Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rytířský řád křižovníků
s červenou hvězdou
Ordo militaris Crucigerorum
cum rubea stella (la)
Znak řádu
Znak řádu
Zkratka O.Cr.m O.Crucig.
Motto Concordia res parva crescunt. Discordia res maxima dilabuntur.
(Svorností nepatrné věci rostou. Nesvorností se i největší věci rozpadají.)
Působnost Česko, Rakousko
Areál kláštera křižovníků v Praze na Starém Městě u Křižovnické ulice a Křižovnického náměstí, pohled z Malé Strany

Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou (též Křižovníci s červenou hvězdou, Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella, O.Cr., O.Crucig.) je katolický církevní řád.

Jedná se o jediný církevní rytířský řád, založený v Českých zemích, a současně o jediný mužský řád založený ženou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Wenzel Friedrich Hlava, probošt křižovníků, rok 1807
Pečeť pražského probošta řádu z doby kolem roku 1700

Špitální bratrstvo působící při chrámu sv. HaštalaPraze na Starém Městě, bylo založené svatou Anežkou Českou v roce 1233. Hlavním cílem špitálního bratrstva bylo ošetřovat nemocné, zestárlé, chudé a opuštěné. Na řád papežského práva bylo bratrstvo povýšeno bulou Omnipotens Deus papeže Řehoře IX. dne 14. dubna 1237. Řád získal od papeže imunitu vůči biskupským interdiktům a exkomunikacím a zaručil jim svobodnou volbu představených řádu.[1]

Členové řádu sídlili v komendách, v jejichž čele stál komtur. Zanedlouho se řád začal šířit do okolních zemí, zejména do Slezska (Vratislav), Polska a do Uher.

Znak Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou na kostele sv. Jakuba Většího v Popovicích u Benešova. 1729-1795 řádu panství Popovice patřilo a kostel byl rozšířen.

V letech 15611694 byla funkce velmistra řádu úzce spjata s funkcí pražského arcibiskupa, po část této doby tato funkce pražskému arcibiskupovi připadala automaticky a řád byl jedním z hlavních zdrojů financování arcibiskupství. Jednou z významných osob řádu byl velmistr Arnošt Vojtěch z Harrachu, který vedl rekatolizaciČechách po porážce českého stavovského povstání a působil jako důležitý rádce Habsburků. Osobně se stavěl proti násilné rekatolizaci a vyhánění nekatolíků z Čech, ovšem podřídil se rozhodnutí královského dvora.

Řád byl donátorem 18. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 16741690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho erb.

Po roce 1900[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1948 řád velmi utrpěl tvrdým pronásledováním za komunistického režimu, kdy řada jeho členů skončila ve vězení nebo v táborech nucených prací při uranových dolech. Mezi lety 19491989 došlo k poklesu počtu členů řádu z 53 na 13, po sametové revoluci se však začal obnovovat, v roce 2001 měl již členů 21. Kvůli vysokému věku od roku 2001 zemřeli čtyři členové, jiní opustili řeholní společenství sami. V roce 2009 měl řád 15 profesů a jednoho novice.[2]

Dne 18. prosince 2003 byl jmenován apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou biskup Jaroslav Škarvada.[3][4] Z důvodu problémů řádu zjištěných při vizitaci převzal biskup Škarvada pravomoci dosavadního velmistra Jiřího Kopejska a dostal za úkol zmapovat situaci a stabilizovat řád.[5] V listopadu 2007 byl apoštolským delegátem velmistr a generál řádu potvrzen ve funkci na dalších šest let.

Dne 20. června 2011 byl z rozhodnutí Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života jmenován novým velmistrem s mandátem na šest let P. PharmDr. Josef Šedivý, O.Cr., který předtím působil jako farář ve VěteřověKyjova.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Křižovnický dvůr v Hloubětíně
Portál fary v Řevnicích se znakem křižovníků a sochou Dobrého Pastýře

V současné době řád působí v Česku a Rakousku a v jeho činnosti dominuje působení v duchovní správě. Řád existuje jako společenství řeholních kanovníků. Velmistr sídlí v pražském klášteře křížovníkůstaroměstské paty Karlova mostu.

Konkrétně řád působí v následujících místech:[6]

Česko
Rakousko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie a vývoj Řádu [online]. krizovnici.eu, [cit. 2015-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  2. podle Catalogus O.Cr. MMIX
  3. 25 let od biskupského svěcení Mons. Škarvady, 29. prosince 2007, tiskové oddělení Arcibiskupství pražského.
  4. Osobnosti řádu – křižovníci s červenou hvězdou, členové řádu
  5. Biskup Škarvada delegátem křižovníků. Velmistr řádu Jiří Kopejsko zůstává bez pravomocí. Katolický týdeník č. 2/2004.
  6. Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou: Místa působení řádu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kniha památní na sedmisetleté založení českých křižovníků s červenou hvězdou : 1233 - 1933. Praha : Křižovníci s červenou hvězdou, 1933. Dostupné online. Kniha o dějinách řádu vydaná k sedmisetletému výročí založení řádu Křižovníků s červenou hvězdou a jeho významu pro český národ. Publikace podrobně seznamuje s dějinami řádu od počátku do 30. let 20. století.. 
  • BĚLOHLÁVEK, Václav; HRADEC, Josef. Dějiny českých křižovníků s červenou hvězdou. Praha : Řád českých křižovníků, 1930. 2 svazky (233, 202 s.)  
  • STEHLÍKOVÁ, Dana. Pokladnice Řádu křižovníků s červenou hvězdou.. Praha : Rytířský řád křiižovníků s červenou hvězdou, 1994. 25 s.  
  • BUBEN, Milan. Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou,. Praha : [s.n.], 1996.  
  • ZÁRUBA, František: Špitální kostel sv. Františka „u paty Pražského mostu“, fundace sv. Anežky. In: Svatá Anežka a velké ženy její doby. Miroslav Šmied / František Záruba (ed.). Praha 2013, 151-165
  • POLEHLA, Petr; KUBÍN, Petr, a kol. Církev, žena a společnost ve středověku. Sv. Anežka Česká a její doba. Ústí nad Labem : Oftis, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7405-082-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]