Chov zvířat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hovězí dobytek v ohradě, Colorado, Spojené státy americké

Chov zvířat (též živočišná výroba) je odvětví zemědělství zabývající se péčí o hospodářská zvířata, poskytující maso, vlákno, mléko, vejce nebo jiné produkty. Zahrnuje každodenní péči, šlechtění a odchov mláďat.

Chov zvířat má dlouhou historii, počínaje neolitickou revolucí kdy došlo k jejich první domestikaci, zhruba 13 tisíc let před naším letopočtem, a předcházelo začátku pěstování prvních plodin. Do vzniku raných civilizací, jako byl starověký Egypt, již existoval farmářský chov skotu, ovcí, koz a prasat.

Zásadní změny přinesla Kolumbovská výměna, která do Nového světa přivezla dobytek Starého světa, a poté britská zemědělská revoluce 18. století, kdy agronomové jako Robert Bakewell šlechtěním zlepšili plemena dobytka jako skot Dishley Longhorn a ovce Lincoln Longwool aby poskytovala více masa, mléka a vlny.

Jako hospodářská zvířata se v některých částech světa využívá široká škála dalších druhů, jako například kůň, vodní buvol, lama, králík nebo morče. Akvakultura ryb, měkkýšů a korýšů a chov včel a bource morušového jsou též rozšířené. V několika zemích se pro lidskou spotřebu chová i hmyz; například v Thajsku je ziskovým odvětvím chov cvrčků.

Moderní chov zvířat závisí na produkčních systémech adaptovaných na dostupné typy pozemků. Ve vyspělejších částech světa je samozásobitelské hospodaření nahrazováno intenzivním chovem zvířat, například velkokapacitními kravíny nebo drůbežárnami. Na méně úrodných půdách, například v horských oblastech, je chov zvířat často extenzivnější a ta se mohou pohybovat volně a sama si vyhledávat potravu.

Většina hospodářských zvířat jsou býložravci, s výjimkou prasete, které je všežravcem. Přežvýkavci, jako je skot a ovce, jsou přizpůsobeni ke krmení trávou; mohou se pást venku, nebo mohou být živeni zcela nebo částečně krmivy bohatšími na energii a bílkoviny, například peletovanými obilovinami. Prasata a drůbež nedokážou trávit celulózu v píci a vyžadují obiloviny a další vysoce energetická krmiva.

Chov zvířat, zejména intenzivní, má značný dopad na životní prostředí. Využívá asi třetinu nezaledněného zemského povrchu, čímž způsobuje ztrátu řady biotopů a vytváří asi polovinu celosvětové produkce skleníkových plynů. Od 18. století se lidé stále více zajímají o životní pohodu (welfare) hospodářských zvířat. Reakcí na to je rozsáhlé uplatňování zákonů a nařízení, týkajících se zajištění přiměřených životních podmínek zvířat. V oblasti kultury má chov zvířat často idylický ráz, zpravidla vykreslovaný v dětských knihách a písních, kde žijí šťastná zvířata v atraktivní krajině.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Dějiny zemědělství.

Zrod chovu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Neolitická revoluce.
Domestikace přežvýkavců, podobně jako těchto tlustoocasých ovcí v Afghánistánu, zajistila kočovníkům na Středním východě a ve střední Asii spolehlivý zdroj potravy.

Domestikace hospodářských zvířat byla vedena potřebou stálého dostupného zdroje potravy pro případ selhání lovu. Požadované vlastnosti domácího zvířete spočívají v tom, že by mělo být užitečné pro člověka, mělo by se mu dařit v jeho společnosti, mělo by se snadno množit a nemělo by vyžadovat náročnou péči.[1]

Domestikace nebyla jedinou událostí, ale procesem opakovaným v různých dobách na různých místech. Ovce a kozy doprovázely kočovníky na Středním východě, zatímco skot a prasata byly spojeny s usedlejšími komunitami.[2]

Prvním domestikovaným zvířetem se stal pes. Polodivocí psi, počínaje pravděpodobně mladými jedinci, mohli být lidmi tolerováni jako mrchožrouti a zabijáci škůdců. Jako společenská zvířata lovící ve smečkách, byli předurčeni k tomu, aby se stali součástí lidských smeček a připojili se k lovu. Lovná zvířata jako ovce, kozy, prasata a skot byla postupně domestikována během počátků zemědělství.[2]

Prasata byla poprvé domestikována v Mezopotámii zhruba 9 000 př. n. l., tomu předcházelo období „přírodního chovu“ divokého prasete praktikované snad již 13 000 let před naším letopočtem. Ovce následovaly, někdy mezi 11,000 a 9,000 let př. n. l.[3] Skot byl domestikován z divokého praturu v oblastech moderního Turecka a Pákistánu zhruba kolem 8500 let př. n. l.[4]

Kráva byla pro vesničana velkým přínosem. Produkovala více mléka než potřebovalo její tele a její síla mohla být využita pro tažení pluhu, saní a později vozů, svážejících úrodu. Tažná zvířata byla poprvé využita asi 4000 let př. n. l. na Blízkém východě, tím zemědělská produkce dramaticky vzrostla.[2] V jižní Asii byl domestikován slon, asi 6000 let př. n. l.[5]

Fosilizované kuřecí kosti datované 5040 př. n. l. byly nalezeny v severovýchodní Číně, daleko od džunglí tropické Asie, kde žili jejich divocí předkové. Archeologové se však domnívají, že původním účelem domestikace bylo využití pro kohoutí zápasy.[6]

Mezitím v Jižní Americe byly domestikovány lama a alpaka, pravděpodobně před 3. tisíciletím př. n. l., a to pro nošení nákladů a pro svou vlnu. Ani jedno plemeno nebylo dostatečně silné pro tahání pluhu, což omezilo rozvoj zemědělství v Novém světě.[2]

Koně se přirozeně vyskytují ve stepích střední Asie, domestikováni byli asi 3000 let př. n. l. v oblasti kolem Černého a Kaspického moře. Původně sloužili jako zdroj masa, následovalo využití jako tažného a jezdeckého zvířete. Zhruba ve stejné době proběhlo v Egyptě zkrocení divokého osla. Velbloudi byli domestikováni brzy poté, [8] velbloud dvouhrbý v Mongolsku a arabský dromedár, jako nosiči břemen. Do začátku 1. tisíciletí př. n. l. již karavany dromedárů spojovaly Indii s Mezopotámií a Středomořím.[2]

Starověké civilizace[editovat | editovat zdroj]

Dojení krav ve starověkém Egyptě

Ve starověkém Egyptě byl nejdůležitějším hospodářským zvířetem skot. Kromě toho se chovaly ovce, kozy a prasata. Drůbež včetně kachen, husí a holubů se chytala do sítí a poté pěstovala na farmách, kde se nuceně vykrmovala těstem aby ztloustla.[7]

Řeka Nil složila jako vydatný zdroj ryb. Medonosné včely poskytující med a vosk byly domestikovány nejpozději během Staré říše.[8]

Ve starověkém Římě se choval všechen dobytek známý ve starověkém Egyptě. Kromě toho byli nejpozději v prvním století před naším letopočtem domestikováni králíci na maso. Ze tchoře byla domestikací vytvořena fretka, za účelem vyhánění králíků z jejich podzemních nor, toto použití zmiňuje Plinius starší.[9]

Chov ve středověku[editovat | editovat zdroj]

Pastýř s ovcemi v ohradě z pleteného proutí. Francie, 15. století.

Po zhroucení římské říše došlo v Evropě k úpadku zemědělství včetně chovu zvířat. Některé aspekty, jako pastevectví, přetrvaly během celého období. Do začátku 11. století se hospodářství oživilo a krajina byla opět produktivní.[10]

Anglická Domesday Book zaznamenala každý pozemek a každé zvíře v Británii: „nebylo jediné kůže, aniž yardu země, co více ... dokonce ani vola, ani krávy, ani vepře nebylo, kterýž by nebyl zaznamenán v [královském] soupisu.“[11] Například královský statek Earley v Berkshire, jedna z tisíců vesnic zaznamenaných v knize, měl v roce 1086 „2 rybárny v hodnotě [placení daně] 7s a 6d [každý rok] a 20 akrů louky [pro dobytek]. Les pro [obživu] 70 prasat.“[12]

Pokroky v chovu zvířat během evropského středověku šly ruku v ruce s inovacemi v dalších oblastech. Vylepšení pluhu umožnilo orbu půdy do větší hloubky. Koně převzali od skotu roli hlavních tažných zvířat, začaly se prosazovat nové myšlenky jako střídání plodin a pěstování pícnin pro zimní krmení dobytka.[13] Rozšířilo se pěstování hrachu, fazolu a vikve; tyto plodiny zlepšily úrodnost půdy prostřednictvím fixace dusíku, což umožnilo zvýšit počty chovaných hospodářských zvířat.[14]

Kolumbovská výměna[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kolumbovská výměna.

Průzkum a kolonizace Severní a Jižní Ameriky vedly k zavedení plodin jako kukuřice, brambory, sladké brambory a maniok do Evropy, zatímco hlavní hospodářská zvířata Starého světa – dobytek, koně, ovce a kozy – byly poprvé představeny Novému světu, spolu s pšenicí, ječmenem, rýží a vodnicí.[15]

Zemědělská revoluce[editovat | editovat zdroj]

Ovčí plemeno Lincoln Longwool bylo v 18. století zlepšeno Robertem Bakewellem.

Šlechtění za účelem dosažení požadovaných rysů dal vědecké základy Robert Bakewell během britské zemědělské revoluce v 18. století. Jedním z jeho nejdůležitějších chovatelských programů bylo šlechtění ovce. S využitím původní populace dokázal rychle vyčlenit velké, přesto subtilní ovce s dlouhou, lesklou vlnou. Bakewellem vylepšené plemeno Lincoln Longwool následně sloužilo jako základ pro vyšlechtění dalšího plemene, New (nebo Dishley) Leicester. Byla bezrohá a měla hranaté, masité tělo s rovným hřbetem.[16]

Tyto ovce se rozsáhle vyvážely a přispěly k mnoha moderním plemenům. Pod Bakewellovým vlivem začali angličtí farmáři šlechtit skot primárně na maso. Dlouhorohé jalovice se křížily s býky plemene Westmoreland, čímž vzniklo plemeno Dishley Longhorn.[17]

Evropské polopřírodní nehnojené pastviny, utvářené tradičními zemědělskými postupy, byly udržovány pastvou a sečením. Vzhledem k tomu, že ekologický dopad tohoto způsobu hospodaření s půdou je podobný dopadu přírodních jevů jako požáry, sdílí tento zemědělský systém mnoho příznivých charakteristik s přirozeným prostředím, včetně podpory biologické diverzity. Kvůli intenzifikaci zemědělství je však dnes tento způsob hospodaření v Evropě na ústupu. Používání mechanizace a chemie způsobuje pokles biodiverzity.[18]

Chov[editovat | editovat zdroj]

Systémy chovu[editovat | editovat zdroj]

Ovce plemene Herdwick v extenzivním horském chovu, Jezerní oblast v Anglii

Chov zvířat byl tradičně součástí životního stylu samozásobitelského zemědělce, kterému zajišťoval nejen potraviny pro jeho rodinu, ale také palivo, hnojivo, oděv, dopravu a tažnou sílu. Primárním využitím zvířete byly jeho produkty, jako je vlna, vejce, mléko a krev (například u Masajů), které poskytovalo za svého života. Porážení zvířat na maso bylo zpravidla pouze druhotným využitím.[19]

V tradičním systému transhumance se lidé a dobytek sezónně přesouvali mezi pevně určenými letními a zimními pastvinami; v horských oblastech letní pastvina byla v horách, zimní pastvina v údolích.[20]

Zvířata mohou být chována intenzivně nebo extenzivně. Extenzivní systémy se vyznačují zvířaty pohybujícími se volně nebo pod dohledem pastýře, často kvůli ochraně před predátory. Rančerství v západní části Spojených států zahrnuje velké stáda dobytka pasoucí se na rozsáhlých veřejných a soukromých pozemcích.[21]

Obdobné způsoby chovu dobytka se nacházejí v jižní Americe, Austrálii a dalších místech s rozsáhlými volnými plochami země a nízkými srážkami. Podobné rančerské systémy se používají pro ovce, jeleny, pštrosy, emu, lamy a alpaky.[22]

V oblastech vysočin Spojeného Království se ovce na jaře vyvádějí na vrchoviny, kde spásají hojnou horskou trávu. Koncem roku jsou odvedeny do nižších poloh, přičemž v zimě dostávají doplňkové krmení. [25] Ve venkovských oblastech si mohou prasata a drůbež značnou část potravy vyhledávat sami. V afrických komunitách dokážou slepice žít měsíce bez krmení lidmi a přesto produkují jedno nebo dvě vejce týdně.[19]

Intenzivní chov prasat ve vepříně, středozápad Spojených států

Opačným extrémem je intenzivní chov zvířat, častý v rozvinutějších částech světa; dojnice jsou trvale ustájeny a veškeré krmivo se jim dováží; masný hovězí dobytek je chován s vysokou hustotou ustájení;[23] prasata bývají umístěna v budovách s kontrolovaným klimatem a nikdy nejsou pouštěna do venkovního prostředí;[24] nosnice jsou v drůbežárnách drženy v klecovém chovu s řízeným světelným režimem. Mezi těmito dvěma extrémy jsou polointenzivní, často rodinné farmy, kde se hospodářská zvířata po většinu roku pasou venku, vyrábí se zde siláž nebo seno pro pokrytí období roku, kdy tráva přestane růst, a hnojivo, krmivo a další potřeby farma získává zvenčí.[25]

Krmení[editovat | editovat zdroj]

Skot kolem venkovního krmelce

Zvířata používaná jako dobytek jsou převážně býložravá, hlavní výjimku tvoří prase, která je všežravec. Býložravci se dělí na okusovače (concentrate selectors) , kteří se selektivně živí semeny, ovocem a vysoce výživnými mladými listy, spásače (grazers), které se živí hlavně trávou, a přechodné oportunní okusovače‐spásače (intermediate feeders), kteří si vybírají potravu z širokého spektra dostupného rostlinného materiálu. Skot, ovce, kozy, vysoká zvěř a antilopy jsou přežvýkavci. Tráví potravu ve dvou krocích, žvýkají a polykají normálním způsobem, a poté natrávenou směs zvrátí zpět do úst, kde ji znovu sežvýkává a tak extrahuje maximální možný zisk potravy.[26]

Výživové potřeby těchto zvířat jsou převážně kryty spásáním trav. Trávy rostou z odnožovací uzliny, což jim umožňuje prosperovat i když jsou silně spásané nebo kosené.[27]

V mnoha podnebích je růst trávy sezónní, například během jara a léta v mírném pásmu nebo během deštivého období v tropech, takže část luk se místo spásání poseče a konzervuje pro pozdější potřebu, ať už ve formě sena (sušená tráva) nebo jako siláže (fermentovaná tráva).[28] Pěstují se také další krmné plodiny a mnohé z nich, stejně jako zbytky trávy, se silážují, aby doplnily deficit ve výživových potřebách dobytka během období vegetačního klidu.[29]

Krmné pelety z lisovaného lnu

Extenzivně chovaná zvířata mohou přežívat výhradně na pícninách, ale intenzivněji chovaný dobytek navíc vyžaduje doplňková krmiva bohatá na bílkoviny a energii. Energie pochází převážně z obilovin a jejich vedlejších produktů, z krmiv bohatých na cukry a tuky, zatímco bílkoviny mohou pocházet z ryb nebo masné moučky, mléčných výrobků, luštěnin a jiných rostlinných krmiv, často vedlejších produktů extrakce rostlinného oleje.[30]

Prasata a drůbež jsou nepřežvýkavci a nejsou schopni trávit celulózu v trávě a jiných pícninách, takže se krmí výhradně obilovinami a jinými vysoce energetickými krmivy. Složky krmných dávek zvířat si farmáři pěstují sami, nebo je nakupují ve formě peletovaných nebo kostkovaných krmivových směsí, speciálně připravených podle kategorie hospodářského zvířete, jeho věku a jeho specifických nutričních požadavků. Kvůli vyváženosti stravy se do krmiv přidávají vitamíny a minerály.[31] Také ryby chované na farmách jsou obvykle krmeny peletovaným krmivem.[31]

Šlechtění[editovat | editovat zdroj]

Šlechtění hospodářských zvířat je zřídka spontánní děj, Zpravidla je řízen chovateli s cílem podpořit určité rysy, které jsou považovány za žádoucí. Mezi ně patří vytrvalost, plodnost, mateřské schopnosti, rychlý růst, nízká spotřeba krmiva na jednotku růstu, lepší tělesné proporce, vyšší výtěžky, lepší kvalita srsti a další vlastnosti. Nežádoucí znaky, jako jsou zdravotní vady, agresivita nebo nedostatečná krotkost, jsou jsou šlechtěním potlačovány.[32][33]

Selektivní chov se stal jedním z faktorů velkého zvýšení produktivity. V roce 2007 typické kuře (brojler) ve věku 8 týdnů vážilo 4,8× více než kuře podobného věku v roce 1957.[32] Během třiceti let do roku 2007 se průměrný výnos mléka u dojnic ve Spojených státech téměř zdvojnásobil.[32]

Umělá inseminace krav

Techniky, jako je umělá inseminace a přenos embryí, se dnes často používají nejen jako metody zaručující pravidelnou březost samic ale také přispívají ke zlepšení genetiky stád. Toho lze dosáhnout transplantací embryí od vysoce kvalitních samic do méně kvalitních náhradních matek, čímž se uvolní kvalitnější samice pro opětovné oplodnění. Tento postup značně zvyšuje počet potomků, kteří mohou být plozeni výběrovou skupinou nejkvalitnějších rodičovských zvířat.

Na jedné straně, šlechtění zlepšuje schopnost zvířat efektivněji přeměňovat krmivo na maso, mléko nebo vlákno a zlepšuje kvalitu konečného produktu. Na druhé straně snižuje genetickou rozmanitost, zvyšuje závažnost výskytů některých nemocí a jiných rizik.

Zdraví zvířat[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Veterinární lékařství.

Dobrá péče, správné krmení a hygiena jsou hlavními faktory, které přispívají ke zdraví zvířat na farmě a přinášejí ekonomické výhody prostřednictvím maximalizace produkce. Pokud zvířata i přes tato opatření onemocní, jsou léčena pomocí veterinárních léků, a to samotným chovatelem nebo veterinářem. V Evropské unii jsou zemědělci ošetřující vlastní zvířata povinni dodržovat pokyny pro léčbu a vést záznamy podaných léčiv.[34]

Zvířata jsou náchylná k řadě nemocí a potíží, které mohou ovlivnit jejich zdraví. Některé, jako je klasický mor prasat[35] a scrapie[36], jsou specifická pro jeden druh dobytka, zatímco jiná, jako je slintavka a kulhavka, postihují všechny sudokopytníky.[37]

V případě závažného rozšíření nemoci vlády ukládají regulace na dovoz, vývoz a přesun dobytka, karanténní omezení a povinnost hlášení podezřelých případů. Proti určitým nemocem jsou dostupné vakcíny a tam, kde je to vhodné, se široce používají antibiotika. Jistou dobu byla antibiotika běžně přidávána do určitých krmných směsí pro podporu růstu, ale tato praxe je nyní v mnoha zemích odmítána kvůli riziku vytvoření rezistence na antibiotika.

Zvířata žijící v podmínkách intenzivního chovu jsou obzvláště náchylná k vnitřním a vnějším parazitům; rostoucí množství mořských vší postihuje lososí farmy ve Skotsku.[38] Snížení parazitické zátěže u zvířat vede ke zvýšení produktivity a ziskovosti.[39]

Vlády obzvláště znepokojují zoonózy, onemocnění, která zvířata mohou přenést na člověka. Populace volně žijících zvířat bývají rezervoáry chorob postihujících také domácí zvířata, která je mohou získat v důsledku nedostatečné biologické bezpečnosti (biosecurity). Vypuknutí viru Nipah v Malajsii roku 1999 započalo onemocněním prasat po kontaktu s kaloni, jejich výkaly a močí. Prasata následně přenesla infekci na lidi.[40] Ptačí chřipka H5N1 se vyskytuje u populací volně žijících ptáků a může se přenášet na velké vzdálenosti migrujícími ptáky. Tento virus je snadno přenosný na domácí drůbež a na lidi žijící v její bezprostřední blízkosti. Jiné infekční choroby postihující divoká zvířata, hospodářská zvířata a člověka zahrnují vzteklinu, leptospirózu, brucelózu, tuberkulózu a trichinelózu.[41]

Rozsah druhů[editovat | editovat zdroj]

Běžný dobytek: dvůr s krávou, koněm, prasaty a kuřaty,
kresba z roku 1869

Neexistuje jediná všeobecně uznávaná definice které druhy jsou hospodářskými zvířaty. Obecně přijímané druhy hospodářských zvířat zahrnují masný a mléčný skot, ovce, kozy, prasata a drůbež. Různé další druhy jsou někdy považovány za dobytek, například koně[42], zatímco drůbež bývá občas z této kategorie vyjímána. V některých částech světa dobytek zahrnuje druhy jako buvol a jihoameričtí velbloudovití – alpaka a lama.[43][44][45] Někdy se používají mnohem širší úřední definice, které zahrnují ryby v akvakultuře, drobné zvířectvo, jako jsou králíci a morčata, stejně jako hmyz od medonosných včel až po cvrčky chované jako lidská potrava.[46]

Produkty[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Živočišný produkt.

Zvířata jsou chována pro širokou škálu produktů, hlavně masa, vlny, mléka a vajec, ale také loje, vyziny a syřidla.[47][48] Zvířata se také chovají na více specializované účely, jako je výroba vakcín[49] a antisér (obsahující protilátky) pro lékařské použití.[50] Pokud se píce nebo jiné plodiny pěstují spolu se zvířaty, jejich hnůj může sloužit jako hnojivo, vracející minerály a organické látky do půdy v polouzavřeném organickém systému.[51]

Odvětví[editovat | editovat zdroj]

Mléko[editovat | editovat zdroj]

Moderní rotační dojírna, Německo

Ačkoli mléko pro výživu svých mláďat vytvářejí všichni savci, k produkci mléka a mléčných výrobků pro lidskou spotřebu je po celém světě převážně využívána kráva turu domácího. V menší míře se k produkci mléka využívá ovce, koza, velbloud, buvol, jak, sob, kůň a osel.[52]

Všechna tato zvířata byla během staletí domestikována, přitom se jejich charakteristiky šlechtěním upravovaly pro dosažení žádoucích vlastností jako plodnost, produktivita, krotkost a schopnost prosperovat v daném prostředí. Zatímco v minulosti měl skot vícenásobné využití, moderní šlechtění mléčného skotu vedlo ke specializovaným plemenům typu Holštýnsko-fríského skotu, které ekonomicky produkují velké množství mléka. Široce se používá umělá inseminace, umožňující chovatelům vybrat konkrétní rysy, které vyhovují jejich potřebám.[53]

V minulosti se krávy chovaly v malých stádech na rodinných hospodářstvích, během vegetačního období se pásly na pastvinách a v zimě se krmily senem. Současný trend (asi od poloviny 20. století) směřuje k větším stádům, intenzivnějším systémům, krmení siláží a systému bez pastvy, kdy se posekaná tráva (zelené krmení) přiváží celoročně ustájené krávě.[54]

V řadě společenství je produkce mléka pouze jedním z účelů chovu zvířete, které se také používá k nošení břemen, k tahání pluhu nebo pro produkci vláken, masa a kůže, přičemž zvířecí trus se využívá jako palivo nebo hnojivo. Ovce a kozy se přednostně využívají k produkci mléka v oblastech a klimatech nevhodných pro mléčný skot.[52]

Maso[editovat | editovat zdroj]

Herefordský skot je odolné plemeno masného hovězího dobytka, v současnosti rozšířené v řadě zemí světa.

Maso, především chovaných zvířat, je celosvětově hlavním zdrojem bílkovin, představujíc průměrně asi 8 % energetického příjmu člověka. Konkrétní konzumované druhy závisí na místních preferencích, dostupnosti, ceně a dalších faktorech, přičemž hlavními druhy jsou skot, ovce, prasata a kozy. Skot běžně ročně plodí jediného potomka, který dospívá až po více než jednom roce; ovce a kozy mají často dvojčata a jsou připraveny k porážce za méně než jeden rok; prasata jsou ještě plodnější, produkují minimálně jeden vrh až 11[55] selat ročně.[56] V některých oblastech se chovají na maso také koně, osli, jeleni, buvoli, lamely, alpaky, guanaky a vikuni. Některé žádoucí rysy zvířat chovaných na maso zahrnují plodnost, odolnost, rychlý růst, snadnou ovladatelnost a vysokou účinnost přeměny potravy. Přibližně polovina světové produkce masa pochází ze zvířat chovaných na volných nebo ohrazených pastvinách, druhá polovina pochází z intenzivního chovu v různých velkochovných systémech; jedná se většinou o skot, prasata nebo drůbež, často v celoročním ustájení s vysokou hustotou zvířat.[57]

Drůbež[editovat | editovat zdroj]

Klecový chov nosnic, Brazílie

Drůbež chovaná na vejce a maso zahrnuje kuřata, krůty, husy a kachny. Velkou většinu nosnic sloužících k produkci vajec tvoří samice kuru domácího. Způsoby chovu nosnic se pohybují od systémů s volným výběhem, kde se ptáci mohou libovolně pohybovat, ale na noc jsou kvůli své ochraně uzavíráni do kurníků, přes polointenzivní systémy, kde jsou slepice chovány ve stodolách a mají hřady, podestýlku a určitou svobodu pohybu až po intenzivní systémy, kde jsou nosnice drženy v klecích. Bateriové klece jsou uspořádány v dlouhých řadách v několika úrovních, s externími podavači krmiva, pítky a mechanismy pro sběr vajec. Toto je nejekonomičtější metoda produkce vajec, ale je kritizována kvůli poškozování welfare zvířat, protože ptáci v klecích nejsou schopni projevovat své přirozené chování.[58] Evropská unie v roce 2012 zakázala používání klasických bateriových klecí, které nahradily větší, tzv. obohacené klece.

V rozvinutém světě je většina masné drůbeže chovaná ve velkých drůbežárnách, s automatizovaným vybavením a s řízeným prostředím. Takto chovaná kuřata se nazývají brojleři. Díky genetickým vylepšením dosahují jatečné zralosti během šesti nebo sedmi týdnů od vylíhnutí. Nově vylíhnutá kuřata jsou omezena na malou plochu a mají dodatečné vytápění. Podestýlka na podlaze absorbuje trus a chovná plocha se rozšiřuje s průběhem růstu. Potrava a voda se dodávají automaticky a světelný režim je řízen. Ptáci mohou být poráženi postupně nebo je celá hala poražena najednou.[59]

Podobný systém chovu se obvykle používá pro krůty, které jsou méně odolné než kuřata, jejich růst je pomalejší a často se na závěr přesouvají do oddělených vykrmovacích boxů.[60] Kachny jsou obzvláště populární v Asii a Austrálii a v podmínkách komerčního chovu mohou být poráženy po sedmi týdnech.[61]

Akvakultura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Akvakultura.
Sladkovodní rybí farma, Francie

Akvakultura je definována jako „chov vodních organismů, včetně ryb, měkkýšů, korýšů a vodních rostlin, a zahrnuje určitou formu zásahů do procesu chovu za účelem zvýšení produkce, jako je pravidelné vysazování, krmení, ochrana před dravci atd. Farmaření zahrnuje individuální nebo korporátní vlastnictví pěstované populace.“[62] V praxi chov probíhá v moři nebo ve sladké vodě a může být extenzivní nebo intenzivní. Celé zátoky, jezera nebo rybníky mohou hostit akvakulturu, nebo být chovaná zvířata držena v klecích (ryby), případně na umělých útesech, rámech nebo provazech (měkkýši). Ryby a krevety lze odchovávat v rýžových polích, kam se dostaly přirozeně nebo uměle, a obě plodiny je možné sklízet společně.[63]

Rybí líhně tvoří zdroj larev a juvenilních ryb, korýšů a měkkýšů pro použití v systémech akvakultury. Když násada dostatečně doroste, převádí se do odchovných nádrží a prodává rybím farmám, kde dorůstají do tržní velikosti. Mezi obvyklé druhy chované v líhních patří garnát, kreveta, losos, tilápie, ústřice a hřebenatka. Podobné zařízení lze využít ke pěstování druhů s potřebou ochrany, které mají být vypuštěny do volné přírody, nebo lovných ryb pro dosazování toků. Důležité aspekty chovu v těchto počátečních fázích je výběr chovné násady, kontrola kvality vody a výživa. Ve volné přírodě dochází k masivní úmrtnosti mladých jedinců; chovatelé se snaží toto minimalizovat a současně maximalizovat přírůstky.[64]

Hmyz[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Včelařství, Hedvábnictví a Entomofagie.
Cvrčci chovaní pro lidskou konzumaci, Thajsko

Včely se chovají v úlech nejpozději od doby první egyptské dynastie před pěti tisíci lety[65], přitom člověk již dávno předtím sbíral med divokých včel. Pevné úly se používají v mnoha částech světa a zhotovují se z jakéhokoliv místně dostupného materiálu.[66] Ve vyspělejších zemích, kde byly vyšlechtěny krotké a produktivní moderní kmeny domácích včel, se používají různé typy rozebíratelných úlů, které umožňují vytáhnout plásty kvůli zpracování a extrakci medu. Kromě produkce medu a vosku jsou medonosné včely důležití opylovači plodin a divokých rostlin. V mnohých oblastech se úly převážejí po krajině, aby tak včely pomáhaly při opylování.[67]

Hedvábnictví (sericulture), neboli chov larev bource, zavedli Číňané během dynastie Šang.[68] Jediným druhem, který je komerčně využíván, je domestikovaný bourec morušový. Při zavíjení kokonu každá larva produkuje velmi dlouhé a tenké hedvábné vlákno. Larvy se krmí morušovými listy a v Evropě každoročně vyrůstá pouze jedna generace, protože ve zdejších podmínkách je moruše opadavý strom. V Číně, Koreji a Japonsku jsou však běžné dvě generace ročně a v tropech se vyvíjí ještě více generací. Většina produkce hedvábí pochází z Dálného východu. Při chovu bource morušového v Japonsku se využívá umělá výživa.[69]

V některých kulturách je součástí lidské stravy hmyz. V Thajsku se pro tento účel chovají cvrčci na severu země a na jihu larvy nosatcovitých brouků Rhynchophorus ferrugineus. Cvrčci jsou drženi v klecích, krabicích nebo skříních a krmí se komerčním peletovaným drůbežím krmivem, zatímco larvy nosatců žijí v zelných a ságových palmách, což omezuje jejich produkci na oblasti výskytu těchto stromů.[70] Dalším pochutinou tohoto regionu je bambusová housenka Omphisa fuscidentalis. Jsou zkoumány nejvhodnější techniky jejího pěstování na polopřírodních stanovištích.[70]

Dopady[editovat | editovat zdroj]

Dopady na životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Chov dobytka vyžaduje rozsáhlé plochy země.

Chov zvířat má významný dopad na životní prostředí. Využívá něco mezi 20 až 33 % celkové spotřeby sladké vody na světě.[71] Chov hospodářských zvířat a pěstování jejich krmiv zabírá asi třetinu nezaledněné pevniny.[72] Chov je přispívajícím faktorem k vymírání druhů, k dezertifikaci[73] a k zániku biotopů.[74] Živočišná výroba přispívá k vymizení druhů různými způsoby. Biotopy jsou ničeny mýcením lesů a využitím půdy na pěstování krmných plodin a pastviny, zatímco dravci a býložravci jsou často pronásledováni a loveni protože jsou považováni za ohrožení zisků z chovu dobytka. Chov zvířat je například zodpovědný až za 91 % odlesňování v oblasti Amazonie.[75] Hospodářská zvířata navíc produkují skleníkové plyny. Skot vytváří zhruba 570 milionů metrů krychlových metanu denně[76], což představuje 35 až 40 % celkových světových emisí metanu.[77] Chov hospodářských zvířat je zodpovědný za 65 % veškerých antropogenních emisí oxidu dusného který je silný a dlouhoúčinkující skleníkový plyn.[78] V důsledku toho se zkoumají způsoby snižování dopadu chovu na životní prostředí. Strategie zahrnují využití bioplynu z chlévské mrvy.[79]

Životní podmínky zvířat[editovat | editovat zdroj]

Od 18. století začali lidé věnovat více pozornosti životním podmínkám hospodářských zvířat. Možná měřítka životní pohody zvířete (animal welfare) zahrnují délku života, chování, fyziologii, reprodukci a zdraví. Ve většině zemí platí zákony a normy pro welfare zvířat. Ty jsou obecně v souladu s nejrozšířenějším přístupem v západním světě, kterým je forma utilitarismu: že je morálně přijatelné, aby lidé využívali zvířata, pokud přitom zbytečné netrpí a že přínosy pro člověka převyšují cenu kterou hospodářská zvířata platí. Opačný názor říká, že zvířata mají práva, neměla by být považována za majetek a nikdy by neměla být využívána lidmi.[80][81][82][83][84]

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Oblečená prasátka na
ilustraci dětské knihy The Tale of Pigling Bland od Beatrix Potterové, 1913

Hospodářská zvířata jsou častými náměty a postavami v dětských knihách a písních; realita chovu zvířat je často zkreslená, zjemněná nebo idealizovaná, a dává dětem téměř naprosto smyšlený popis života na farmě. Knihy často popisují venkovskou idylu šťastných zvířat, která se mohou svobodně pohybovat v atraktivní krajině, což je zcela v rozporu s realitou neosobních, mechanizovaných činností spojených s moderním intenzivním chovem.[85]

Mnoho městských dětí v západních zemích poprvé přichází do styku s hospodářskými zvířaty na městských farmách (petting farm). Ve Spojeném království navštíví asi pět milionů lidí ročně farmu některého typu. To představuje určité riziko infekce, zvláště pokud děti se dotýkají zvířat a pak si neumyjí ruce.[86] Historické farmy nabízejí pobytové akce a „pečlivě vybranou verzi farmaření pro ty, kteří jsou ochotni za to zaplatit“[87], což někdy namlouvá návštěvníkům romantizovaný obraz venkovské idyly předindustriální minulosti.[87]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Animal husbandry na anglické Wikipedii.

  1. Clutton-Brock, Juliet. A Natural History of Domesticated Mammals. [s.l.]: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-521-63495-3. S. 1–2. (anglicky) 
  2. a b c d e History of the domestication of animals [online]. Historyworld [cit. 2017-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ENSMINGER, M.E.; Parker, R.O. Sheep and Goat Science. Fifth. vyd. [s.l.]: Interstate Printers and Publishers, 1986. ISBN 0-8134-2464-X. (anglicky) 
  4. McTavish, E.J., Decker, J.E., Schnabel, R.D., Taylor, J.F. and Hillis, D.M. (2013).  "New World cattle show ancestry from multiple independent domestication events". Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A. 110: 1398–1406. National Academy of Sciences. doi:10.1073/pnas.1303367110. PMID 23530234. 
  5. Gupta, Anil K. in Origin of agriculture and domestication of plants and animals linked to early Holocene climate amelioration, Current Science, Vol. 87, No. 1, 10 July 2004 59. Indian Academy of Sciences.
  6. Adler, Jerry; Lawler, Andrew(1 June 2012)."How the Chicken Conquered the World".Smithsonian Magazine. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.smithsonianmag.com/history/how-the-chicken-conquered-the-world-87583657/?no-ist. Retrieved 5 June 2017. 
  7. Manuelian, Peter der. Egypt: The World of the Pharaohs. Cologne, Germany: Könemann, 1998. ISBN 3-89508-913-3. S. 381. (anglicky) 
  8. NICHOLSON, Paul T. Ancient Egyptian Materials and Technology. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2000. ISBN 0-521-45257-0. S. 409. (anglicky) 
  9. Clutton-Brock, Juliet. Domesticated animals from early times. [s.l.]: Heinemann, 1981. Dostupné online. S. 145. (anglicky) 
  10.  "Livestock and animal husbandry in early medieval England"(30 September 2014). Quaternary International 346: 109–18. doi:10.1016/j.quaint.2013.09.019. 
  11. The Anglo-Saxon Chronicle [online]. Překlad Giles J. A.. Project Gutenberg. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Interpreting Domesday [online]. The National Archives [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. The progress of farming in Medieval Europe [online]. University of Reading [cit. 2017-05-28]. History of Agriculture. (anglicky) 
  14. Campbell, Bruce M. S. (1993).  "A New Perspective on Medieval and Early Modern Agriculture: Six Centuries of Norfolk Farming, c.1250-c.1850". Past and Present 141: 38–105. doi:10.1093/past/141.1.38. 
  15. Crosby, Alfred. The Columbian Exchange [online]. The Gilder Lehrman Institute of American History [cit. 2017-05-28]. History Now. (anglicky) 
  16. Robert Bakewell (1725–1795) [online]. BBC History [cit. 2012-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. English Longhorn [online]. [cit. 2017-05-26]. The Cattle Site. (anglicky) 
  18. Pykala, Juha (2000).  "Mitigating Human Effects of European Biodiversity Through Traditional Animal Husbandry". Conservation Biology 14 (3): 705–12. doi:10.1046/j.1523-1739.2000.99119.x. 
  19. a b Webster, John. Animal Husbandry Regained: The Place of Farm Animals in Sustainable Agriculture. [s.l.]: Routledge, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-84971-420-4. S. 4–10. (anglicky) 
  20. BLENCH, Roger. 'You can't go home again' – Pastoralism in the new millennium. London, UK: Overseas Development Institute Dostupné online. S. 12. (anglicky) 
  21. Starrs, Paul F. Let the Cowboy Ride: Cattle Ranching in the American West. [s.l.]: JHU Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-6351-6. S. 1–2. (anglicky) 
  22. Levinson, David; Christensen, Karen. Encyclopedia of Community: From the Village to the Virtual World. [s.l.]: Sage, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-7619-2598-9. S. 1139. (anglicky) 
  23. Silbergeld, Ellen K (2008).  "Industrial food animal production, antimicrobial resistance, and human health". Annual Review of Public Health 29: 151–69. doi:10.1146/annurev.publhealth.29.020907.090904. 
  24. Meyer, Vernon M.; Driggers, L. Bynum; Ernest, Kenneth; Ernest, Debra. Swine Growing-Finishing Units [online]. Purdue University Cooperative Extension Service [cit. 2017-05-17]. Pork Industry handbook. (anglicky) 
  25. Blount, W.P. Intensive Livestock Farming. [s.l.]: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-4831-9565-0. S. 360–62. (anglicky) 
  26. Dryden, Gordon McL. Animal Nutrition Science. [s.l.]: CABI, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-78064-056-3. S. 1–3. (anglicky) 
  27. ATTENBOROUGH, David. The Living Planet. [s.l.]: British Broadcasting Corporation , 1984. ISBN 0-563-20207-6. S. 113–14. (anglicky) 
  28. United States. Agricultural Research Service. Animal Husbandry Research Division. Hay crop silage. [s.l.]: [s.n.], 1959. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Jianxin, Liu; Jun, Guo. Ensiling crop residues [online]. FAO [cit. 2017-05-18]. Animal production based on crop residues. (anglicky) 
  30. Dryden, Gordon McL. Animal Nutrition Science. [s.l.]: CABI, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-84593-412-5. S. 16–19. (anglicky) 
  31. a b What farm animals eat [online]. Food Standards Agency [cit. 2017-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. a b c Turner, Jacky. Animal Breeding, Welfare and Society. [s.l.]: Routledge, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-136-54187-2. S. Introduction. (anglicky) 
  33. Jarman, M.R. (1976).  "Early Animal Husbandry". The Royal Society 275 (936): 85–97. doi:10.1098/rstb.1976.0072. 
  34. Farmers [online]. European Platform for the Responsible Use of Medicines in Animals, 2010 [cit. 2017-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Classical swine fever [online]. The Center for Food Security and Public Health [cit. 2017-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Scrapie Fact Sheet [online]. National Institute for Animal Agriculture [cit. 2017-05-20]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  37. Foot-and-mouth [online]. The Cattle Site [cit. 2017-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Fraser, Douglas(14 February 2017)."Scottish salmon farming's sea lice 'crisis'".BBC. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.bbc.co.uk/news/uk-scotland-38966188. Retrieved 20 May 2017. 
  39. Parasite control [online]. Animal Health Ireland [cit. 2017-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Chua, K.B.; Chua, B.H.; Wang, C.W. (2002).  "Anthropogenic deforestation, El Niño and the emergence of Nipah virus in Malaysia". The Malaysian Journal of Pathology 24 (1): 15–21. PMID 16329551. 
  41. Norrgren, Leif; Levengood, Jeffrey M. Ecology and Animal Health. [s.l.]: Baltic University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-91-86189-12-9. S. 103–04. (anglicky) 
  42. Welcome to Equine Research, Education, and Outreach [online]. University of Kentucky [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. FERGUSON, W.; ADEMOSUN, A. A.; VON KAUFMANN, R.; HOSTE, C.; RAINS, A. Blair. 5. Livestock resources and management [online]. Food and Agriculture Organization [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Livestock Species [online]. Texas A&M University Department of Agriculture and Life Sciences [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. STEINFELD, H.; MÄKI-HOKKONEN, J. A classification of livestock production systems [online]. Food and Agriculture Organization [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. MYERS, Melvin L. Chapter 70 – Livestock Rearing [online]. Encyclopaedia of Occupational Health and Safety [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Unklesbay, Nan. World Food and You. [s.l.]: Routledge, 1992. S. 179ff. (anglicky) 
  48. WALLING, Philip. Counting Sheep: A Celebration of the Pastoral Heritage of Britain. [s.l.]: Profile Books, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-84765-803-6. S. 16. (anglicky) 
  49. Bae, K.; Choi, J.; Jang, Y.; Ahn, S.; Hur, B. (2009).  "Innovative vaccine production technologies: the evolution and value of vaccine production technologies". Arch Pharm Res 32 (4): 465–80. doi:10.1007/s12272-009-1400-1. PMID 19407962. 
  50.  "Critical Steps in the Production of Polyclonal and Monoclonal Antibodies: Evaluation and Recommendations"(2005). ILAR Journal 46 (3): 269–279. doi:10.1093/ilar.46.3.269. 
  51. GODINHO, Denise. Animal Husbandry in Organic Agriculture [online]. Food and Agriculture Organization [cit. 2017-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. a b Dairy animals [online]. FAO [cit. 2017-05-23]. Dairy production and products. (anglicky) 
  53. Breeding [online]. FAO [cit. 2017-05-23]. Dairy production and products. (anglicky) 
  54. Housing in a zero grazing system [online]. Republic of Kenya: Ministry of Livestock Development [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. AHERNE, Frank; KIRKWOOD, Roy. Factors Affecting Litter Size [online]. 16 February 2001. The Pig Site. (anglicky) 
  56. Gregory, Neville G.; Grandin, Temple. Animal Welfare and Meat Production. [s.l.]: CABI, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-84593-216-9. S. 1–2. (anglicky) 
  57. Miller, G. Tyler; Spoolman, Scott. Sustaining the Earth. [s.l.]: Cengage Learning, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-285-76949-3. S. 159. (anglicky) 
  58. About egg laying hens [online]. Compassion in World Farming [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Growing meat chickens [online]. Australian Chicken Meat Federation Inc. [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. Sherwin, C.M., (2010). Turkeys: Behavior, Management and Well-Being. In "The Encyclopaedia of Animal Science". Wilson G. Pond and Alan W. Bell (Eds). Marcel Dekker. pp. 847–49
  61. Duck [online]. [cit. 2017-05-26]. Poultry Hub. (anglicky) 
  62. Global Aquaculture Production [online]. Food and Agriculture Organization of the United Nations [cit. 2017-05-26]. Fishery Statistical Collections. (anglicky) 
  63. Fish culture in rice fields [online]. Food and Agriculture Organization of the United Nations [cit. 2017-05-26]. Fishery Statistical Collections. (anglicky) 
  64. Mosig, John; Fallu, Ric. Australian Fish Farmer: A Practical Guide to Aquaculture. [s.l.]: Landlinks Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-643-06865-0. S. 25–28. (anglicky) 
  65. Ancient Egypt: Bee-keeping [online]. 6 June 2003 [cit. 2017-05-22]. Reshafim.org.il. (anglicky) 
  66. Fixed combs [online]. Bees for Development [cit. 2017-05-22]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  67. Jabr, Ferris(1 September 2013)."The Mind-Boggling Math of Migratory Beekeeping".Scientific American. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.scientificamerican.com/article/migratory-beekeeping-mind-boggling-math/. Retrieved 22 May 2017. 
  68. BARBER, E.J.W. Prehistoric textiles: the development of cloth in the Neolithic and Bronze Ages with special reference to the Aegean. [s.l.]: Princeton University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-0-691-00224-8. S. 31. (anglicky) 
  69. Hill, Dennis S. The Economic Importance of Insects. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2012. Dostupné online. ISBN 978-94-011-5348-5. S. 21–22. (anglicky) 
  70. a b Six-legged Livestock: Edible insect farming, collection and marketing in Thailand. Bangkok: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2013. Dostupné online. ISBN 978-92-5-107578-4. (anglicky) 
  71. MEKONNEN, Mesfin M.; Arjen Y. Hoekstra. A Global Assessment of the Water Footprint of Farm Animal Products [online]. Water Footprint Network. Dostupné online. (anglicky) 
  72. Livestock a major threat to environment [online]. Food and Agriculture Organizations of the United Nations. Dostupné online. (anglicky) 
  73. Whitford, Walter G. Ecology of desert systems. [s.l.]: Academic Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-12-747261-4. S. 277. (anglicky) 
  74. Unit 9: Biodiversity Decline // Section 7: Habitat Loss: Causes and Consequences [online]. Annenberg Learner. Dostupné online. (anglicky) 
  75. MARGULIS, Sergio. Causes of Deforestation of the Brazilian Rainforest [online]. Washington: World Bank Publications. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ROSS, Philip. Cow farts have ‘larger greenhouse gas impact’ than previously thought; methane pushes climate change [online]. International Business Times. Dostupné online. (anglicky) 
  77. Steinfeld H.; Gerber P.; Wassenaar T.; Castel V.; Rosales M.; de Haan C. Livestock’s Long Shadow: Environmental Issues and Options [online]. FAO [cit. 2017-12-13]. (anglicky) 
  78. Livestock’s Long Shadow: Environmental Issues and Options [online]. Food and Agriculture Organization of the United Nations. Dostupné online. (anglicky) 
  79. Monteny, Gert-Jan (2006).  "Greenhouse Gas Abatement Strategies for Animal Husbandry, Agriculture, Ecosystems, and Environment". Agriculture, Ecosystems, and Environment 112 (2–3): 163–170. doi:10.1016/j.agee.2005.08.015. 
  80. GRANDIN, Temple. Animals are not things: A view on animal welfare based on neurological complexity [online]. Trans-Scripts 3: An Interdisciplinary Online Journal in Humanities And Social Sciences at UC Irvine. (anglicky) 
  81. Hewson, C.J. (2003).  "What is animal welfare? Common definitions and their practical consequences". The Canadian Veterinary Journal 44 (6): 496–99. PMID 12839246. 
  82. Broom, D.M. (1991).  "Animal welfare: concepts and measurement". Journal of Animal Science 69 (10): 4167–75. PMID 1778832. 
  83. GARNER, R. Animal Ethics. [s.l.]: Polity Press, 2005. (anglicky) 
  84. REGAN, T. The Case for Animal Rights. [s.l.]: University of California Press, 1983. (anglicky) 
  85. Hoult-Saros, Stacy E. The Mythology of the Animal Farm in Children's Literature: Over the Fence. [s.l.]: Lexington Books, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-4985-1978-6. S. 18–29. (anglicky) 
  86. Laurance, Jeremy(15 June 2010)."Children's Petting Farms Face Tough New Rules".The Independent. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.independent.co.uk/life-style/health-and-families/health-news/childrens-petting-farms-face-tough-new-rules-2001624.html. 
  87. a b SEARLE, Sarah. Stop Romanticizing Farms [online]. 30 June 2014. Modern Farmer. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]