 1598 v pozdně renesančním slohu vybudovat maltézský řádový kancléř Melchior Gniesen z Kobachu. Původně se zde nacházela zahrada. Pak byl majetkem stavovského předáka Kryštofa z Redernu, kterému byl po bitvě na Bílé Hoře zkonfiskován a zakoupil ho hrabě Černín z Chudenic. Ten ho musel postoupit převorovi maltézských rytířů a objekt v letech 1621–1721 sloužil jako alumnát řádu.[2]
V 18. století se stal majetkem Vraždů z Kunvaldu a byl barokně přebudován; z té doby pochází i pozoruhodné munumentální schodiště s plastikami putti z dílny Ignáce Platzera.[3]
V roce 1816 se palác stal majetkem Buquoyů, kterým sousední palác patřil už od roku 1748, a obě budovy byly propojeny. V roce 1919 se synovec posledního přímého potomka majitelů, hraběte Karla Buquoyského, Karel Jiří (1885–1952) rozhodl přestěhovat z velkého paláce do malého a velký palác prodal francouzskému státu, který si v něm zřídil velvyslanectví. Po konfiskaci v roce 1945 je i Malý palác francouzskému velvyslanectví dlouhodobě pronajímán.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-10-01]. Identifikátor záznamu 151556 : Buquoyský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 274.
- ↑ KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 152, 153.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl III. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 1106.
- VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7.
