Generace Národního divadla

Jako Generace Národního divadla je označováno společenství autorů, kteří přímo pracovali na výzdobě Národního divadla nebo tvořili v době jeho vzniku. Národní divadlo jako symbol celonárodního úsilí dalo označení generaci architektů a umělců, kteří v době jeho vzniku tvořili (dokončeno 1881–1883) a byli představiteli novorenesančního slohu v Čechách. Představě měšťanské společnosti o architektonické formě symbolizující sílu a tvořivost českého národa odpovídal právě neorenesanční sloh, který uplatnili v návrzích nejvýznamnějších veřejných staveb architekti Josef Hlávka, Josef Zítek (Národní divadlo), Josef Schulz (dostavba Národního divadla, Národní muzeum) a Antonín Wiehl. Čeští architekti novorenesance vnímali architekturu české novorenesance jako gesamtkunstwerk a toto pojetí naplňovali ve svých realizacích ve spolupráci s nejvýznamnějšími malíři a sochaři generace Národního divadla: Josefem Václavem Myslbekem, Maxmiliánem Pirnerem, Mikolášem Alšem, Bohuslavem Schnirchem, Františkem Ženíškem, Stanislavem Suchardou, Josefem Mauderem, Antonínem Poppem a dalšími.

Znaky umění generace Národního divadla

• novorenesanční sloh
• slovanská mytologie
• rukopis Královédvorský a Zelenohorský (resp. rozruch jimi vyvolaný)
• mánesovská malba
• romantická krajinomalba

Architektura

Josef Zítek
Dílo:
- Národní divadlo v Praze (později převzal J. Schulz) – novorenesanční sloh
- Mlýnská kolonáda v Karlových Varech – novorenesanční klasicistní sloh
- Dům umělců "Rudolfinum" v Praze (spolupracoval s J. Schulzem) – novorenesanční klasicistní sloh

Josef Schulz
Dílo:
- Národní muzeum v Praze – monumentální novorenesanční sloh
- Národní divadlo v Praze (dokončil po J. Zítkovi) – úprava střechy a interiéru po požáru
- Dům umělců "Rudolfinum" v Praze (spolupracoval s J. Zítkem)
- Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze – francouzská novorenesance
- radnice na Smíchově, zámek na Hrubé Skále, Valdštejnský palác – úpravy a restaurování starých staveb

Antonín Wiehl
Dílo:
- Staroměstská vodárna (dnes Smetanovo muzeum) (1883)
- Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici – (společně s O. Polívkou, Alšem, Ženíškem, Schnirchem a Suchardou) (1891–95))
- Slavín (hrobka) a hřbitovní arkády na Vyšehradě (1887) (1889–1893)
- koncepce výstaviště Jubilejní výstavy v roce 1891 (spolupráce Bedřichem Münzbergerem)
- Fara u sv. Petra v Praze v Biskupské ulici (1893–94)
- Dům U Mladých Goliášů Praha 1-Staré Město, Jilská 527/2, Skořepka 527/1 (1888–1889)
- rekonstrukce Novoměstské radnice (1904–1905)
- zvonice (dřevěná) u kostela svaté Ludmily v Mělníku (1906)
- Kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši, okres Příbram (rekonstrukce) (1907)
- Muzeum – původně Sbor Českých bratří v Mladé Boleslavi (rekonstrukce) (1895)
- Žižkova mohyla u vsi Žižkovo Pole, okres Havlíčkův Brod, kde údajně Jan Žižka zemřel (1874)
- Pomník Jana Žižky v Čáslavi (s J. V. Myslbekem) (1881)
- Hrobka rodiny Daubkovy (s J. V. Myslbekem a M. Pirnerem (1888)
- Duslova vila v Berouně (spolupráce J. V. Myslbek) (1890)
- Vila Josefa Šebestiána Daubka v Brněnci u Svitav – přístavba ke staršímu objektu (spolupráce Fr.Ženíšek – sgrafita) (1887)
- vlastní Vila Antonína Wiehla ve Smolnici u Loun (spolupráce M. Aleš, J. V. Myslbek a Maudr) (1898)
- Dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5 na Vinohradech, autory výzdoby jsou Schnirch a Fr. Ženíšek. (1875)
- Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem, autory výzdoby jsou Tulka a Myslbek (1876) rodinný dům čp. 1050
- nárožní Dům s taneční školou Karla Linka čp. 1050 v Praze 1, Divadelní ul. 12, Krocínova ul. 1. Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem. (1875–1876)
- Dům čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem. Autory výzdoby jsou Ženíšek a Myslbek (1876)
- Dům čp. 317/15 v ulici Karoliny Světlé U Vratislavů Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem (1877)
- nárožní Dům U Mladých Goliášů čp. 527/I ve Skořepce Praha 1 Staré Město, Jilská 2, Skořepka 1. Wiehl postavil s Karlem Gemperlem. Návrhy sgrafit Mikoláš Aleš.(1888–1889)
- nárožní dům čp. 542 ve Zborovské ulici 42 na Smíchově. Wiehl postavil s Karlem Gemperlem. Návrhy plastik J. V. Myslbek. (1885)
- nárožní dům čp. 1682 Na Poříčí (or. č. 18), (Havlíčkova č. o. 15). Wiehl postavil s Karlem Gemperlem. (1886)
- vlastní nárožní Wiehlův dům čp. 792 na Václavském náměstí autoři výzdoby Aleš a Josef Fanta (1894–96)

- nárožní Wiehlův dům čp. 560 ve Slaném pro svého bratra Julia Wiehla, Wiehl sám navrhl sgrafita na fasádě (1879–1880)

Malířství

Mikoláš Aleš
Dílo:
- cyklus obrazů Vlast v Národním divadle (spolu s F. Ženíškem) – 14 lunet ve vstupní hale
- náčrty 4 nástěnných a 3 stropních maleb ve vstupní hale Národního divadla (provedl F. Ženíšek)
- knižní a časopisecká ilustrace (Květy, Tyrolské elegie, Psohlavci, Špalíček, Slabikář...), vlastní obrazová tvorba
pro jeho kresbu je charakteristická silná černá obrysová linka

Vojtěch Hynais
Dílo:
- výzdoba Královské lóže Národního divadla
- opona Národního divadla
- portréty, obrazy; výzdoba Dvorního divadla ve Vídni

František Ženíšek
Dílo:
- návrh 8 alegorických postav v nástropních medailonech Národního divadla
- stropní malby ve vstupní hale Národního divadla
- návrh opony Národního divadla (shořela)
- podobizny, obrazy, sgrafita

Josef Tulka
Dílo:
- návrh 5 lunet v lodžii Národního divadla – Cyklus Píseň
- oltářní obrazy, malby a kresby na historická témata

Julius Mařák
Dílo:
- výzdoba královské lóže Národního divadla – 9 obrazů hradů a památných míst Čech a Moravy
- krajiny, grafiky, obrazy

Adolf Liebscher
Dílo:
- 8 lunet ve spojovací chodbě Národního divadla – tempera na zeď
- dekorativní malba, historická malba, ilustrace

Václav Brožík
Dílo:
- 3 obrazy v salónu Královské lóže – Tři doby země české (Přemyslovci, Lucemburkové, Habsburkové)
- lunety, historické malby, krajiny, venkovské žánry, podobizny

Sochařství

Bohuslav Schnirch
Dílo:
- veškerá kamenická ornamentální výzdoba Národního divadla
- sochy Apollóna a Devíti múz na atice lodžie Národního divadla
- trigy na nárožních pylonech Národního divadla
- tympanon nad jevištěm, medailony Měsíců, Dne a noci v Královské lóži v Národním divadle
- sochařská výzdoba Prahy

Josef Václav Myslbek
Dílo:
- alegorické sochy Činohry a Zpěvohry v Národním divadle
- alegorické sochy, pomníky

Antonín Pavel Wagner
Dílo:
- sochařská výzdoba Vídně
- alegorie, sochy

Odkazy

Literatura

• BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
• BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6 (v knize neuvedeno : brož.). Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
• BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1-52. (česky) 
• DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky) 
• KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S. 1 - 79. 
• KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
• KLOUZA, Radomil. Restaurátorská zpráva. Maxmilián Pirner. Epitaf rodiny Doubkovy, olejomalba na plátně, Liteň u Berouna. první. vyd. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2009. Dostupné online. (česky) 1 sv., 1 část 1xCD-ROM - identický obsah s dokumentem. 
• LACINA, Vlastislav. Daubek, Josef Šebestián. hiu.cas.cz/cs [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. 
• LODR, Alois. J.V. Myslbek. Korespondence/uspořádal, průvodní slovo a předmluvu napsal A. Lodr. první. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 513 s. (Paměti). S. 219. (česky) 32 obr. příl., 109 čb. obr.Seznam dokumentárních příloh. - Seznam obr. - Lit.. 
• MÁDL, Karel Boromejský. Jos. V. Myslbek / Tekstem doprov. Karel B. Mádl. první. vyd. Praha: Unie, 1901. nestr. 38 stran obrazových příloh s. S. XII. (česky) 
• MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování reliéfu s motivem letících puttů na průčelí pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2007. 1 sv., 1 část s. Dostupné online. (česky) 
• MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování soch andělů na střeše pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2006. 2 sv., 2 části s. Dostupné online. (česky) 
• 28 Duslova vila [online]. Beroun: Město Beroun [cit. 2015-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-29. (česky) 
• PELC, Vít. Mgr. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26-30. Dostupné online.
• PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém.Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berousnký, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podlaha.. první. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61 - 67. (česky) 
• POCHE, Emanuel, et al. Umělecké památky Čech. první. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1978 (1978 tisk). 578 s. S. 270. (česky) 
• Pražské hřbitovy. Vyšehradský hřbitov. Slavín. [online]. Praha: Správa pražských hřbitovů [cit. 2015-09-27]. Dostupné online. (česky) 
• ROZINKOVÁ, Kateřina. Renáta Tyršová a její role ve výtvarné kritice a teorii poslední čtvrtiny 19. století [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, 2013. Dostupné online. 
• VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanãní vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83-90. Dostupné online. 
• Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
• VOLAVKA, Vojtěch. Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]. Praha: V. Neubert a synové, 1942. 125 s. (česky) 
• VOLAVKA, Vojtěch; VOLAVKOVÁ, H. Myslbekova součinnost s Antonínem Wiehlem na Riegrově hrobce. Umění. Roč. 1938, čís. 11, s. 460–472. ISSN null. (česky) 
• WIRTH, Zdeněk. Architektura v českém národním dědictví. první. vyd. Praha: [s.n.], 1961 (1961 tisk). (česky) 
• WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
• ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. (česky) 
• ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy/Dopis J. V. Myslbeka V. Hynaisovi. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI, s. 485. ISSN null. (česky) 

Externí odkazy

• Antonín Wiehl na ArchiWebu
• Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo
• Wiehlův dům na serveru PIS
• Webové stránky Národního divadla

Portály: Architektura a stavebnictví | Historie | Lidé | Praha