Josef Winterhalder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Winterhalder
Narození 1743
Vöhrenbach
Úmrtí 1807 (ve věku 63–64 let)
Znojmo
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Freska Proměnění Páně na hoře Tábor, kostel sv. Petra a Pavla, Rajhrad (1776)

Josef Winterhalder mladší (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo) byl rakouský malíř fresek, oltářních a závěsných obrazů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a dospělost prožil ve Znojmě. Syn sochaře Josefa Michala Winterhaldera, byl v devíti letech poslán ke strýci Josefovi Winterhalderovi st. Ten jej seznámil s uměním i osobnostmi vídeňské akademie (Daniel Gran, Johann Lucas Kracker). Reflexy jejich děl se později objevují v jeho díle. Rozhodující však byl vstup do dílny Franze Antona Maulbertsche, u něhož se učil 1764–68. Zemřel roku 1807 ve Znojmě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Morava[editovat | editovat zdroj]

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

  • (N) spolupráce s Antonem Maulbertschem na freskové výzdobě zahradního sálu letohrádku hraběte Erdődyho, Bratislava (1763–1764)
  • (N) spolupráce s A. Maulbertschem na freskové výzdobě zimní zahrady královského hradu, Bratislava (1766–1768)
  • (A) freska v kopuli kaple semináře sv. Štefana, Trnava (po 1770)
  • spolupráce Josephem Hauzingerem a Vinzenzem Fischerem na freskové výzdobě dvou sálů univerzity, Trnava (po 1770)

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

  • (N) spolupráce s Antonem Maulbertschem na freskové výzdobě zbouraného poutního kostela Panny Marie, Kirchberg am Wagram (1764)
  • obraz Odpočinek na útěku do Egypta na bočním oltáři v kostele sv. Štěpána, Kirchberg a Wagram (kol. 1764)
  • (N) spolupráce s A. Maulbertschem na freskové výzdobě kostela sv. Jakuba, Schwechat (1764)
  • obraz k Loučení apoštolů s Kristem na bočním oltáři v kostele sv. Štěpána, Tulln an der Donau, Rakousko (kol. 1764)
  • spolupráce s A. Maulbertschem na freskové výzdobě sálu zámku, Halbturn (1765–1766)
  • spolupráce s A. Maulbertschem na cyklu obrazů v minoritském klášteře (Nanebevzetí Krista, Klanění pastýřů a Útěk do Egypta), Vídeň (před 1770)
  • (N) spolupráce A Maulbertschem na freskové výzdobě dvorní kaple Hofburgu, Vídeň (1772)
  • fresková výzdoba kaple zámku, Seefeld (1775–1776)
  • spolupráce s Martinem Rumlem na fresce v refektáři piaristického kolegia sv. Tekly, Vídeň (1778)
  • obraz Vidění sv. Josefa na hlavním oltáři kostel sv. Josefa, Tautendorf (mezi roky 1781–1785)
  • obraz Apoteóza sv. Víta na hlavním oltáři v kostele sv. Víta, Hardegg (1785)
  • freska Triumf víry na klenbě knihovny v premonstrátském klášteře, Geras (1785)

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

  • (A) obraz sv. Štěpána darující uherskou korunu Panně Marii na hlavním oltáři kostela sv. Štěpána, Dömös (kol. 1770)
  • obraz Svaté rodiny s malým Janem Křtitelem na bočním oltáři v kostele sv. Antona, Komárom (kol. 1770)
  • (N) spolupráce s Vinzenzem Fischerem na freskové výzdobě Auly univerzity v královském paláci, Budapešť (1778–1780)
  • (N) spolupráce s Martinem Michlem na dokončování freskové výzdoby podle Maulbertschových skic – Uvedení Panny Marie do chrámu na kopuli křížení a čtyři Evangelisté v pendentivech (1798–1800), Zvěstování Panně Marii na kopuli presbytáře a čtyři Církevní otcové na pendentivech (1798), fresky v kapitulní kapli (1800) v katedrále, Szombathely, zničeno roku 1945, zachováno pouze v kapitulní kapli
  • iluzivní hlavní oltář s obrazem Všech Svatých a freska Apoteóza ctností na klenbě v kostele Všech Svatých, Pinkamindszent (1800)
  • obraz sv. Máří Magdalény na hlavním oltáři v kostele sv. Máří Magdaleny, Simaság (1800)

(N) - nezachováno

(A) - sporné autorství

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Obraz sv. Josefa je společně s ostatními obrazy z bočních oltářů (od F. A. Maulbertsche a F. I. Leichera) deponován po dobu rekonstrukce kostela v Louckém klášteře ve Znojmě.
  2. Lev z Klobouk, jeho manželka Rejčka, Bohuslav Morkovský ze Zástřizl, jeho manželka Zuzana Liborie Morkovská ze Zástřizl, Přemysl Otakar I.(někdy chybně uváděn jako Štěpán Lotrinský, příp. Vaclav I.), Matyáš Korvín, Marie Terezie a Josef II.)
  3. Portrét probošta Václava Hlavy je dlouhodobě zapůjčen do stálé expozice Jihomoravského muzea ve Znojmě v Domě umění.
  4. V malovaných nikách jsou alegorie 4 temperamentů – 1. BONITAS(štědrost) - sangvinik, 2. SERENITAS(jasnost) - cholerik, 3. AEQVITAS(přiměřenost) - melancholik a 4. MODERATIO(umírněnost) – flegmatik. Další jsou INQVISITIO(zkoumání) a CONSILIVM(porada). V medailonech jsou výjevy Poprava Brutových synů a Šalamounův soud.
  5. Obraz pochází z kostela sv. Petra a Pavla v Řeznovicích. V současnosti je po restaurování vystaven v klášteře Rajhrad.
  6. Obraz je původem ze zrušeného klášterního kostela klarisek sv. Kláry v Olomouci.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

SLAVÍČEK, Lubomír (ed.). Josef Winterhalder d. J. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo). Maulbertschs bester Schüler. 1. vyd. Langenargen – Brno: Masarykova univerzita, 2009. 407 s. ISBN 978-80-210-4817-1. 

WÖRGÖTTER, Zora; JÁVOR, Anna; SLAVÍČEK, Lubomír. Késő barokk impressziók : Franz Anton Maulbertsch (1724-1796) és Josef Winterhalder (1743-1807). 1. vyd. Budapest: Magyar Nemzeti Galéria, 2009. 267 s. Dostupné online. Katalog k výstavě v Maďarské národní galerii: 19. listopadu 2009 - 28. února 2010. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]