Generace Národního divadla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jako Generace Národního divadla je označováno společenství autorů, kteří přímo pracovali na výzdobě Národního divadla nebo tvořili v době jeho vzniku. Národní divadlo jako symbol celonárodního úsilí dalo označení generaci architektů a umělců, kteří v době jeho vzniku tvořili (dokončeno 1881–1883) a byli představiteli novorenesančního slohu v Čechách. Představě měšťanské společnosti o architektonické formě symbolizující sílu a tvořivost českého národa odpovídal právě neorenesanční sloh, který uplatnili v návrzích nejvýznamnějších veřejných staveb architekti Josef Hlávka, Josef Zítek (Národní divadlo), Josef Schulz (dostavba Národního divadla, Národní muzeum) a Antonín Wiehl.[1] Čeští architekti novorenesance vnímali architekturu české novorenesance jako gesamtkunstwerk a toto pojetí naplňovali ve svých realizacích ve spolupráci s nejvýznamnějšími malíři a sochaři generace Národního divadla: Josefem Václavem Myslbekem, Maxmiliánem Pirnerem, Mikolášem Alšem, Bohuslavem Schnirchem, Františkem Ženíškem, Stanislavem Suchardou, Josefem Mauderem, Antonínem Poppem a dalšími.[2][3]

Znaky umění generace Národního divadla[editovat | editovat zdroj]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Josef Zítek
Dílo:
- Národní divadlo v Praze (později převzal J. Schulz) – novorenesanční sloh
- Mlýnská kolonáda v Karlových Varech – novorenesanční klasicistní sloh
- Dům umělců "Rudolfinum" v Praze (spolupracoval s J. Schulzem) – novorenesanční klasicistní sloh

Josef Schulz
Dílo:
- Národní muzeum v Praze – monumentální novorenesanční sloh
- Národní divadlo v Praze (dokončil po J. Zítkovi) – úprava střechy a interiéru po požáru
- Dům umělců "Rudolfinum" v Praze (spolupracoval s J. Zítkem)
- Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze – francouzská novorenesance
- radnice na Smíchově, zámek na Hrubé Skále, Valdštejnský palác – úpravy a restaurování starých staveb

Antonín Wiehl
Dílo:
- Staroměstská vodárna (dnes Smetanovo muzeum) (1883)
- Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici – (společně s O. Polívkou, Alšem, Ženíškem, Schnirchem a Suchardou) (1891–95))
- Slavín (hrobka) a hřbitovní arkády na Vyšehradě (1887) (1889–1893)
- koncepce výstaviště Jubilejní výstavy v roce 1891 (spolupráce Bedřichem Münzbergerem)
- Fara u sv. Petra v Praze v Biskupské ulici (1893–94)
- Dům U Mladých Goliášů Praha 1-Staré Město, Jilská 527/2, Skořepka 527/1 (1888–1889)
- rekonstrukce Novoměstské radnice (1904–1905)
- zvonice (dřevěná) u kostela svaté Ludmily v Mělníku (1906)
- Kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši, okres Příbram (rekonstrukce) (1907)
- Muzeum – původně Sbor Českých bratří v Mladé Boleslavi (rekonstrukce) (1895)
- Žižkova mohyla u vsi Žižkovo Pole, okres Havlíčkův Brod, kde údajně Jan Žižka zemřel (1874)
- Pomník Jana Žižky v Čáslavi (s J. V. Myslbekem) (1881)
- Hrobka rodiny Daubkovy (s J. V. Myslbekem a M. Pirnerem (1888)
- Duslova vila v Berouně (spolupráce J. V. Myslbek) (1890)
- Vila Josefa Šebestiána Daubka v Brněnci u Svitav – přístavba ke staršímu objektu (spolupráce Fr.Ženíšek – sgrafita) (1887)
- vlastní Vila Antonína Wiehla ve Smolnici u Loun (spolupráce M. Aleš, J. V. Myslbek a Maudr) (1898)
- Dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5 na Vinohradech, autory výzdoby jsou Schnirch a Fr. Ženíšek. (1875)[4][5]
- Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem, autory výzdoby jsou Tulka a Myslbek (1876)[4][6] rodinný dům čp. 1050
- nárožní Dům s taneční školou Karla Linka čp. 1050 v Praze 1, Divadelní ul. 12, Krocínova ul. 1. Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem. (18751876)[7]
- Dům čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem. Autory výzdoby jsou Ženíšek a Myslbek (1876)[7][8]
- Dům čp. 317/15 v ulici Karoliny Světlé U Vratislavů Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem (1877)[7][9]
- nárožní Dům U Mladých Goliášů čp. 527/I ve Skořepce Praha 1 Staré Město, Jilská 2, Skořepka 1. Wiehl postavil s Karlem Gemperlem. Návrhy sgrafit Mikoláš Aleš.(18881889)[10][11][12][13]
- nárožní dům čp. 542 ve Zborovské ulici 42 na Smíchově. Wiehl postavil s Karlem Gemperlem. Návrhy plastik J. V. Myslbek. (1885)[14][15][16]
- nárožní dům čp. 1682 Na Poříčí (or. č. 18), (Havlíčkova č. o. 15). Wiehl postavil s Karlem Gemperlem. (1886)[17]
- vlastní nárožní Wiehlův dům čp. 792 na Václavském náměstí autoři výzdoby Aleš a Josef Fanta (189496)[17][18]


- nárožní Wiehlův dům čp. 560 ve Slaném pro svého bratra Julia Wiehla, Wiehl sám navrhl sgrafita na fasádě (18791880)[17][19][20][21][22][23]

Malířství[editovat | editovat zdroj]

Mikoláš Aleš
Dílo:
- cyklus obrazů Vlast v Národním divadle (spolu s F. Ženíškem) – 14 lunet ve vstupní hale
- náčrty 4 nástěnných a 3 stropních maleb ve vstupní hale Národního divadla (provedl F. Ženíšek)
- knižní a časopisecká ilustrace (Květy, Tyrolské elegie, Psohlavci, Špalíček, Slabikář...), vlastní obrazová tvorba
pro jeho kresbu je charakteristická silná černá obrysová linka

Vojtěch Hynais
Dílo:
- výzdoba Královské lóže Národního divadla
- opona Národního divadla
- portréty, obrazy; výzdoba Dvorního divadla ve Vídni

František Ženíšek
Dílo:
- návrh 8 alegorických postav v nástropních medailonech Národního divadla
- stropní malby ve vstupní hale Národního divadla
- návrh opony Národního divadla (shořela)
- podobizny, obrazy, sgrafita

Josef Tulka
Dílo:
- návrh 5 lunet v lodžii Národního divadla – Cyklus Píseň
- oltářní obrazy, malby a kresby na historická témata

Julius Mařák
Dílo:
- výzdoba královské lóže Národního divadla – 9 obrazů hradů a památných míst Čech a Moravy
- krajiny, grafiky, obrazy

Adolf Liebscher
Dílo:
- 8 lunet ve spojovací chodbě Národního divadla – tempera na zeď
- dekorativní malba, historická malba, ilustrace

Václav Brožík
Dílo:
- 3 obrazy v salónu Královské lóže – Tři doby země české (Přemyslovci, Lucemburkové, Habsburkové)
- lunety, historické malby, krajiny, venkovské žánry, podobizny

Sochařství[editovat | editovat zdroj]

Bohuslav Schnirch
Dílo:
- veškerá kamenická ornamentální výzdoba Národního divadla
- sochy Apollóna a Devíti múz na atice lodžie Národního divadla
- trigy na nárožních pylonech Národního divadla
- tympanon nad jevištěm, medailony Měsíců, Dne a noci v Královské lóži v Národním divadle
- sochařská výzdoba Prahy

Josef Václav Myslbek
Dílo:
- alegorické sochy Činohry a Zpěvohry v Národním divadle
- alegorické sochy, pomníky

Antonín Pavel Wagner
Dílo:
- sochařská výzdoba Vídně
- alegorie, sochy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  2. ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. (česky) 
  3. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 1 - 27. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  4. a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 40224/1-1315 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 40912/1-1762 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  8. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38410/1-442 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-24]. Dostupné online. (česky) 
  9. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38410/1-162 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  10. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 24 - 25. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  11. VLČEK, Pavel; ET AL. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov.. první. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 348-349. (česky) 
  12. PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 108. Dostupné online.
  13. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 40859/1-1728 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  14. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  15. PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 29-30. Dostupné online.
  16. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 40380/1-1410 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  17. a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  18. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 39967/1-1138 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  19. POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. (česky) 
  20. KUCHYŇKA, Zdeněk; PŘIBYL. Slaný. Praha: Enigma, 1995. 17 s. (česky) 
  21. PŘIBYL, Vladimír. Wiehlův dům. Slánská radnice [online]. [cit. 2015-10-02]. Roč. 6-2003, čís. 3, s. 16.. (česky) 
  22. Wiehlův dům (Slaný, Česko). Wiehlův dům (Slaný, Česko) [online]. Soubor jmen korporací - regionální památky. KLadno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  23. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 21934/2-582 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6 (v knize neuvedeno : brož.). Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1-52. (česky) 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  • KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S. 1 - 79. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  • KLOUZA, Radomil. Restaurátorská zpráva. Maxmilián Pirner. Epitaf rodiny Doubkovy, olejomalba na plátně, Liteň u Berouna. první. vyd. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2009. Dostupné online. (česky) 1 sv., 1 část 1xCD-ROM - identický obsah s dokumentem. 
  • LACINA, Vlastislav. Daubek, Josef Šebestián. hiu.cas.cz/cs [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. 
  • LODR, Alois. J.V. Myslbek. Korespondence/uspořádal, průvodní slovo a předmluvu napsal A. Lodr. první. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 513 s. (Paměti). S. 219. (česky) 32 obr. příl., 109 čb. obr.Seznam dokumentárních příloh. - Seznam obr. - Lit.. 
  • MÁDL, Karel Boromejský. Jos. V. Myslbek / Tekstem doprov. Karel B. Mádl. první. vyd. Praha: Unie, 1901. nestr. 38 stran obrazových příloh s. S. XII. (česky) 
  • MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování reliéfu s motivem letících puttů na průčelí pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2007. 1 sv., 1 část s. Dostupné online. (česky) 
  • MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování soch andělů na střeše pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2006. 2 sv., 2 části s. Dostupné online. (česky) 
  • 28 Duslova vila [online]. Beroun: Město Beroun [cit. 2015-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-29. (česky) 
  • PELC, Vít. Mgr. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26-30. Dostupné online.
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém.Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berousnký, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podlaha.. první. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61 - 67. (česky) 
  • POCHE, Emanuel, et al. Umělecké památky Čech. první. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1978 (1978 tisk). 578 s. S. 270. (česky) 
  • Pražské hřbitovy. Vyšehradský hřbitov. Slavín. [online]. Praha: Správa pražských hřbitovů [cit. 2015-09-27]. Dostupné online. (česky) 
  • ROZINKOVÁ, Kateřina. Renáta Tyršová a její role ve výtvarné kritice a teorii poslední čtvrtiny 19. století [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, 2013. Dostupné online. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanãní vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83-90. Dostupné online. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  • VOLAVKA, Vojtěch. Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]. Praha: V. Neubert a synové, 1942. 125 s. (česky) 
  • VOLAVKA, Vojtěch; VOLAVKOVÁ, H. Myslbekova součinnost s Antonínem Wiehlem na Riegrově hrobce. Umění. Roč. 1938, čís. 11, s. 460–472. ISSN null. (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Architektura v českém národním dědictví. první. vyd. Praha: [s.n.], 1961 (1961 tisk). (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  • ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. (česky) 
  • ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy/Dopis J. V. Myslbeka V. Hynaisovi. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI, s. 485. ISSN null. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]