Josef Jungmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Jungmann
Josef Jungmann
Josef Jungmann
Narození 16. července 1773
Hudlice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 14. listopadu 1847 (ve věku 74 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání spisovatel, lexikograf, lingvista, básník, překladatel a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Antonín Jan Jungmann
bratr Jan Jungmann
syn Josef Josefovič Jungmann
Hrob Josefa Jungmanna na Olšanských hřbitovech

Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, (16. července 1773 Hudlice[1]14. listopadu 1847 Praha) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr byl členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou.

Josef v letech 17841788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval piaristické gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792–1795) filozofii. Později (do roku 1799) studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel.

Litoměřice a Praha[editovat | editovat zdroj]

Od r. 1799 vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích, od roku 1800 na tamním gymnáziu vyučoval češtinu, za což nepobíral plat, a byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě. Jeho nástupcem tam pak byl Jan Jodl. Dnešní litoměřické gymnázium nese Jungmannovo jméno.

Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem (prefektem) Akademického gymnázia. Český jazyk Jungmann vyučoval také na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal rektorem.

Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. 2. (preromantické) generace obrozenců.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

V Litoměřicích, kde vyučoval na gymnáziu, se Josef Jungmann seznámil s Johannou Světeckou z Černčic (1780-1855). Oženil se s ní 18. listopadu 1800 v Litoměřicích. Ženichovi bylo 26 let, nevěstě 19. Manželka pocházela ze staročeského rodu, známého od 15. století. Do rodu patřil i třeboňský archivář Petr Kašpar Světecký.[2] Mateřštinou Anny Světecké byla němčina, česky se však naučila a manželé se dohodli, že jejich děti budou vychovávány česky.[3]

Od roku 1816 až do své smrti bydlel s rodinou v domě čp. 749/II v Široké ulici 32, která byla roku 1878 přejmenována na jeho počest na Jungmannovu ulici. Manželé měli spolu šest dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři.

Josef Jungmann je pochován na Olšanských hřbitovech.[4]

Dílo (výběr, první vydání)[editovat | editovat zdroj]

Zasloužil se o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok. Skupinu obrozenců okolo něho se vytvořivší nazýváme dnes tzv. Jungmannovou básnickou a vědeckou školou (patřily sem všechny významné osobnosti české vědy a literatury té doby, např. František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Čelakovský atd.) S pomocí této (vědecké) skupiny se mu podařilo vydat své životní dílo: pětidílný Slovník česko-německý (120 000 hesel), který byl (po Dobrovského Zevrubné mluvnici české) druhým základním kamenem pro pozvolné ustanovení normy spisovné češtiny. Císař Ferdinand Dobrotivý mu za vydání Slovníku udělil v roce 1839 Leopoldův řád.[5]

Chtěl sestavit první českou "malou encyklopedii", která měla obsáhnout hlavní vědní obory. Tento záměr se neuskutečnil.[6]

Po objevení rukopisů královédvorského a zelenohorského obhajoval jejich pravost.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

V překladech se snažil o rozvoj češtiny, netvořil však slova bez pravidel (snažil se dodržovat zásady J. Dobrovského), ale vyhledával tato slova z příbuzných slovanských jazyků a ta pak počešťoval. Snažil se o maximální přesnost překladů. Zpravidla k překladům připojoval hesláře slov, které vytvořil, aby zjednodušil četbu a napomohl všeobecnému přijetí novotvarů.

  • Atala, aneb, Láska dwau diwochů na paussti (od François-René de Chateaubriand, V Praze, Frantissek Geřábek, 1805)
  • Jana Miltona Ztracený rág (autor John Milton, V Praze, Bohumil Háse, 1811)
  • Únos ze serailu (zpěwohra we třech děgstwich do hudby uwedená od W. A. Mozarta ; Christoph Friedrich Bretzner, S. Gottlieb, V Praze, Josefa Fetterlová, 1830)
  • Herman a Dorota (epos idylické (sic), Jan Volfgang Goethe, V Praze, I.L. Kober, 1841-1890)
  • Píseň o zvonu (báseň od Friedricha ze Schillerů ; dle překladu J. Jungmannova a J. Purkyňova hudbě Ondřeje Romberga přispůsobil (sic) František Xav. Částka, V Praze, Tiskem a nákladem Antonín Renna, 1865)

Vlastní díla (starší vydání)[editovat | editovat zdroj]

  • Slowesnost, aneb, Zbjrka přjkladů s krátkým pogednánjm o slohu k prospěchu wlastenecké mládeže od Josefa Jungmanna (V Praze, Josefa Fetteerlowá z Wildenbrunu, 1820) – teorie literatury, líčí zde bohatství české literatury od Husa. Jde o slohovou čítanku.
  • Historie literatury české aneb saustawný přehled spisů českých, s krátkau historij národu, oswiceni a gazyka pracj Josefa Jungmanna (V Praze, Pjsmem Antonina Straširypky, 1825) – bývá používán zkrácený název Historie literatury české. Toto dílo vychází z díla Dobrovského, jde o soupis všech tehdy známých českých literárních památek. Dělí se na šest dílů:
    1. Od počátku až po vymření Přemyslovců (1306)
    2. 1306 – až do Husa
    3. Od Husa po rozšíření knihtisku
    4. Od rozšíření knihtisku do přemožení nekatolické strany
    5. Od přemožení nekatolické strany do zavedení němčiny do škol a úřadů
    6. Od zavedení němčiny do škol a úřadů do své doby
  • O počátku a proměnách prawopisu českého a w čem tak nazwaná analogická od bratrské posawád užjwané orthografie se rozděluge, k ljbeznému a nestrannému uwáženj wšem P.P. wlastencům w krátkosti podáno (V Praze, Tiskem Knjžecj arcibiskupské knihtiskárny, 1828)
  • Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna (V Praze, Pomocj Českého Museum, 1835-1839) - vydáván 18341839), pět dílů, přibližně 120 000 hesel
  • Josefa Jungmanna Sebrané spisy weršem i prosau (V Praze, Nákladem Českého museum, W kommissj u Kronbergra i Řiwnáče, 1841)
  • Josefa Jungmanna Slowesnost, aneb, Náuka o wýmluwnosti prosaické, básnické i řečnické, se sbírkau příkladů newázané i wázané řeči, V Praze, České museum, W kommissí u Kronbergra a Řiwnáče, 1845)
  • Josefa Jungmanna Historie literatury české, aneb, Saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka (V Praze, Nákladem Českého museum, W komissí kněhkupectví F. Řivnáče, 1849)
  • Neues Taschenwörterbuch der böhmischen und deutschen Sprache. Böhmischdeutscher Theil (nach Jungmann, Šumavský und Anderen von Josef Rank; Nový slovník kapesní jazyka českého i německého. Díl českoněmecký, dle Jungmanna,Šumavského a mn. jiných sestavil Josef Rank, Prag, Druck und Papier von Gottlieb Haase Söhne, 1863)
  • Nový slovník kapesní jazyka českého i německého. Díl německočeský (dle Šumavského, Jungmanna, Weniga a mn. jiných sestavil Josef Rank; Neues Taschenwörterbuch der böhmischen und deutschen Sprache. Deutschböhmischer Theil, nach Šumavský, Jungmann, Wenig und Anderen von Josef Rank, V Praze, C.k. dvorní knihtiskárna synův Bohumila Haase, 1864)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Dvojí rozmlouvání o jazyce českém (1806) – jedná se o dvě statě v časopise Hlasatel český, kde vyjádřil jakýsi kulturní program své generace. V tomto díle spolu rozmlouvá v podsvětí současný Čech a Němec s Čechem veleslavínské doby. Jungmann vyzdvihuje kvalitu veleslavínské češtiny a ostře kritizuje češtinu své doby. Čech mluví špatně a nesrozumitelně, poloněmecky. Němec kritizuje Čechy za napodobování němčiny. Jde o dialog stoupenců a odpůrců národních snah. Objevuje se zde myšlenka, že Čech není každý obyvatel této země, ale pouze ten, kdo mluví česky.
  • Oldřich a Božena - historická romance

Novodobá vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Zápisky (k vydání připravil, doslov, ediční poznámku a vysvětlivky napsal Rudolf Havel, Praha, Odeon, 1973)
  • Slovník česko-německý, Díly 1.-5., (Academia, Praha, 1989-1990)
  • Zápisky (edičně připravil, vydavatelskou poznámku napsal a vysvětlivky zpracoval Radek Lunga; předmluva Eva Ryšavá, Praha, Budka, 1998)

Vyobrazení Josefa Jungmanna[editovat | editovat zdroj]

Plastiky[editovat | editovat zdroj]

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

Podobizna, kterou namaloval v roce 1833 Antonín Machek.
  • Antonín Machek: Polopostava, olejomalba na plátně; Národní muzeum
  • Anonym podle Antonína Machka: Polopostava
  • Skica k portrétu, kresba na papíře
  • Jubilejní portrét, litografie

Medaile, plakety a mince[editovat | editovat zdroj]

  • Medaile k odhalení pomníku v Praze
  • Medaile ke 100. výročí narození, Václav Kříž, Praha 1873
  • Medaile ke 100. výročí narození, J. Kvasnička
  • Medaile k odhalení pomníku ve Volovicích, 1873
  • Medailon pamětní Národopisné výstavy českoslovanské v Praze, Hořovice 1895
  • Medaile ke 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
  • Medaile ke sjezdu Spolku českých vysloužilců a k oslavám 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
  • Medaile ke 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
  • Medaile ke 200. výročí narození
  • Plaketa pamětní jednostranná, Praha 1910
  • Pamětní padesátikorunová mince k 200. výročí narození, Praha 1973

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. SKOČKOVÁ, Hana. O paní Johanně Jungmannové, rodem Světecké z Černčic. Rodopisná revue [online]. 13. 1. 2015. Dostupné online.  
  3. Český rozhlas, Toulky českou minulostí: Čech je ten, kdo česky mluví
  4. RKZ.cz: Hrob Josefa Jungmanna
  5. Josef Jungmann, Obraz životopisný ku stoleté památce jeho narození. Budivoj. 13. 7. 1873, s. 1. Dostupné online.  
  6. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha : Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Jungmann, s. 580-586.  
  7. Středočes. věd. knihovna Kladno: Pomník Josefa Jungmanna, Olovnice
  8. Infocentrum Vysoké Mýto: Pomník Josefa Jungmanna

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 298–300.  
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 122–124.  
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 232–254.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 580–586.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 183–184.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 211–212.  
  • SAK, Robert. Josef Jungmann : život obrozence. Praha : Vyšehrad, 2007. 313 s. ISBN 978-80-7021-890-7.  
  • VONDRA, Roman. Osobnosti české minulosti: Josef Jungmann (1773–1847). Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2012, 23 (1–2), s. 39-42. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce:
Antonín Jan Jungmann
1840
Josef Jungmann
Nástupce:
Antonín Karel Mudroch