Josef Tulka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Tulka
Josef Tulka
Narození 3. ledna 1846
Nová Paka
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí neznámé
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Tulka (3. ledna 1846 Nová Paka – neznámé datum a místo úmrtí, patrně 1882?, Itálie), byl český malíř patřící ke generaci Národního divadla.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Tulka absolvoval gymnasium v Jičíně a v letech 1866 – 1875 studoval na pražské Akademii u Josefa Matyáše Trenkwalda. Od roku 1873 střídavě pobýval v Praze a na zámku Františka Xavera Horského z Horskýfeldu v Býchorách,[1] kde byl učitelem kreslení. Pracoval také v Thunovském paláci v Praze a po tři roky ve Vídni. Když uspěl v soutěži na výzdobu Národního divadla, podnikl studijní cestu do Itálie a navštívil Terst, Benátky, Padovu, Florencii, Perugii, Orvieto a Řím. Po požáru Národního divadla v roce 1882 propadl osobní krizi, zničil své texty a malířské skici a odešel nejprve na Moravu s úmyslem vstoupit do kláštera. Později se vydal do Itálie a rodině sdělil, že si vše rozmyslel a chce cestovat a studovat staré mistry. Jeho stopa mizí v Padově.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tulka po studiích působil jako učitel kreslení. Na doporučení profesora Trenkwalda získal zakázku na výzdobu vstupní části Thunovského paláce na malé Straně (cyklus Lidský život) a později, když se jeho profesor vrátil do Vídně, pracoval po tři roky na malbách na skle pro Votivní kostel ve Vídni (spolu s Františkem Ženíškem, Maxem Pirnerem a Felixem Jeneweinem).[3]

V roce 1875 spolupracoval s Antonínem Wiehlem na malířské výzdobě Olivova domu čp. 1032/14 v Divadelní ulici.[4][5] Roku 1879 uspěl v soutěži na výzdobu Národního divadla v Praze a je autorem pěti fresek v lunetách lodžie (Poesie dává lidstvu bohy. Láska mateřská a láska milenců. Poesie, štěstí a žal. Píseň utlačené svobody. Vlastenectví). Požár divadla roku 1881 lunety nezničil a při opravách v 50. letech se je podařilo očistit a restaurovat. Náhradní mozaiky vytvořené Maxem Švabinským byly proto instalovány ve zdi Colloredovy kolonády v Kroměříži.[6] Velké soubory Tulkových kreseb, převážně studií detailů lidské postavy, se zachovaly v regionálních galeriích.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie nového zámku „Horskýsfeld“
  2. Český rozhlas, Toulky českou minulostí
  3. Votivkirche Wien (něm.)
  4. PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 27. Dostupné online.
  5. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21, 22. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  6. Radio Praha: Max Švabinský, Kroměříž

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vavroušek, Bohumil, Josef Tulka: román života a dílo [záhadně zmizelého malíře, spolutvůrce umělecké výzdoby Národního divadla] 1940
  • Freimanová Milena, Josef Tulka - malíř generace Národního divadla, Praha 1965

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]