Morče domácí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Morče domácí

alternativní popis obrázku chybí
Morče domácí
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Podřád: dikobrazočelistní (Histricognathi)
Čeleď: morčatovití (Caviidae)
Rod: morče (Cavia)
Druh: morče divoké (Cavia aperea)
Poddruh: morče domácí
Trinomické jméno
Cavia aperea f. porcellus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického hlodavce morčete divokého.[1] Patří mezi oblíbené domácí mazlíčky. Morčata většinou nekoušou, a proto jsou vhodná pro děti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Morče domácí

Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Močikové, Čimúové a Inkové v oblasti dnešního PeruChile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Morčata se používala také jako obětní zvířata, kněží z jejich vnitřností věštili budoucnost a ukládali je jako obětinu do hrobů zemřelých. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována.[zdroj?] V kečujštině (jazyce Inků) se morčata nazývají cui cui podle typického hlasového projevu.V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti slavný renesanční přírodovědec Conrad Bessner.[2]

Morčata byla dovezena do Evropy kolem 16. století[3] a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii. Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.[zdroj?]

Po španělském vstupu do nového světa si morče brzy našlo svou cestu na evropský kontinent, kde se okamžitě stalo populárním jako domácí mazlíček. Například královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě.

Existuje množství různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou či strukturou srsti, barvou očí a cenou.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

V podmínkách domácího chovu dosahují morčata hmotnosti 700 až 1250 g, ale mohou vážit až 1800 g při délce těla 20 až 36 cm. Páření probíhá v době říje trvající 24 hodin, následuje březost v rozsahu 58 až 75 dní (nejčastěji 68 dní). V každém vrhu (ročně až pět, ale raději jen dva) se rodí jedno až šest mláďat s průměrnou porodní váhou 90 g. Ty samice odstaví ve stáří 4-6 týdnů. Pohlavní dospělosti dosahují samci ve věku osmi týdnů, samice deseti týdnů. Délka života bývá pět až deset let, ale může dosáhnout až čtrnácti let.

Stavba těla je u všech morčat stejná – široká oblá hlava, krátký krk, ramena a předhrudí široké, ne moc dlouhý, ale široký hřbet. Zadek zaoblený bez ocasu, končetiny krátké rovné – přední se čtyřmi prsty, zadní se třemi. Prospívající jedinec má celé tělo dobře osvalené. Chrup morčete tvoří dvacet zubů, čtyři řezáky, čtyři třenové zuby a dvanáct stoliček.

Samice morčete domácího, rozeta

Chov morčat[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako při chovu jiných domácích mazlíčků je třeba zajistit zvířeti vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice, a proto je lze chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se většinou nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát, a to i když spolu žijí od narození. Přesto jsou případy, a není jich málo, kdy se samečci neperou.

Vhodné obydlí pro jedno morče je klec o ploše minimálně 80 × 50 cm a výšce 35–40 cm. Ta by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan (na ten jsou morčata náchylná) a pokud možno ani zdroje hluku, jako např. televize, ovšem u většiny chovatelů tento faktor nezpůsobuje žádné komplikace.

Je několik možností, jak morče ubytovat:

  • Klec – asi nejčastější používané obydlí pro morčata. Dá se koupit v každém zverimexu, momentálně je již na trhu i velká nabídka co do barev a velikostí. Mezi výhody patří snadná přenosnost, vzdušnost a jednoduché čištění, mezi nevýhody cena, nebezpečí průvanu (pro morčata je průvan nebezpečný), možnost broušení zubů o kovové mříže klece, špatný kontakt s morčetem a také občasné vyhazování podestýlky z klece.
  • Plastbox – Na morče netáhne a nevypadává ven podestýlka, ale v plastboxu je ztížena ventilace (mřížka je jen zvrchu), a tak se musí častěji čistit, aby v něm nebyla příliš vysoká vlhkost.
  • Terárium – je asi nejvhodnější, s morčetem jste mnohem více v kontaktu, morče je prokazatelně mnohem spokojenější.
  • Doma nebo na zakázku vyrobená ubikace – často využívané chovateli, ubytování obvykle vypadá jako skříň z lamina s šuplíky z plexi nebo skla, někdy jen se sklem vysokým 25–30 cm v přední stěně. Jednotlivé ubikace se lehce čistí, s morčaty se jednoduše manipuluje (proto se i lépe ochočují) a přitom nejsou vystavena průvanu. Také toto ubytování skýtá možnost variací a lze je vhodně zakomponovat do vybavení bytu. Mezi nevýhody patří váha, kvůli čemuž se s celou sestavou špatně manipuluje. To lze částečně řešit např. kolečky.
  • Venkovní výběh v létě, oplocený kousek travnatého plácku (chráněný i shora před útoky dravců, psů a koček). Morčata jsou tak stále na čerstvém vzduchu. Je však třeba dávat pozor na přehřátí od slunce, proto je třeba zajistit i chladnější místo ve stínu, aby se morčata měla kam schovat.

Jako podestýlku je vhodné použít hobliny (piliny jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder; sláma může způsobit poranění očí, která jsou u morčat přirozeně vystouplé). Dalšími možnostmi jsou dřevěné pelety, dělají se i slaměné či konopné. U konopných pelet hrozí výskyt parazitů (lze je odstranit vystříkáním některým z relevantních přípravků, např. Arpalitem). Vhodná je také kukuřičná drť, která moč vsákne a zabraňuje tak zápachu, někdo používá i kočkolity, ale hrozí nebezpečí otravy při požití. Seno je vhodné jako potrava, pokud možno každý den, nikoli však jako podestýlka, protože nasákne močí a rychle začne zapáchat.

  • Je třeba kontrolovat, zda u morčete dochází k dostatečnému obrušování zubů a nepřerůstají-li mu drápky. V případě že ano, je třeba pravidelně zastřihávat. Pokud si na tuto činnost netroufne sám chovatel, je nutné navštívit zvěrolékaře.

Každé morče by mělo mít jako součást bydlení domeček. Ten se dá koupit ve zverimexu, ale je možné ho vyrobit i doma. Bez domečku morče nemá soukromí a nemá se kam schovat.

Morče je koprofág, požírá vlastní výkaly. Ty jsou zdrojem vitaminů, vlákniny a symbiotických, ve střevě žijících bakterií.


Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jeho potrava by měla být pestrá (hlavně v domácích podmínkách). Vhodné je krmit morče pravidelně každý den ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát denně.

  • Nejdůležitější složkou potravy je seno. Je to hlavní zdroj vlákniny (která je pro morče velmi důležitá) a zároveň si morče neustálým přežvykováním stébel obrušuje stoličky. Morče k němu musí mít přístup neustále. Velkou výhodou je, že neobsahuje tuky. Při krmení senem musí mít morče také neustálý přístup k pitné vodě. Seno by mělo být dostatečně hrubé, nejlépe sečené kosou (domácí sekačkou není vhodné, je moc jemné). Také je důležité, aby bylo v pořádku (suché, zelené a bezprašné). Nejvhodnější je luční nebo horské seno, protože obsahuje různé druhy lučních trav a bylin.
  • Další důležitou základní složkou potravy je zelenina. Každý den by mělo morče kousek čerstvé zeleniny dostat. Čerstvá potrava nesmí být podávaná příliš studená rovnou z ledničky. Morčeti můžete nabídnout téměř jakýkoli druh zeleniny či ovoce, např. mrkev, celer, petržel, papriky všech barev (ne pálivé), červenou řepu, čerstvý fenykl, rajče, saláty, mátu, ovesné vločky, různé zeleninové natě, v malém množství salátovou okurku (obsahuje příliš vody a větší množství může způsobit průjem). V malém množství květák, kapustu, kedluben, brokolici, zelí (nadýmá, je zátěží při trávení). Nevhodné jsou brambory, pórek, cibule a česnek!
  • Ovoce jen občas v malém množství (obsahuje hodně cukrů), např. jablko, hruška, hroznové víno, mandarinka, meloun (obsahuje moc vody), ananas, jahody, třešně atd.
  • Čerstvá tráva je další velmi důležitou složkou potravy. V teplém období by měla morčata dostávat trávu každý den v přiměřeném množství, ale nenahrazuje seno! Je pro ně důležitým zdrojem vitamínů. Trávu nesmíte podávat zapařenou a nesmí být chemicky ošetřena. Největší radost jim uděláte pampeliškovými listy či květy sedmikrásek. Samozřejmě můžete podávat i jiné druhy. Dávejte však pozor, co trháte! Ne všechny rostliny jsou pro morčata jedlé. Nesbírejte nic, co neznáte. Z jedovatých rostlin si jmenujme např. pryskyřník.
  • Morčeti neustále dorůstají zuby, proto je důležité, aby mělo seno neustále k disposici. Dále je dobré podávat větvičky ovocných stromů na ohlodávání, sušené bylinky i se stonky, avšak hlavním zdrojem obrušování zubů zůstává kvalitní seno.
  • Tekutiny morčatům nesmějí chybět. Většinou je do sebe vpraví při konzumaci čerstvé potravy, ale vždy je důležitý přístup k pitné vodě. Je dobré mít ji v napáječce, protože v misce dochází často ke znečištění výkaly. Neměla by být přímo z kohoutku, ale převařená nebo odstátá. Příležitostně můžete morčeti nabídnout čaj.
  • Granule speciální pro morčata jsou vyráběné tak, aby morče mělo dostatek vitamínů, které jsou pro ně nejvhodnější, zejména přidaný vitamín C, který si morče neumí vyrobit samo.
  • Nevhodné jsou směsi se zrním, které jsou k dostání v Pet-Shopech (zverimexech). Takové směsi obsahují nevhodné zrní, ale třeba i slunečnicová semena, ořechy a další nevhodné složky, které obsahují příliš mnoho tuku, a může dojít až k obezitě morčete a trávicím problémům.
  • Nejpotřebnějším vitamínem pro morčata je vitamín C. Stejně jako člověk si jej morče neumí samo vyrobit, a proto jej musí získávat z potravy. Často je nutné vitamíny dodávat v podobě různých kapek, prášku apod., zejména v době nemoci, ale jen v malém množství.
  • Pokud morče cestuje v přepravce, ve které je mu těsno, mělo by mít stále k dispozici seno, vodu a zeleninu.

Nevhodné krmivo[editovat | editovat zdroj]

  • Směsi, které obsahují sušené mléko, živočišné moučky, luštěniny, různé druhy semínek (např. slunečnice, kukuřice).
  • Pamlsky pro hlodavce obsahující mléko.
  • Tyčinky lepené vejci nebo medem.
  • Ořechy (příliš tučné, poškozující orgány; na obezitu může morče i zemřít).

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Morčata žila v přírodě ve velkých skupinách, jedná se o zvířata se silně vyvinutým sociálním smyslem. Morčata ovládají pestrou škálu zvuků a jiných prostředků k vyjádření svých pocitů.

  • Kvíkání – morče vyžaduje pozornost, má na něco chuť; kvíkají také mláďata dožadující se matky.[4]
  • Bublání – vyjadřuje spokojenost, klid;[4] bublají i samice v říji.
  • Cvakání zubů - značí hrozbu, strach, vztek.[4]
  • Zpívání – je ojedinělé, přesně se neví, co vyjadřuje; existují domněnky, např. signál stresové situace, sociální tlak.
  • Účelové pískání – morčata se dorozumívají mezi sebou tak jako lidé.
  • Rumba – tanec, kterým projevuje samec zájem o samici, nebo reakce na nějaké dění narušující jeho běžný den. Samec se pohybuje při rumbě pomalu, natažen a vydává jakési mručení.

Uši morčete dokáží vnímat ultrazvuk až k hranici 100 kHz.

Čistokrevná morčata[editovat | editovat zdroj]

V mnoha státech jsou zřízené kluby morčat s rodokmenem, které se řídí určitými standardy. Česká republika není výjimkou. Pořádá mnoho výstav, které je možno navštívit. Informace a termíny výstav naleznete na stránkách klubu. Abyste mohli odchovávat morčata s průkazem původu (PP), musíte se nejdříve stát členy Českého svazu chovatelů u libovolné základní organizace (např. v místě bydliště či chovatelů morčat), zaregistrovat si vlastní chovatelskou stanici (CHS). Vystavovaná morčata se dělí do tří standardů – A, B, C. Morče lze registrovat od 500 g a výš, na věku nezáleží. Mělo by ovšem mít vyvinuté všechny znaky svého plemene. Vystavovat můžete v kategorii baby, junior nebo dospělých. Průkaz původu se vystavuje jedincům, kteří odpovídají standardu svého plemene. Poté se absolvuje registrace čili uchovnění. Mláďatům se vystavuje tento průkaz, pokud mají alespoň jednoho z rodičů registrovaného.

Plemena morčat[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka ukazuje dělení morčat podle struktury srsti. Jsou zde i některá neuznaná plemena.    

Struktura

Srsti

krátkosrstá dlouhosrstá
Žádné rozety

Rovná srst

hladké šeltie
koruna

Rovná srst

anglický crested,

Americký Crested

Coronet
8 rozet

rovná srst

Rozeta Angora

(Neuznané plemeno)

2 rozety

Rovná srst

Irský crested (neuznané plemeno) Peruánec
žádné rozety

Hrubá nebo Vlnitá srst

Americký teddy,

Rex, švýcarský teddy

Texel
Koruna

Hrubá nebo vlnitá srst

Rex crested nebo teddy crested

(neuznané plemeno)

Merino
8 rozet

Hrubá nebo vlnitá srst

Somali

(Neuznané Plemeno)

 

Mohér (neuznané plemeno)
2 rozety

Vlnitá srst

  Alpaka,

Lunkarya peruánec 

Saténové morče[editovat | editovat zdroj]

Toto morče bylo vyšlechtěno v USA. Jeho srst má saténový lesk, je jemnější než u běžných hladkosrstých morčat a má také méně podsady. Charakteristický je výrazný lesk (vyžaduje se až ke kořínkům). Vyskytuje se v nejrůznějších barvách (nejčastěji v červené, zlaté, krémové, bílé a aguti). Mnoho barev zatím nebylo uznáno.
U saténových morčat se vyskytuje choroba osteodystrofie (není to však pravidlem, jedná se spíše o výjimečné případy). Spočívá v poruše metabolismu vápníku. Dochází k vyplavování vápníku z kostí a nahrazení kostní hmoty měkkou vazivovou tkání. Měkké kosti pak působí morčeti bolest při přijímání potravy a při pohybu. Diagnózu lze určit jednoznačně pouze rentgenovým snímkem lebky a dlouhých kostí. Tato nemoc je neléčitelná.

Základní příznaky osteodystrofie:

  • problémy s pohybem;
  • problémy s příjmem potravy;
  • postupný úbytek váhy.

Morče jako laboratorní zvíře[editovat | editovat zdroj]

Morče domácí se řadí podle vyhlášky č. 207/2004 Sb. mezi druhy laboratorních zvířat. Používá se k laboratorním pokusům ve farmakologii, mikrobiologii, imunologii, parazitologii a dalších biotechnologických oborech. Chov v laboratorních podmínkách, jakož i veškeré pokusy na morčatech musí být v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona 77/2004 Sb., dále pak vyhlášky č. 207/2004 Sb a dalších souvisejících předpisů. Ve zmiňované vyhlášce jsou stanoveny limity pro minimální chovnou plochu pro jedno zvíře během pokusu i mimo něj, chovnou plochu pro matku s mláďaty, limity pro teplotu a vlhkost, limity pro navykací fázi před samotným experimentem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kniha Morče
  2. kniha Morče/Původ morčete
  3. http://www.ezoo.cz/zvire.php?zvire_id=75
  4. a b c http://imorce.webnode.cz/news/rec-morcat/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]