Josef Winterhalder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Winterhalder
Narození 25. ledna 1743
Vöhrenbach
Úmrtí 17. ledna 1807 (ve věku 63 let)
Znojmo
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Freska Proměnění Páně na hoře Tábor, kostel sv. Petra a Pavla, Rajhrad (1776)

Josef Winterhalder mladší (25. ledna 1743 Vöhrenbach17. ledna 1807 Znojmo) byl rakouský malíř fresek, oltářních a závěsných obrazů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a dospělost prožil ve Znojmě. Syn sochaře Josefa Michala Winterhaldera, byl v devíti letech poslán ke strýci Josefu Winterhalderovi st. Ten jej seznámil s uměním i osobnostmi vídeňské akademie (Daniel Gran, Johann Lucas Kracker). Reflexy jejich děl se později objevují v jeho díle. Rozhodující však byl vstup do dílny Franze Antona Maulbertsche, u něhož se učil 1764–1768. Zemřel roku 1807 ve Znojmě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

(N) – nezachovaná realizace, (S) – zachována signatura, (A) – sporné autorství

Morava[editovat | editovat zdroj]

Fresky[editovat | editovat zdroj]

Kostely[editovat | editovat zdroj]
  • (1766) – podíl na freskové výmalbě klenby (čtyři Evangelisté v pendantivech) v kostele sv. Hyppolita, Znojmo (spolupráce s Maulbertschem)
  • (1773–1775) – podíl na freskové výmalbě kleneb v bývalém poutním kostele Bičovaného Spasitele, Dyje[1]
  • (1776) – fresky Proměnění Páně na hoře Tábor na klenbě presbytáře, čtyři Evangelisté v rozích a Předávání klíčů sv. Petrovi a Povolání učedníků na bočních stěnách tamtéž v benediktinském kostele sv. Petra a Pavla, Rajhrad
Ostatní církevní stavby[editovat | editovat zdroj]
  • (1789) – dekorativní fresková výmalba sálu a dvou místnost fary, Tasovice
  • (1786–1787) – dekorativní fresková výmalba v interiérech bývalého domu křížovníků a červenou hvězdou, ul. Horní Česká 240, Znojmo (N–částečně)
  • fresky na stropě knihovny v bývalém premonstrátském klášteře, Brno-Zábrdovice (N)
Světské stavby[editovat | editovat zdroj]

Oltářní obrazy[editovat | editovat zdroj]

Křížové cesty[editovat | editovat zdroj]

Portrétní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Obrazy v muzejních a ostatních sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

  • (1766–1768) – podíl na freskové výmalbě zimní zahrady královského hradu, Bratislava (N) (spolupráce s A. Maulbertschem)
  • (po 1770) – podíl na freskové výmalbě dvou sálů univerzity, Trnava (spolupráce s Josephem Hauzingerem a Vinzenzem Fischerem)
  • (po 1770) – freska v kopuli kaple semináře sv. Štefana, Trnava (A)

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

  • (1764) – podíl na freskové výmalbě zbouraného poutního kostela Panny Marie, Kirchberg am Wagram (N) (spolupráce s F. A. Maulbertschem)
  • (kol. 1764) – obraz Odpočinek na útěku do Egypta na bočním oltáři v kostele sv. Štěpána, Kirchberg a Wagram
  • (1764) – podíl na freskové výmalbě kostela sv. Jakuba, Schwechat (N) (spolupráce A. Maulbertschem)
  • (kol. 1764) – obraz k Loučení apoštolů s Kristem na bočním oltáři v kostele sv. Štěpána, Tulln an der Donau
  • (1765–1766) – podíl na freskové výmalbě sálu zámku, Halbturn (spolupráce A. Maulbertschem)
  • (před 1770) – podíl na cyklu obrazů v minoritském klášteře (Nanebevzetí Krista, Klanění pastýřů a Útěk do Egypta), Vídeň (spolupráce A. Maulbertschem)
  • (1772) – podíl na freskové výmalbě dvorní kaple Hofburgu, Vídeň (N) (spolupráce A. Maulbertschem)
  • (1775–1776) – fresková výmalba kaple zámku, Seefeld
  • (1778) – podíl na freskové výmalbě v refektáři piaristického kolegia sv. Tekly, Vídeň (spolupráce s Martinem Rumlem)
  • (mezi roky 1781–1785) – obraz Vidění sv. Josefa na hlavním oltáři kostel sv. Josefa, Tautendorf
  • (1785) – obraz Apoteóza sv. Víta na hlavním oltáři v kostele sv. Víta, Hardegg

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

  • (kol. 1770) – obraz sv. Štěpána darující uherskou korunu Panně Marii na hlavním oltáři kostela sv. Štěpána, Dömös (A)
  • (kol. 1770) – obraz Svaté rodiny s malým Janem Křtitelem na bočním oltáři v kostele sv. Antona, Komárom
  • (1778–1780) – podíl na freskové výmalbě Auly univerzity v královském paláci, Budapešť (N) (spolupráce s Vinzenzem Fischerem)
  • (1798–1800) – podíl na dokončování freskové výmalby podle Maulbertschových skic – Uvedení Panny Marie do chrámu na kopuli křížení a čtyři Evangelisté v pendentivech (1798–1800), Zvěstování Panně Marii na kopuli presbytáře a čtyři Církevní otcové na pendentivech (1798), fresky v kapitulní kapli (1800) v katedrále, Szombathely, zničeno roku 1945, (N–zachováno pouze v kapitulní kapli) (spolupráce s Martinem Michlem)
  • (1800) – iluzivní hlavní oltář s obrazem Všech Svatých a freska Apoteóza ctností na klenbě v kostele Všech Svatých, Pinkamindszent
  • (1800) – obraz sv. Máří Magdalény na hlavním oltáři v kostele sv. Máří Magdalény, Simaság

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Obraz sv. Josefa je společně s ostatními obrazy z bočních oltářů (od F. A. Maulbertsche a F. I. Leichera) deponován po dobu rekonstrukce kostela v Louckém klášteře ve Znojmě.
  2. Lev z Klobouk, jeho manželka Rejčka, Bohuslav Morkovský ze Zástřizl, jeho manželka Zuzana Liborie Morkovská ze Zástřizl, Přemysl Otakar I.(někdy chybně uváděn jako Štěpán Lotrinský, příp. Vaclav I.), Matyáš Korvín, Marie Terezie a Josef II.)
  3. V malovaných nikách jsou alegorie 4 temperamentů – 1. BONITAS(štědrost) - sangvinik, 2. SERENITAS(jasnost) - cholerik, 3. AEQVITAS(přiměřenost) - melancholik a 4. MODERATIO(umírněnost) – flegmatik. Další jsou INQVISITIO(zkoumání) a CONSILIVM(porada). V medailonech jsou výjevy Poprava Brutových synů a Šalamounův soud.
  4. Obraz je původem ze zrušeného klášterního kostela klarisek sv. Kláry v Olomouci.
  5. Obrazy pochází pravděpodobně z klášterního kostela v Louce.
  6. Obrazy prodány sem po roce 1784 z klášterního kostela v Louce u Znojma.
  7. Portrét probošta Václava Hlavy je dlouhodobě zapůjčen do stálé expozice Jihomoravského muzea ve Znojmě v Domě umění.
  8. Obrazy pochází z původního vybavení zrušeného kláštera premonstrátů v Brně–Zábrdovicích.
  9. Obraz pochází z kostela sv. Petra a Pavla v Řeznovicích. V současnosti je po restaurování vystaven v klášteře Rajhrad.
  10. Obraz pochází asi ze špitální kaple sv. Trojice.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SLAVÍČEK, Lubomír (ed.). Josef Winterhalder d. J. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo). Maulbertschs bester Schüler. 1. vyd. Langenargen – Brno: Masarykova univerzita, 2009. 407 s. ISBN 978-80-210-4817-1. 
  • SVOBODA, Jiří. Přesvědčil jste nás, ale stejně nevěříme. Znojemsko. 1999, roč. 9, č. 28, s. 9.
  • WÖRGÖTTER, Zora; JÁVOR, Anna; SLAVÍČEK, Lubomír. Késő barokk impressziók : Franz Anton Maulbertsch (1724-1796) és Josef Winterhalder (1743-1807). 1. vyd. Budapest: Magyar Nemzeti Galéria, 2009. 267 s. Dostupné online. Katalog k výstavě v Maďarské národní galerii: 19. listopadu 2009 - 28. února 2010. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]