František Horský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František rytíř Horský von Horskýfeld
Franz Horsky.jpg

Zastupitel města Kolína
Ve funkci:
186? – ?

Okresní starosta okresu Kolín
Ve funkci:
1869 – 1865

Narození 29. září 1801
Bílina
Habsburská
monarchie
Habsburská monarchie Habsburská
monarchie
Úmrtí 6. dubna 1877 (ve věku 75 let)
Býchory
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Kostelní hřbitov Ovčáry
Choť Terezie Horská, roz. Rödlingová
Karolina von Horskýfeld, roz. Hartmanová von Harthental
Alma mater Zemědělská škola v Českém Krumlově
Profese národohospodář, podnikatel, radní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František rytíř Horský von Horskýfeld, rodným jménem František Xaverius Horský (29. září 1801 Bílina6. dubna 1877 Býchory) byl český zemědělský hospodář, podnikatel, velkostatkář, konstruktér, pedagog a odborný publicista působící především na Vodňansku na jihu Čech a poté v okolí Kolína, kde vlastnil panství se sídlem v Býchorech. Okolo poloviny 19. století svou osvětovou a inovátorskou činností významně přispěl k rozvoji českého zemědělství, zvláště k jeho počínající mechanizaci.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhorozený syn v rodině důlního úředníka v Bílině v severních Čechách, jeho matka byla dcerou panského lesníka z Hluboké nad Vltavou. Oba rodiče byli ovlivněni osvíceneckými myšlenkami, otec pracoval ve službách rodu Lobkowiců. František měl chatrné zdraví a napadal na jednu kratší nohu, tělesné nedostatky se však snažil dorovnat pílí a intelektem. Po přeložení otce do Vysokého Chlumce u Sedlčan přišel František Horský poprvé do kontaktu s českým kulturním proudem. Základní vzdělání získal kvůli nemocem soukromě, první praktické zkušenosti si osvojil na chlumeckém statku.

Schwarzenberkové[editovat | editovat zdroj]

Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, Horského zaměstnavatel

Na přímluvu hraběte Lobkowice nastoupil na zemědělskou školu v Českém Krumlově, kde studoval v letech 1818-1821. Následně začal postupně pracovat na několika velkostatcích pro zde působící šlechtický rod Schwarzenberků.

Působil v Cítolibech u Loun (zde potkal svou první ženu), dále se přestěhoval za prací do Mšece, na obou místech pracoval jako nižší soudní úředník. Ve své hospodářské práci byl maximálně úspěšný: zaváděl nové metody střídavého osevního postupu, zavlažování a vydatného hnojení půdy, zabýval se chovem dobytka a dalších hospodářských zvířat. Následně začal být zván na jiná panství, postupně stal inspektorem na 23 panstvích u osmi šlechtických rodin v Čechách. Roku 1846 získal titul c. k. hospodářského rady. Roku 1835 byl hrabětem Janem Adolfem II. Schwarzenbergem pověřen řízením panství v Libějovicích u Vodňan, posléze se stal panským inspektorem.

Zdárně se také prosadil jako konstruktér zemědělských strojů, které umožňovaly obdělávání půdy několikanásobně zefektivinit. Celkem bylo Horskému připsáno okolo 60 patentů na zlepšení a vynálezy strojů. Jejich výroba probíhala v Libějovicích a následně se rozšířila i do jiných provozů, mj. do Prahy a jinam.

Roku 1850 stál u zrodu a roku 1851 se také stal prvním ředitelem první české rolnické školy na velkostatku v Rábíně u Netolic, která byla vedle zemědělské školy v Libverně s výukou v němčině druhou institucí takového typu v zemích Koruny české, a tedy první s výukou v češtině. Školu úspěšně řídil a rozvíjel až do svého odchodu do penze roku 1857.

Vlastníkem panství[editovat | editovat zdroj]

Zámeček v Býchorách

František Horský se následně rozhodl pořídit si vlastní hospodářství, roku 1862 odkoupil za 460 000 zlatých krachující panství rodiny Veithů v okolí Kolína u Labe. Za pozemky o výměře přes dva tisíce hektarů vynaložil téměř všechny své prostředky, rychle se mu ovšem i z tohoto regionu povedlo vytvořit prosperující hospodářství. Roku 1873 byl pak povýšen do dědičného rytířského stavu, je od té doby tedy uváděn jako František rytíř Horský von Horskýfeld. Roku 1867 byl udělen řád Železné koruny III. třídy. Ve stejné době také zastával úřad zastupitele města Kolína.

Intenzivně se věnoval podnikatelské činnosti v Kolíně a okolí obcí na severním břehu řeky. Inicioval stavbu nových cest a stromových alejí, z jeho popudu byla ze stanice Velký Osek roku 1871 vyvedena vlečka do jeho dvora Karolín u Volárny, dále ovocných sadů, zavlažovacích hrází, kanálů, veřejných staveb či obytných domů. Horský zde také zakládal řadu průmyslových podniků poháněných parním strojem: cukrovary, lihovary, olejnu, sušárnu ovoce, zmodernizoval pivovar, v Kolíně provozoval lučební závod (chemičku) na výrobu hnojiv. Hostil na svém panství mezinárodní návštěvu hostů ze Světové výstavy ve Vídni roku 1873. V Býchorech nechal v letech 1870-1875 vystavět sídlo Horskyfeld podle návrhu vídeňského architekta Moritze Hinträgera ve stylu tudorovské novogotiky. Pravidelně pobýval také v Teplicích, v Oseku u Duchcova vlastnil zámeček.

Polní kázání[editovat | editovat zdroj]

Nadále pokračoval v šíření a sdílení pokročilých pěstebních metod, a to i formou tzv. polních kázání. Jednalo se o veřejné přednášky přímo na polích, kterých se účastnily až stovky rolníků a dalších posluchačů. Horského přednášky byly později vydány pod titulem Rolnická polní kázání o tom, co jest nejpotřebnější k výkonnému vzdělávání polí.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Jakuba Většího v Ovčárech

Ke konci života trpěl dnou a ischiasem. Chodil o berlích, ale do posledních chvil se snažil být práceschopný. Zemřel na svém zámku v Býchorech 6. dubna 1877 a byl pochován v rodinné hrobce u kostela sv. Jakuba Většího v Ovčárech.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

František Horský byl celkem dvakrát ženatý. Roku 1825 se oženil s Terezií Rödlingovou z Loun, která roku 1854 předčasně zemřela. Dlouhodobě pak udržoval vztah se šlechtičnou Karolinou Hartmanovou z Harthentalu, kterou pojal za manželku po čase společného soužití roku 1875. Horský byl otcem celkem 18 dětí, 9 synů a 9 dcer. Z celého potomstva se pouze 6 jeho dcer dožilo dospělosti. Po svatbě s Hartmanovou adoptoval její dceru z předchozího manželství. Ve vedení některých rodinných podniků pokračoval od 90. let 19. století Horského vnuk Alfréd Richter.

Na jeho počest byla po Františku Horském pojmenována též jedna z ulic na kolínském předměstí Zálabí, Horského.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KVÍTEK, Martin. Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Praha: Fragment, 1994. 64 s. ISBN 80-85768-30-5. Kapitola František Horský, s. 36-37.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]